10. prosince 2020

Alexander Calder - mobily a stabily

V článku o Jeanu Tinguelym (1925-1991) byla představena díla kinetického umění, která k pohybu využívají skryté motor(k)y. Pohybující se artefakty i bez aktivních elektrických prvků však již dříve dokázal tvořit americký sochař Alexander Calder (1898-1976). 

Calder vystudoval strojní inženýrství a zřejmě si odtud odnesl znalosti teorie stability systémů, které malý podnět může uvést do kmitavého stavu. V jeho konstrukcích jím byl dotek ruky či průvan a ve venkovním prostoru vítr. Marcel Duchamp pro ně vymyslel označení mobily. Typickým příkladem je Palma z r. 1959, vystavená v Kunsthalle v Hamburku.




Calder měl k umění blízko i díky rodině, otec byl známým sochařem, matka malovala portréty. Už jako dítě vytvářel z drátků, cívek, zátek, dřeva a plechu hračky, loutky i neobvyklé šperky. 

Protože matka byla francouzského původu, Calder často pobýval ve Francii. Tam mu učarovalo prostředí cirkusů s akrobaty a krasojezdkyněmi a inspirovalo k sestavení loutkového cirkusu Cirque Calder

Obrat v jeho zaměření přineslo seznámení s avantgardními výtvarníky Joanem Miróem, Hansem (Jeanem) Arpem a Marcelem Duchampem. A první dva alespoň ukázkami sochařských prací, i když jsou z pozdějších let a Miró byl především malíř. Jsou v nich od Miróa Žena a pták (1982, Barcelona) a Měsíční pták (1966, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia, Madrid), od Arpa Strom s miskami (1960, Fondation Beyeler, Basilej-Riehen) a Hvězda ve snu (1958, Kunsthalle, Hamburk).





Calder opustil tvorbu miniatur a přešel k sochám větších rozměrů. Stále však jejich základem byla kovová kostra. A některé byly už nepohyblivé, podle Arpova označení se jednalo o stabily, anebo kombinovaly statickou část s pohyblivou, těm se pak říkalo stabily-mobily.

„Komornějším“ stabilem je černou barvou pomalovaný ocelový Kaktus (1959, Kunsthalle, Hamburk).   



Calderova větší díla jsou umístěna na nádvoří či před budovami galerií a ve veřejných prostorech velkých měst. Patří sem Velký pavouk (1959, Kunstmuseum, Basilej), v pozadí je sousoší Augusta Rodina Občané z Calais.  




A také Kráva (1970, Peggy Guggenheim Collection, Benátky). 




Před budovou Neue Nationalgalerie v Berlíně (navrženou architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, díky jehož Vile Tugendhat máme v Brně památku UNESCO) stojí Hlavy a ocas (1965).   





Provizorní kaktus (1967) se nachází na nádvoří Trinity College v Dublinu.





Stabily-mobily opět mají mnoho tvarů a velikostí a v pohyblivé části i různých barev, v interiéru Kunstmusea v Basileji je vystaven Tuleň (1949). 



Zbývající jsou v exteriéru. Původní název následujícího díla byl Théâtre de Nice, protože r. 1970 bylo instalováno před divadlem v Nice, ale o 20 let později bylo přestěhováno před tamější Musée d'Art Moderne et d'Art Contemporain a ze dvou záběrů z různých let se mně zdá, že i zde svou pozici mezitím změnilo. Dnes je uváděno jen obecným označením Stabile-mobile.




V Riehenu (dnes okrajové části Basileje), v zahradě galerie Fondation Beyeler, se nachází Strom (1966).




Carmen (1974, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia, Madrid) je ze všech zde prezentovaných stabilů-mobilů největší. Na šířku má 1156 cm, výška je 762 cm. Když vane vítr a lopatky pohyblivého ramene se vlní, můžeme si představit tanec temperamentní a citově „nestabilní“ Carmen z Bizetovy opery (s libretem podle novely Prospera Mériméa).



