Vysočinou s Michalem Olšiakem (2)

Časem rozšířím řadu článků o malířích a sochařích, protože jsem mezitím měl možnost zaznamenat jejich další díla, v případě soch Michala Olšiaka by však takové doplnění bylo podstatně větší než původní článek, proto si zaslouží pokračování. 

Tehdy jsem se o něm dozvěděl úplnou náhodou při zimním pobytu na Vysočině a čtení informační tabule u rybníka Sykovec. Do článku Vysočinou s Michalem Olšiakem jsem pak zařadil čtyři díla (Hejkal Pepino, Káně, Výr a Houbiš), která byla v nejbližším okolí hotelu v Medlově, kde jsme byli ubytováni. Na sochách tehdy ležel sníh, který už moc neznáme, ale v drsném klimatu Vysočiny není žádnou vzácností. 

Loni jsme však na Vysočině byli v létě a tentokrát jsme již cíleně vyhledávali zajímavé Olšiakovy sochy v širším okolí, k některým stačilo dojet autem, k jiným to bylo spojeno i s turistickým výletem. Hejkal Pepino, který nás před léty na plakátu upoutal jako první, již bohužel není k vidění, je umístěn na soukromém pozemku a majitel ho oplotil tak, že se k němu nedá dostat.  

Žďárský sochař a malíř Michal Olšiak (1978) má na Vysočině již více než 30 soch, dnes však jeho díla jsou i v Německu, Itálii a Švýcarsku (u Bodamského jezera) a získal také mezinárodní ocenění na soutěžích v tvorbě soch z písku. Materiálem pro jeho trvalá díla je ale beton (při mých zkušenostech s vrtáním do betonu v paneláku je to neuvěřitelné) a pískovec. 

Více než 3 m vysoké Káně u Hotelu Horník ve Třech Studních už sice bylo v prvním článku, ale tehdy se skrývalo pod peřinou sněhu, proto ještě jednou v plné kráse.   

V osadě Yukon mezi Sykovcem a Medlovem se nachází Výr (uvedený v prvním článku), ale tehdy jsme si tam nepovšimli nenápadného Krbového mužíka, pro Olšiaka netypicky umístěného v „interiéru“ přístřešku.   

Nedaleko náměstí v centru Žďáru nad Sázavou se na nás potutelně usmívá Charlie Chaplin.

U silnice ze Žďáru směrem na Polničku se nachází Hraniční kámen Čech a Moravy, kde lev symbolizuje Čechy a orlice Moravu.

Jiným směrem, ale opět blízko Žďáru, u cesty v obci Hamry nad Sázavou je umístěna půvabná zrůda Hamroň. 

Oko na stopce a ulita připomíná hlemýždě, široká pusa žábu (Hamroň má však navíc zuby) a prsty (až na počet) lidoopa. 

Od Hamroně je v pěší vzdálenosti další kuriózní dílo Mamlas, který sem byl umístěn jako úplně první Olšiakova socha v r. 2005. Odtud je také pěkný náhled na Ždár, zámek rodiny Kinských a Zelenou horu s Poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého, architektonickým skvostem Jana Blažeje Santiniho. 

Představu o velikosti sochy získáme podle dívenky, sedící na její hlavě.

Když z druhého konce Hamrů nad Sázavou, než je Hamroň, se vydáme do údolí Sázavy, projdeme kolem Rozštípené skály (530 m n. m.) a překročíme můstek, záhy objevíme sochu Mamuta. 

I ten láká k vylezení. Na některé sochy je však výslovně zakázáno šplhat, protože by mohlo dojít k jejich poškození či úrazu, takovou tabulku najdeme např. u Káněte. 

Úžasní jsou také Hroši ve Škrdlovicích, známých sklářskou hutí.