27. srpna 2022

Adršpašské skály

Začátkem srpna jsme na 4 dny zavítali do zvláštního koutu naší republiky, do Broumova, kam jsme z Brna jeli přes Polsko, protože je to jednodušší než od Hradce Králové, a kde je krásný klášter a dřevěný kostel a v blízkém okolí řada dalších památek, např. zámek v Náchodě s přiléhající Galerií výtvarného umění s díly významných ruských malířů (Repina, Ajvazovského, Brjullova, Kramského, Levitana, Polenova, Šiškina, Vasněcova…, teď až na Repina bohužel nahrazenými výstavou neznámých ukrajinských malířů) a na polské straně město Kłodzko se středověkým gotickým mostem a mohutnou pevností. To vše jsme však objevili až dodatečně, protože prvotním impulsem k ubytování v Broumově byly přírodní divy v dostupné vzdálenosti – Broumovské stěny, Teplické skály a Adršpašské skály. Z nich jsme navštívili ty poslední. 

Překvapením bylo, že obrovská skaliska jsou ještě před vstupem do placeného areálu, a to i se sochou Krakonoše, který si sem odskočil z Krkonoš.



Pro lepší představu sem vložím mapku turistického okruhu Adršpašskými skalami s vyznačením těch nejznámějších, je sice zevnitř areálu a s mnoha odrazy, ale podrobnější než ta, která je za vstupní branou.



Hned za vstupem po levé straně trasy vidíme průzračnou hladinu jezera, uměle vytvořeného zatopením lomu, cesta kolem něj má 1,5 km a necháme si ji na konec.



Mohutná skalní věž Džbán své jméno dostala podle šestimetrového „okna“, které s blokem vlevo tvoří gigantické ucho džbánu.



Homole cukru je vysoká 52 m a její zvláštností je, že vrchol má větší průřez než spodní část, proto se o ní také říká, že připomíná obrácenou kuželku. 


Varhany čekají na hudebně nadaného obra, který by rozezvučel jejich píšťaly.



Přilbu má nasazenu na „hlavě“ následující skalní blok.



A tady je další nezbytná pomůcka – Rukavice.



Dvojčata napravo dále podle odlišných výšek zjevně nejsou jednovaječná.



Gotickou branou se dostaneme do soutěsek s dřevěnými lávkami nad tokem Metuje. 



Úzký prostor s vysokými kolmými stěnami po stranách vyvolává tísnivé pocity, ale brzy se skály rozestoupí a jsme na Sloním náměstí.  



K sloním hřbetům patří barevné deky, rohože či koberce a Koberce jsou v Adršpašských skalách jen o několik metrů dál.



Tudy už neprojdeme, ledaže bychom se chtěli brodit.



Na Čertův most na vrcholu propojených skal se těžko kdo z lidí odváží.



Krakonošův zub je výzvou pro nejlepší skálolezce, prvovýstup se podařil až v r. 1964. 



Eliščina věž dostala jméno podle věže kostela sv. Alžběty v polské Wroclawi, v jiném výkladu podle Elišky, Krakonošovy milenky.


V areálu jsou také dva vodopády, Malý vodopád je na následující fotografii. Velký vodopád je napájen z Jezírka, vzhledem k nízkému stavu vody byl však odtok uzavřen.



K Jezírku se dostaneme po strmých schodech, tamější atrakcí je projížďka pramicí. 





Jezírko je místy docela široké, a tak se na něm pohodlně vyhnou dvě pramice pro víc než 20 lidí. Kapitáni plavbu zajišťují manuálně dlouhými bidly odrážením ode dna, přitom vykládají veselé historky, náš je říkal polsky, protože jsme se dostali do skupiny polských výletníků.





Z mokřadů vykukují nejrůznější příšery.



Druhá polovina okruhu je členitější, je zde řada úseků s dlouhými schodišti nahoru a dolů.



Milenci jsou zde nejvyšší, podle původních odhadů se předpokládalo, že překračují výšku 100 m, přesná hodnota je ale „jen“ 81,4 m. 



