10. června 2020

Vysočinou s Michalem Olšiakem (2)

Časem rozšířím řadu článků o malířích a sochařích, protože jsem mezitím měl možnost zaznamenat jejich další díla, v případě soch Michala Olšiaka by však takové doplnění bylo podstatně větší než původní článek, proto si zaslouží pokračování. 

Tehdy jsem se o něm dozvěděl úplnou náhodou při zimním pobytu na Vysočině a čtení informační tabule u rybníka Sykovec. Do článku Vysočinou s Michalem Olšiakem jsem pak zařadil čtyři díla (Hejkal Pepino, Káně, Výr a Houbiš), která byla v nejbližším okolí hotelu v Medlově, kde jsme byli ubytováni. Na sochách tehdy ležel sníh, který už moc neznáme, ale v drsném klimatu Vysočiny není žádnou vzácností. 

Loni jsme však na Vysočině byli v létě a tentokrát jsme již cíleně vyhledávali zajímavé Olšiakovy sochy v širším okolí, k některým stačilo dojet autem, k jiným to bylo spojeno i s turistickým výletem. Hejkal Pepino, který nás před léty na plakátu upoutal jako první, již bohužel není k vidění, je umístěn na soukromém pozemku a majitel ho oplotil tak, že se k němu nedá dostat.  

Žďárský sochař a malíř Michal Olšiak (1978) má na Vysočině již více než 30 soch, dnes však jeho díla jsou i v Německu, Itálii a Švýcarsku (u Bodamského jezera) a získal také mezinárodní ocenění na soutěžích v tvorbě soch z písku. Materiálem pro jeho trvalá díla je ale beton (při mých zkušenostech s vrtáním do betonu v paneláku je to neuvěřitelné) a pískovec. 

Více než 3 m vysoké Káně u Hotelu Horník ve Třech Studních už sice bylo v prvním článku, ale tehdy se skrývalo pod peřinou sněhu, proto ještě jednou v plné kráse.   


V osadě Yukon mezi Sykovcem a Medlovem se nachází Výr (uvedený v prvním článku), ale tehdy jsme si tam nepovšimli nenápadného Krbového mužíka, pro Olšiaka netypicky umístěného v „interiéru“ přístřešku.   

Nedaleko náměstí v centru Žďáru nad Sázavou se na nás potutelně usmívá Charlie Chaplin.



U silnice ze Žďáru směrem na Polničku se nachází Hraniční kámen Čech a Moravy, kde lev symbolizuje Čechy a orlice Moravu.

Jiným směrem, ale opět blízko Žďáru, u cesty v obci Hamry nad Sázavou je umístěna půvabná zrůda Hamroň



Oko na stopce a ulita připomíná hlemýždě, široká pusa žábu (Hamroň má však navíc zuby) a prsty (až na počet) lidoopa. 



Od Hamroně je v pěší vzdálenosti další kuriózní dílo Mamlas, který sem byl umístěn jako úplně první Olšiakova socha v r. 2005. Odtud je také pěkný náhled na Ždár, zámek rodiny Kinských a Zelenou horu s Poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého, architektonickým skvostem Jana Blažeje Santiniho


Představu o velikosti sochy získáme podle dívenky, sedící na její hlavě.

Když z druhého konce Hamrů nad Sázavou, než je Hamroň, se vydáme do údolí Sázavy, projdeme kolem Rozštípené skály (530 m n. m.) a překročíme můstek, záhy objevíme sochu Mamuta





I ten láká k vylezení. Na některé sochy je však výslovně zakázáno šplhat, protože by mohlo dojít k jejich poškození či úrazu, takovou tabulku najdeme např. u Káněte. 

Úžasní jsou také Hroši ve Škrdlovicích, známých sklářskou hutí.




16 komentářů:

  1. Miloši, báječná procházka Vysočinou za Olšiakovými sochami. 👍👍 Dalo by se to nazvat "Kterak beton zkrášlil Vysočinu".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně je záhadou, jak z takového těžko opracovatelného materiálu vůbec mohl něco vytvořit. Jestli si vytvářel formy a ty pak vyplňoval tekutým betonem?

      Vymazat
  2. Fantastická díla, nevím, co se mi líbí víc, jestli Hamroň, Mamut, Hroši nebo Krbový mužík, který mi připomíná jednu paní učitelku. Taky jí kouká každé oko jinam :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se líbí nejvíc Hamroň, Hroši a Hejkal Pepino, který byl v minulém článku. Paní učitelka musí šilhat, aby jí nic neuniklo :).

      Vymazat
  3. Přiznávám, že tohle mě neoslovilo. Možná, maliličko zadrnkal Krbový mužíček, ale taky ne moc. S panem Olšiakem se, zdá se, skoro úplně míjíme, ale to se stává; těší mě, že dělá radost tolika ostatním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě zase těší, že sochař má patriotický vztah k jinak dost chudému kraji a takto ho reprezentuje a je už o něj zájem i v zahraničí.

      Vymazat
  4. Nádhera! Člověk by skoro řekl, že Nejdelale se zkamenelym sousoší z Werichovu Fimfara bude někde poblíž..

    OdpovědětVymazat
  5. Ale ne, co to vidím, jakési kamínky, písky a vodu. Ty si zas užíváš, zatímco jiní dřou! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stuprume, fotky jsou z loňska. teď dřu jako kůň, jak říkával premiér Nečas o své ředitelce sekretariátu :-).

      Vymazat
  6. stratil som tvoju adr., uz si chybal. Super reportage...len Chaplin nie je moc Chaplin

    OdpovědětVymazat
  7. Já neobdivuji sochy, ale tebe.
    Co vše jsi schopen pojmout jako střed tvého zájmu, neuvěřitelné.
    Z čeho všeho jsi schopen věrně a důsledně vytvořit článek, jsi vnímavý.
    Něco mne baví, něco méně, ale jako doplněk se to i do přírody hodí.
    Mnoho zážitků přeji, jsem zvědavá, co to bude příště ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě také zaujalo to propojení soch s přírodou. A přitom jsem se o něm dozvěděl čirou náhodou. V tom vidím, kolik krásných věcí existuje a vůbec o nich nevíme.
      Mám absťák z absence cestování, tak něco z archivu.

      Vymazat

Aktuální článek

Boka Kotorská - krásná příroda i místo, kudy kráčela historie

Boka Kotorská , česky také Kotorský záliv (v srbštině  Бока Которска , v angličtině Bay of Kotor), je záliv Jaderského moře na území Černé ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)