18. srpna 2020

Istanbul (1) - Hagia Sofia a Modrá mešita

I když hlavním městem Turecka je Ankara, turisticky atraktivnější je Istanbul,  rozkládající se na obou březích Bosporského průplavu, spojujícího Černé a Marmarské moře. Protože západní břeh leží v Evropě a východní v Asii, je snadné po některém z mostů přejít mezi dvěma světadíly. 

Dnes 15milionový Istanbul má bohatou historii, byl založen jako řecká osada kolem r. 660 před n. l. pod názvem Byzantion, r. 330 římský císař Konstantin Veliký jej učinil centrem Východořímské říše (v dnešní terminologii označované Byzantská říše) a po něm získal jméno Konstantinopol (Konstantinopolis). Konstantin se přiklonil ke křesťanství, ale projevoval se zde i vliv řecké kultury a pravoslaví.

R. 1453 Konstantinopol dobyli Turci a přinesli islám a stavbu mešit, město se stalo centrem Osmanské říše. Ta se rozpadla až po skončení 1. světové války, kdy válečný hrdina Mustafa Kemal (později získal čestné jméno Atatürk (Otec Turků)) vyhnal ze země posledního panovníka sultána Mehmeda VI., Turecko se stalo republikou, Atatürk premiérem a r. 1923 prvním prezidentem. Atatürk také prosadil řadu radikálních reforem, islámskou zemi se snažil přetvořit v sekulární stát, islám přestal být státním náboženstvím, ženám zrušil povinné nošení šátků, zakázal mnohoženství, ženy získaly volební právo, mešitu Hagia Sofia změnil na muzeum, … 

Ve stejném roce 1923 Konstantinopol byl přejmenován na Istanbul (v češtině se Konstantinopol/Istanbul označoval také jako Cařihrad) a aby zabránil útoku na metropoli z moře, Atatürk novým hlavním městem ustanovil vnitrozemní Ankaru. 

Z mnoha památek v prvním textu o Istanbulu zmíním dvě církevní stavby.

Hagia Sofia (Hagia Sophia, Chrám Boží Moudrosti) byla postavena v letech 532-537 za vlády římského císaře Justiniána I.  jako křesťanská katedrála a až do r. 1520 (tj. téměř 1000 let), kdy byla dokončena katedrála v Seville, držela primát chrámu s největším vnitřním prostorem na světě. Má šířku 73 m, délku 82 m, výšku 55 m. 

Ve 13. století během křížových tažení byla římsko-katolickou katedrálou, poté chrámem pravoslavné církve, během nadvlády Osmanů se stala mešitou se 4 minarety a jak již bylo uvedeno, Atatürkem byla změněna na muzeum (v r. 1934), avšak nedávno, v červenci 2020, bylo toto rozhodnutí dekretem současného prezidenta Erdoğana revokováno a chrám je znovu mešitou s náboženskými obřady. V minisukni a s obnaženými rameny se už nikdo dovnitř nedostane. Velká urna pochází z Pergamonu v Řecku a byla vyřezána z jednoho kusu mramoru v 2. stol. před n. l.  


Hagia Sofia od r. 1985 je na seznamu UNESCO. Stavba však během dlouhých staletí má narušenou statiku a protože hrozilo zborcení, byly k jejímu zpevnění po stranách středového oblouku přistaveny dva nevzhledné mohutné bloky.


První náhled do interiéru ukazuje antická sloupoví a klenbu. 


Uprostřed mozaiky nad jihozápadním vstupem je Panna Marie s malým Ježíšem Kristem, po její levici stojí císař Konstantin s modelem městských hradeb a po pravici císař Justinián I. s modelem chrámu Hagia Sofia. 


Následující mozaika je příkladem příklonu k pravoslavné víře.



Mozaiky jsou i na horní galerii.


Zlatem zdobený výklenek je mihráb, místo orientované k Mekce v Saudské Arábii (rodišti proroka Mohameda), v jejímž směru se muslimové modlí. 


Mešita sultána Ahmeda byla dokončena r. 1617 pro tehdejšího panovníka Osmanské říše, známější je však pod názvem Modrá mešita podle modré mozaikové výzdoby interiéru. 


Architekt Sedefkâr Mehmed Ağa zvolil podobné rozměry (šířku 73 m, délku 65 m a výšku 43 m), jako má Hagia Sofia, ale se 6 minarety (stejně jako mešita v Mekce), vysokými 64 m. Počet minaretů je úměrný významu mešity a v Mekce pak postavili ještě sedmý, protože Mekka je nejposvátnějším místem muslimů. Modrá mešita je však považována za vrchol osmanské architektury.  

Kolorovaná skla v oknech jsou darem Benátčanů.



I když se někteří modlí a dokonce i dotýkají čelem země, většina návštěvníků si prohlíží výzdobu.





