Oldřich Veselý (1) - Synkopy 61 (3), Blue Effect

V článku o první dekádě existence brněnské skupiny Synkopy 61 a zpěváku Michalu Polákovi jsem už zmínil, že hudbu většiny skladeb složil Oldřich Veselý na texty Františka Jemelky. Na naší hudební scéně Synkopy 61 byly svým dokonalým vícehlasým zpěvem nejlepším reprezentantem tehdy populárního stylu west-coast, který se v rockové hudbě prosadil zásluhou amerických skupin ze západního pobřeží (a odtud získal i název), zejména The Beach Boys a The Mamas and the Papas.

Z Veselého skladeb stojí za pozornost Suita pro J. S. Bacha, Žárlivá dívka, Marťan, Válka je vůl (tu však nezpíval Michal Polák, ale Pavel Váně), Hej, pane můj, Casanova, Zelená louka (na text Milana Hanáka).

Začátkem 70. let s nástupem hard rocku se west-coast dostal na vedlejší kolej. U nás vše navíc zkomplikovala politická normalizace a rocková hudba, která svůj původ měla v zemích za železnou oponou, se stala nežádoucí a vymizela z televize a zelenou dostal (většinou zcela bezduchý) pop.
Pro Synkopy 61 to bylo období tápání, na nějakou dobu se vzhlédly ve skupině Uriah Heep a převzaly jejich největší hity, které nazpíval Pavel Pokorný (i toho jsem vzpomínal v úvodu zmíněném článku).

Pro skupinu mnohem významnější však bylo, že Oldřich Veselý ze skladatelského závětří konečně vystoupil na pódium - jako klávesista a zpěvák. Překvapil svými hlasovými dispozicemi, kdy bez fistule zvládal tenorové výšky.
Na miniLP (deska malého formátu s počtem skladeb odpovídajícím zhruba polovině LP) Xantipa se poprvé představil v písni Ptačí sonáta. Ve vícehlasém refrénu jsou ještě patrné dozvuky vlivu The Beach Boys, celkově však skupina už byla úplně jinde.

Ještě větší prostor jako zpěvák Veselý dostal na dalším miniLP Formule 1 z r. 1975. Ze 4 skladeb na první straně desky sice zpíval jen své Poselství dětem (na text Milana Hanáka), ale patřila mu celá druhá strana, kde pod shrnujícím názvem Touhy se skrývají 3 skladby: Vnuk Amundsenův, Epitaf Julese Verna a Atomový věk. Touhy byly předzvěstí jeho pozdějších tématicky komponovaných projektů, kterým se po vzoru Pink Floyd vznešeně říkalo rockové opery.

Jednou z mála možností pro rockové skupiny, jak se dostat do televize, bylo přihlásit se na Bratislavskou lyru. Lyra byla největším hudebním festivalem v Československu a pro každého, kdo v naší hudbě něco znamenal, bylo prestižní záležitostí se na ní ukázat. Např. Olympic na ní byl snad 15-krát, Synkopy 61 se sem přihlásily právě se skladbou Poselství dětem. Do soutěžního kola byla vybrána, jenže když se ukázalo, že Veselý svou vizáží s dlouhými vlasy a vousy připomíná Krista a do nablýskaného festivalu se příliš nehodí, dramaturgové festivalu Synkopám 61 vystoupení nepovolili a nechali skladbu přezpívat Karlem Zichem a ten se s ní dostal do finále. V jeho podání jsem ji nikdy neslyšel, nedovedu si ho ani představit, protože hlasově na ni neměl, buď musela být posazena do nižší tóniny, anebo Zich vynechal exponovaný závěr.
Originál je zde:

Na Poselství dětem je také zajímavá instrumentální stránka skladby. Aranžmá složil Lubomír Klapka a od času 1:47 zde zazní pěkné klávesové sólo, za které by se nemusel stydět ani Johann Sebastian Bach.

