9. srpna 2020

Jean Tinguely - kinetické umění

Zachytit pohyb bylo vždy touhou umělců (i dokumentaristů), příkladem jsou četné obrazy Edgara Degase s baletkami a jezdci na cválajících koních (v ukázkách jsou obrazy Dvě tanečnice, Albertinum, Galerie Neue Meister v Drážďanech, Tanečnice při cvičení ve foyer, Ny Carlsberg Glyptotek v Kodani a Na závodech, Musée d'Orsay v Paříži), sochař Auguste Rodin jej vdechl do sochy Kráčejícího muže (Kunstmuseum v Basileji), Henri Rousseau do obrazu Hráči ragby, cirkusové artisty zobrazil Georges Seurat, …, fotografové zachycují sportovce při vrcholných výkonech, ale to vše je „jen“ záznam prchavého okamžiku.

Alespoň zdánlivý pohyb vnesli do svých děl umělci op-artu (blíže viz dřívější článek Victor Vasarely - geometrická abstrakce + optický klam = op art), ale až díla kinetického umění vykazují skutečný pohyb. Někdy je způsoben přírodními silami, např. k rozpohybovaní plíšků některých artefaktů Alexandera Caldera umístěných v přírodě stačí vánek a v interiéru průvan (blíže v textu Alexander Calder - mobily a stabily), jindy jsou vybaveny aktivním prvkem, v konstrukci skrytým motorem. Výrazným představitelem posledního typu je švýcarský sochař (a malíř) Jean Tinguely (1925-1991).

V Paříži vedle budovy Centre Pompidou je umístěna Stravinského fontána (La Fontaine Stravinsky/The Stravinsky Fountain). Tinguely ji r. 1983 vytvořil společně s druhou manželkou Niki de Saint Phalle (1930-2002). Těžko říct, která skladba Igora Stravinského tvůrce inspirovala, vzhledem k barevnosti nejspíš ty, jež skladatel napsal podle ruských pohádek a lidových her (např. balety Pták Ohnivák a Petruška). 

Víc fotografií nemám, protože mě vždy zajímala hlavně extravagantní budova Renza Piana a Richarda Rogerse a v ní uložené sbírky obrazů,  pěkně si ji ale můžeme prohlédnout ve videu z YouTube.

Stejně tak loni v Curychu jsem si sice všiml pohyblivého monstra na druhé straně  výběžku Curyšského jezera, ale jen jsem ho přiblížil zoomem v mobilu a blíž k němu nešel. Dílo z r. 1972-1973 autor nazval Heureka (podle Archimedova nadšeného zvolání, když ve vaně přišel na svůj slavný zákon o síle, kterou je vytlačováno těleso ponořené do kapaliny).

A v pohybu vypadá takto:

Až letos při pětidenním pobytu v Basileji jsem Tinguelyho pořádně „objevil“. Umělec se narodil ve Fribourgu a zemřel v Bernu, vyrůstal však v Basileji a žil zde do r. 1952, kdy se odstěhoval do Paříže. Město mu vděčí za humornou Karnevalovou fontánu (Fasnachtsbrunnen) před Městským divadlem (Stadttheater), vytvořenou mezi roky 1975 a 1977 z deseti „postav“ vyplivujících proudy vody.

Každá má vlastní jméno a před šesti z nich stojí titul doktora. V akci si ji můžeme prohlédnout ve videu.  

A naopak Basilej umělci posmrtně vzdala hold zřízením muzea, kde je soustředěno 55 jeho děl, darovaných vdovou Niki de Saint Phalle. Budovu muzea realizoval architekt Mario Botta (1943) a otevřeno bylo v říjnu 1996.  Stojí u ní další Tinguelyho fontána – Plovoucí vodní plastika (Schwimmwasserplastik, 1980).

Tinguelyho sochy, tvořené spoustou „hejblátek“, jsou satirickým vyjádřením, kam vede přemíra automatizace, a vzbuzují asociaci na Chaplinův film Moderní doba (Modern Times).

Největším exponátem muzea je Grosse-Méta-Maxi-Maxi-Utopia (1987), do jehož soustrojí lze po žebříku vstoupit.

