7. července 2020

Zip line u Djurdjevićova mostu v Černé Hoře (+ kaňony řek Morača a Tara, klášter Morača)

Když jsme před dvěma roky byli podruhé v Černé Hoře (předtím v r. 2016), zatoužil jsem i po trochu dobrodružnějším výletu než jen autobusem k vyhlášeným památkám, městům,  přírodním divům a do Albánie a přihlásil jsem se na raft na řece Tara. Asi však bylo málo zájemců, protože nakonec došlo k záměně termínu s jinou akcí, jenže nový termín byl posunut až na den, kdy jsme se vraceli domů, a musel jsem si tak nechat zajít chuť.  

„Náhradní“ program byl ale také zajímavý, část cesty byla stejná a kromě možnosti převrátit se na gumovém člunu v peřejích, rozbít si hlavu o kámen a utopit mobil či fotoaparát jsem o moc nepřišel.  



Vyrazili jsme z letoviska Sutomore mezi městy Bar a Budva na jihu země a po magistrále přes Skadarské jezero a metropoli Podgoricu směřovali na sever. Silnice zde vede v těsné blízkosti kaňonu řeky Morača, a to přímo nabízí se na chvíli zastavit a pohlédnout dolů. 








 A udělat si fotografii na památku. 



Řeka Morača má délku 99,5 km, většinou je však mělká a na raft se nehodí.

V střední části Černé Hory nedaleko řeky Morača a města Kolašin stojí klášter Morača srbské pravoslavné církve (Monastir Morača/Morača Monastery). Byl založen r. 1252 a jeho dominantní částí je kostel Nanebevzetí Panny Marie (Crkva Uspenja Bogorodice/Church of Dormition).


Vstup v romantickém slohu zdobí fresky.

K bohaté vnitřní výzdobě s náboženskými motivy alespoň náhled v následujících kolážích.   

V areálu kláštera se nachází také zvonice a menší kostel sv. Nikoly (Crkva Svetog Nikole/Church of Saint Nicholas).

V jedné z budov vedle hlavního kostela je knihovna, pojmenovaná podle metropolity Černé Hory a patriarchy Srbska Gavrila Dožiće (1881-1950). Připomíná jej i basreliéf. 


V turisticky vyhledávaném duchovním stánku vedle mozaiky Panny Marie kuriózně působí vědra zabezpečená řetězy. 

Za klášterem se od směru toku řeky Morača odkloníme k řece Tara. Její délka je 146 km a z toho 78 km představuje kaňon řeky Tara s hloubkou až 1300 m. Po Grand Canyonu je na světě druhý nejdelší (Grand Canyon, vedoucí třemi americkými státy – Wyomingem, Utahem a Arizonou – je ale podstatně delší, má 446 km, jen hloubkou 1600 m se příliš neliší) a oba dva jsou na seznamu přírodních divů UNESCO. 



Na severu Černé Hory, nedaleko městečka Žabljak, se nad kaňonem Tary klene Djurdjevićův most (Most Đurđevića Tara/Đurđevića Tara Bridge), postavený v letech 1937-1940. Jde o impozantní železobetonovou konstrukci s 5 oblouky, rozpětí největšího je 116 m, celková délka mostu je 365 m a výška 172 m.    

Nikde jsem nenašel, podle koho je most pojmenován, ze seznamu osob s tímto jménem na Wikipedii by připadal v úvahu básník a překladatel Ignjat Đurđević (1675–1737). 

Most podle projektu Mijata Trojanoviće měl ve své době několik prvenství, byl největším železobetonovým silničním mostem v Evropě a k jeho stavbě bylo vztyčeno nejvyšší dřevěné lešení na světě. 
Protože leží na spojnici mezi hlavními městy Srbska a Černé Hory, Bělehradem a Podgoricou,  v 2. světové válce měl zvlášť důležitý strategický význam. Partyzáni ve snaze zpomalit postup fašistických vojsk menší z krajních oblouků vyhodili do povětří. Obnoven byl až v r. 1946. 

U mostu stojí pomník partyzána, který byl přímo na něm popraven.  

