Istanbul (1) - Hagia Sofia a Modrá mešita

I když hlavním městem Turecka je Ankara, turisticky atraktivnější je Istanbul,  rozkládající se na obou březích Bosporského průplavu, spojujícího Černé a Marmarské moře. Protože západní břeh leží v Evropě a východní v Asii, je snadné po některém z mostů přejít mezi dvěma světadíly. 

Dnes 15milionový Istanbul má bohatou historii, byl založen jako řecká osada kolem r. 660 před n. l. pod názvem Byzantion, r. 330 římský císař Konstantin Veliký jej učinil centrem Východořímské říše (v dnešní terminologii označované Byzantská říše) a po něm získal jméno Konstantinopol (Konstantinopolis). Konstantin se přiklonil ke křesťanství, ale projevoval se zde i vliv řecké kultury a pravoslaví.

R. 1453 Konstantinopol dobyli Turci a přinesli islám a stavbu mešit, město se stalo centrem Osmanské říše. Ta se rozpadla až po skončení 1. světové války, kdy válečný hrdina Mustafa Kemal (později získal čestné jméno Atatürk (Otec Turků)) vyhnal ze země posledního panovníka sultána Mehmeda VI., Turecko se stalo republikou, Atatürk premiérem a r. 1923 prvním prezidentem. Atatürk také prosadil řadu radikálních reforem, islámskou zemi se snažil přetvořit v sekulární stát, islám přestal být státním náboženstvím, ženám zrušil povinné nošení šátků, zakázal mnohoženství, ženy získaly volební právo, mešitu Hagia Sofia změnil na muzeum, … 

Ve stejném roce 1923 Konstantinopol byl přejmenován na Istanbul (v češtině se Konstantinopol/Istanbul označoval také jako Cařihrad) a aby zabránil útoku na metropoli z moře, Atatürk novým hlavním městem ustanovil vnitrozemní Ankaru. 

Z mnoha památek v prvním textu o Istanbulu zmíním dvě církevní stavby.

Hagia Sofia (Hagia Sophia, Chrám Boží Moudrosti) byla postavena v letech 532-537 za vlády římského císaře Justiniána I.  jako křesťanská katedrála a až do r. 1520 (tj. téměř 1000 let), kdy byla dokončena katedrála v Seville, držela primát chrámu s největším vnitřním prostorem na světě. Má šířku 73 m, délku 82 m, výšku 55 m. 

Ve 13. století během křížových tažení byla římsko-katolickou katedrálou, poté chrámem pravoslavné církve, během nadvlády Osmanů se stala mešitou se 4 minarety a jak již bylo uvedeno, Atatürkem byla změněna na muzeum (v r. 1934), avšak nedávno, v červenci 2020, bylo toto rozhodnutí dekretem současného prezidenta Erdoğana revokováno a chrám je znovu mešitou s náboženskými obřady. V minisukni a s obnaženými rameny se už nikdo dovnitř nedostane. Velká urna pochází z Pergamonu v Řecku a byla vyřezána z jednoho kusu mramoru v 2. stol. před n. l.  

Hagia Sofia od r. 1985 je na seznamu UNESCO. Stavba však během dlouhých staletí má narušenou statiku a protože hrozilo zborcení, byly k jejímu zpevnění po stranách středového oblouku přistaveny dva nevzhledné mohutné bloky.

První náhled do interiéru ukazuje antická sloupoví a klenbu. 

Uprostřed mozaiky nad jihozápadním vstupem je Panna Marie s malým Ježíšem Kristem, po její levici stojí císař Konstantin s modelem městských hradeb a po pravici císař Justinián I. s modelem chrámu Hagia Sofia. 

Následující mozaika je příkladem příklonu k pravoslavné víře.

Mozaiky jsou i na horní galerii.

Zlatem zdobený výklenek je mihráb, místo orientované k Mekce v Saudské Arábii (rodišti proroka Mohameda), v jejímž směru se muslimové modlí. 

Mešita sultána Ahmeda byla dokončena r. 1617 pro tehdejšího panovníka Osmanské říše, známější je však pod názvem Modrá mešita podle modré mozaikové výzdoby interiéru. 

Architekt Sedefkâr Mehmed Ağa zvolil podobné rozměry (šířku 73 m, délku 65 m a výšku 43 m), jako má Hagia Sofia, ale se 6 minarety (stejně jako mešita v Mekce), vysokými 64 m. Počet minaretů je úměrný významu mešity a v Mekce pak postavili ještě sedmý, protože Mekka je nejposvátnějším místem muslimů. Modrá mešita je však považována za vrchol osmanské architektury.  

Kolorovaná skla v oknech jsou darem Benátčanů.

I když se někteří modlí a dokonce i dotýkají čelem země, většina návštěvníků si prohlíží výzdobu.

Zajímavé jsou i chodby po obvodu mešity a výzdoba klenutých stropů.