Lisabon (1) - evropské San Francisco

Lisabon patří rozlohou i počtem obyvatel (přibližně 550 tisíc) k menším evropským metropolím, ale bohatstvím památek, zajímavých budov i atraktivním okolím, např. zámkem Sintra, letoviskem Estoril u Atlantického oceánu a nejzápadnějším místem Evropy Cabo da Roca, nijak nezaostává za mnohem většími městy.

Centrální část města se rozkládá v kopcovitém terénu, kterým projíždí historické tramvaje s jediným vagónem, protože v úzkých ulicích by delší souprava nedokázala zatočit. Jsou vyvedeny ve dvou barvách - žluté jezdí na linkách "běžné" MHD a červené (za dražší jízdné) na turistických trasách kolem významných památek (na fotografii vpravo je katedrála Sé Patriarcal z 12. století).

Pro snazší zdolávání kopců jsou ve městě tři lanovky a místní kuriozita - výtah na výše položenou ulici. Ve všech případech je v názvu elevador (česky výtah), tím je ale jen Elevador Santa Justa, který byl uveden do provozu r. 1902 a je dílem Raúla Mesniera du Ponsard, žáka Gustava Eiffela. Na horní plošinu železné věže je ze zadní strany připojen průchod a jím se dostaneme do ulice o 32 m výše. Odsud se naskýtá pěkný výhled na hrad São Jorge (sv. Jiří).

Na rozdíl od starých tramvají v San Franciscu lisabonské netáhnou lana, ale jezdí na trakční energii. Čím se však Lisabon kalifornskému městu podobá téměř dokonale, je červený Most 25. dubna (Ponte 25 de Abril) ze 60. let, který je věrnou kopií mostu přes úžinu Golden Gate. Dnešní název získal podle prvního dne poklidné Karafiátové revoluce v r. 1974, při otevření nesl jméno diktátora Salazara.

Most spojuje břehy řeky Tejo, v jejím ústí je ale ještě jeden most, pojmenovaný podle mořeplavce Vasca da Gamy (Ponte Vasco da Gama), který s více než 17 km je nejdelším mostem v Evropě.

U Mostu 25. dubna na vnějším břehu řeky Tejo stojí socha Krista. Gestem se podobá soše v Riu de Janeiro, s 28 m je o 2 m menší, ale s vysokým podstavcem má 110 m. Je možné se vyvézt výtahem na plošinu k nohám sochy, místo toho jsme dali přednost památkám na vnitřním břehu řeky ve čtvrti Belém, fotografie jsou z autobusu.

Belémská věž (Torre de Belém) a Klášter sv. Jeronýma (Moistero dos Jerónimos) s katedrálou jsou společně zapsány na seznam UNESCO.
Věž byla postavena mezi roky 1515 až 1521 a plnila strážní funkci před vjezdem po řece, což dobře dokládají rozmístěná děla. Vzhledem k vojenskému účelu je pozoruhodná bohatá výzdoba v manuelském slohu (podle portugalského krále Manuela I. (1469-1521)), který zahrnuje prvky pozdní gotiky a dekorativnosti maurské architektury.

Manuel I. ještě předtím rozhodl o stavbě Kláštera sv. Jeronýma (základní kámen byl položen r. 1501, dokončen byl ale až po 70 letech). Mauzoleum kláštera je místem jeho posledního odpočinku, a stejně tak i Vasca da Gamy.

Další atrakcí Belému je 52 m vysoký Památník objevitelů (Padrão dos Descobrimentos) z r. 1960, který je tak trochu portugalskou obdobou Stalinova pomníku od Otakara Švece, posměšně nazývaného "fronta na maso". Na přídi lodi první v řadě stojí portugalský princ a podporovatel námořních cest Jindřich Mořeplavec (infante Henrique, o Navegador), v době Salazarova režimu oslavovaný jako ten, kdo nejvíce přispěl k zařazení Portugalska mezi koloniální velmoci. Ve skupině 33 postav významných osobností portugalských dějin samozřejmě nechybí Manuel I. a Vasco da Gama, který na rozdíl od Kolumba r. 1498 úspěšně doplul do Indie.
I na vrchol tohoto památníku se dá vyjet výtahem.

Nedaleko skvostných belémských staveb se nachází ještě památník portugalských leteckých úspěchů (Monumento a Primeira Travessia Aérea do Atlântico), tvoří jej replika letadla, s kterým piloti Gago Coutinho a Artur de Sacadura Cabral v r. 1922 jako první přeletěli Atlantik z Evropy do Jižní Ameriky - z Portugalska do Brazílie, která je největší zemí, kde se mluví portugalsky.