23. května 2023

Barcelona (2) - Antoni Gaudí, Casa Milà (La Pedrera)

Španělský architekt Antoni Gaudí (1852-1926) svými stavbami učinil turistickým magnetem katalánskou metropoli Barcelonu, kde od r. 1867 žil a většinu svých děl realizoval. Nejvýznamnějšími jsou stále ještě nedokončená katedrála Sagrada Família, park Güell a budovy Casa Batlló a Casa Milà.  

Jako první přiblížím poslední z jmenovaných staveb, mám ji také ve vodorovném ikonkovém menu nad číslem 2, zpřístupňujícím (podobně jako heslo Architektura v pravém sloupcovém menu rubrik) seznam všech blogových textů o architektuře. Tam je však kvůli značnému zmenšení málo čitelná a možná bylo záhadou, co vůbec znázorňuje. Ve větším rozlišení vypadá takto:



„Casa“ ve španělštině znamená „dům“ a Milà je příjmení manželského páru bohatého aristokrata a podnikatele v textilním průmyslu Pere Milà i Camps a jeho choti Rosárie, který si u Gaudího stavbu domu objednal. Architektonickým stylem se řadí k secesi, obsahuje ale i rysy španělské gotiky a baroka, vzhledem k originalitě bývá řazena mezi příklady modernismu.  

Budova si pro neobvyklý tvar vysloužila i neoficiální název La Pedrera, což volně přeloženo znamená „kamenolom“. V r. 1984 byla jako kulturní umělecká památka světového významu zapsána na seznam UNESCO, zpočátku však byla hodnocena negativně a majitelé okolních pozemků se dokonce obávali snížení jejich ceny, když prostředí hyzdí taková obludnost. Byla postavena v letech 1906-1910, stavební úřad ji ale vystavil kolaudační osvědčení až 2 roky po dokončení, protože vyžadoval dodatečné úpravy.

Zvláštní jsou také balkóny na terasách v průčelí, zábradlí jsou vytvořena z různě pokroucených plechů připomínajících chaluhy. V úvodním celkovém záběru jsou patrné jen nezřetelně, v další fotografii sice trochu lépe, ale pro detailní náhled přidám raději dva odkazy – první a druhý.  

Zvlněná fasáda se promítá i do interiéru, tvar mořských vln mají i stropy, místnosti nemají jednotnou výšku a v nestejných výškách jsou i okna. Šestiposchoďová budova pro svou členitost nemá klasické nosné zdi, pouze v přízemí jsou nosné sloupy.




Uvnitř jsou čtyři nájemní byty. Původní majitelka zde bydlela až do konce života, i když s Gaudím měla spory, s domem nebyla spokojená, po jeho smrti jej nechala částečně přestavět a většinu stylového nábytku vyhodila. Dva byty v prvním patře jsou přístupné veřejnosti. 





V podkroví jsou vidět pro Gaudího typické parabolické klenby.



Nejzajímavější částí prohlídky je výstup na střechu budovy. Na ní zaujmou bizarní komíny zakončené maskami, připomínající válečníky. Měly dům chránit podobně jako chrliče vody z tlam draků a nejrůznějších příšer u středověkých katedrál a fontán.





Šikmé střeše s komíny a schodišti se také říká Zahrada bojovníků





Ze střechy je pěkně vidět do okolí, včetně vypínajících se věží katedrály Sagrada Família.





A průhled se nabízí i dolů a do nádvoří domu.



Casa Milà inspirovala řadu dalších architektů, nejvýraznějším příkladem je Friedensreich Hundertwasser a jeho Hundertwasserhaus ve Vídni.

18 komentářů:

  1. Miloši to je velice zajímavý článek a ráda jsem se zase dozvěděla něco nového. Do těch míst se nedostanu a tak jsem ráda, když se s nimi mohu seznámit alespoň pomocí Tvého blogu, za což moc děkuji. Architektura je to bezesporu zajímavá a nadčasová. Přeji ti krásné dny a těším se na další zajímavosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barcelona je architekturou opravdu mimořádná, Madrid se jí nemůže rovnat. Myslím, že je od nás docela dobře dostupná, zvláště letecky.

