Holašovice - selské baroko (a „Stonehenge“ k tomu)

Holašovice jsou pravděpodobně naší nejméně známou památkou na seznamu UNESCO. Leží sice jen 15 km na západ od Českých Budějovic, avšak přestože při naší návštěvě byl slunečný květnový den, za asi 3 hodiny, co jsme tam strávili, se neobjevil jinde obvyklý autobus s 50 Japonci, ověšenými drahými fotoaparáty a kamerami, a za celou dobu jsme potkali tak 10 lidí.

Holašovice byly založeny v polovině 13. století a jejich kulturní hodnota tkví v zachovalém souboru domů se štíty otočenými k návsi a vzájemně propojenými zdmi s průjezdy a brankami.

Náves má tvar obdélníku s rozměry 210 x 70 m a po jejím obvodu se nachází 23 památkově chráněných usedlostí.

Štíty domů byly v 70. letech 19. století vyzdobeny ve stylu selského baroka. To však neznamená předimenzovanou výzdobu barokních kostelů nebo kýčovitou pompéznost "podnikatelského baroka", ale jemné vzory, připomínající výšivky lidových umělkyň.

I když vesnice působí poklidně, nejde o skanzen. Žije zde přibližně 140 obyvatel, najdeme tu stylový hostinec, keramickou dílnu, koloniál, sýpky, maštale, jezírko s lavičkami i kapličku s poblíž stojící dřevěnou sochou Krista.

U stavidla na jezírku je socha vodníka jak z Ladových obrázků a raritou jsou dřevěné pístové pumpy.

Na konci návsi nás zaujal poutač s nápisem Holašovické "Stonehenge". Uvozovky daly tušit, že půjde o napodobeninu, ale protože originál jsme ještě neviděli, zvědavost nás pobízela zkusit si ho "nanečisto".

Ukazatele nás navedly k vstupní bráně z mohutných kmenů a po mírně stoupající louce jsme došli ke kamennému pultu, kde stála paní neurčitého věku, nejspíš ženská polovička manželského páru Miloslava a Václav Jílkovi, kterým areál patří.

Koupili jsme si lístky po 35 Kč a ona se nám pak velmi ochotně věnovala. Společnost jí dělal mladší muž, myslel jsem, že patří k personálu, ale ve skutečnosti to byl zákazník, který přišel nasát energii z kamenů. K tomu prý dochází, když se člověk k velkému menhiru otočí zády, otočí-li se ke kamenu čelem, může se oddat meditacím. Působení kamenů má mít léčivou funkci a jejich rozmístění podle doporučení psychotronika má eliminovat patogenní zóny.

Tajemnost místa dokreslují lebky zvířat, volně roztroušené kameny, ohořené kmeny i kmen s vyřezávanými vzory a jeho hlavní části - kruh z kamenů a kamenná svatyně.

Protože věřím jen tomu, co lze racionálně vysvětlit, a vyzařování energie z kamenů si dovedu představit, pokud by byly radioaktivní, poslouchal jsem výklad o léčivé síle kamenů jedním uchem jako pohádku a víc mě zajímala technická stránka vzniku areálu. Na jeho okraji stojí zemědělská stavení a podle odéru v poryvech větru se dalo odhadovat, že živočišná výroba byla jeho hlavním posláním. Když jsem se paní ptal, co ji přivedlo k myšlence vybudovat zde obdobu Stonehenge, mlčky ukázala palcem vzhůru - vnukl jí to Bůh.

U Stonehenge je záhadou, jakým způsobem mohly být vztyčeny velké kamenné sloupy a na ně položen obrovský překlad. V Holašovicích k tomu samozřejmě posloužily těžké mechanismy a jen samotná přeprava kamenů podle paní stála 40 tisíc Kč.

Manželka má k léčitelství vstřícnější postoj než já, proto se bez velkého přesvědčování podrobila různým procedurám. Např. si lehla na kamenné lůžko pokryté kožešinou, kde bez hnutí měla ležet 5 minut. Po uplynutí doby jsem chtěl na ni promluvit, ale paní mě gestem ruky zadržela, že nemám působení kamenů narušovat. Až po 15 minutách, kdy se mně zdálo, že choť mezitím usnula, byl pokus u konce. Manželka své pocity zhodnotila tak, že to neumí vysvětlit, ale je jí celkově líp :)
Podobné to bylo v kamenné svatyni. Podle postavy jsou patrné její úctyhodné rozměry.

Nakonec jsem se také nechal umluvit, abych do ní vstoupil. Paní na mě sugestivně promlouvala, abych nechal své tělo zhadrovatět, zavřel oči a úplně se odevzdal kamenům a duchovním silám.
Přitom mně došlo, že takto asi musí uvažovat kůň, než vestoje usne.