Hana a Petr Ulrychovi - od k beatu k folklóru a zpět

Sourozence Hanu a Petru Ulrychovy většina posluchačů vnímá jako umělce z oblasti folklóru, v jejich doprovodné skupině nechybí cimbál, housle, kontrabas, a kdyby si na sebe navlékli kroje, mohli by klidně vystupovat na slavnostech ve Strážnici. Zpívají však vlastní písně, proto je řadit mezi cimbálové soubory s juchajícími šohaji a lidovými písněmi by nebylo namístě.

Jejich hudební zaměření bylo zpočátku naprosto odlišné, v 60. letech hráli s beatovou (beat bylo dřívější označení pro rockovou hudbu) skupinou Vulkán. Tehdy tomu příliš nepřál otec sourozenců, zpíval v opeře a chtěl, aby se děti věnovaly "serióznímu" povolání, v pořadu o Ulrychových na to také vzpomíná hudební publicista Jiří Černý. Petr proto absolvoval inženýrské studium na brněnské technice, ale vztah k hudbě byl silnější. Autorsky zajišťuje téměř celý repertoár skupiny, hudbu i texty, a ve zpěvu se střídá s Hanou, často také zpívají společně.

Před nástupem technických vymožeností (např. booster a kvákadlo u kytar, syntezátory) pro tehdejší zvuk byly typické zvonivé kytary. Příkladem jsou skladby Píseň o skleněné báni, Tvé město, Sen, Zlatá střední, Musím táhnout svůj vůz dál.

Ve Vulkánu vedle Ulrychových působily i sestry Martha a Tena Elefteriadu, pro které skládal kytarista Aleš Sigmund. Přemíra osobností přiměla Hanu a Petra opustit Vulkán a založit novou skupinu Atlantis. Její zvuk byl už tvrdší, na bicí hrál Zdeněk Kluka a na klávesy Jan Sochor, kytarista používal booster, např. ve skladbách Dlouhý stín a Král umírá (tu jsem už zmiňoval v článku o stejnojmenné Ionescově hře, ale zde také nemůže chybět), a v repertoáru se dokonce objevila převzatá píseň Strange Brew od slavné skupiny Cream Erica Claptona.

Kluka se Sochorem však z Atlantisu odešli a společně s Pavlem Váněm ze Synkop 61 a baskytaristou Emanuelem Sideridisem založili Progress Organization. U Ulrychových se potom projevil příklon k popu.

Hana se v té době nakrátko objevila ve skupině The Bluesmen, kam se hudebně uchýlila, když ji Petr (podle jejích slov) ze skupiny vyhodil. I zde stačila nahrát EP desku a mezi 4 písničkami byla Nevidomá dívka, kterou pro ni složil Karel Kryl.

Petr se nebál do textů vložit své názory a postoje, ve výše uvedené skladbě Zlatá střední zpívá: "Vím, je tu jedna cesta, ta je na prodej, kdo po ní půjde, tomu bude hej, ten bude řadit šťastný den ke dni, neboť si vybral zlatou střední."
Když k nám 21. srpna 1968 přišla "na pomoc" bratrská vojska, Petr Ulrych tentýž den spontánně složil a nahrál píseň Zachovejte klid!. Slova "To ráno bylo klidný jako všechna rána, … a nikdo netušil, že otevře se brána pro křídla strašných ptáků, která nejsou sen. Zachovejte klid, se ozvalo z ticha, přišel k nám někdo, kdo nebyl pozvaný, zachovejte klid, když těžko se dýchá a každou chvíli někdo vběhne do rány. Zbývá mi jenom píseň, a proto zpívám jděte pryč, jděte pryč, pravdu nezničí tanky, my máme pravdu a vy jenom bič, zradu a bič" samozřejmě neunikla cenzorům a na kariéru Ulrychových to mělo fatální dopad.

Po odchodu hardrockově naladěných členů skupiny Atlantis do Progressu se Ulrychovi v přípravě alba Odyssea spojili s bigbandem Gustava Broma. LP deska byla sice nahraná a objevily se na ni i první pochvalné recenze, ale v odvetě na "kontrarevoluční" čin Petra Ulrycha se na pulty obchodů nedostala a skončila v trezoru. Vyšla až v r. 1990. Když si dnes z něj poslechneme třeba skladbu Za vodou, za horou, můžeme jen želet, že tvůrčí rozlet Ulrychových v tomto směru neměl pokračování.

Některé popově laděné skladby se ještě nějakou doby hrály (např. Nechoď do kláštera, Vůně, On na mě zapomíná, ale rockové hudbě u nás nastupující normalizace všeobecně nepřála, Petr Ulrych rezignoval, založil Javory, přeorientoval se na folklór, ten nikdo nezakazoval, a věnuje se mu téměř celý život až dodnes.

K folklóru nemám vztah, jejich desky jako Nikola Šuhaj loupežník mě neoslovují, abych však tuto nejdelší etapu jejich působení nevynechal, zmíním alespoň několik písní: Javory, Jízda králů, a protože se o Haně říká, že má hlas jako zvon, tak i skladbu Zvon.

Tvrzení není nadsazené, když jsme před 10-15 lety byli na předvánočním koncertu v Bučovicích, který se konal v místním kostele, myslím, že tam jejím hlasem rezonovaly i základy.

Ulrychovi se nakonec k beatu částečně vrátili, vedle existujícího souboru Javory založili ještě Javory beat. Petr Ulrych v bookletu 3 CD z r. 2014 k půlstoletí na hudební scéně k tomu říká: "Ve spoustě písniček jsme instrumentačně naráželi na něco, co se nedalo obejít. Zkoušeli jsme různé dechové nástroje, klávesy. Říkal jsem si: Co mně tam ještě schází? Pak mně to došlo. Měli to Jimi Hendrix, Eric Clapton nebo B. B. King. Energii nástroje, který je naprosto klíčový. A to je elektrická kytara."

Neměl jsem zatím štěstí Javory beat vidět živě, ale z CD zní velmi dobře, zvláště ve skladbě Ježibaba s claptonovskou kytarou. Na YouTube je k nalezení velmi málo, celá je jen píseň Měla bába trnku, v závěrečném videu s hudebními ukázkami (včetně Ježibaby od 0:45) se o skupině více dozvíme od samotných protagonistů.