20. června 2020

Capri - romantický ostrov v Neapolském zálivu

Z mládí si pamatuji melodii a slova unylé písně „To bylo tenkrát na ostrově Capri, poprvé tvůj obraz jsem viděl plát, to bylo tenkrát o měsíční noci, když jsem ti šeptal, jak mám tě rád“ a jak mně tehdy vrtalo hlavou, že si na něm někdo mohl užívat, když cestovat jsme mohli jen prstem po mapě. Kdo ji tehdy zpíval, už nevím, na YouTube jsem našel, že se jmenuje Pohádka z ostrova Capri a byla u nás poprvé nahrána R. A. Dvorským a jeho Melody Boys v r. 1935. A tím se vše vysvětluje, protože prvorepublikoví seladoni se k smetánkou vyhledávanému ostrovu hodí velmi dobře. Pro úplnost je ale třeba dodat, že jde o coververzi písně Isle of Capri z repertoáru britského tanečního orchestru Lew Stone and His Band.  

V roce 1998 jsme s rodinou poprvé jeli na dovolenou k moři, autobusem do oblasti Battipaglia v Itálii. Do té doby jsme nepřekročili hranice Moravy a při první zastávce, ještě na našem území, se mladší syn (tehdy 6letý) ptal, kdy už tam budeme. Dorazili jsme za 22 hodin. Ubytování bylo také skromné – stany a karavan už byl luxus. Ale za to italská zmrzlina byla skvělá a bohatá byla také nabídka fakultativních zájezdů. Byli jsme v Pompejích, na Vesuvu, na večerních trzích v Salernu a právě na Capri. Bohužel z té doby nemám žádnou fotografii, tehdy jsem se nadchl pro kameru, ale ta už asi 20 let leží netknuta na skříni, kazety jsem si pustil ne víc než 2krát, prvotní nadšení rychle vyprchalo.

Před pár roky jsme s chotí byli v Neapoli, a měli tak příležitost si některá místa připomenout. Po článku Vesuv (a Pompeje) teď přiblížím i Capri. 

Capri byl původně řecký ostrov, ale římského císaře Octaviana Augusta při jeho první návštěvě v r. 29 před naším letopočtem tak uchvátil, že Řekům za něj hned výměnou nabídl blízký, větší a bohatší ostrov Ischia. Řekové mu Capri přenechali, Ischia se ale stejně po mnoha peripetiích (mimo jiné i španělské a francouzské nadvládě) nakonec znovu stala územím Itálie.  

Capri nemá nic společného s kapry, jak bychom si podle výslovnosti mohli myslet, ale i tak původ názvu není jednoznačný a existují dva výklady odvozující název od divoce žijících zvířat: 1. z řeckého slova kapros (prase), 2. z latinského caprea (koza). 

Jde o menší ostrov s rozlohou 10,4 km čtverečních, v nejdelším směru od západu na východ měří 6,3 km a od severu na jih 2,7 km. Zdá se tak, že je možné ho celý snadno projít pěšky, jenže i z map (první je z Wikipedie) je znát, že jeho profil je dost členitý, nejvyšší vrch Monte Solaro má nadmořskou výšku 589 m.   



A je to pěkně vidět i z lodi, když se na horizontu objeví jeho obrysy.

Trajekty z Neapole a 48 km vzdáleného Sorrenta (z něj jsme jeli poprvé) připlouvají do přístavu Marina Grande


Ještě než se vydáme na prohlídku ostrova, využijeme možnost vyjížďky menší lodí kolem skal. 


Z velkého kamene na výběžku do moře na nás shlíží bronzová socha muže.


Capri si také velmi oblíbil Octavianův nástupce, 2. římský císař Tiberius (42 př. n. l. - 37), který se sem z Říma přestěhoval v r. 26 a strávil zde posledních 11 let svého, v tehdejší době plné úkladů nezvykle dlouhého, téměř 80letého života. Správu říše přenechal prefektovi Seianovi, později se ale začal obávat spiknutí a po 5 letech ho nechal popravit. Jeho Villa Jovis (Vila Jupitera) na skále mu poskytovala přehled, kdyby se blížilo nějaké nebezpečí. Paranoidní představy stárnoucího císaře vedly k tomu, že své (domnělé) nepřátele, špatné služebníky a dokonce i posly špatných zpráv nechal svrhávat z 300 m vysoké kolmé skály. Stejně se údajně choval i k dětem (chlapcům i děvčátkům), které sexuálně zneužíval, když se jich nabažil. O jeho pedofilii však panují pochybnosti, jak se můžeme dočíst např. v diskusi na téma Was Roman emperor Tiberius a paedophile?

