Mnichov (1) - Olympiapark, BMW Welt a Allianz Arena

Bavorská metropole Mnichov, s 1,4 miliony obyvatel třetí největší město v Německu po Berlínu a Hamburku, se do historie 20. století zapsala dvěma temnými událostmi. Mnichovská dohoda z r. 1938 o nás bez nás mezi Hitlerem, Mussolinim, Chamberleinem a Daladierem připojila pohraniční oblasti s početným obyvatelstvem německé národnosti k Německu a Chamberlein byl v Anglii oslavován, jak Evropě zajistil mír a svým krajanům bezstarostný život, protože podle něj „je hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglii pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nic nevíme.“  Olympiádu v r. 1972 poznamenal čin palestinských teroristů, kteří zabili 11 izraelských sportovců.  

Dnes ale Mnichov o sobě dává vědět hlavně srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu a pivními slavnostmi Oktoberfest. Pro mě však měl hlavní přitažlivost v množství významných galerií, kterými převyšuje Berlín, obrazovými galeriemi Alte Pinakothek, Neue Pinakothek (až do 31. 12. 2028 kvůli rekonstrukci uzavřené, ale naštěstí nejvýznamnější obrazy jsou vystaveny v Alte Pinakothek a částečně také v Sammlung Schack), Pinakothek der Moderne, Lenbachhaus, Sammlung Schack, Museum Brandhorst a sbírkou soch v muzeu Glyptothek. Sice jsme v Mnichově už na skok byli v rámci zájezdu k hradu Neuschwanstein a krátce navštívili i Alte Pinakothek, nic se však nevyrovná pobytu ve vlastní režii, v červenci jsme tam strávili 5 dnů. Fotografiemi z galerií jsem už vylepšil či doplnil mnoho dřívějších článků z rubriky Výtvarné umění a objeví se i v těch připravovaných, začnu ale odjinud.

Olympiapark se sportovišti, vyhlídkovou a televizní věží Olympiaturm a blízkým centrem BMW je vyhledávanou rekreační zónou, čímž se odlišuje od mnohých jiných olympijských zařízení, kde po skončení her se nedaří najít plnohodnotné využití, jak jsme viděli např. v Athénách, a ta pak chátrají.  

Park má rozlohu 0,85 km čtverečních a dá se v něm příjemně strávit půl dne a třeba si zahrát i plážový volejbal.

Sportovní haly jsou zajímavé netradičním zastřešením.  

Nejpěknější náhled na park a sportoviště se však naskýtá z věže Olympiaturm, vysoké 291 m s vyhlídkou ze 186 m. 

Na dalším snímku vlevo od jezera Olympiasee je patrné návrší a i z něho je pěkně vidět do okolí.

Mrakodrapy na rozdíl od Frankfurtu nad Mohanem, Moskvy a dnes i Varšavy, které jejich soustředěním připomínají Manhattan, se v Mnichově vyskytují v mnohem menší míře, ale i zde se mimo centrum najdou. 

BMW (Bayerische Motoren Werke) společně a firmami Mercedes, Audi, Porsche a Volkswagen je chloubu německého automobilového průmyslu a v Mnichově má svou továrnu. Je na následujícím snímku v pozadí vlevo, budova před ní s plochou střechou, BMW Welt (Svět BMW), je výstavní prostor a válcové věže vpravo administrativním centrem. 

BMW Welt zblízka vypadá takto:

V expozici bychom si určitě vybrali. Jsou zde i luxusní vozy Phantom od Rolls-Royce, který patří do koncernu BMW.

Továrna BMW v Mnichově není jediná, další je v Dingolfingu a z jedné exkurze si pamatuji, že snad je ještě větší než mnichovská.

K mnichovským sportovním zařízením patří také Allianz Arena, stadion Bayernu Mnichov, jednoho z nejlepších fotbalových klubů na světě, který již 6krát vyhrál Ligu mistrů či PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí), jak se dříve Liga mistrů nazývala, a 2krát Interkontinentální pohár, kdy se vítěz Ligy mistrů utkává s vítězem Poháru osvoboditelů, jihoamerické obdoby Ligy mistrů, o titul nejlepšího fotbalového klubu na světě, od r. 2017 se také nově nazývá Mistrovstvím světa ve fotbale klubů. 

V době olympiády stadion ještě nebyl k dispozici, je novějšího data, z r. 2005, od basilejské architektonické dvojice Jacques Herzog a Pierre de Meuron, držitelů Pritzkerovy ceny (považované za Nobelovu ceny architektů) z r. 2001, od nichž jsem zde již představil Labskou filharmonii v Hamburku a několik staveb ve Weilu am Rhein a Basileji, a kteří se také mimo jiné proslavili olympijským stadionem Ptačí hnízdo v Pekingu.  

Z dálky (a hlavně shora) stadion vypadá jako monstrózní rýhovaná obruč a v době sportovních akcí nasvícením mění barvy (např. červenou, modrou, zelenou, žlutou, ale i jejich kombinaci). 

V červenci se však nehrálo a i když stadion (podobně jako stadion Realu Madrid) umožňuje prohlídku plochy a zázemí, byli jsme tam v podvečer a dovnitř jsme viděli jen přes plot. 

Stadion netvoří přesný kruh, je elipsou s rozměry 258×227 m a na výšku má 52 m. Bližší pohled na plášť stadionu je na následujících dvou snímcích.

Stadion se nachází na okraji Mnichova a v jeho okolí stojí průmyslové stavby. Ale i ty obklopuje zeleň.