Deep Purple - Brno, 2. července 2018

Skupina Deep Purple patří společně s Black Sabbath a Led Zeppelin do hvězdné trojice britských hardrockových skupin, které bývají označovány i za zakladatele heavy metalu. Pro mě k nim patří ještě Uriah Heep, ale těm se na rozdíl od zmíněné trojice nepodařilo výrazněji uspět v USA a i když ještě dnes koncertují (a v r. 2013 jsem je viděl a věnoval jim jeden článek), z původní sestavy zůstal jen kytarista Mick Box.

Led Zeppelin po smrti bubeníka Johna Bonhama v r. 1980 skupinu rozpustili a zbývající členové se věnují sólovým projektům (nejpilnější je zpěvák Robert Plant), výjimkou byl jediný společný koncert v r. 2007.
Z Black Sabbath je slyšet hlavně o zpěvákovi Ozzym Osbourneovi, členové původní sestavy se sice občas sejdou a odehrají nějaký koncert, ale těžko tuto aktivitu považovat za plnohodnotnou existenci skupiny.

Prapor tak drží pouze Deep Purple, z klasické sestavy zůstali zpěvák Ian Gillan, baskytarista Roger Glover a bubeník Ian Paice, kytaristu Ritchieho Blackmorea v r. 1994 vystřídal Steve Morse a dalšího zakládajícího člena, klávesistu Jona Lorda po propuknutí zdravotních problémů nahradil v r. 2002 neméně kvalitní Don Airey, kterého Lord sám vybral. Deep Purple také v stabilizované sestavě Gillan-Glover-Paice-Morse-Airey nejen stále koncertují, ale také vydávají nová alba, a tedy nežijí jen ze staré slávy.
Letos v rámci celosvětového turné The Long Goodbye Tour (podle názvu možná posledního) zavítali na jeden koncert i do ČR, a to do Brna. 2. července vystoupili ve vyprodané DRFG aréně.

Mobilem jsem udělal dost fotografií, ze vzdáleného místa při jeho malých schopnostech zoomování však nekvalitních, na členy skupiny tak bylo nejlépe vidět na projekčním plátně v záběrech kamer pořadatele. Zkusil jsem i několik videí, každé z nich ve formátu .mp4 má ale téměř 1 GB a pro YouTube se nehodí.

Úvod hudebního večera obstarala skupina Lidopop. Čekání na Deep Purple během přestavování nástrojového parku doprovázela projekce reliéfů hlav současných členů skupiny ve stylu hlav amerických prezidentů na Mount Rushmore v Jižní Dakotě.

Tato scenérie byla poprvé použita už na obalu alba Deep Purple in Rock z r. 1970 v mladém věku klasické sestavy.

A co Deep Purple zahráli? Ne všechny skladby jsem znal, úplný seznam brněnského koncertu je však na internetu dostupný i s odkazy na videa.

1. Highway Star
2. Pictures of Home
První dvě "odpichové" skladby jsou z patrně nejslavnějšího alba skupiny Machine Head z r. 1972, kam patří i dále uvedené Lazy, Space Truckin' a Smoke on the Water.

3. Bloodsucker (Deep Purple in Rock, 1970) - sát (pít) krev může komár, pijavice, ale i upír a přeneseně také člověk, který nás sužuje. O hmyz zde rozhodně nešlo.

4. Strange Kind of Woman (skladba vyšla na singlu v r. 1971 a v pozdějších reedicích na CD byla přidána k albu Fireball) - píseň je o kamarádovi skupiny, který se zamiloval do prostitutky a přes všechna zklamání z jejího způsobu života se s ní oženil.

5. Sometimes I Feel Like Screaming (Purpendicular, 1996)
Tuto píseň jsem už představil v dřívějším článku Balady a sóloví kytaristé. Je mou nejoblíbenější z doby, kdy do Deep Purple přišel kytarista Steve Morse.

6. Uncommon Man (jedna z novějších skladeb, je z alba Now What?! z r. 2013) - "… It's good to be king …" - King Rucola by mohl vyprávět.

7. Lazy - název znamená "líný" a v písni se mimo jiné zpívá, že kvůli lenosti "když se budeš topit, ani stébla slámy se nezachytíš" - svižné tempo hudebníků o lenosti ale nesvědčí.

