Zip line u Djurdjevićova mostu v Černé Hoře (+ kaňony řek Morača a Tara, klášter Morača)

Když jsme před dvěma roky byli podruhé v Černé Hoře (předtím v r. 2016), zatoužil jsem i po trochu dobrodružnějším výletu než jen autobusem k vyhlášeným památkám, městům,  přírodním divům a do Albánie a přihlásil jsem se na raft na řece Tara. Asi však bylo málo zájemců, protože nakonec došlo k záměně termínu s jinou akcí, jenže nový termín byl posunut až na den, kdy jsme se vraceli domů, a musel jsem si tak nechat zajít chuť.  

„Náhradní“ program byl ale také zajímavý, část cesty byla stejná a kromě možnosti převrátit se na gumovém člunu v peřejích, rozbít si hlavu o kámen a utopit mobil či fotoaparát jsem o moc nepřišel.  

Vyrazili jsme z letoviska Sutomore mezi městy Bar a Budva na jihu země a po magistrále přes Skadarské jezero a metropoli Podgoricu směřovali na sever. Silnice zde vede v těsné blízkosti kaňonu řeky Morača, a to přímo nabízí se na chvíli zastavit a pohlédnout dolů. 

 A udělat si fotografii na památku. 

Řeka Morača má délku 99,5 km, většinou je však mělká a na raft se nehodí.

V střední části Černé Hory nedaleko řeky Morača a města Kolašin stojí klášter Morača srbské pravoslavné církve (Monastir Morača/Morača Monastery). Byl založen r. 1252 a jeho dominantní částí je kostel Nanebevzetí Panny Marie (Crkva Uspenja Bogorodice/Church of Dormition).

Vstup v romantickém slohu zdobí fresky.

K bohaté vnitřní výzdobě s náboženskými motivy alespoň náhled v následujících kolážích.   

V areálu kláštera se nachází také zvonice a menší kostel sv. Nikoly (Crkva Svetog Nikole/Church of Saint Nicholas).

V jedné z budov vedle hlavního kostela je knihovna, pojmenovaná podle metropolity Černé Hory a patriarchy Srbska Gavrila Dožiće (1881-1950). Připomíná jej i basreliéf. 

V turisticky vyhledávaném duchovním stánku vedle mozaiky Panny Marie kuriózně působí vědra zabezpečená řetězy. 

Za klášterem se od směru toku řeky Morača odkloníme k řece Tara. Její délka je 146 km a z toho 78 km představuje kaňon řeky Tara s hloubkou až 1300 m. Po Grand Canyonu je na světě druhý nejdelší (Grand Canyon, vedoucí třemi americkými státy – Wyomingem, Utahem a Arizonou – je ale podstatně delší, má 446 km, jen hloubkou 1600 m se příliš neliší) a oba dva jsou na seznamu přírodních divů UNESCO. 

Na severu Černé Hory, nedaleko městečka Žabljak, se nad kaňonem Tary klene Djurdjevićův most (Most Đurđevića Tara/Đurđevića Tara Bridge), postavený v letech 1937-1940. Jde o impozantní železobetonovou konstrukci s 5 oblouky, rozpětí největšího je 116 m, celková délka mostu je 365 m a výška 172 m.    

Nikde jsem nenašel, podle koho je most pojmenován, ze seznamu osob s tímto jménem na Wikipedii by připadal v úvahu básník a překladatel Ignjat Đurđević (1675–1737). 

Most podle projektu Mijata Trojanoviće měl ve své době několik prvenství, byl největším železobetonovým silničním mostem v Evropě a k jeho stavbě bylo vztyčeno nejvyšší dřevěné lešení na světě. 

Protože leží na spojnici mezi hlavními městy Srbska a Černé Hory, Bělehradem a Podgoricou,  v 2. světové válce měl zvlášť důležitý strategický význam. Partyzáni ve snaze zpomalit postup fašistických vojsk menší z krajních oblouků vyhodili do povětří. Obnoven byl až v r. 1946. 

U mostu stojí pomník partyzána, který byl přímo na něm popraven.  

Vedle mostů přes horská údolí další možností, jak je překonat, je skluz na laně – zip line (psáno také ve tvarech zip-line a zipline). Stačí, když výchozí místo je výše než koncové, ostatní obstará gravitační síla. Tímto způsobem se v nepřístupných místech přepravovali lidé a řešilo zásobování, v některých odlehlých oblastech Číny se využívá dodnes. V Evropě však už jde výhradně o turistickou, mírně adrenalinovou atrakci.  

Obvyklá délka lana je mezi 300 m až 2 km (v současnosti je s 2213 m nejdelší zip line v Rocca Massima v Itálii) a maximální rychlost pohybu na laně je kolem 70 km/hod, vedle sklonu ji ovlivňuje i vítr a váha člověka, v extrémních případech při velkém sklonu může dosáhnout až 160 km/hod. Zpomalení na konci dráhy je zajišťováno pružinami. 

U kaňonu řeky Tara jsou celkem tři dráhy. Ta, která vede podél Djurdjevićova mostu, má délku 824 m. 

Začíná se upoutáním do horolezeckého sedáku a zavěšením na lano pomocí kladky. A pak se již z plošiny vrhneme do prostoru jako ptáci či letci na rogalu a plachtíme na laně nad korunami stromů do spodní stanice.

Někde je součástí výbavy i helma, zde ji provozovatelé mezi pomůckami neměli. Při přetržení lana ve výšce 180 m nad údolím by stejně nepomohla. 

Přistání je opět na dřevěné plošině.

Zážitek ze sjezdu v impozantní výšce nad mostem a kaňonem je dechberoucí, jen je až příliš krátký, dolů se dostaneme asi za 2 minuty a jsme o 20 EUR lehčí.