Kodaň (2) - galerie Ny Carlsberg Glyptotek

V knize 100 nejkrásnějších muzeí světa je Kodaň zastoupena Státním uměleckým muzeem (Statens Museum for Kunst), přinášejícím pěkný průřez uměním od Brueghela až po Modiglianiho. Nejdříve se však zaměřím na galerii Ny Carlsberg Glyptotek, kterou tam sice nenajdeme, ale svým významem nijak nezaostává, protože se může pochlubit jak díly antického umění, tak i velkým souborem obrazů a soch francouzských umělců, zejména impresionistů. Významnou částí galerie jsou díla z majetku sběratele Carla Jacobsena, syna zakladatele kodaňského pivovaru Carlsberg.

Za vstupními dveřmi nás přivítá velké atrium s bohatou vegetací a vzrostlými palmami, a tak si zde připadáme trochu jak v botanické zahradě.

Místnosti v přízemí jsou vyhrazeny antickým sochám z Řecka, Říma i Egypta. Feidiás, Praxiteles, Polykleitos, Myron zde sice nejsou, ale prohlídka nás dobře naladí na to, co se skrývá ve vyšších podlažích.

Z tvůrců romantismu a klasicismu je k vidění sochař Jean-Baptiste Carpeaux a malíř Camille Corot.

Nechybí ani Eugene Delacroix, ale fotografie se mně rozmazala, proto jsem ji nezařadil. V další koláži jsou přímí předchůdci impresionismu Jean-Francois Millet (obraz se jmenuje Smrtka a dřevorubec), Theodore Rousseau a Gustave Courbet.

Galerie vlastní také větší počet soch Augusta Rodina, které jsou považovány za nejvýznamnější sbírku sochařových děl mimo území Francie. Rodin a jeho muzeum v Paříži si však zaslouží samostatný článek, proto se omezím jen na jednu ukázku jeho tvorby - Stín, v následující koláži je první vlevo, další jsou dílem Edgara Degase.

Degasovo malířské dílo reprezentují jeho typická témata: baletky a akty.

Z trojice obrazů Édouarda Maneta první zachycuje popravu Ferdinanda-Maxmiliána Habsburského v Mexiku, člena rakouského císařského rodu, který v nástupnictví neměl šanci na rakouský trůn a vzal za vděk možností stát se mexickým císařem, v místním povstání však byl poražen a odsouzen k smrti. Na třetím obrazu je zpodobněn piják absintu, nevypadá tak zbědovaně jako dvojice na známém Degasově obrazu, ale asi v té době byl absint oblíbeným nápojem.

Mezi impresionisty samozřejmě nemůže chybět Claude Monet, který svým obrazem Impression, soleil levant (Imprese, východ Slunce) dal celému směru název.

A slovy Jiřího Suchého je tu i "další z toho spolku" - Pierre-Auguste Renoir.

Paul Signac (1. snímek v následující koláži) a Camille Pissaro (2. a 3.) byli částečně ovlivněni pointilismem George Seurata. Na 4. a 5. snímku je doplňuje "klasický" impresionista Alfred Sisley.

V čem je galerie jedinečná, je velký počet obrazů Paula Gauguina, vlastní jich více než 40, není proto divu, že reprodukce jednoho Gauguinova obrazu vlaje na stožáru před budovou galerie. Při vyslovení jména malíře se nám první vybaví obrazy Tahiťanek, kdo byl ve Veletržním paláci v Praze, určitě ho zaujal autoportrét Bonjour, Monsieur Gauguin (byl také inspirací k stejnojmenné písni Jaromíra Mayera), v Kodani však najdeme i obrazy, které bychom u malíře moc nečekali, např. zasněženou krajinu. Kdysi mě jeden takový obraz překvapil v budapešťském muzeu Szépmüvészeti, ale v Kodani je jich hned několik.

Vedle Gauguina nechybí ani další slavní postimpresionisté - Vincent van Gogh (na prvním obrazu je krajina v Saint-Rémy, vpravo je jeden ze tří Goghových portrétů Juliena Tanguyho, obchodníka s uměním) a Paul Cézanne (s typickým autoportrétem a koupajícími se ženami).

Souputníkem postimpresionistů byl těžko zařaditelný Henri de Toulouse-Lautrec, malíř pařížských kabaretů, cirkusů, umělců i lidských figurek z Montmartru, včetně prostitutek. Na prvním portrétu je malířka Suzanne Valadon(ová).

Stejně jako Degas i Picasso je zastoupen ukázkou svého sochařského a malířského díla.