Skále, kolem které vzápětí proplouváme, se od té doby říká Tiberiův skok (Salto di Tiberio/Jump of Tiberius) a díře ve skále Tiberiova jeskyně (Grotta di Tiberio). 

Jeskyní je ve skalních masivech celá řada. Kolem Bílé jeskyně (Grotta Bianca/White Grotto) se jen projíždí, ale i z venku jsou patrné krápníky.  


Nad mnohými vilami na okraji srázů se tají dech.


Červená budova na mysu Massullo (v předchozí koláži vlevo), kterou si zde architektem Adalbertem Liberou nechal postavit spisovatel Curzio Malaparte, se podle něj nazývá Villa Malaparte (nebo také Casa Malaparte) a považuje se za architektonický skvost. Je ceněná více než jeho literární odkaz. Prohlédnout si ji lze jen z moře, protože potomci spisovatele chrání přístup k ní plotem s ostnatým drátem, anebo ve filmu Pohrdání režiséra Jean-Luc Godarda z r. 1963 s Brigitte Bardot a Michelem Piccolim v hlavních rolích. Část filmu podle literární předlohy Alberta Moravii se zde totiž natáčela. Film jsem kdysi dávno viděl a utkvěla mně scéna, kde nahá „Bardotka“ leží na terase a Piccoliho to vůbec nevzrušuje. Jak já mu záviděl!

Útesy Faraglioni (název je odvozen z řeckého slova pharos, v českém významu maják), vypínající se do výšky 109 m (Faraglione di Terra/Faraglioni of the Earth), 81 m (Faraglione di Mezzo/Middle Faraglioni) a 104 m (Faraglione di Fuori/Outer Faraglioni), patří mezi největší atrakce okolí ostrova. 

Nejzajímavější z nich je ten nejmenší uprostřed. Tvoří skalní bránu, kterou mohou proplouvat menší lodě. Z dálky to není zřetelné, ale tunel je 60 m dlouhý a turisté se baví ozvěnou svých okouzlených výkřiků.  


Pozoruhodná je také obrovská jeskyně v horní části vrchu Castiglione (Grotta del Castiglione/Grotto of Castiglione), na němž trůní kamenná Villa Castiglione.

Následuje Zelená jeskyně (Grotta Verde/Green Grotto), kterou si prohlédneme na lodičce i zevnitř. Kdo má víc času, může si zde i zaplavat. 










Z jeskyní je nejpřitažlivější Modrá jeskyně (Grotta Azzurra/Blue Grotto), opředená legendami jako místo nymf a mořských panen, které sem lákaly sexuchtivé námořníky, aby je pak zabily. Možná i proto jsme v ní nebyli, je také až na druhé straně ostrova, kam jsme už nedopluli. Podle fotografií z průvodců a webu však vypadá podobně jako Zelená jeskyně.  

K obraně ostrova byla vybudována řada vojenských objektů, připomíná je strážní věž, pevnost a využít se mohl i maják. 



Ale kdo by zde dnes válčil? Raději si lehneme na oblázkovou pláž Marina Piccola na úpatí hory Monte Solaro a k tomu můžeme usrkávat limoncello. 







Z přístavu k horním terasám jezdí mikrobusy. Úzká silnice vypadá, že se na ni vejde jen jedno vozidlo, přesto se klikatou trasou jezdí oběma směry. Řidiči v ostrých zatáčkách nevidí, co za nimi je, vůbec však nezpomalují, ale o to vydatněji mačkají klakson. Při druhé návštěvě jsme si adrenalinový zážitek s představou děsivé srážky a pádu do propasti raději odpustili a jeli nahoru lanovkou, podobnou té, kterou známe z Petřína a Hrebienku ve Vysokých Tatrách.

Většina z asi 7 tisíc obyvatel žije v městech Capri a Anacapri.  

Náměstí s radnicí (Municipio/Town Hall) v Capri kypí životem a naproti Hodinové věže (Clocktower) za rohovým domem s červenou omítkou stojí bělostný kostel sv. Štěpána (Church of St. Stephen).




A na Capri se dostali i kartuziáni, kteří si postavili klášter Certosa di San Giacomo.

Na Capri se jezdí téměř výhradně na jednodenní výlety. Když v 80. letech Michail Gorbačov zjistil cenu hotelu, kde se má sejít k jednání s Ronaldem Reaganem (v přepočtu 20 tisíc Kč za jeden nocleh), raději se poohlédl po levnějším ubytování.

