Basilej - město ve znaku baziliška

Švýcarsku chybí metropole typu Paříž, Londýn, Řím, Budapešť, Vídeň, Praha, …, je zde však několik měst, která jsou přibližně stejně velká, kromě Curychu se 430 tisíci obyvatel mají do 200 tisíc obyvatel a žádné zemi výrazně nedominuje. Že hlavním městem je Bern, asi ne každý ví, protože Curych, Ženeva, Lausanne a Basilej jsou neméně známé, každé má něco, čím přesahuje. Curych je slavný svou technickou univerzitou ETH (Eidgenössische Technische Hochschule) s téměř 30 laureáty Nobelovy ceny, mezi nimi Albertem Einsteinem, v Ženevě mimo jiné sídlí OSN (Organizace spojených národů/United Nations), WHO (Světová zdravotnická organizace/World Health Organization), ústředí Červeného kříže (Croix rouge) a CERN (Evropská organizace pro jaderný výzkum/Conseil Européen pour la recherche nucléaire), Lausanne je centrem MOV (Mezinárodního olympijského výboru), kosmopolitní Basilej těží ze své pozice na hranicích Švýcarska, Francie a Německa.

Když jsem v r. 2020 manželce oznámil, že chci koupit letenky do Basileje, podivila se: „Co tam budeme dělat?“ Ale já jsem věděl, že je tam skvělé Kunstmuseum s proslulým obrazem Arnolda Böcklina Ostrov mrtvých a neméně kvalitní galerie Fondation Beyeler v okrajové čtvrti Riehen, působí tam hvězdy současné architektury Jacques Herzog a Pierre de Meuron (mimo jiné autoři Labské filharmonie v Hamburku, olympijského stadionu Ptačí hnízdo v Pekingu a Allianz Arény v Mnichově) a těsně za jeho hranicemi na německé straně ve Weilu am Rhein se nachází architektonické centrum Vitra Campus s početnými realizacemi světových architektů a jak jsem až na místě zjistil, Basilej je zajímavá také artefakty kinetického umění Jeana Tinguelyho a jeho muzeem. 

Cesta byla zkomplikována tím, že společnost Easy Jet zrušila let z Prahy do Basileje (zpáteční kupodivu ne) a museli jsme hledat náhradní spojení. Našli jsme jej u Flixbusu, v nočním spoji o den dříve do Curychu se zastávkou v Basileji, ale i toto spojení v covidovém čase bylo zrušeno, naštěstí další bylo v podobný čas, a nakonec jsme na tom i trochu vydělali, protože do Basileje jsme dorazili ráno, letadlem by to bylo až pozdě odpoledne, a tak i první den pobytu jsme mohli využít.  

Basilej (v němčině a angličtině Basel, ve francouzštině Basle) má necelých 180 tisíc obyvatel, založili ji Římané v 1. století před naším letopočtem a název města se odvozuje od baziliška, bájného tvora zelené barvy s kohoutí hlavou, ocasem ještěrky a křídly netopýra. 

Basilej se zapsala i do naší historie, r. 1212 zde budoucí římský král Fridrich II. vydal Zlatou bulu sicilskou, která Přemyslu Otakaru I. stvrzuje titul českého krále a Čechy povýšila na dědičné království. Listina se nazývá sicilská, protože Fridrich II. v té době byl sicilským králem a římským králem se stal až později.    

Centrálnímu náměstí Marktplatz vévodí červená budova radnice (Rathaus) z r. 1514. 

Bohatou výzdobou vyniká i nádvoří radnice, kde jsou k vidění i fresky německého renesančního malíře Hanse Holbeina mladšího (1498-1543).

Nejvýznamnější památkou Basileje je protestantská katedrála (Basel Münster), rovněž zbarvená do červena, stavebním materiálem byl červený pískovec. Její základy byly položeny již v 11. století, původně byla postavena v románském slohu, ale po zemětřesení ve 14. století byla přestavena ve slohu gotickém. Věže jsou vysoké 60 metrů a jmenují se podle sv. Martina a sv. Jiřího (Martinsturm a Georgsturm). 