Zajímavé jsou i chodby po obvodu mešity a výzdoba klenutých stropů.



38 komentářů:

  1. Mihráb?
    No, zrovna dnes MI HRÁBlo! :-D A jsem tak trochu vysmátá z práce! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi vzácný případ, mně když hrábne, zrovna veselou náladu nemám :).

      Vymazat
  2. Je stylové mít mešitu z doby, kdy ještě zakladatel islámu dlel na houbách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pragmatičnost není jen výsadou křesťanů, neasi?🙃🙃

      Vymazat
    2. Petře, to je prima informace, až teď jsem si našel, že Mohamed žil v letech 571-632, a tedy v době, když u chrám dávno stál.

      Vymazat
    3. Ano, Pavle, pragmatičnost se posuzuje jako základ úspěchu, a když ani to nestačí, hodí se trochu přitlačit či zakleknout :).

      Vymazat
  3. Zajimave že v té mešitě zůstali obrazy z dob pravoslaví.. Tak je to vlastně svým způsobem ekumenická stavba...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná spíš byla. Erdogan se zdá, že od Atatürkova sekulárního státu se postupně vrací k dominanci islámu, než že by mu ležela na srdci "snaha o sjednocení křesťanů".

      Vymazat
  4. Boží moudrost je mnohdy těžko uchopitelná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když neprokázal v testu klubu Mensa, že má IQ alespoň 140, také mám o ní pochybnosti :).

      Vymazat
  5. V takové urně si umím představit novomanžele trávit svatební noc.

    OdpovědětVymazat
  6. Móóóóóóc krásné fotky. Vzpomínala jsem...byli jsme tam asi v roce 1997. Jeli jsme vlakem...už ta cesta byla zážitek...

    OdpovědětVymazat
  7. V Orient-expressu to musel být opravdu nezapomenutelný zážitek :).
    My jsme tam jeli na dvoudenní výlet autobusem ze Slunečného pobřeží v Bulharsku. Cesta tam i zpátky byla v noci, zdlouhavá a ne zrovna příjemná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme v Istambulu strávili 4 dny - ještě to bylo málo....
      Lydie

      Vymazat
    2. Souhlasím, z vlastní zkušenosti vím, že pro "dobré" poznání místa je ideální 4 až 6 dní, třeba v New Yorku jsme byli 11 dní a pořád bylo co objevovat.
      Ale přiznám se, že svět Arabů mě moc k srdci nepřirostl, byl jsem týden v Dubaji a 6 dní v Káhiře a už bych tam nejel, na rozdíl třeba od Paříže, Londýna, Říma, Petrohradu, Berlína, ... které se nikdy neomrzí.

      Vymazat
    3. ... MNĚ k srdci nepřirostl ...

      Vymazat
    4. moje slova! - Paris, London, Roma, Berlin a buduci snad konecne rok Petrohrad - nie je nad civilizaciu!!!

      Vymazat
    5. V Petrohradu jsem na rozdíl od ostatních zmiňovaných byl zatím jen jednou, doufám, že ta vakcína Sputnik 5 bude úspěšná, abychom se nemuseli bát :).

      Vymazat
  8. Na obrázcích z katalogů vypadá Hagia Sofia tak nějak barevněji a koukatelněji, asi Photoshop :D.
    Z Istanbulu jel Orient Expressem Hercule Poirot a já si ten vlak úplně zamilovala. Bohužel, v současnosti se do Istanbulu jezdí jen z Paříže a tak těch milion tři sta tisíc za zpáteční jízdenku zkrátka utratím někde jinde :D.

    OdpovědětVymazat
  9. Z filmu podle Agathy Christie na mě také udělal ohromný dojem, ale po jízdence jsem se zatím také nesháněl :).

    OdpovědětVymazat
  10. Vychovával mne otec, který se sice na Moravě naučil, ale náboženství nesnášel.
    Vštěpoval mi to tak na sílu, že mám celý život uvnitř obrovský despekt.
    Na rozdíl od tebe jsem byla v Káhiře asi pětkrát, v Luxoru nepočítám, pak v Maroku, Tunisu a stále jsem to fanatické zbožňování nechápala a vlastně ani nechápu.
    Ale vnímám to jako netolerantní důsledek výchovy. A sama jsem se moc nesnažila.
    Krásná reportáž, byla jsem v Turecku jen jednou, nejvíc mne oslovil výlet na Pamukkale, historii jsem tam šidila.
    Dlouho, skutečně dlouho mne láká Izrael, tak třeba někdy.
    Těším se na další reportáž, cestování s tebou mne baví :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach jo, otec se na Moravě narodil a také mne zde zplodil, učil se životu i jinde :-)

      Vymazat
    2. Já jsem v Turecku byl 2krát, kromě Istanbulu ještě v Antalyi a odtud jsme také podnikli výlety - právě k Pamukkale, vodopádům Kursunlu (obojí už mám na blogu v rubrice Příroda) a pak ještě i k historickým památkám, ale ty amfiteátry mně všechny připadají na jedno brdo a použil bych něco z toho jen při nedostatku lepších témat :).