Calderova díla ovlivnila architekta Santiaga Calatravu a patrné je to v designu koncertního sálu v Santa Cruz na Kanárském ostrově Tenerife, blíže popsaném v článku Bílá vlna nad oceánem od Zdeňka Lukeše.

Řadu jich najdeme na stránkách anglické Wikipedie, pozoruhodné jsou Plující mraky v aule univerzity ve venezuelské metropoli Caracas z let 1952-1953, zapsané na seznam UNESCO, které kromě umělecké hodnoty přispívají i ke kvalitní akustice sálu.  

21 komentářů:

  1. Tak tohle je na mě skutečně veliká divočina. Mám pocit, že jako zástupce ženského pohlaví v tom nebudu sama :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to divočina i pro mne. Ta "kráva" mi přijde spíš jako "Rudá záře nad Kladnem".🙄😑

      Vymazat
    2. Kdyby dílo znala firma Nestlé možná by čokolády Milky byly červené :).

      Vymazat
    3. Myslel jsem si, že s tímto umělcem nebudu mít takový úspěch jak s Caravaggiem :).
      V zásobě mám ale ještě nějaké "kontroverzní" případy. A někdy i Picassa, protože už od něj mám pěknou sbírku obrazů, a to včetně těch, kdy ještě maloval realisticky.

      Vymazat
    4. Myslím sbírku fotek obrazů :).

      Vymazat
  2. Jak si prozpěvují někteří investoři do moderního umění: "Kdyby ty mobily nebyly, tak už jsem dneska měl tři vily..." :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také by mě zajímalo, když i na našich aukcích se vydraží obrazy za desítky milionů a získá je "neznámý investor", kdo jím je. Třeba si Babiš někdy také otevře vlastní muzeum jako Guggenheimovi, Getty, Whitney, Frick, Beyeler, ...

      Vymazat
  3. Janinko, nebudeš :-)
    Stabily-mobily pro debily...
    Ubozí lidé, co bydlí blízko a musí se na to denně dívat či chodit kolem. Při pohledu na ty výtvory mne jímá stejný smutek a pocit bezmoci i vzteku jako když vidím vyasfaltované plochy, kde byla dříve louka nebo dokonce orná půda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když Zuzana a Venca (vencisak) psávali o moderním umění, také jsem se k němu stavěl vlažně až odmítavě a v galeriích jsem ho obcházel obloukem, anebo ty na moderní umění specializované ani nenavštívil (např. zmíněnou v Berlíně, v Mnichově, Ludwigovo muzeum v Kölnu, ...), o hodně záběrů jsem se tak ochudil (od Caldera jsem mohl mít fotku díla u galerie v Edinburgu, v Paříži, v parku v Antverpách). Dnes jsem však již tolerantnější a když je blog na umění zaměřen a výtvarné je v něm na prvním místě, neměl bych ho ignorovat.

      Vymazat
    2. Miloši, je-li tvým cílem být co nejvšestrannější konzument umění nebo se ti Calderova díla dokonce líbí, pak je všechno v pořádku. Respektuji tvůj zájem. Ovšem ti, kterým se moderní umění (přesněji Calderova díla, která jsi v tomto článku prezentoval) nelíbí, mají stejné právo na respekt svého názoru. Není to tak, že ještě nevyzráli a nestali se obdivovateli moderního umění.
      Mimochodem "tolerovat" jistý druh umění je smutné. Umění by mělo povznášet, přinášet radost nebo námět k zamyšlení, ne jen odpuzovat. Mám asociace na tolerování náboženského vyznání. Tolerovat lze to, co neomezuje svobodu druhého. Těžko to bude islámský fundamentalismus. A těžko to bude velká, červená, plechová, abstraktně pojatá kráva na terase klasického domu (i když připouštím, že není tak nebezpečná jako náboženský fanatik).

      Vymazat
    3. Axino, vůbec bych si nedovolil tvářit se, že jsem "vyzrálejší" než jiní, kteří ve své omezenosti a zabedněnosti ještě nedorostli a dokonce na to ani "nemají". Naopak lidé, kteří tímto způsobem dávají na odiv svou přehlíživost vůči "duševním chudákům", mě odpuzují. Krásně je to vidět u samozvaných "intelektuálů" typu Halíka, kteří všechny voliče Zemana a Babiše považují za venkovské burany a primitivy.

