Jiří Korn a Richard Müller - Bučovice, 20. května 2023

Asi jsem už zmiňoval, že v létě hodně pobýváme v Bučovicích, ve dvojdomku po rodičích manželky, který jsme si zrekonstruovali k obrazu svému a kde nám od zavedení internetu už nic k životu nechybí. Užíváme si zahrádky před i za domem, vedle bohaté květeny, velkého koníčku mé choti, pěstujeme i zeleninu a ovoce a až přijde opravdová krize, alespoň částečně bychom se dokázali samozásobit. I samotné Bučovice, město se 7 tisíci obyvatel, vzkvétají, náměstí je jak nové, poblíž je renesanční zámek s nádhernou fontánou na nádvoří a pěknou zámeckou zahradou a také se zde konají nejrůznější akce, např. jízda historických automobilů, připomínka napoleonské bitvy u Slavkova, pivní festival, nechybí ani koncerty. Např. před 3 roky jsme zde viděli Vlastu Redla a Hradišťan a letos při cestě z nákupu s našimi vnučkami jsme si náhodně všimli plakátu s upoutávkou na dvoudenní hudební akci nejrůznějších souborů, kde vrcholem bylo večerní vystoupení Jiřího Korna a Richarda Müllera druhý den. Šel jsem tam nakonec sám, choť se uvolila hlídat vnučky, Richarda Müllera jsme navíc v září 2021 viděli v Brně, v sále SONO.

Na koncert jsem se dostal s asi 15minutovým zpožděním, na rozdíl od běžné situace, kdy se na hvězdy musí čekat, Jiří Korn již zpíval a nevím, oč jsem přišel. Mám ho spojeného hlavně s érou Rebels, kdy nahráli album Šípková Růženka. Polovinu LP desky tvořily písně s pohádkovými motivy, otextované Michaelem Prostějovským a zhudebněné tehdejším dirigentem Tanečního orchestru České televize Václavem Zahradníkem, které doplňovaly převzaté skladby z repertoáru Mamas and Papas. Rebels totiž stejně jako jejich vzor vynikali vícehlasým zpěvem, kde prim hráli Josef Plíva a Jiří Korn, kteří se v hlavním pěveckém partu střídali, titulní skladbu nazpíval Korn. Plíva však emigroval do Kanady a album bylo staženo z prodeje, koupil jsem si ho až v reedici v 90. letech na CD. Začátkem 70. let byl Korn přibližně 2 roky členem Olympicu, kde kromě zpěvu hrál na baskytaru, a pak už přešel k čistému popu, čímž mě v podstatě přestal zajímat, proto jen zčásti můžu uvést písně, které na koncert zařadil. 

Korn na koncertu zpíval živě, ale hudební doprovod byl z playbacku a místo hudebníků ho doprovázela taneční skupina – 3 ženy a 2 muži. 

Na plátně v pozadí se občas synchronně promítala videa Kornových písní z dřívějších televizních pořadů.   

Jeden z tanečníků i zpíval, zastal např. part Viléma Čoka, baskytaristy Pražského výběru, v písni Karel nese asi čaj. 

S písní Žal se odkládá v současnosti vystupuje i Vojtěch Dyk, slyšel jsem ho ji zpívat, když byl předskokanem Stinga na loňském koncertu ve Slavkově u Brna. Originál zní takto:

Pro mě nejpěknější písni z Kornova současného repertoáru je Ještě tě mám plnou náruč a na koncertu také nemohla chybět.

V závěru zpěvák zmínil, že už Bučovicích kdysi koncertoval, a sice v r. 1968 v místním kině se skupinou Rebels a programem Šípková Růženka. 

Na konec zazpíval Jednou je hůř, jednou je líp s pěkným optimistickým textem, že není třeba se stresovat problémy, protože zase bude líp. 

Nezazněly kdysi populární písně Miss Moskva a Windsurfing, pokud ovšem jsem je nepropásl pozdním příchodem.

Po Kornově asi 3/4hodinovém vystoupení následovals stejně dlouhá přestávka, kdy se chystala aparatura souboru Richarda Müllera a ladil zvuk nástrojů. Jeho koncert byl plnohodnotný, bez playbacku, a nástrojové obsazení velmi pestré: kytara, baskytara, saxofon, klávesy, bicí, bubínky + další kytara, k tomu ještě 2 sborové zpěvačky. 

Zpěvák při koncertu seděl, protože si zlomil kotník, má v něm 2 šrouby, ale stále se to nelepší. 

Některé skladby jsem také neznal, ale na rozdíl od Korna jich nebylo tolik. K těch, které jsem v úvodu zachytil, patří: L. A. (= Los Angeles), Cigaretka na 2 ťahy z doby, kdy Müller spolupracoval s Jaro Filipem, známým i z pořadů Lasicy a Satinského, a Müllerova vlastní skladba Nebude to ľahké, drahá (ma se nezbavíš, s tým se lúč).

V průběhu koncertu se všichni hudebníci předvedli instrumentálními sóly. V tomto směru se nejvíc projevoval saxofonista a kytarista.

A sóĺově se uplatnily i obě sboristky.

Richard Müller stejně dobře jako slovensky zpívá i česky, jak ukázal v písních Baroko a Srdce jako kníže Rohan, s melodiemi Ivana Táslera na texty Michala Horáčka, který v druhé z nich zúročil svou zkušenost z tajného domácího provozování hazardních her v éře socialismu. 

 

V závěru nemohlo chybět Po schodoch, největší hit z prvopočátků Müllerovy skupiny Banket, jehož melodii složil Vašo Patejdl z Elánu.   

Jako předposlední uvedl svou 23 let starou píseň Koniec sveta s komentářem, že ten tehdy chápal jen v nadsázce a dnes v souvislosti s Ukrajinou se zdá, že se přiblížil. Připomněl také výrok antického dramatika Aischyla „První obětí každé války je pravda.“ a dodal „Preč s tou vojnou.“

Poslední písní bylo Štěstí je krásná věc autorské dvojice Petr Hapka a Michal Horáček. 

V porovnání se zmíněným brněnským koncertem chyběly Müllerovy písně Tlaková níž z éry Banketu a Už asi nie si o ztracené lásce a nebyl ani žádný přídavek, to ale bylo dáno asi hlavně tím, že zpěvák z pódia odešel s hůlkou a oporou kolegy z týmu a bylo by pro něj náročné se po schodech na něj vracet.  

Koncert měl perfektní zvuk a barvami hýřící nasvícení, účinkují zpívali a hráli s plným nasazením, Bučovice se zase jednou předvedly. O pamětihodnostech města a dalších akcích snad někdy jindy v samostatném článku.