Sting - Slavkov u Brna, 31. července 2022

Když v r. 2019 měl v zámecké zahradě ve Slavkově u Brna vystoupit britský zpěvák, hudebník, skladatel i příležitostný herec Gordon Sumner (1951), známý pod uměleckým jménem Sting, lístky byly vyprodány dříve, než jsem se o ně začal zajímat, naštěstí (pro mě) kvůli umělcově zdravotní indispozici byl koncert zrušen. Z vrácených lístků se mně už podařilo je zajistit pro náhradní termín v r. 2020, který však pro změnu byl zrušen kvůli covidu, totéž se pak opakovalo i v roce 2021 a na koncert konečně došlo letos, i když jsme do poslední chvíle trnuli, zda i teď neodpadne, tentokrát kvůli počasí. 30.7. silně pršelo a snad i hřmělo, naštěstí v „den D“ – 31.7. – bylo krásně a na čtvrtý pokus vše dopadlo dokonale a s pěknou diváckou kulisou 15 tisíc návštěvníků, kteří se sem scházeli již od 16 hodin, i když Sting byl naplánován až na 20:15. Předtím totiž byla na programu vystoupení Lenky Nové se skupinou Petra Maláska, Stingova syna Joe Sumnera, doprovázejícího se na kytaru, a Vojtěcha Dyka s B-Side Bandem. 

Stingovu k popu inklinující hudbu příliš nesleduji, v oblibě z jeho repertoáru mám vlastně jen 3 písně:  

Every Breath You Take (Každé tvé nadechnutí) z éry tříčlenné skupiny The Police (1977-1984) s kytaristou Andy Summersem a bubeníkem Stewartem Copelandem, kdy Sting zpočátku hrál na kontrabas a měl ještě dlouhé vlasy. Zamilovaný text musí zvlášť lahodit jeho fanynkám. Skladba je asi jeho největším hitem a na slavkovský koncert ji zařadil jako poslední, diváci si ale ještě vytleskali dva přídavky.

Je ozdobou každého koncertu a na ojedinělém koncertu The Police po mnoha letech v r. 2008 nemohla chybět.

Sting má písně i s politickým podtextem. Russians lze chápat jako jeho vymezení proti studené válce, od otce atomové bomby Roberta Oppenheimera a jeho strašlivého díla Little Boy (Chlapeček), bomby svržené na Hirošimu, Chruščova a Reagana k vyznění, že jsme všichni „biologicky stejní a bez ohledu na ideologii Rusové mají také rádi své děti.“ Působivou melodii s dramatickými mezihrami Sting částečně převzal od jednoho z největších skladatelů 20. století, Sergeje Prokofjeva, který ji r. 1934 napsal k filmu Poručík Kižé.  

Píseň Rise and Fall (Vzestup a pád), kterou nazpíval s Davidem Craigem, a skutečnost, že v jeho doprovodné skupině je řada černých hudebníků, zřejmě svědčí o kladném vztahu k multikulturalismu.  

Předchozí dvě písně na koncertu nezazněly, jejich úplný seznam i s profesionálními fotografiemi je v článku na Music serveru, doplnil jsem jen odkazy na YouTube: Message in a Bottle, Englishman in New York, Every Little Thing She Does Is Magic, If It's Love, Rushing Water, If I Ever Lose My Faith in You, Fields of Gold, Brand New Day, Shape of My Heart, Heavy Cloud No Rain, Walking on the Moon, So Lonely, Desert Rose, King of Pain, Every Breath You Take, Roxanne, Fragile.

Nejvíc mě z něj oslovily písně If I Ever Lose My Faith, Fields of Gold a Desert Rose.

Vzhledem k tomu, že zámecká zahrada je hodně protáhlá a od zámku k pódiu bylo snad 200 m, divákům dále od něj zprostředkovávala zážitek velkoplošná obrazovka. 

Atmosféru koncertů po setmění vždy nejlépe podkreslí barevná světla. 

Pak už jsme se prodrali blíže k pódiu, k místu, kde na boční straně stála sanitka. Bylo to sice z úhlu, ale dojem byl samozřejmě mnohem lepší než při sledování obrazovky.

Koncert byl vydařený, Sting je ve výborné pěvecké formě, hodinu a půl zpíval a hrál, na výši je i fyzicky, podle muskulatury je patrné, že dost času tráví v tělocvičně.

Na tričku jednoho fanouška bylo také vidět, jak náročné je turné My Songs, na které se vydal. 

Např. den před Slavkovem koncertoval ve Varšavě, kde vzbudil pozornost komentářem k válce na Ukrajině i narážkou na porušování demokratických principů polskou vládou. Jak křehké vše může být, je i mottem písně Fragile, kterou koncert jen s akustickou kytarou (místo baskytary) ukončil a kde slova „nothing comes from violence“ („nic nevzejde z násilí“) jsou asi jeho osobním poselstvím.