      Ani bych nemohl říct, že jsem obdivovatel těchto děl, beru je jako jeden ze směrů, který si vydobyl své místo na Slunci a je mu věnováno i dost prostoru v 10. díle Pijoanových Dějin umění.

      Vymazat
  4. Asi tomuto umění nerozumím. Možná snad některý stabil jako držák pro mobil by mohl být zajímavý díky tomu mobilu. Pak bych ale potlačila rozpínavost
    stabilu. Mobil na prvních dvou snímcích se mi docela líbí. Když si představím, že se to cele v průvanu pohybuje, může to mít zajímavý efekt. Ale ty černé potvory a patvary mne odpuzují. Stejně jako ta dvě černá obří mimina bez obličejů v Praze. Prostě nechápu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé je, že právě ty čisté mobily jsou v jeho repertoáru vzácné, asi se mu nechtělo tolik hrát s hledáním meze stability.

      Mimina Davida Černého u Musea Kampa a na věži žižkovského vysílače sice na fotkám také mám a nelíbí se mi, ale otočná Kafkova hlava je zajímavá. A také ten klikující autobus, který si prý za 9 milionů koupil právě Babiš, ale ten znám jen z webu. Zajímavé je, že Černý se bytostně nesnáší s Knížákem, extravagantní umělci jsou často silní individualisté a uznávají jen sami sebe.

      Vymazat
    2. Klikující autobus ani otočkou hlavu neznám. Musím si někde zvýšit vědomosti.

      Vymazat
  5. No zajímavé to je nesporně... Nějak mne to připomíná kupodivu psa se zdvozenym ocásek a případně i tlapkou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty Hlavy a ocas jsou v tomto smyslu trochu jako psí gruppensex :).

      Vymazat
  6. Hm,hm, dávno už umění nesleduji a jak vidno, o nic nepřicházím. Prakticky mě to strašně nudí. Jediné, co mě trošku oslovilo, je ta barevná kuželka s půlměsícem nahoře, ale kdo ví, jestli v reálu není příliš velká, to by mi zase zavánělo megalomanstvím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miróova "barevná kuželka" Woman and Bird je zdaleka viditelná, tipoval jsem alespoň 10 m, ale na webu jsem našel přesný údaj, je vysoká 21 m.

      Vymazat
  7. Zdravím a děkuji za náhled do oboru umění, do kterého jsem dodnes nenahlédla. A zajímá mě - u nás máme taky "mobil", pár bambusů, na které hraje vítr a vzbuzuje pohyb.
    Budu sem chodit častěji, pro poučení z oblastí, ve kterých jsem amatérkou. Přeji pěkné prožití Vánoc 2020 a ještě jednou díky ☺ ♥

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to byl zajímavý výlet do neznáma. Mám ráda podivnosti, ale tohle je i na mě už trošku moc a nebo naopak málo divné, nápadité, jenom kusy plechu (Kráva, Hlava s ocasy, Strom) chce se skoro říct. Je ale pravda, že někdo měl ten nápad jako první a to se taky cení, i když to není zrovna líbivé, aspoň pro mě. Docela se mi ale líbí Tuleň. A zajímavé to bylo rozhodně. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mám ráda realistické umění, které zobrazuje lidi, oděv určité doby, ale fantazii se meze nekladou. Možná je lepší dávat podobná umělecká díla na vyhrazené pozemky jako zajímavost. Podívat se na dílo, které dalo určitě někomu práci, ale chodit kolem nějkaždý den mne neláká. Pokud někdo tvrdí, že se u líbí podobné výtvory, zřejmě chce dělat dojem umělecky založeného člověka, ale pochybuji, že by se mu to doopravdy líbilo. Snad v tom hledá nějaký jiný smysl- fantazii. Díky za ukázky je dobré, že brouzdáš po různých odvětvích. Osobně jsem zvědavá a ráda se podívám.♥

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)