Významné osoby a celebrity ze show businessu jej ale vyhledávají velmi rády. Např. prezident Tomáš Garrigue Masaryk se zde setkal se spisovatelem Maximem Gorkým, pobýval tu Vladimír Iljič Lenin a Benito Mussolini, švédský spisovatel a lékař Alex Munthe si na Capri postavil vilu a prožil mnoho let, několik měsíců v roce na ostrově trávil i německý ocelář Alfred Friedrich Krupp, známý dodávkami vojenské techniky Hitlerovi, delší dobu zde žil také skladatel Claude Debussy a spisovatel Graham Greene, vilu na Capri má i současná popová hvězda Mariah Carey. 

Krupp se nechvalně „proslavil“ homosexuálními orgiemi s mladými chlapci podobně jako císař Tiberius. Místním to však asi nevadí, protože atraktivní točitá cesta se stometrovým převýšením a panoramatickými výhledy, kudy chodíval, je po něm pojmenována Via Krupp. Po ní se dostaneme do Augustových zahrad (Gardens of Augustus). 


Ze zahrad jsou působivé výhledy na moře, skalní stěny a útesy Faraglioni. 




A jsou krásné i samy o sobě. Socha vpravo dole připomíná díla Olbrama Zoubka.


A pak už zbývalo jen sejít dolů do přístavu a počkat na trajekt.

25 komentářů:

  1. Suetonius zmiňuje, že Tiberiovi naháněly hrůzu blesky, a proto při zatažené obloze na Capri nikdy nechodil bez vavřínového věnce na hlavě, "protože se tvrdí, že se tomuto druhu listí blesky vyhýbají" :-).

    Rovněž byl prý Tiberius kovaný v astrologii, které se měl naučit během svého pobytu na Rhodu. A zajímavá je i jedna věštba, o které se zmiňuje Tacitus v souvislosti s odchodem Tiberia na Capri: "Astrologové vyprávěli, že Tiberius odešel z Říma za takového postavení hvězd, že mu nebyl souzen návrat. To bylo příčinou záhuby mnohým, kdo z toho soudili na brzký konec jeho života a rozšiřovali to. Netušili totiž tak neuvěřitelné možnosti, že by se po dlouhých jedenáct let dobrovolně stranil rodného města."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Miloši a Čerfe,
      to se čte jak pohádka! Co nepoví jeden, poví druhý. Díky za krásné počteníčko. Přesně to jsem teď potřebovala! :-)

      Vymazat
    2. Petře, díky za zajímavé informace, to jsem nikde nečetl.
      Já se blesků také bojím, ale raději jsem zalezlý doma :).

      Vymazat
    3. Dorko, jsem rád, že jsme tě zaujali. Ale co tvůj blog, tys tam články hodně porušila, ne? Nechápu to.

      Vymazat
  2. Přiznám se, při pohledu na tyto fotografie můj cestovatelský duch trpí.
    Jsem uvnitř Italka, v nějakém z minulých životů jsem tam žila, jsou mi neuvěřitelně blízcí, jejich jazyk mne hladí a jejich temperament, nevychovanost, gestikulace a čertíci v očích, to vše mne láká.
    Cestovala jsem po Neapolském zálivu a vždy to skončilo na Ischii. Válet se v hřejivých koupelých, nechat kolem sebe probublávat horké mořské prameny, i zadek jsem si spálila :-)
    Capri jsem vynechala, tak snad někdy.
    Děkuji za báječné připomenutí, letos to bude místo putování po Sicílii Lipno, tak i ten Krumlov snad bude záživnější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprava ... koupelích, začínám se přiklánět k tomu poslaneckému návrhu na jednotné i. :-)

      Vymazat
    2. Simono, já zase závidím Ischii, ta je totiž asi ještě zajímavější, myslím, že na druhé fotce z pláže je v pozadí. Jinak na Capri se jezdí prý na výlety i z Ischie.
      V zaujetí pro Itálii souzníš se Signorou, ona tam jezdí snad každý rok, jako Petr zase na Lefkadu.

      Vymazat
  3. Letos to vypadá na Moravu, takže ti děkuji za krásný virtuální výlet i fotky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také už se pohlížím po Moravě, možná znovu Jeseníky.

      Vymazat
  4. Pokochal jsem se. Hnedle bych někam vyrazil. Měli jsme s milostivou v květnu naplánováno Skotsko, ale nevyšlo to (z důvodů známých).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Skotsku jsme byli v r. 2017, ale zatím jsem na blog dal jen Loch Ness a několik obrazů z Edinburghu, mám ho ještě v zásobě, opravdu stojí za to.
      Ale snad se ještě přes léto nějaké možnosti najdou, přeji ti, ať to vyjde příště.

      Vymazat
  5. Byl jsem tam kdysi v rámci zájezdu do Neapole... Zajímavé místo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Neapol a k tomu Vesuv, Pompeje a Capri - to zájezdová klasika :).