Nejnáročnější výstup vede na vyhlídku Velké panorama



Nejvýraznějšími skalami ve výhledu jsou Starosta a Starostová.



A Starostová ještě jednou. Vypadá trochu jako sochy na Velikonočním ostrově.



Jen 50 cm širokým otvorem, Myší dírou, jsme sešli dolů a zanedlouho se dostaneme k zatopenému lomu. 



Být tu vodopády, připadali bychom si jako u Plitvických jezer.







Celková trasa skalním městem má 5,5 až 6 km, samotný okruh kolem skal je dlouhý 3,5 km, kolem zatopeného lomu 1,5 km, a ještě je třeba přidat odbočku k Jezírku a návrat na okruh.  

23 komentářů:

  1. Krásný kout naší země, já ještě někde doma mám stereoskop a k němu spoustu kotoučků, kde mimo jiné mám i Adršpach. Tyhle skalní útvary mám ráda, i když chodit jimi je hodně náročné, což jsem si vyzkoušela naposledy v rakouském Ysperklamu. Včetně těch úzkých průlezů. Tam jeden s hodně prostorově výrazných návštěvníků z naší skupiny musel zpátky, protože za a) ty schody a schůdky byly dost strmé a hlavně dlouhé, ostatně nahoru se šlo soutěskou hodina a půl, a za b) prostě se nevešel. Zaseknul se v jedné úzké průrvě tak, že se málem odtamtud nedostal zpátky. Myslím, že i kdyby se nahoru vyškrabal, tak by ho tam švihlo. A to už neberu zpáteční cestu kterou tvořilo prudké klesání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Náročné to opravdu je, taky jsem byl překvapen, že přes celkem malou délku jsme byli dost utrmáceni, teplota tehdy navíc byla 30+.
      Ten nešťastný turista měl žádat vrácení vstupného :).
      Díky za informaci o Ysperklamu, ani jsem o něm dosud neslyšel.

      Vymazat
    2. Ono spíš měl být trochu soudný. Pokud mám 150 kg a u zájezdu je napsáno, že je fyzicky náročnější tak se na něj nehlásím. Volnější byl návrat, to se jelo už údolím Wachau a návštěvy jak rakouské obdoby Věstonické Venuše tak opevněného kostela byly už takové lážo plážo, tedy pro mne to bylo utrpení, protože jsem si tím dlouhým a prudkým sestupem ze stezky Druidů odpálila totálně kolena a každý schod nahoru a dolů byl pro mne naprosté utrpení. O Ysperklamu jsem psala na blogu ....

      Vymazat
    3. Ale když nebylo napsáno, že se tam vyskytují zúžená místa nejvýš pro plnoštíhlé, nemohl vědět, jaké problémy nastanou :).
      Mám teď značné zpoždění v dočítaní blogů, anebo jsem to už zapomněl, zkusím si tvůj text či texty o Ysperklamu najít.

      Vymazat
    4. Víš, když je v propozicích napsáno že část zájezdu je jen pro zdatné turisty, a jsou tam strmá stoupání, tak by už v tomhle mohl trochu přečíst co ho asi čeká, navíc v době internetu si můžeš kdykoli najít jak to tam vypadá, já to tak dělám běžně. A že by skoro dvoumetrákový chlap byl zdatný turista, tak to opravdu nevím. Vždyť už z autobusu a do autobusu měl problém se vyškrabat....

      Vymazat
  2. Na Adršpach při mé nedávné návštěvě Broumova už nedošlo, dal jsem přednost méně turisticky proslulým Broumovským skalám. Ale ty přírodní skalní skulptury jsou opravdu nádherné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Původně jsme chtěli navštívit všechna skalní města, ale po Adršpachu jsme byli skalami tak zasyceni, že jsme pak raději dali přednost jiným typům výletů.
      Adršpach je sympatický i těmi vodními plochami, že to nejsou jen skály. Místo je ale opravdu proslulé a návštěvnicky exponované, abychom vůbec měli jistotu, že se dovnitř dostaneme, na internetu jsme si rezervovali vstup a parkování několik dnů předem.