K velkým patří také Klamauk (1979), traktor, který se projevuje i zvukovými efekty, a Hannibal II.  Číslovka II je namístě, protože vojevůdce Kartága ještě děla na přelomu 3. a 2. století před n. l. ve výzbroji mít nemohl, jeho hlavním trumfem byli sloni. Malé kolečko táhnoucí těžký stroj symbolizuje marné snažení Hannibala přes řadu dílčích vítězství Římany definitivně zlomit. 

Tinguely přispěl ke kinetickému umění také sebezničujícími sochami (self-destroying sculptures). I když výbuch byl jednorázovým pohybem, budil tím velkou pozornost. 

Při autodestrukci většího počtu strojů na akci nazvané Hold New Yorku (Homage to New York, 1960) zaměstnal i sbor hasičů. Část toho, co zbylo, uchovává tamější Museum of Modern Art, další pod názvem Homage to New York (Klaxon) je v Basileji. Kdo ví, zda tímto „holdem“ neinspiroval teroristy z 11. září 2001. 

Tinguely byl velkým fanouškem závodů Formule 1, a to se odrazilo v díle Pit-Stop (1984). Termínem se označuje zastávka v boxech, kdy mechanici jezdcům bleskurychle mění sjeté pneumatiky.  

V těchto závodech jde často o život a chrup lidožravého žraloka v díle Žijte levně a dělejte umění (Live Cheap & Make Art) také nevěstí nic dobrého. 

Všechna díla muzea sem zařazovat nebudu, protože je i v pohybu najdeme ve videích na YouTube, např. v následujícím.

Když jsem ale začal Degasovými baletkami, můžeme jimi i skončit, ne však éterickými krasavicemi, ale Tinguelyho vyjádřením Baletu chudých (Ballet des Pauvres, 1961). 

23 komentářů:

  1. Stravinského fontánu mám moc rád, v Paříži jsem u ní trávil i dlouhé chvíle pozorováním, co všechno její části dělají a spolu s koulí La Géode v parku de la Villette a bránou La Grande Arche se pro mě vlastně stala symbolem Paříže víc než spousta tradičnějších a vyhledávanějších míst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do Paříže bych se ještě chtěl vrátit a pak bych fontánu určitě prozkoumal víc. Líbí se mně ta velká červená pusa. Myslím, že barevné prvky budou hlavně dílem manželky Niki. I v parku u Tinguelyho muzea v Basileji má barevnou sochu (nazvanou Gwendolyn), ale do textu jsem ji nedával, protože se nepohybuje.

      Vymazat
  2. Zajímavá zobrazení dalšího rozměru.....ve stylu 4D je 3D které se (at zdánlivě či skutečně.. hýbe).... Jinak mne to připomnělo, že v románu o Josefu Flaviovi, židovském vojevůdce a později spisovateli a historikové z1. stoleti, Lion F. píše o tom, že Rimane meli dělá.. Ale třeba je to chyba překladu. Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta děla si nedovedu moc představit, i husité ve 14. století na vrhání používali praky.

      Vymazat
    2. Mohl mít na mysli onagery. Rána z něj bolí jak z děla!

      Vymazat
    3. Stuprume, díky moc za velmi zajímavou informaci, o této ničivé zbrani jsem neměl nejmenší tušení, ale Wikipedie o ní podává podrobnou informaci i s obrázky. (Stačí i překlad na české stránce https://cs.wikipedia.org/wiki/Onager_(zbra%C5%88).)

      Vymazat
  3. Pohybová umění může jedině ve formě tance! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak ti nevím... nějak mě to zrovna moc nenadchlo... ovšem kinetické umění mám ráda, ovšem v trošku hezčí a jemnější podobě. Spousty krásných ukázek jsem viděla na Fb, ale nevzpomenu si od koho to bylo..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak píše Petr, pěkná je ta souhra většího počtu pohyblivých prvků, proto asi jsou tak populární Tinguelyho fontány. Ty tvoří svérázný vodní orchestr.

      Vymazat
  5. Existovat znamená být v pohybu.
    Viz heslo ponorky kpt. Nema: "Mobilis in mobili".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vtipné :). Na druhé straně i lodím ohroženým torpédy se doporučovalo manévrovat.

