Příběhy z dobrodružných románů Karla Maye o statečném boji domorodých Indiánů s bělošskými padouchy (kolonizátory, lupiči a vrahy) vyvolávaly v myslích kluků fantastické představy o činech udatnosti, neobyčejné síle, dokonale přesných zásazích při střelbě z pušky i luku a házení lasem, trysku na koni a potrestání každé nepravosti. A vše ještě násobil popis úchvatných scenérií amerických plání, hor, kaňonů, řek a jezer.
Spisovatel však v USA nikdy nebyl a němečtí tvůrci v čele s režisérem Haraldem Reinlem, kteří řadu Mayových románů o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi převedli v 60. letech na filmové plátno, krásy „americké“ přírody našli v zemích bývalé Jugoslávie. (Podrobné informace se dočteme v článku Kde se natáčely filmy o Vinnetouovi?)
Poklad na Stříbrném jezeře, který byl u nás promítán jako první, je zasazen do oblasti Plitvických jezer a pohoří a kaňonů Národního parku Paklenica v Chorvatsku.
Národní park Plitvická jezera (Nacionalni park Plitvička jezera/Plitvice Lakes National Park) byl v r. 1979 zapsán na seznam přírodních divů UNESCO. Rozkládá se na 295 km čtverečních a největší část tvoří lesy, kde žijí i medvědi, vlci a rysi, nejpřitažlivější je však soustava 16 jezer s celkovou rozlohou přibližně 2 km čtverečních.
Jezera oddělují hráze z usazujícího se pórovitého vápence (travertinu), kaskády a vodopády.
Jezera se dělí se na 12 Horních jezer a 4 Dolní jezera, která vznikla propadem stropů krasových jeskyní a zatopením vodou. Leží v nadmořských výškách 503-636 m, a tedy mezi nejvýše a nejníže položeným je výškový rozdíl 133 m.
Kolem jezer vedou dřevěné chodníky.
Film Poklad na Stříbrném jezeře vrcholí dramatickou scénou, kde hlavní padouch po likvidaci svých stejně zlotřilých společníků se v místnosti se zlatým pokladem rozplývá nad pohádkovým bohatstvím, jenže předtím omráčený starý indiánský strážce pokladu se probere a zatáhnutím za řetěz spustí mechanismus, který převrhne obrovskou nádobu se zlatými poháry na zločince a ten se i s pokladem utopí v bažině.
Avšak dřevěný chodník vedoucí u jezera Kaludjerovac téměř až do jeskyně byl pro mě velkým rozčarováním.
V jezerech je zakázáno se koupat a lovit ryby a ty se tam mají jak v ráji.
Největší a také nejhlubší jezero je Kozjak (0,82 km čtverečních, hloubka 47 m), na němž se můžeme projet výletní lodí na elektrický pohon a přitom se kochat pohledy na okolní krajinu.
Největší atrakcí národního parku jsou vodopády. Těch je zde celkem 140.
Velký vodopád (Veliki Slap), napájený říčkou Plitvica (podle ní se národní park jmenuje), je nejvyšší. Proudy vody padají z výšky 76 m.
Vše je pěkně vidět ve videích s působivou hudbou z filmu a z leteckých záběrů z dronu.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Milý Miloši,
OdpovědětVymazatsice by mě to lákalo, ale davy turistů by mě asi odradily...
Jinak k přírodě: Dnes jsem na asfaltce k našemu domu našla mrtvou malou užovku obojkovou, škoda, asi si jí někdo spletl se zmijí, pochybuju, že by tam zemřela sama.
Nejprve jsem myslela, že je to slepýš, tuhle jsem na zahrádce jednoho potkala. Ale ty oranžové půlměsíčky ji prozradily. Škoda jen, že má takovou zvláštní kresbu na těle, kterou si neznalec (a možná i v panice) může splést s klikatou čárou, co mají zmije...
S davy turistů to teď nebude tak horké :). Ale je to samozřejmě problém všech atraktivních míst, někde (např. v Benátkách a myslím ještě v Dubrovníku) se místní proti turistům bouřili a chtěli jejich množství omezovat.
VymazatNa silnici ji spíš něco přejelo, ne? Já bych se před zmijí dal raději na ústup.