      Vymazat
  6. Tak já žiju celou dobu v domnění, že jsem si tě dala do odběrů a že nepíšeš, a ono ne! Takže jsem musela hned napravit chybu. K té písničce na začátku...můj bratránek a jeho kamarádi velmi rádi pozpěvovali " To bylo tenkrát na ostrově Capri, kdy se mi trenýrky poprvé naply " .... puberťáci, no. Jinak místo krásné a dala bych si říct mít tam nějakou vilku. Tiberiovi stejně ten odloučený pobyt od Říma nepomohl. Caligula ho při návštěvě na Capri stejně zavraždil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to s tím Tiberiovým koncem není zdaleka jasné: I Suetonius, který jinak uvádí všechny možné drby (Caligula ho otrávil jedem, udusili ho polštářemm atd.), cituje poctivě Senekovo podrobné líčení: "Rozpoznav úbytek sil, sňal si prsten a nějakou dobu jej držel, jako by jej chtěl někomu odevzdat, potom jej zase navlékl na prst a stiknuv levici dlouho ležel bez pohnutí; náhle volal služebníky, a když se nikdo nehlásil, povstal, ale pro nedostatek sil nedaleko lože klesl." Každopádně se to odehrálo ve věku 78 let, což byl na tehdejší dobové poměry v nejvyšších patrech moci docela slušný výkon :-). Mimochodem, nezemřel na Capri, ale nedaleko odtud na pevnine v Misenu.

      Vymazat
    2. Přiznám se, že mě chuť do blogování zcela opouštěla, navíc jsem skoro pořád v provizorních podmínkách s připojením, proto jsem dlouho nebyl ani na oblíbených blozích, navíc tvé obrázkové články jsou náročné na data a v mobilu mám jen 2,5 GB na měsíc.
      Ale nový začátek přece jen mě trochu pokropil živou vodou a chtěl bych se zase vrátit do normálních kolejí.

      Vymazat
    3. K příčině smrti Tiberia se lze dočíst obě verze, jak to, že mu k ní pomohl Caligula prefektem s Macronem, tak popis Senecův. Ale stejně mě vždy udivuje, jak rozvinutá kultura, filozofie, právo, matematika, astronomie, ... byla ve Starém Římě a Řecku a u nás málem o 1000 let později přišli Cyril a Metoděj, aby nám "otevřeli oči".

      Vymazat
    4. Vždyť ne nadarmo se říká Už staří Řekové, potažmo Římané .... no ony dějiny někdy bývají zašmodrchané, a pravdu už se nikdo nedozví. Historikové se většinou drželi hesla Koho chleba jíš, toho píseň zpíváš. Jen málokterý si dovolil v Římě psát pravdivě. To vždy zavánělo číší jedu při večeři. Popravdě to přežilo až do dnešní doby. Sice jed už nehrozí (snad) ale ono určité upravení historie tu je stále.;-)

      Vymazat
  7. moj fotrik hovorieval "vidieť Capri a zomrieť". Videl ich - tých kaprov - potom ešte na šťatie na Vianoce doať.

    Nedá sa zase do blog.cz tak zu komentár na Tvoj podnez:
    [12] My si s chuťou zájdeme k pamätnej tabuli V.I. Lenina. Je na čarovnom mieste curyškého staromesta. Pri nej jasličky a park pre detičky, kam chodieval náš vnuk.
    Pod Leninovým bytom bol mäsiarsky obchod. Nadežda sa sťažovala kvôli vôni klobás, takťe Leninovi nezostalo, než ísť domov robiť revolúciu. Alebo ako hovoria francúzi: cherchez la femme - za každým rohom je žena po dobrom, len keď prídeš ku nej blízko, na srdci ti bude strachom úzko...

    Ahoj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Záporný vztah Naděždy Krupské ke klobásám je vlastně spouštěčem světové revoluce. Kingu, pošli tu informaci historikům, ať opraví učebnice.
      Má choť žádnou takovou výraznou antipatii nemá, a tak se u mě revoluční potenciál nerozvinul :).

      Vymazat
  8. Lydie
    Moc krásné fotky a povídání. Itálii mám ráda.Na Capri jsem také byla. Do Sorenta jsme jeli vlakem a pak lodí. Ischia je také krásná.

    OdpovědětVymazat
  9. Kruppov esta je silne delo, kanon! Da sa tam autom?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kingu, nedá, v těch hadovitých zatáčkách by se auto nestočilo. Snad na (elektro)kole by to šlo.

      Vymazat
  10. Tak zostanem doma! Moj otec tam bol takmer ored sto rokmi, rozpraval mi o tom...tvrdil, ze vidiet Capri a zomriet, zomrel, dlho po Capri...

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)