Vedle mostů přes horská údolí další možností, jak je překonat, je skluz na lanězip line (psáno také ve tvarech zip-line a zipline). Stačí, když výchozí místo je výše než koncové, ostatní obstará gravitační síla. Tímto způsobem se v nepřístupných místech přepravovali lidé a řešilo zásobování, v některých odlehlých oblastech Číny se využívá dodnes. V Evropě však už jde výhradně o turistickou, mírně adrenalinovou atrakci.  
Obvyklá délka lana je mezi 300 m až 2 km (v současnosti je s 2213 m nejdelší zip line v Rocca Massima v Itálii) a maximální rychlost pohybu na laně je kolem 70 km/hod, vedle sklonu ji ovlivňuje i vítr a váha člověka, v extrémních případech při velkém sklonu může dosáhnout až 160 km/hod. Zpomalení na konci dráhy je zajišťováno pružinami. 

U kaňonu řeky Tara jsou celkem tři dráhy. Ta, která vede podél Djurdjevićova mostu, má délku 824 m. 
Začíná se upoutáním do horolezeckého sedáku a zavěšením na lano pomocí kladky. A pak se již z plošiny vrhneme do prostoru jako ptáci či letci na rogalu a plachtíme na laně nad korunami stromů do spodní stanice.


Někde je součástí výbavy i helma, zde ji provozovatelé mezi pomůckami neměli. Při přetržení lana ve výšce 180 m nad údolím by stejně nepomohla. 


Přistání je opět na dřevěné plošině.

Zážitek ze sjezdu v impozantní výšce nad mostem a kaňonem je dechberoucí, jen je až příliš krátký, dolů se dostaneme asi za 2 minuty a jsme o 20 EUR lehčí.

17 komentářů:

  1. Krása! v Černé hoře jsem ještě nebyla, ale ty fotky jsou nádherné! Chtěla bych právě i na divokou vodu na raft, uvažuje se nad Slovinskem..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem v této zemi z bývalé Jugoslávie byl až po Chorvatsku, Slovinsku, Bosně a Hercegovině a velmi příjemně mě překvapila. Krásná příroda, naše ceny, placení EURem, přestože nejsou v eurozóně, a také příjemní lidé, necítil jsem tam jinde obvyklý přístup turistu co nejvíc oškubat.
      Raft závidím, to byl vždy můj sen. Letos mám v plánu jako náhradu let balonem :).

      Vymazat
  2. Blogspot si občas postaví hlavu (a děje se to poměrně často, podobný problém mám u někoho z blogerů prakticky každý týden) a opakovaně odmítá přidat komentář odjinud než z googlovského účtu. Samozřejmě takový nátlak ve prospěch spřátelené firmy nemám rád, ale nakonec se se skřípěním zubů většinou podvolím a přihlásím se, aspoň mě to uklidňuje, že ani blogspot není úplně bez kazu. No a jak že zněl ten původní stručný komentář? "Nádherné výhledy, ale na mě příliš rychlé! :-)".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petře, totéž zmiňoval TlusŤjoch u minulého článku a nechápu to, v administraci mám nastaveno "povolení přidávat komentáře komukoliv (včetně anonymních uživatelů)".
      Ale vzpomínám si, že dříve jsem s komentováním na blogspotu u jiných blogerů/blogerek měl stejný problém a musel jsem se také nejdříve přihlásit ke Google účtu.
      Mám takový dojem, jak kdyby Google ty, kteří mají u něj účet, nutil, aby se za něj nestyděli :). Teď už jsem tam přihlášen trvale a ani to nevnímám. Zvláštní ale je, že v komentářích na navštěvovaných stránkách to vloží odkaz na můj profil a ne na domovskou stránku.

      Také si myslím, že zpomalení mohli nastavovat i uprostřed lana, abychom z jízdy něco měli.