To je cesta k našemu domu, tam jezdí jen auta obyvatel domu (žije nás tu 7), taky byla dost na okraji, takže pochybuju, že by jí někdo přejel... Taky nebyla dostatečně placatá. :-) Chuděra pořád tam leží. Navíc mě teď napadlo, že žere slimáky - zagooglovala jsem a jo! To je teda pro mou zahrádku obrovská škoda! I když, ta naši slimáci jsou často tlustší, než byla ona, nejspíš by ji přeprali! :-)
VymazatTaky jsem si říkala, kdybych tohle s takovou kresbou zahlédla, jak bych reagovala... :-)
Co mi otevřelo ústa, no ty ryby. To jsou macani, pane jo.
OdpovědětVymazatJe to překrásná oblast, já osobně jsem velikým milovníkem Chorvatska, hlavně jihu.
Za dva roky se mi tam stěhují na důchod přátelé, tak budu mít i velitelské stanoviště, odkud budu vyrážet.
Tento týden jsem četla rozsáhlý článek, že právě jezera jsou nyní skoro prázdná a lákají k návštěvě než se lidi nahrnou. Je otázka, zda se nahrnou, protože covidová křivka jim tam roste šíleným způsobem.
Děkuji za příjemné cestování, jedu se svlažit do jižních Čech a protože tam míří mnoho lidí, bude to jako na těch jezerech před lety :-)
Simono, přeji ti hezký pobyt v jižních Čechách.
VymazatChorvatsko (ale i Černá Hora a Slovinsko) je opravdu nádherné, poprvé jsem tam byl v r. 2003 (Mali Lošinj) a jezdil bych tam klidně každý rok. Z jihu znám Split, Dubrovník a Omiš.
Virus mně také dělá starosti, ještě máme nějaké plány a nevím, jak to dopadne.
U koronaviru mně není jasný postoj k němu. Když bylo 31 nakažených, všechno se zavřelo, teď je jich přes 11 tisíc, přibývají stovky denně, ale jsme celkem v pohodě, vždy je to jen otázka "několika málo" ohnisek.
I mnohá děvčata byla okouzlena příběhy o Vinnetouovi! Některým třeba dobrotivý tatík udělal na zahradě terč a vyrobil luk a šípy takové kvality, že se zbytek rodiny obával, co by se stalo, kdyby tu jinak roztomilou dívenku napadlo zamířit na kočku, psa či slepice :-)
OdpovědětVymazatDruhé video pořízené dronem nemá sice stylové hudební podkreslení, ale je přitažlivější. Je tam - zejména v létě - moc krásně.
Také mám na svém blogu článek o Plitvických jezerech. Cituji příspěvek jednoho komentátora, rezyho:
"Je to opravdu krása. Jsemť postižen jistou úchylkou. Kdykoli vidím nějakou novou krajinu - ať z fotky nebo přímo - kladu si otázku: Dokázal bych tu přežít?? Tak tady by to šlo, i když ne zrovna moc lehko. Jen ryby a sem tam nějaké lesní plody. Pěstovat tam na tý skále nic nepůjde,chudá zem. Je zajímavé, že se lidem líbí zásadně naprosto nehostinné kouty. Ptám se: Proč se nám líbí Ohňová zem se svými pomalu se sunoucími ledovci, proč je takovej nátřesk turistů v Himalájích, etc. když žít se tam v podstatě nedá. Možná nám skály a vodní překážky dávají pocit bezpečí před event. nepřítelem a z toho pramení ten fajn pocit z pohledu, i když za dvě hodiny hrabeme v ruksaku jídlo z rovin. Rozumně uvažující člověk by normálně nespustil oči z Polabí."
:-)
Mám dotaz: Čím tě zklamal dřevěný chodník vedoucí až téměř do jeskyně?
Luk, šípy a terč má na chalupě bratr a také se toho bojím, aby se nedopatřením někomu nevystřelilo oko.
VymazatU Plitvických jezer bych se bál přenocovat, aby si na mě nesmlsl vyhladovělý medvěd nebo smečka vlků.
Ty zapadlé kouty se asi líbí hlavně proto, že tam nejsou takové davy lidí.
Zklamal proto, že veškerá romantika (plavení se na kanoi, šplhání po skalních stupních) byla tatam. Cítil jsem se jako pravověrný horolezec, který si přečte, že v Nepálu chtějí postavit silnici pod Mount Everest až do výšky 6000 m n. m. Ještě by tam mohli vybudovat lanovku na vrchol :).