Poslední album InFinite z r. 2017 na koncertu reprezentovaly následující tři písně:

8. Time for Bedlam. Bedlam je psychiatrická klinika, která se stala kulisou zfilmovaného hororového příběhu.

9. Birds of Prey - draví ptáci také evokují horor (tentokrát Hitchcockův), píseň je ale spíš povzdechem nad společností a mezilidskými vztahy ("bad news travels at the speed of flight, good news not at all, and here we are again, playing endless games of war. Birds of prey.").

10. The Surprising - podle baskytaristy Glovera si posluchač může k textu dosadit libovolnou interpretaci, podle tříštícího se ledu (ve videu od 1:11) i ti, co straší důsledky globálního oteplování), v ledu se ale objeví reliéfy hudebníků a podle názvu alba (infinite = nekonečný) si můžeme domyslet, že jejich hudba je nesmrtelná.

11. Před skladbu Perfect Strangers Don Airey vkládá klávesové sólo, ve videu jde např. o úryvek z Bachovy Toccaty a fugy d moll, Beethovenovy 9. symfonie, Griegova koncertu a moll, Mozartova Tureckého pochodu a v Brně zařadil i motiv ze Smetanovy Vltavy.

12. Perfect Strangers. Jde o titulní skladbu alba z r. 1984. Tehdy se do skupiny po několikaleté pauze vrátil Ritchie Blackmore a se spoluhráči nahrál jedno z nejúspěšnějších alb za celou éru kapely. Album vlastním a mrzí mě, že z něj nezaznělo více skladeb, zejména Wasted Sunsets se skvostnými Blackmoreovými kytarovými sóly a Knocking at Your Back Door, kde zejména v úvodu je patrná inklinace klávesisty Jona Lorda k vážné hudbě, která v prolnutí s hardrockem byla výrazným rysem skupiny, odlišujícím ji od ostatních rockových kapel.
Totéž platí i pro Perfect Strangers, viz záznam z koncertu. A konečně když v 11. odkazu na klávesové sólo Dona Aireyho se posuneme na čas 4:37, následuje provedení Perfect Strangers se současným kytaristou Stevem Morsem.

13. Space Truckin' - skladba uzavírá album Machine Head a na koncertech ji Blackmore a Lord svými sóly prodlužovali na více než 20 minut. A Morse s Aireym se nenechávají zahanbit.

14. Smoke on the Water
Skladba nemůže chybět na žádném koncertu Deep Purple, je slavná kytarovým riffem i okolnostmi vzniku, popsanými v článku Montreux - inspirující místo umělců na břehu Ženevského jezera.
Slova "smoke on the water, a fire in the sky" zpívali sborově i návštěvníci koncertu.

Přídavek byl jen jeden (jako ukolébavka před odchodem na kutě):

15. Hush - návrat do r. 1968 k debutovému albu Shades of Deep Purple, kde ještě převažovaly převzaté skladby, mezi nimi i Help! od Beatles a Hey Joe od Jimiho Hendrixe, Hush je cover verzí písně Joe Southa. Tehdy však v Deep Purple ještě nebyl Ian Gillan a part sólového zpěváka zastával Rod Evans.

Vedle již zmíněných Wasted Sunsets a Knocking at Your Back Door skupina v současnosti na koncertech nehraje ani baladické písně, v nichž ji mám nejraději:

Child in Time (album Deep Purple in Rock, 1970), kterou se jako nový zpěvák skupiny uvedl Ian Gillan.

When a Blind Man Cries (skladba také měla být na albu Machine Head z r. 1972, ale tam se nakonec nedostala a vyšla na singlu. Až v pozdějších reedicích na CD byla přidána jako bonus.). Coververzi má v repertoáru Metallica, ta se mně však moc nelíbí.

Soldier of Fortune (Stormbringer, 1974) - píseň z krátkého období 1973-76, kdy Iana Gillana na postu sólového zpěváka vystřídal David Coverdale, a kterou u nás zpopularizoval Jiří Schelinger jako Šípkovou Růženku.

Koncert Deep Purple byl určitě vrcholem toho, co jsem v oblasti rocku dosud viděl, a nejspíš už ho nic nepřekoná.