      Vymazat
  3. To je teda most ako sviňa!!! Podobný slávny je aj v Eglisau, Kt. Curych, železničná rarita kedysi. Cez Rýn. Slávny kolega Calatrava - napr, mosty v Dublin a pod. - chce tam postaviť nový a asi mu to nepovolia!
    Môžu dámy v "hot pants" do tých náboženských stavidiel? Napr. do Dómu v Sazburg by ich farár pri dverách nepustil...
    Zipline neprichádza pre mňa o úvahy - rodený posero...a

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Calatravův most v Dublinu jsem viděl a mám ho i v jednom článku v rubrice Cestování, je opravdu krásný.
      S podmínkami oblečení dam v kostele si už nejsem jistý, ale co si tak pamatuji, musely mít zakrytá ramena, k tomu tam půjčovali šátky, do kterých se zamotaly. Ale do mešit nemohou vůbec.

      Vymazat
  4. Ten pohled na kaňon je úchvatný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na chalupu bych si chtěl nechat v jedné firmě vytvořit z fotografií obrazy plátně, první snímek by se hodil nad schodiště. Ale bohužel větší část je ve stínu.

      Vymazat
  5. Obdivuji tvůj smysl pro adrenalínové zpestření zájezdu, měla bych v gatích.
    I když ... před třemi roky jsme sjížděli serpentýny do Boky Kotorské.
    Kdo jimi projížděl, ví, že je to skutečně horský hard core, kdy se jede extrémně úzkými silnicemi a těch zákrut je mnoho desítek.
    Během této cesty mne chytil cestovatelský průjem, v každé zákrutě mi přeskočily střevní kličky a všichni účastníci zájezdu se fotili nad nádherným největším přírodním zálivem, já běhala hluboko do nitra přírody a myslela jsem, že právě tam vypustím duši.
    Vzato kolem dokola, má na Černou Horu hodně adrenalínovou vzpomínku a Miloši, taky bez přilby :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těmi serpentinami jsme také jeli - bylo to na trase z Budvy do bývalého hlavního města Centinje a pak dolů do Kotoru. Opravdu to byl děs, autobus musel několikrát i couvat, protože by se s protijedoucím vozidlem nevyhnul. Strachy jsem ani nedutal a úplně zapomněl fotografovat přes sklo, jen z jednoho místa nad Bokou Kotorskou, kde byla zastávka s pěkným výhledem, zip line proti tomu byla procházka růžovou zahradou :).
      Kotor i Boku Kotorskou bych chtěl někdy na blog přidat, Bokou jsme totiž při druhé návštěvě Černé Hory pluli i lodí. Ta země mně učarovala, nádherný je také Národní pak Durmitor, kde jsou hory přes 2500 m n. m. a krásné Černé jezero.

      Vymazat
  6. Most je úchvatný. A já činím čtvrtý pokus o komentář.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavle, jak zjistil Čerf, kdo má účet u Googlu, nejdřív se musí na něj přihlásit a pak je komentování bezproblémové.

      Vymazat
  7. V Černé Hoře jsem kdysi byl na "cundru" v pohori Prokletie.. Uvažovali jsme jít do Albánie ale nakonec nešli... Ten most a to údolí je úchvatné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme přímo v horách nebyli, jen pod nimi v NP Durmitor u Černého jezera. Albánské hory jsou teď hodně v kurzu, mají přes 2500 m n. m., ale je tam asi dost nebezpečno, i my máme případy zavražděných či nezvěstných lidí.

      Vymazat
  8. Před chvílí jsem se dočetla, že blogeři na blog.cz mají právě 1 měsíc na migraci blogu.
    *************************************************************
    http://blog.blog.cz/2007/blog-cz-galerie-cz-se-louci-dekujeme
    *************************************************************
    Měl jsi správný odhad, žes přešel na jinou platformu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za informaci, je hezké, že dávají čas na zkopírování do 16.8., ale mně se tam už dávno nedalo přihlásit a nemohl jsem ani smazat spamové komentáře. Kdo má podobné problémy a ukládal vše přímo na blog (a nemá archiv na lokálním disku), nemusí se ke galeriím a textům vůbec dostat.
      Já mám alespoň po "starostech" v tom, že o mazání se už nemusím starat.

      Lituji Martina Rybenského, teď se na něj obrátí možná až stovky uživatelů Blog.cz, kteří budou chtít zachránit své články. Bude to jako v těch italských nemocnicích při pandemii, komu pomoci a koho nechat zemřít.

      Vymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)