Voda, voda, VODÁÁÁÁÁ.... to je něco pro mne. Tam by se mi tůze líbilo....tak aspoň nahlédnu takhle, u tebe. Stejně jako Axina podotýkám, že nejen klukům učarovali Indiáni. Já měla jako prvňáček celý indiánský oblek včetně čelenky, luku a šípů který mi otec přivezl z NDR. No aby maminka nenadávala, ještě k tomu přibral panenku, ale hádej co mi učarovalo víc... Je pravda, že jsem se tedy nevěnovala lovu ani necvičila střelbu, ale oblek se mi líbil do doby, kdy jsem šla na maškarní ve škole a vyhrála spolužačka, která měla jen splihlá krepová křídla jako krovky od berušky. Já se svým kompletem se nedostala na bednu, což mne přišlo jako největší příkoří a na ten oblek jsem nesmírně zanevřela... jak dopadl nevím.
OdpovědětVymazatTak to jsi byla jako Nšo-či :).
VymazatKlukům také imponovali svalnatci z těchto filmů a tehdy následkem toho mimořádnou popularitu získala kulturistika a Schwarzenegger jí vděčí za nevídanou kariéru.
Rychlé šípy a Káju Maříka předchozích generací odvál čas jako bigbít swing :).
Nebyla jsem Nšo - či, neb oblek byl s kalhotama a ne ze sukní... ;-) Náhodou elektroswing zažívá velký boom. A budeš se dost divit, ale na koncertech O.Havelky je většina diváků mladá generace, dokonce tam najdeš vzezřením rockery a měl bys vidět jak se u té hudby nablble culej a pěkně to s nima šije. Ostatně já mám rock také ve velké oblibě, ale swing je moje srdcovka. Káju Maříka, ač jezdím na místo vzniknu téhle ságy, jsem nečetla, za to Rychlošípáky jsem hltala!
VymazatSwing je ideální pro tanečníky, ale na poslech než trubky a saxofony a "staromódní" zpěv mám nesrovnatelně radši kytary a klávesy. Mně se ale nelíbili ani "klasičtí" rock and rolloví zpěváci a Presley. Rock beru až od Beatles, Rolling Stones, Hendrixe, Claptona atd.
VymazatLetos jsme docela zvažovali jít na ples, kde Ondřej Havelka měl vystupovat, říkal jsem si alespoň bych ho "vydržel", ale nakonec stejně kvůli pandemii byl zrušen.
... alespoň jednou ...
VymazatKáju Maříka vůbec neznám, je to pro mě jen symbol. Ale nečetl jsem vlastně ani Foglara, jen z TV si vzpomínám na seriál, kde se řešila záhada hlavolamu.
VymazatIndiánky i verneovky jsem však hltal. Z nich bych mohl skládat maturitu :).
S těmi jezery je to obráceně. Horních je 12 (Prošćansko jezero, Ciginovac, Okrugljak, Batinovac, Vir, Veliki Jovinovac, Mali Jovinovac, Galovac, Milino jezero, Gradinsko jezero, Veliki Burget, Kozjak) a dolní jsou 4 (Milanovac, Gavanovac, Kaludjerovac, Novakovića Brod).
OdpovědětVymazatDíky za opravu, Axino. Názvy se mně nechtělo opisovat a vzal jsem jen počty a přitom je obrátil. Při procházce kolem jezer se totiž významný rozdíl nepozná.
VymazatOno to navíc není tak, že horní jezera by byla malá a dolní velká nebo naopak. Existuje ještě jedno členění: Horní jezera jsou 2 (z nich jedno je velké - Proščanské), prostředních jezer je 9 (největší z nich je Galovac) a zbývajících 5 dolních jezer tvoří velké jezero Kozjak a 4 menší jezírka.
VymazatOsobně jsem Plitvická jezera nenavštívila (projížděli jsem kolem nich bohužel v noci), ale pořád je mám - i díky filmům - za něco pozoruhodného, krásného.
To poslední video u tvého článku jsem opravdu "užila".
O to víc mne nemile překvapilo sdělení na naší Wiki: "Voda v jezerech však v poslední době (2018) již není pitná díky fekálnímu znečištění z nadměrného turismu a ilegální výstavby (nulová kanalizace/žumpy) kolem jezer. Kvůli současnému stavu UNESCO zvažuje odebrání statutu světového dědictví."
Buď rád, žes je navštívil před rokem 2018.
