31. srpna 2023

Théodore Géricault - romantik s osudovou láskou ke koním a portrétista šílenců

Francouzský malíř Théodore Géricault (1791-1824) společně s krajanem Eugènem Delacroixem (1798-1863) a německým malířem Casparem Davidem Friedrichem (1774-1840) je nejvýznamnějším výtvarným umělcem romantismu. Jejich dílo se však značně liší, C. D. Friedrich maloval převážně zasmušilé až ponuré krajinné scenérie, pro E. Delacroixe jsou typické akční obrazy plné násilí, válečná vřava a revoluce, souboje zvířat a také obrazy v pestrobarevných kulisách Orientu a Afriky (např. Maroka), častými tématy obrazů T. Géricaulta jsou koně a duševně nemocní lidé, u nichž se snažil zachytit planoucí výrazy obličejů šílenců a naopak vyhaslé pohledy dementních.      

O C. D. Friedrichovi pojednával dřívější článek, E. Delacroix bude v jednom z budoucích a nyní se můžeme podívat blíže na T. Géricaulta. Většina reprodukovaných obrazů je z Musée du Louvre v Paříží, zkráceně jej budu uvádět jako Louvre.

Géricaultův obdiv ke koním a malování jezdeckých scén nebyl jen platonické povahy, sám na nich rád jezdil, a to se mu stalo osudným, na následky zranění při pádu z koně v mladém věku nedožitých 33 let zemřel.

Úvodní čtveřice obrazů z Louvru – Turecký kůň ve stáji (1812-1814), Španělský kůň ve stáji (1812-1814), Sivák na slaměné podestýlce (1810-1812) a Hlava bělouše (1815) – je Géricaultovými portréty jeho nejmilejšího zvířete.  




Malíř pocházel z bohaté rodiny, a mohl tak poznávat cizí země, v Římě a Neapoli na něj silně zapůsobily a staly se mu inspirací epické kompozice Michelangela. Obrazy jezdců s tasenými šavlemi na vzpínajících se koních Důstojník císařské gardy dává povel k útoku (1812, Louvre) a s téměř stejným názvem Důstojník kavalérie císařské gardy dává povel k útoku (1811-1812, Louvre) jsou působivým zachycením pohybu.  





Změť bojovníků v obraze Šarvátka kyrysníků (1822-1823, Wallace Collection, Londýn) je připomínkou napoleonských válek, kdy ještě vojáci bojovali muž proti muži.




Portrét Karabiniéra (1814, Louvre) v odhodlaném sebevědomém postoji je na následujícím obraze.



Obdobou běhu před býky v Pamploně byly lidové zábavy, kdy se do ulic Říma vypouštěli rozdivočelí koně. Géricault se jich účastnil a také zachytil na obraze Běh neosedlaných koní v Římě (1817, Louvre).



Pec na sádru (1822-1823, Louvre) je náhledem do života venkovanů, ale ani zde koně nechybí.



Bez jejich pomoci se neobešel ani Kovář (1813-1814, Kunsthaus, Curych), přinejmenším si na nich vydělával výrobou podkov.



Obrazy Útok lva na koně (1821, Louvre) a Hlava lvice (1819, Louvre) byly zřejmě inspirovány Delacroixem.  





Naopak Povodňová scéna (1818, Louvre) a Bouře (1820, Louvre) vypadají spíše jako obrazy C. D. Friedricha.





Náboženské téma Umučení svatého Petra (1814, Kunstmuseum, Basilej) Géricault namaloval podle Tiziana.


Nejslavnějším Géricaultovým obrazem je Vor Médusy (1819, Louvre). Je dramatickým znázorněním skutečné události ztroskotání fregaty Méduse na otevřeném moři, kdy 147 cestujících hledalo záchranu na provizorním voru, 2 týdny strastí a beznaděje, než je objevila jiná loď, však přežilo jen 15 z nich, a to i za cenu pojídání těl zemřelých. Malíř obraz připravoval delší dobu, vyptával se na podrobnosti přeživších, podle mrtvol v márnici maloval skici a když hotový obraz vystavil na Pařížském salonu r. 1819, naturalistické ztvárnění vyvolalo skandál. Reprodukovaný obraz je první skicou, za odkaz na finální verzi děkuji Axině. 



Na Géricaultovy obrazy duševně nemocných a trpících jsem v galeriích zatím nenarazil, řada jich je reprodukována na konci profilu v anglické Wikipedii, alespoň částečně tak působí Géricaultova kopie obrazu Matka uplakaná (1811-1815, Kunstmuseum, Basilej) španělského malíře José de Ribery, vyjadřující bolest Panny Marie pod Kristovým křížem. 



15 komentářů:

  1. Všechny obrazy jsou úžasné. Ono namalovat koně v pohybu není vůbec jednoduché. Malíř musel mít dokonalou vizuální paměť, aby mohl vykreslit svalstvo i odstíny na něm. Je tu skutečný kumšt, stejně jako namalovat obličej, v němž se odráží cosi neuvěřitelného...ano, tomu říkám skutečné umění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také nejvíc obdivuji ty obrazy v pohybu, úplně z nich vyzařuje nespoutanost koní. A zachytit výraz obličeje a ne jen napodobovat fotku do občanky, je také obdivuhodné.

