Uriah Heep - Brno, 20. září 2013

Uriah Heep patří společně s Led Zeppelin, Deep Purple a Black Sabbath mezi legendy hard rocku. Stejně jako ostatní skupiny mají svého sólového zpěváka, ale odlišují se tím, že do zpěvu melodických písní se zapojují všichni ostatní členové skupiny, a proto se jim také říkalo "The Beach Boys hard rocku". Není proto divu, že některé jejich skladby převzala kdysi má nejoblíbenější domácí skupina Synkopy 61, která v počátcích byla ovlivněna právě skupinou Beach Boys a s přitvrzením stylu se posunula k Uriah Heep. Tuto etapu už jsem tu vzpomínal v úvodním článku Synkopy 61 (2) - Michal Polák, Pavel Pokorný.

Název Uriah Heep je odvozen od záporné postavy z románu David Copperfield od Charlese Dickense. Kdysi jsem ho četl, ale vzpomínám si z něj jen to, že David si stěžoval na nízké platové ohodnocení, jeho zaměstnavatel se však vždy vymlouval, že by mu hrozně rád přidal, jenže jeho společník Uriah Heep (ta zrůda) tomu nepřeje.

Za nejlepší alba skupiny považuji jejich druhé, třetí a čtvrté ze začátku 70. let, všechna jsou dostupná na YouTube v plné verzi a můžeme si je poslechnout po kliknutí na následující odkazy: Salisbury (1971), Look at Yourself (1971) a Demons and Wizards (1972).

Ze Salisbury je asi nejznámější téměř zlidovělá Lady in Black, jejíž refrén se hodí na fotbalové a hokejové stadiony, za poslech stojí The Park a závěrečná, více než 16-minutová titulní píseň alba.
Z dalšího alba se nejvíc hrají titulní píseň Look At Yourself a July Morning (na albu začíná od času 9:10), která patří mezi nejkrásnější hardrockové skladby vůbec a na YouTube ji najdeme v mnoha živých nahrávkách. Nejradši mám verzi sestříhanou z koncertů v letech 1973-1976, kde skupina hraje ve svém asi nejlepším složení, z něhož nejznámější byl zpěvák David Byron (r. 1976 ho spoluhráči pro neustálé problémy s alkoholem ze skupiny vyhodili a r. 1985 zemřel), klávesista a zpěvák Ken Hensley, který byl dominantním autorem skladeb Uriah Heep (July Morning složil společně s Byronem) a r. 1980 odešel na sólovou dráhu (v polovině září vystupoval v Brně), a kytarista a spoluautor některých skladeb Mick Box, který jediný ve skupině působí od založení až dodnes.
Pokud nechceme poslechu věnovat více než 10 minut, můžeme se posunout na čas 1:23, kde začíná baladická část skladby.

Největším hitem alba Demons and Wizards je skladba Easy Livin', zde ji máme v živém provedení.

Ale to je vše historie, Uriah Heep však hrají dodnes. Za tu dobu došlo v sestavě k mnoha změnám, jak ukazuje přehled i grafické vyjádření na anglické Wikipedii.
Na koncertních turné zavítali i do ČR a před dvěma roky hráli v Brně v Kajot aréně (dříve Hala Rondo). Tehdy jsem se ještě k návštěvě neodhodlal a později toho trochu litoval, protože právě z brněnského koncertu je na YouTube dost povedených nahrávek a zpěvák Bernie Shaw, který ve skupině působí od poloviny 80. let, je také dobrý.

Zřejmě se jim u nás líbilo, protože letos měli 19. a 20. září koncerty v Praze a v Brně. Pro Brno tentokrát zvolili menší sál v Boby centru, údajně proto, aby byli blíže k divákům, avšak ani tam se koncert nekonal kvůli problémům s elektrickými rozvody a nakonec byl přeložen do sálu Stadion na Kounicově ulici.
Začátek koncertu byl plánován na 19 hod, ale to jsme ještě stáli na ulici a dovnitř se nevpouštělo. Jak se ukázalo, změna sálu vyvolala zmatek, protože po přeložení místa konání koncertu vstupenky neodpovídaly místům v sále. Má řada na galerii vůbec neexistovala, nakonec jsem našel místo na boční galerii, úplně na kraji. Mělo to nevýhodu, že mně clonila hrana zdi, ale když jsem se mírně vyklonil, byl jsem ze všech přihlížejících na galerii pódiu nejblíž.

Když jsme přetrpěli předkapelu, po velkém chystání techniky Uriah Heep konečně začali hrát, to už bylo kolem 20:45, a bez přestávky hráli zhruba do 22:15.

Nejzajímavější byl závěr koncertu, kdy hráli hity ze 70. let - Look at Yourself, July Morning, Lady in Black. Pak členové skupiny vyvolali na pódium mladé dívky z předních řad, které tančily při skladbě, kterou jsem ve všeobecném hluku a skandování ani pořádně neslyšel, zřejmě to bylo Easy Livin', a tím koncert skončil.

Po dlouhém vyvolávání se hráči vrátili a zahráli Easy Livin', které tentokrát už bylo slyšet dobře.

O zvukovou nahrávku jsem se nepokoušel, ale jak v dnešním složení Uriah Heep zní, si můžeme poslechnout v amatérském (zvukově však velmi dobrém) videu z předchozího koncertu v Brně.

Vlastně od té doby došlo ještě k jedné změně, baskytaristu Trevora Boldera, který loni zemřel na rakovinu, nahradil Dave Rimmer, velmi dobře se doplňující s kytaristou Mickem Boxem a bubeníkem Russellem Gilbrookem. Ten bušil do bubnů s velkou silou a rychlostí a s baskytaristou tvořil motor skupiny. Trochu mě zklamal klávesista Phil Lanzon, kterého nebylo pořádně slyšet ani v skladbách, kde klávesy jinak hrají prim. Ale zřejmě to bylo dáno nevyváženým nazvučením (anebo mým místem zcela vlevo, mimo vyzařování velkých reproduktorů natočených do nitra sálu). A zde je zmíněná ukázka, pro srovnání s historickým videem opět July Morning.

Při závěrečném děkování se ukázalo, že bubeník, který má z náročného stylu svaly na rukou jak kulturista a s tetováním a vyholenou hlavou zdálky vypadá jak vyhazovač z nočního podniku, je ve skutečnosti střízlík.