L. Klapku jsem znal osobně, protože mě na jedné VŠ učil fyziku, později jako docent působil na Slezské univerzitě v Opavě. Je všestranně nadaný, hrál v té době v jedné brněnské skupině na klavír, umí mimo jiné perfektně zahrát celý Čajkovského koncert b moll a Beethovenovu Měsíční sonátu, také krásně maluje a má absolutní sluch. Z hlavy mně na počkání napsal pěkné klavírní transkripce písní Beatles Fool on the Hill a Hey Jude.

Veselého koncertní a skladatelské směřování neuniklo pozornosti kytaristy Radima Hladíka, naší rockové legendy, který pak Veselého zlanařil do své skupiny Blue Effect (tehdy z donucení vystupující pod počeštělými názvy Modrý efekt nebo M Efekt). Veselý zde nahradil Leška Semelku a později, když odešel baskytarista Fedor Frešo, ve skupině hráli oba a přes stejné role (zpěv a klávesy) se výborně doplňovali jak pěvecky, tak v souhře.
Prosadit se na desky v Supraphonu, který se držel oficiální linie a rocková hudba u něj neměla na růžích ustláno, bylo těžko průchodné, proto se Blue Effect (ještě s Frešem, který byl z Bratislavy) obrátil na rockové hudbě mnohem otevřenější slovenské vydavatelství Opus. Tam však měli podmínku, že by na desce měly být slovensky zpívané písně. Skupina požadavku vyhověla přípravou alba Svitanie, kde stejnojmenná, bezmála 20-minutová píseň, zabírající druhou stranu, byla až na pár slov téměř celá instrumentální, na první straně 2 instrumentální skladby měly jen slovenské názvy (Vysoká stolička, dlhý topol a V sobotu popoludni) a celé to zachránila lidová píseň Ej, padá, padá rosenka. Jde sice o moravskou lidovou, ale zřejmě vzhledem k nářečí působila na vydavatele dostatečně slovensky :-) Ve Veselého procítěném zpěvu se z ní stal rockový hit. Krásná je i po instrumentální stránce, Hladíkovo více než 2-minutové kytarové sólo, které začíná v čase 2:59, považuji v naší rockové hudbě za vůbec nejlepší.

Svitanie se objevilo na pultech obchodů r. 1977 a o dva roky později Blue Effectu vyšlo album i v Čechách, ne však v Supraphonu, ale v menším nakladatelství Panton. Jmenuje se Svět hledačů a opět obsahuje více než 10-minutové kompozice, z těch kratších jsou asi nejznámější Hladíkovy Rajky na text Pavla Vrby. Na YouTube se naštěstí vyskytují v raritní živé nahrávce (zřejmě z pořadu Televizní klub mladých, kam se rockeři dostali jednou za uherský rok), hudba však zazní až po úvodním slově v čase 1:05.

Leškovi Semelkovi přestávalo rockové ústraní stačit a chtěl se prosadit i v mainstreamu. Prvním takovým počinem bylo, že pro Karla Gotta složil píseň Bloudím pasáží. Ta celkem měla úspěch a povzbuzen tím se Semelka se svou písní Šaty z šátků přihlásil na ročník 1979 Bratislavské lyry. Oldřich Veselý byl ze Semelkových popových "úletů" hodně rozladěný a odmítl Semelku na Lyře doprovázet (otázkou je, jestli by ho tam teď pustili). Píseň Lyru dokonce vyhrála, ale napětí ve skupině se vystupňovalo a Hladík Veselého za nekolegialitu z Blue Effectu vyhodil. Později toho litoval, protože zanedlouho odešel Semelka a Blue Effect od té doby už pořádně nechytil dech.

Veselý se pak vrátil do Brna a se Synkopami nahrál svá vrcholná díla Sluneční hodiny a Křídlení a částečně se podílel i na posledním společném projektu Synkop s textařem Pavlem Vrbou Zrcadla.
Ale to je už jiná kapitola.