Také jsem to četl, při návštěvnosti statisíce až milion lidí za rok a neexistenci kanalizace to má takové konce. Ale stejně mně vždy vrtalo hlavou, kam jdou splašky ve velkých městech, V Dubaji např. také kanalizaci nemají a vyváží žumpy, ale co třeba Benátky? Vypouští je do kanálu, kde gondoliéři vozí romanticky naladěné movité zákazníky? A v Praze do Vltavy? Na Krétě jsem viděl, jak přímo do moře vyúsťuje trubka ze stráně, na které stály hotely.
VymazatA ještě jedna poznámka (OT): Všimla jsem si, že je zde na blogu (nevím, zda i na celém blogspot.cz, nezjišťovala jsem) SEČ, nikoli SELČ. Je mi to sympatické, desítky let se těším na zrušení letního času, ale neodpovídá to současné časové konvenci.
OdpovědětVymazatTento fakt způsobil, že při převodu některé články z úplného konce měsíce (těsně před půlnocí) se přesunuly do následujícího a pak to rozhodilo počty 3 textů za měsíc. Dodatečně jsem všechny časové údaje textů upravil tak, aby souhlasily s časy na Blog.cz, u komentářů ale už ne. Tady, když vkládám novou položku do souboru s obsahem rubriky, použiju už čas, který je v blogspotu.
VymazatNevím, jestli si dobře rozumíme. Dívám se na hodinky, je 23:22. Za pár vteřin tenhle komentář odešlu. Obávám se, že časové razítko u mého komentáře bude 22:22.
VymazatRozumím, že teď je čas na blogspotu o hodinu menší, ale někde jsem ho měl posunutý právě naopak kvůli disproporcím mezi časem převodu v programu Martina Rybenského (času na Blog.cz) a času, který se skutečně uložil na blogspot.
VymazatSice jsem jako dítě neměl žádné své indiánské období (byl jsem vždycky spíš "verneovec" :-)), krása jezer a jejich dynamické propojení se mnou přesto hýbá.
OdpovědětVymazatVerneovky jsem také četl rád, ale asi ne všechny a ne tak náruživě. Ale moc se mně líbily filmy Karla Zemana, ty mají neobyčejné kouzlo i dnes, kdy triky se řeší na počítači, a to i ty, které nejsou podle Verna, např. Cesta do pravěku, který ocenil i Spielberg, přestože Jurský park je filmovými triky úplně jiná kategorie.
VymazatDíky za krásný virtuální výlet :). Ta jezera mají neskutečně nadpozemsky krásnou barvu, mít je tak na chvíli sama pro sebe, bez turistů, to by byl ráj :).
OdpovědětVymazatMiloši, velký dík za pěkný výlet na místa, kde jsme kdysi byli na zájezdu. Nebylo to sice v takovém rozsahu, ale tehdy aspoń to. Pár pohledů máme i od kamaráda ze Sloveniji, který tam jezdíval na dovolenou.
OdpovědětVymazatMiloš, to sa Ti zase raz vydarilo. Čo zase raz! Ako vždy...gratulujem!
OdpovědětVymazatKrásné... Moc pěkné fotky.. Byl jsem tam kdysi na zájezdu v dubnu, ale byly povodně, tak některé cestičky kolem jezer byly zaplavení... Zato vodopády, to byl hukot...
OdpovědětVymazatTřetí pokus. Ctěl jsem jen zmínit česko-brotského herce Herberta Loma, který hrál padoucha v Pokladu na Stříbrném jezeře.
OdpovědětVymazatŽe má český původ, jsem vůbec netušil, díky za informaci, našel jsem ji teď i na Wikipedii. Já si ho pamatuji také z jednoho filmu o Růžovém panterovi a zvlášť jednu scénu, kde si někdo přímo vyžádal Sellerse, aby případ vyšetřil, a Herbert Lom vůbec nemohl pochopit, že takovému popletovi to někdo může svěřit.
VymazatNádherná krajina, nádherné fotky. Plitvická jezera mne vždycky učarovala, i když osobně jsem je neviděla, pouze ve filmech.
OdpovědětVymazatPlitvická jezera jsme viděli částečně jen ze shora z magistrály přes Velebit, když jsme v 68 jeli do tehdejší Jugoslávie. Je to nádhera. Asi už to na vlastní oči neuvidím. Proto děkuji za krásnou reportáž.
OdpovědětVymazatNádherná fotoreportáž. Jsem ráda, že jsem si mohla povzpomínat na rok 1983, kdy jsem se synem byla v tomto úžasném vodním království.
OdpovědětVymazat