      Vymazat
  6. A ostatně - i Kafkova hlava v Praze se též hýbe náramně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem byl v Praze u ní naposled, tak se nehýbala. Ale v pohybu je opravdu zajímavá. A David Černý má ještě jednu takovou pohyblivou "sochu" - červený doubledecker, který dělá kliky. Resp. ho má Andrej Babiš, který si ho prý od něj za 9 milionů koupil.

      Vymazat
  7. Řekněme si to na rovinu, tohle u žen velkou odezvu nenajde.
    Jsme upjaté a raději fotíme renesanční fontánky, které pro nás nejsou až tak náročné na pochopení.
    Ale jistě tím nechci ženy shazovat, naopak, já jsem si tam našla i truhlíky s květinami, tudíž nějaká kultura se tu vždy najde :-)
    Stále jsem ve velikém očekávání, kam jsi vrazil na dovolenou, bude nějaké překvapení ?
    Já nemám odvahu, chtěla jsem v září na Island, ale rozum mne nepustil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, ale osvěžující vodní proud fontán se v parnech hodí :).
      Letos jsem měl několik cílů, ty, které byly v rámci krátkých výletů s cestovkami, byly zrušeny (konkrétně Varšava + Wroclaw, Lucembursko se zastávkou v Německu), 2krát mně zrušili rezervaci letu balonem kvůli "nevhodnému" počasí pro let, jediné, co se dosud povedlo, je to, co jsem zařizoval ve vlastní režii. Lednové lyže a teď výlet do Švýcarska, i když i tam to bylo hodně nejisté, nejdříve nám EasyJet zrušil letenku tam, pak Flixbus zrušil v nouzi nalezené noční spojení o den dřív a až do třetice dobrého jsme jiným spojem FLixbusu odcestovali. Byli jsme 5 dnů v Basileji a uprostřed jsme si udělali výlet vlakem do Bernu. Velice se to vydařilo a tento text je prvním plodem.
      Ještě mám v plánu Rakousko a v září s naší tradiční skupinou přátel z partnerských institucí 3 dny ve Vysokých Tatrách.

      O Islandu jsem už před lety uvažoval, ale ceny za zájezd kolem 50 tisíc jsou dost mimo a jak o něm psala userka, ani vlastní zajištění by nebylo moc jednoduché a nejlevnější, zatím jsem ho uložil k ledu.

      Vymazat
  8. Pěkný průřez francouzskými a švýcarskými památkami.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve francouzských by to chtělo trochu přidat :).

      Vymazat
  9. Ta menší dílka bych možná ještě skousla, ale ta větší, no, jak to jen... to je ujetý i na mě! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Asi je to umění hlavně pro muže a domácí kutily :).

      Vymazat
  10. Miloš - nádhera! A zjavne už si v blogspote úple doma. Ja ešte furt nič moc. Aj čiastočne kvôli Hitz-u, nemám moc čas. Super, môj sochár. A Ty si sa tajne túlal mojimi dvomi mestami - no so was! Až zas prídeš kvôli Tinguelyho kamošovi Luginbühl-ovi, ohás sa...
    Super dobrá reportáž!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na blogspotu poněkud pozměnili prostředí administrace, to původní mně vyhovovalo víc, ale myslím, že jsem tam nakonec našel, co jsem už využíval předtím.
      Švýcarsko poznávám po kapkách (Ženeva, Montreux, Chamonix, Sv. Mořic, Luzern, Curych, Zermatt, ale teprve teď to bylo i s noclehy v hotelu. Ještě nějaké (a už nové) bankovky nám zbyly, bude tak důvod objevit něco dalšího :).
      Od Luginbühla mám na fotce jedno dílo z parku u Tinguelyho muzea v Basileji a tipoval bych, že dalším je to, které stojí u hlavního nádraží v Bernu, ale to se mně na webu vůbec nepodařilo najít, a proto ani nemám žádné potvrzení své domněnky.

      Vymazat
  11. Fontána je nádherná :)). Zajímavý článek, Miloši :). To muzeum je plné technických roztodivnosí, to by mě bavilo - tam bych vydržela dlouho! :)

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)