      Vymazat
    3. Já to mám vlastně skoro naopak, byl jsem zplozen v Praze, ale mí rodiče se před mým narozením přestěhovali k babičce na Moravu - do Uh. Hradiště - a tam jsem se narodil.

      Ještě dodám k tvému předchozímu komentáři, že v Luxoru, Karnaku a chrámu bohyně Hatšepsut jsem také byl, ale veškerý čas obtěžovali samozvaní "průvodci", žebráci a zlodějíčci, že to ve vzpomínkách zanechá hlavně pachuť.

      Vymazat
    4. Naprosto rozumím a chápu. Člověk nemá o nesmysly zájem, přijel si kulturu užít, nikoliv jí být znásilňován.
      Já jsem se do té egyptské kultury hodně ponořila, načetla mnoho knih o jejich životě a vzdělávání, pak jsem měla potřebu to zjišťovat na místě.
      Nechala jsem naočkovat i proti břišnímu tyfu, který před dvaceti lety řádil a vyrazila jsem.
      Mnoho jsem se naučila, pochopila, přijímala cizí kulturu i náboženství.
      Dnes bych už do Egypta nejela, není tam bezpečno, země se zmítá a mne už to vůbec nepřitahuje, co jsem potřebovala, to jsem nasála.
      Ale nikdy nezapomenu na vycházející slunce kolem pyramid.

      Vymazat
    5. Simono, jen nevím, jestli v tvém vyhlédnutém Izraeli je to bezpečnější, měl bych strach z šílenců, kteří sebevražedně odpalují bomby na tržištích. V Egyptě už konvoje, co jezdí z Hurghady do Gízy k pyramidám, přece jen po atentátech zabezpečují ozbrojenými kordony.

      Vymazat
  11. Lydie
    My jsme také nejeli Orient-expresem. Měli jsme lehátkový vagon z Prahy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud by tam ještě roznášeli vybrané pochutiny, bylo by to podobné :).

      Vymazat
    2. Lydie
      Vybrané pochutiny sice ne, ale vezlo se hodně českého piva.Jídlo se vařilo podobně, jako v jídelním voze...

      Vymazat
  12. Lydie
    Vagon přepřahali z vlaku na vlak. Například do Bukurešti jsme přijeli ráno, vůz dali někam na odstavnou kolej a my mohli být celý den ve městě. Večer jsme leli dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bylo hodně zajímavé, něco podobného jako u cest výletní lodí, která na trase zastavuje u vybraných měst na pobřeží a cestující mají příležitost se na několik hodin do nich vydat alespoň trochu je poznat.

      Vymazat
    2. Taková loď jezdí například kolem Norska. Viděla jsem ji několikrát. V některém přístavu čekal autobus, zavezl je na "výlet" a přivezl zpět.
      Líbilo by se mě to také, ale to bych musela vyhrát, abych na to měla peníze...

      Vymazat
    3. Ani jsem se nepodepsala k příspěvku o lodi.
      Lydie

      Vymazat
    4. Já jsem zase slyšel o lodi, která brázdí moře mezi Itálií a Chorvatskem, zastaví se např. v Benátkách a Dubrovníku, prý také v Rudém moři takové jsou.

      Kdybys měla Google účet a byla trvale přihlášená, automaticky by se ti dosazovalo jméno Lydie. A také není pak nutné opisovat nějaké kódy, potvrzovat, že nejsi robot apod.

      Vymazat
  13. Mešito, mešito, co to máš ušito.
    Alláhu, dej nám vláhu
    a moudrého panovníka,
    co ví, co kde říká.
    Ať zabráníme zmatku,
    chcem nového taťku.
    Hezké fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvůrčím způsobem jsi tu vláhu rozvedla :).
      Já si zase vybavuji píseň Mešita od Ortelu, kde zpívá: "pro Alláhovu slávu uříznou ti hlavu."

      Vymazat
  14. Včera jsem dočetla Inferno od Browna a tam byla zrovna tahle mešita zmíněna. Vlastně byla převlastněna z původní baziliky, jak bylo v románu vysvětleno. Účel světí prostředky, a nač se stavět s nějakým chrámem, když se dá obsadit a trochu předělat ten stávající, že. - Román sám byl docela dobrý, nebo spíš dobrý začátek a konec - čtení prostředku bylo taky takové malé Inferno.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Claude Lorrain - ideální krajiny klasicismu

Claude Lorrain (1600-1682), vlastním jménem Claude Gellée , patří k nejvýznamnějším malířům klasicismu , směru, který následoval po temném ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)