      Vymazat
  2. Budova se mi líbí moc, hlavně ty vlnky. Zaujalo mě to lešení na chrámu, když jsme tam byli před 23 lety na svatební cestě, bylo tam taky a my z toho nic neměli. Četla jsem, že dokončení plánují v roce 2026.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má zkušenost je také staršího data, byli jsme tam v roce 2005. Myslím ale, že s těmi jeřáby a lešením je to skoro pořád stejné a je otázkou, zda ke stu let od úmrtí Gaudího se podaří chrám dokončit. Obtížné je to i proto, že Gaudí neměl podrobné plány a v průběhu stavby hodně improvizoval, a to i u popisované budovy Casa Milà.

      Vymazat
  3. Stavební úřady jsou ve všech zemích stej ně byrokratické 🧐

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úředník s razítkem si musí svou moc pořádně užít :).

      Vymazat
  4. Velmi pěkné, takové architekturní vychytávky mám rád. Jen bych se asi mezi takovými válečníky trochu bál :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypadají děsivě a zvlášť večer musí být působivé se na ně dívat.

      Vymazat
  5. Je s podivem, že mohl v té době poměrně konzervativním Španělsku, něco tak svěžího postavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi měl štěstí, že už nevládla inkvizice :).

      Vymazat
  6. Tak zajimave, Casu jsem pri navsteve Barcelony videl jen zvenku....Zajimavavbyla nedokoncens Sagrada Famila ale i Hunterwasserovy domky ve Vidni, timbiinsoirovsne..Je zajimave, ze on se jmenoval Stovoda a jmeno si takto "germanizoval"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě mrzí, že jsem jen zvenku viděl katedrálu Sagrada Família a až doma jsem zjistil, že je možné navštívit i její interiér.
      Myslím, že Hundertwasser se původně jmenoval Stowasser a jen první část příjmení si poněmčil. On si změnil i křestní jméno Fritz na Friedensreich, kde "Frieden" je "mír" a "Reich" je říše, dohromady tedy "říše míru", což odpovídalo jeho životním postojům, u nás by si asi vysloužil nálepku "chcimír" :).

      Vymazat
  7. Tak tuhle návštěvu Barcelony ti docela závidím. I když říkáš, že Barcelona je letecky docela dobře dostupná, nemyslím, že bych s přibývajícími lety se odhodlala k turistické cestě do Španělska.
    Sagrada Familia je fenomén, na jehož existenci jsem na internetu opakovaně narážela. Před lety jsem dala na YT video (opět ze zaslané mně prezentace). Kupodivu tentokrát strážci autorských práv nechali hudební doprovod na pokoji.
    https://www.youtube.com/watch?v=-l0UUXdnckA&t=19s

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letadla se netřeba bát, Henry Kissinger možná i ve 100 letech bude cestovat letadlem a já jsem také starší než ty a mám ještě v plánu Londýn, kde jsem zatím byl jen 2krát na skok autobusem s cestovkami, ale z toho jsem už vyrostl.

      Vymazat
    2. Já se nebojím cestovat letadlem :-) Jen se obávám fyzické náročnosti celé cesty. Nejsem v kondici jako ty - celoživotně vyznávající (dokonce vysokohorskou) turistiku.

      Vymazat
    3. Teď je všechno jednodušší v tom, že palubní lístky je možné u každé letecké společnosti vytvořit na internetu den předem a není je ani třeba tisknout, jen nahrát do mobilu, a když stačí malý kufr s největším rozměrem 40 cm, který je možné si vzít na palubu letadla, není třeba stát fronty k přepážkám na odbavení a je možné jít přímo k detekčnímu rámu a k pásům, kde se skenuje obsah zavazadel.
      A na místě samém je to sice náročnější, když musíme nejdříve hodně míst hledat, ale bonusy v poznávání vše vyváží :).

      Vymazat
  8. Další zajímavý článek :-) Přiznám se, nejvíc se mi líbí ta podkroví a rozhodně mě zaujala ta střecha - taková zvláštní procházka se tam nabízí.

    nominek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel z podkroví mám jedinou fotografii, asi to bylo nedočkavostí už být na vyhlášené střeše :).

      Vymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)