      Vymazat
  2. Ano, takové obrazy obdivuji, do detailu vypracované jako fotografie. Dokonalá znalost anatomie těla koňského i lidského, příroda, živly, hra světla....Je pravda, že nad takovým obrazem nemusím přemýšlet, co autor chtěl vyjádřit, tady se mohu jen dívat a nechat se vtáhnout do děje. Takovým obrazům rozumím a jejich autory považuji za umělce na rozdíl od těch, kteří vytvoří na obraze něco nad čím umí dlouze vyprávět, co to něco představuje. A my mlčíme v úžasu, protože nevíme, co na to říci. :) Tedy já.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, také někdy žasnu nad moderním abstraktním uměním, zredukovaným do jednobarevné plochy či čar, ale i takové tvůrce sem občas dávám, abychom měli představu, co všechno umělecká kritika dokáže ocenit jako originální dílo či umělecký směr.

      Vymazat
  3. Nenapsala bych to lépe, než Jára D. a MarijaKes. Vystihly to výborně.
    Moje poznámky tedy budou jen lehčího charakteru:
    1. Malíř měl zřejmé skvěle nastudované tělo koně v pohybu , ale méně už tvář ženy při pláči. Plačící žena na obraze má sice zarudlá víčka, ale ne nos. Nos při/po pláči zčervená též, je to fyziologická zákonitost.
    2. Kůň pomáhá kováři? Možná nějaká práce se pro koně v kovárně najde. Hlavně však pomáhá kovář koni. Tím, že ho oková. Kůň na to ale může samozřejmě jiný názor.
    3. Přiblížila jsem si obraz Vor Medúzy. Nevidím tam vyloženě nic nechutného. Ale stejně zastávám názor, že o neštěstí úplně stačí občas vyprávět. Netřeba o něm vytvářet výtvarná díla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Axino, díky za podnětné postřehy. Myslím, že u portrétu plačící ženy bychom se mohli spokojit s tím, že jde o kopii díla jiného malíře. S tím kovářem asi máš pravdu, kůň mohl být jen "zákazníkem", dostal podkovu podobně jako někdo chodí na pedikúru :) Měl bych to v textu opravit. Na Voru Médusy jsou patrná nehybná těla, ponechaná asi jako zdroj potravy.

      Vymazat
  4. Tahle poznámka je závažnější:
    Maloval Théodore Géricault obraz "Vor Medúzy" ve více variantách?
    A není to zase obraz inspirovaný již existujícícm obrazem jiného malíře?
    Srovnejte si obraz publikovaný v tomto článku s obrazem na wikipedii:
    https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Vor_Med%C3%BAzy#/media/File%3AJEAN_LOUIS_TH%C3%89ODORE_G%C3%89RICAULT_-_La_Balsa_de_la_Medusa_(Museo_del_Louvre%2C_1818-19).jpg
    Na obraze v Milošově článku chybí muž zcela vlevo a naopak "přebývá" loď na obzoru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Originál obrazu je rozměrný. Cca 7m x 5m. To by se ti Miloši tak hezky nevešlo do snímku. Myslím, že na tebou pořízené fotografii je (v lepším případě :-)) nějaká malířova studie k zamýšlenému obrazu.

      Vymazat
    2. Tak to jsi mě zaskočila, díval jsem se do Pijoanových Dějin umění, 8. dílu, a opravdu je tam ten obraz, který odkazuješ. Díval jsem se také do adresáře s fotkami, často si totiž kopíruju i štítky obrazů, a tam se skutečně píše, že jde o "first sketch for the painting exhibited at the Salon of 1819." Vůbec mě nenapadlo, že existují přípravné skici, tato se však dost blíží finální verzi. Obraz Vor Médusy jsem poprvé v Louvru vyfotografovat před x lety (verze v textu je z loňska), protože však snímek byl nekvalitní, už jsem ho smazal, a tak nevím, zda to náhodou nebyla ta definitivní verze.
      Díky moc za upozornění, v textu to opravím.

      Vymazat
  5. Pěkní koníci! A oni ho místo toho, aby mu odhalili pamětní desku ve stájích, vyhodí ze sedla...

    OdpovědětVymazat
  6. O tomto malíři a navíc tak významném romantikovi jsem neměla tušení. Díky za osvětu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však také zemřel mladý a nedožil se důstojného vzezření s plnovousem :).

      Vymazat
  7. Líbí se ten povel k útoku. Má to úžasnou dynamiku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To také obdivuji, ty zvířecí modely malíři asi moc nepostály.

      Vymazat

Aktuální článek

Gustav Klimt - vídeňská secese a symbolismus

Gustav Klimt (1862-1918) byl jen o generaci mladší než postupně se stále více prosazující impresionisté, ale jejich styl ho neovlivnil, mno...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)