Sv. Martin zde má i sochu. 

V katedrále je hrobka Erasma Rotterdamského (1466-1536), filozofa a augustiniánského kněze, který řadu let přednášel na místní univerzitě.

Římsko-katolický kostel sv. Josefa byl postaven začátkem 20. století v historizujícím novobarokním slohu pro katolíky z dělnické čtvrti Kleinbasel. S kapacitou 1400 míst je v Basileji největším katolickým kostelem. 

Následující budova ze 14. století rovněž vypadá jako kostel a původně také byla františkánským kostelem, dnes v ní však sídlí Historické muzeum (Historisches Museum).

Kamenný most přes Rýn (Mittlere Rheinbrücke) je z r. 1226, a tedy je o víc než století starší než Karlův most. Z Basileje je Rýn splavný a město jako jediné ve Švýcarsku umožňuje doplavit se z něj až do Severního moře.  

Vodní hrad Bottmingen pochází z 2. poloviny 13. století, ale v 18. století byl přestaven v raně barokním francouzském slohu.

V zahradě u hradu rostou stromy staré několik staletí.

Dvojice bílých mrakodrapů je dílem architektonické dvojice Herzog & de Meuron, budova vpravo se nazývá Rocheova věž (Roche Turm/Roche Tower) podle farmaceutické firmy Hoffmann-La Roche, která ji financovala, a se 178 m výšky se po dokončení v r. 2015 stala nejvyšší stavbou ve Švýcarsku. Na snímku rozestavěná druhá věž vlevo je již hotová a opět posunula švýcarský výškový rekord, má 205 m.  

Další výškovou budovou dvojice Herzog & de Meuron v Basileji je Meret Oppenheim Tower, vlastní ji železniční dopravní společnost SBB. Dokončena byla r. 2019, její výška je 85 m a má 25 poschodí.

Válcová věž blízko nádraží nemá průmyslové určení, jak by se mohlo zdát, ale jde o Banku pro mezinárodní vypořádávání (Bank for International Settlements), zaměřenou na spolupráci mezi centrálními bankami členských zemí.

Bankovním domem (Bankhaus) je i následující budova. 

Bílý dům (Weisse Haus) společně se sousedním a velmi podobným Modrým domem (Blaue Haus) patří k nejvýznamnějším památkám basilejské barokní architektury.

Kdo chce vstoupit do manželství, zaregistrovat si partnera/partnerku, nahlásit úmrtí v rodině, osvojit si dítě, …, pro toho je určen Matriční úřad města Basilej (Zivilstandsamt Basel-Stadt).  

Skvostná galerie Kunstmuseum sídlí v brutalistní budově. 

Budovu galerie Fondation Beyeler navrhl významný architekt Renzo Piano.   

V nádvoří farmaceutické firmy Novartis se nachází budova od dalšího významného architekta Franka Gehryho, velmi nezřetelně je její část vidět uprostřed následujícího snímku, dostat se k ní ale nedá, protože vstup je jen pro zaměstnance firmy.

V následujících dvou budovách sídlí Státní archiv (Staatsarchiv) a Muzeum (národních) kultur (Museum der Kulturen).

K atrakcím Basileje patří také Tinguelyho Karnevalová fontána (Fasnachtsbrunnen/Carnival Fountain) s pohybujícími se, vodu tryskajícími prvky. 

Za zmínku stojí i budova basilejského nádraží Basel Bahnhof SBB, vzhledem k švýcarské, francouzské a německé sekci chlubící se označením "první mezinárodní železniční stanice na světě". 

A nakonec ještě několik soch ve veřejném prostoru.

P. S. Z Basileje jsme si vlakem zajeli na jednodenní výlet do Bernu, o něm zase někdy jindy.