Barcelona (2) - Antoni Gaudí, Casa Milà (La Pedrera)

Španělský architekt Antoni Gaudí (1852-1926) svými stavbami učinil turistickým magnetem katalánskou metropoli Barcelonu, kde od r. 1867 žil a většinu svých děl realizoval. Nejvýznamnějšími jsou stále ještě nedokončená katedrála Sagrada Família, park Güell a budovy Casa Batlló a Casa Milà.  

Jako první přiblížím poslední z jmenovaných staveb, mám ji také ve vodorovném ikonkovém menu nad číslem 2, zpřístupňujícím (podobně jako heslo Architektura v pravém sloupcovém menu rubrik) seznam všech blogových textů o architektuře. Tam je však kvůli značnému zmenšení málo čitelná a možná bylo záhadou, co vůbec znázorňuje. Ve větším rozlišení vypadá takto:

„Casa“ ve španělštině znamená „dům“ a Milà je příjmení manželského páru bohatého aristokrata a podnikatele v textilním průmyslu Pere Milà i Camps a jeho choti Rosárie, který si u Gaudího stavbu domu objednal. Architektonickým stylem se řadí k secesi, obsahuje ale i rysy španělské gotiky a baroka, vzhledem k originalitě bývá řazena mezi příklady modernismu.  

Budova si pro neobvyklý tvar vysloužila i neoficiální název La Pedrera, což volně přeloženo znamená „kamenolom“. V r. 1984 byla jako kulturní umělecká památka světového významu zapsána na seznam UNESCO, zpočátku však byla hodnocena negativně a majitelé okolních pozemků se dokonce obávali snížení jejich ceny, když prostředí hyzdí taková obludnost. Byla postavena v letech 1906-1910, stavební úřad ji ale vystavil kolaudační osvědčení až 2 roky po dokončení, protože vyžadoval dodatečné úpravy.

Zvláštní jsou také balkóny na terasách v průčelí, zábradlí jsou vytvořena z různě pokroucených plechů připomínajících chaluhy. V úvodním celkovém záběru jsou patrné jen nezřetelně, v další fotografii sice trochu lépe, ale pro detailní náhled přidám raději dva odkazy – první a druhý.  

Zvlněná fasáda se promítá i do interiéru, tvar mořských vln mají i stropy, místnosti nemají jednotnou výšku a v nestejných výškách jsou i okna. Šestiposchoďová budova pro svou členitost nemá klasické nosné zdi, pouze v přízemí jsou nosné sloupy.

Uvnitř jsou čtyři nájemní byty. Původní majitelka zde bydlela až do konce života, i když s Gaudím měla spory, s domem nebyla spokojená, po jeho smrti jej nechala částečně přestavět a většinu stylového nábytku vyhodila. Dva byty v prvním patře jsou přístupné veřejnosti. 

V podkroví jsou vidět pro Gaudího typické parabolické klenby.

Nejzajímavější částí prohlídky je výstup na střechu budovy. Na ní zaujmou bizarní komíny zakončené maskami, připomínající válečníky. Měly dům chránit podobně jako chrliče vody z tlam draků a nejrůznějších příšer u středověkých katedrál a fontán.

Šikmé střeše s komíny a schodišti se také říká Zahrada bojovníků. 

Ze střechy je pěkně vidět do okolí, včetně vypínajících se věží katedrály Sagrada Família.

A průhled se nabízí i dolů a do nádvoří domu.

Casa Milà inspirovala řadu dalších architektů, nejvýraznějším příkladem je Friedensreich Hundertwasser a jeho Hundertwasserhaus ve Vídni.