Adršpašské skály

Začátkem srpna jsme na 4 dny zavítali do zvláštního koutu naší republiky, do Broumova, kam jsme z Brna jeli přes Polsko, protože je to jednodušší než od Hradce Králové, a kde je krásný klášter a dřevěný kostel a v blízkém okolí řada dalších památek, např. zámek v Náchodě s přiléhající Galerií výtvarného umění s díly významných ruských malířů (Repina, Ajvazovského, Brjullova, Kramského, Levitana, Polenova, Šiškina, Vasněcova…, teď až na Repina bohužel nahrazenými výstavou neznámých ukrajinských malířů) a na polské straně město Kłodzko se středověkým gotickým mostem a mohutnou pevností. To vše jsme však objevili až dodatečně, protože prvotním impulsem k ubytování v Broumově byly přírodní divy v dostupné vzdálenosti – Broumovské stěny, Teplické skály a Adršpašské skály. Z nich jsme navštívili ty poslední. 

Překvapením bylo, že obrovská skaliska jsou ještě před vstupem do placeného areálu, a to i se sochou Krakonoše, který si sem odskočil z Krkonoš.

Pro lepší představu sem vložím mapku turistického okruhu Adršpašskými skalami s vyznačením těch nejznámějších, je sice zevnitř areálu a s mnoha odrazy, ale podrobnější než ta, která je za vstupní branou.

Hned za vstupem po levé straně trasy vidíme průzračnou hladinu jezera, uměle vytvořeného zatopením lomu, cesta kolem něj má 1,5 km a necháme si ji na konec.

Mohutná skalní věž Džbán své jméno dostala podle šestimetrového „okna“, které s blokem vlevo tvoří gigantické ucho džbánu.

Homole cukru je vysoká 52 m a její zvláštností je, že vrchol má větší průřez než spodní část, proto se o ní také říká, že připomíná obrácenou kuželku. 

Varhany čekají na hudebně nadaného obra, který by rozezvučel jejich píšťaly.

Přilbu má nasazenu na „hlavě“ následující skalní blok.

A tady je další nezbytná pomůcka – Rukavice.

Dvojčata napravo dále podle odlišných výšek zjevně nejsou jednovaječná.

Gotickou branou se dostaneme do soutěsek s dřevěnými lávkami nad tokem Metuje. 

Úzký prostor s vysokými kolmými stěnami po stranách vyvolává tísnivé pocity, ale brzy se skály rozestoupí a jsme na Sloním náměstí.  

K sloním hřbetům patří barevné deky, rohože či koberce a Koberce jsou v Adršpašských skalách jen o několik metrů dál.

Tudy už neprojdeme, ledaže bychom se chtěli brodit.

Na Čertův most na vrcholu propojených skal se těžko kdo z lidí odváží.

Krakonošův zub je výzvou pro nejlepší skálolezce, prvovýstup se podařil až v r. 1964. 

Eliščina věž dostala jméno podle věže kostela sv. Alžběty v polské Wroclawi, v jiném výkladu podle Elišky, Krakonošovy milenky.

V areálu jsou také dva vodopády, Malý vodopád je na následující fotografii. Velký vodopád je napájen z Jezírka, vzhledem k nízkému stavu vody byl však odtok uzavřen.

K Jezírku se dostaneme po strmých schodech, tamější atrakcí je projížďka pramicí. 

Jezírko je místy docela široké, a tak se na něm pohodlně vyhnou dvě pramice pro víc než 20 lidí. Kapitáni plavbu zajišťují manuálně dlouhými bidly odrážením ode dna, přitom vykládají veselé historky, náš je říkal polsky, protože jsme se dostali do skupiny polských výletníků.

Z mokřadů vykukují nejrůznější příšery.

Druhá polovina okruhu je členitější, je zde řada úseků s dlouhými schodišti nahoru a dolů.

Milenci jsou zde nejvyšší, podle původních odhadů se předpokládalo, že překračují výšku 100 m, přesná hodnota je ale „jen“ 81,4 m. 

Nejnáročnější výstup vede na vyhlídku Velké panorama. 

Nejvýraznějšími skalami ve výhledu jsou Starosta a Starostová.

A Starostová ještě jednou. Vypadá trochu jako sochy na Velikonočním ostrově.

Jen 50 cm širokým otvorem, Myší dírou, jsme sešli dolů a zanedlouho se dostaneme k zatopenému lomu. 

Být tu vodopády, připadali bychom si jako u Plitvických jezer.

Celková trasa skalním městem má 5,5 až 6 km, samotný okruh kolem skal je dlouhý 3,5 km, kolem zatopeného lomu 1,5 km, a ještě je třeba přidat odbočku k Jezírku a návrat na okruh.