      Vymazat
  3. Adršpašské skály jsou nádherné
    Byli jsme tam několikrát, ale teď je tam prý strašně moc lidí, tak už je znovu v plánu nemáme. Jsou tam krásně skalní útvary jako Džbán, Starosta a a Starostová a mnoho dalšího, na konci úžasná Ozvěna. Vzpomínky máme z dřívějších let. Je to tam opravdu krásné a díky za ty krásné fotografie. Díky nim jsem si oživila vzpomínky. Přeji nádherné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lidí je tam mnoho, je to však omezováno rezervacemi, kdy není možné překročit určitý počet vstupů.
      Ozvěna je i mapce, pátral jsem Googlem, ale ani na fotkách nemám nic, co by místo připomínalo, možná se tam ještě vrátíme :).
      Přeji hezký zbytek léta.

      Vymazat
  4. V Adršpašských skalách jsem nebyla, čtu a vidím, že je to chyba.Reportáž je zajímavá, fotky nádherné, jako vždy👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsme to dlouho měli na seznamu míst, která stojí za poznání, můžu jen doporučit. Opravdu nádherný kout.

      Vymazat
  5. Paráda. Tam se mi moc líbilo. Kdysi za mlada jsme šli z Adršpašských skal do Teplických
    Nevím, jestli je to stále průchozí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To také nevím, protože do obou je placený vstup, spíš myslím, že už ne.

      Vymazat
  6. Když jsem pred lety poprve navstivil Adrspach, bylyo to v cervnu a v uzkych roklinach byl jeste snih..Zajimave jsou i blizke Broumovske steny...A minuly tyden jsem navstivil Tiskevsteny pro zmenu u Decina, podobne, zrochu mensi a s mensim poctem lidi..Nejsou tam ale ty vodopady

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tiské stěny jsme kdysi také prošli, když jsme byli na turistice v Krušných horách, někde mám ještě fotky, ale na blogu jsem je nepoužil, stejně jako Prachovské skály, částečně jen Český ráj. Máme těch skalních měst u nás poměrně dost.

      Vymazat
  7. Tak to byl fakt nádherný výlet a já děkuji za parádní fotky. Nikdy jsem tam nebyla a pokud bych lokalitu navštívila, byla by spousta míst, kam bych nešla. Ne snad, že bych nechtěla, ale nemohla. Mám fóbii z výšek a úzkých prostor, takže i ta fotka turistů, šplhajících po úzkém žebříku kolem skály mi způsobuje brnění nohou. Ale jinak vážně paráda 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybys nešla celý okruh, jen polovinu a pak stejnou cestou zpět, tam ještě žádné schody nejsou.

      Vymazat
  8. V Adršprašských skalách jsem byla naposledy jako dítě. Zrovna včera jsem na TV Noe zachytila kus cestopisného dokumentu, moc pěkné záběry. Tvoje fotky se mi moc líbí ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teď poprvé, a tedy až ve věku, který se ohleduplně označuje jako věk zmoudření, pokud nejde přímo o demenci :).

      Vymazat
  9. Byl jsem zde několikrát, poprvé na školním výletě a stále je co obdivovat.
    Akorát čím jsem starší, tím víc mi vadí ty davy turistů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tím, že se sem vstup teď musí předem objednávat na určitý čas, počty se regulují na rozumnou míru, není to jak na Karlově mostě, abychom se museli prodírat mezi lidmi.

      Vymazat
  10. Nádherný kout země. Ale jak jsem viděla tu řadu lidí na schůdkách - to jsou takové davy turistů nebo to byla momentálně nějaká výprava? Davy by mi už vadily. Ale pořídil jsi spoustu fotek, kde jsou skály, stromy i jezera bez lidí. Takže krása.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Akorát na těch schůdcích a u jezírka s čekáním na projížďku pramicí se tvoří fronty, jinak ne, na několikakilometrové trase se návštěvníci rozptýlí.

      Vymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)