Théodore Géricault - romantik s osudovou láskou ke koním a portrétista šílenců

Francouzský malíř Théodore Géricault (1791-1824) společně s krajanem Eugènem Delacroixem (1798-1863) a německým malířem Casparem Davidem Friedrichem (1774-1840) je nejvýznamnějším výtvarným umělcem romantismu. Jejich dílo se však značně liší, C. D. Friedrich maloval převážně zasmušilé až ponuré krajinné scenérie, pro E. Delacroixe jsou typické akční obrazy plné násilí, válečná vřava a revoluce, souboje zvířat a také obrazy v pestrobarevných kulisách Orientu a Afriky (např. Maroka), častými tématy obrazů T. Géricaulta jsou koně a duševně nemocní lidé, u nichž se snažil zachytit planoucí výrazy obličejů šílenců a naopak vyhaslé pohledy dementních.      

O C. D. Friedrichovi pojednával dřívější článek, E. Delacroix bude v jednom z budoucích a nyní se můžeme podívat blíže na T. Géricaulta. Většina reprodukovaných obrazů je z Musée du Louvre v Paříží, zkráceně jej budu uvádět jako Louvre.

Géricaultův obdiv ke koním a malování jezdeckých scén nebyl jen platonické povahy, sám na nich rád jezdil, a to se mu stalo osudným, na následky zranění při pádu z koně v mladém věku nedožitých 33 let zemřel.

Úvodní čtveřice obrazů z Louvru – Turecký kůň ve stáji (1812-1814), Španělský kůň ve stáji (1812-1814), Sivák na slaměné podestýlce (1810-1812) a Hlava bělouše (1815) – je Géricaultovými portréty jeho nejmilejšího zvířete.  

Malíř pocházel z bohaté rodiny, a mohl tak poznávat cizí země, v Římě a Neapoli na něj silně zapůsobily a staly se mu inspirací epické kompozice Michelangela. Obrazy jezdců s tasenými šavlemi na vzpínajících se koních Důstojník císařské gardy dává povel k útoku (1812, Louvre) a s téměř stejným názvem Důstojník kavalérie císařské gardy dává povel k útoku (1811-1812, Louvre) jsou působivým zachycením pohybu.  

Změť bojovníků v obraze Šarvátka kyrysníků (1822-1823, Wallace Collection, Londýn) je připomínkou napoleonských válek, kdy ještě vojáci bojovali muž proti muži.

Portrét Karabiniéra (1814, Louvre) v odhodlaném sebevědomém postoji je na následujícím obraze.

Obdobou běhu před býky v Pamploně byly lidové zábavy, kdy se do ulic Říma vypouštěli rozdivočelí koně. Géricault se jich účastnil a také zachytil na obraze Běh neosedlaných koní v Římě (1817, Louvre).

Pec na sádru (1822-1823, Louvre) je náhledem do života venkovanů, ale ani zde koně nechybí.

Bez jejich pomoci se neobešel ani Kovář (1813-1814, Kunsthaus, Curych), přinejmenším si na nich vydělával výrobou podkov.

Obrazy Útok lva na koně (1821, Louvre) a Hlava lvice (1819, Louvre) byly zřejmě inspirovány Delacroixem.  

Naopak Povodňová scéna (1818, Louvre) a Bouře (1820, Louvre) vypadají spíše jako obrazy C. D. Friedricha.

Náboženské téma Umučení svatého Petra (1814, Kunstmuseum, Basilej) Géricault namaloval podle Tiziana.

Nejslavnějším Géricaultovým obrazem je Vor Médusy (1819, Louvre). Je dramatickým znázorněním skutečné události ztroskotání fregaty Méduse na otevřeném moři, kdy 147 cestujících hledalo záchranu na provizorním voru, 2 týdny strastí a beznaděje, než je objevila jiná loď, však přežilo jen 15 z nich, a to i za cenu pojídání těl zemřelých. Malíř obraz připravoval delší dobu, vyptával se na podrobnosti přeživších, podle mrtvol v márnici maloval skici a když hotový obraz vystavil na Pařížském salonu r. 1819, naturalistické ztvárnění vyvolalo skandál. Reprodukovaný obraz je první skicou, za odkaz na finální verzi děkuji Axině. 

Na Géricaultovy obrazy duševně nemocných a trpících jsem v galeriích zatím nenarazil, řada jich je reprodukována na konci profilu v anglické Wikipedii, alespoň částečně tak působí Géricaultova kopie obrazu Matka uplakaná (1811-1815, Kunstmuseum, Basilej) španělského malíře José de Ribery, vyjadřující bolest Panny Marie pod Kristovým křížem.