Nemáte titul a uznání? Nevadí, vše se dá koupit

Prázdniny skončily, Slunce už nás moc nehřeje a v Plzni mezitím řada rychlostudentů (komunálních politiků, poslanců a senátorů) úspěšně dokončila práva i s doktorátem, resp. za (ne)blahé paměti děkana doc. Kindla to tak bývávalo.

Titul se může hodit, třeba na kandidátkách voliči často takové lidi kroužkují, zvláště ty s diplomem lékaře. A někteří bez titulu se zbytečně cítí méněcenní a přitom získat ho je tak snadné. A není nutné ani studovat žádnou školu. Např. církevní organizace MLCI (Miami Learning Church & Institute) nabízí čestné tituly doktora a profesora. Stačí zaplatit a jsou vaše. Pokud by vám nestačil jeden, můžete mít oba, a se slevou :-).

Jak na stránkách MLCI píší, tyto tituly mohou být "ideálním dárkem" pro vaše blízké. Titul k narozeninám nebo na Vánoce jistě udělá radost. A máte ho za 2 dny.

Hodnotu titulů sice snižuje zmínka, že "tituly se vydávají pouze v oborech běžnější lidské činnosti, která nepředpokládá hluboké znalosti daného oboru. Církevní tituly proto z podstaty věci (i ze zákona) nelze poskytovat na obory předpokládající vysokou kvalifikaci, jako je lékař, právník, architekt atp." a u dvojtitulu vážnost této transakce také degraduje gramatická chyba ve větě "produkt je určen pouze pro výjimečné osobnosti, které již v životě mnohé dokázali", ale to je spíše chyba překladatele.

Zajímavé je, že MLCI své tituly nazývá produktem. Živě si dovedu představit, jak vypadá diskuse na expedičním oddělení titulů při vyřizování zakázky z Brna. "Brno? Where is it?" "I don't know, maybe Angola, or Papua New Guinea."

Existují ale i organizace, které se tváří, že oceňují jen skutečné osobnosti. Jednou z nich je American Biographical Institute (ABI). Na stránce ABI jsou vidět desítky ocenění, která společnost udílí. Jeden můj kolega jejich sbírání úplně propadl a má jich snad 20, např. i ten hrdě znějící "Great Minds of the 21st Century". Vůbec na to nelituje peněz, je totiž svobodný, a tak není korigován manželkou, ta by ho hnala, aby vyhazoval peníze na barvotiskové metály. Díky němu také trochu vím, na jakém principu oceňování funguje. Ocenění lze získat tak, že nás navrhne někdo, kdo ho už má. A právě kolega navrhl i mě. Pak jsem několik let dostával od ABI obsílky, kde byly formuláře, kde jsem měl vyplnit své údaje, zvolit si provedení ocenění (např. rám) a zaplatit 300 USD a také navrhnout další osoby, hodné takové cti, samozřejmě i s podrobnými kontaktními údaji. Také jsem mohl dodat svůj odborný životopis, ten by se pak objevil v encyklopedii "významných osobností" Who's Who. Opět bylo možné si zvolit její vazbu za odstupňovanou cenu. Nelze se však domnívat, že bychom se mohli objevit v jednom svazku s Einsteinem. Nejspíš bychom dostali 158. díl té poslední tisícovky, která si zařazení zaplatila.

Kdysi jsem četl v životopisu už zmíněného doc. Kindla z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, že patří mezi 500 nejvýznamnějších myslitelů na světě. Tomu jsem se musel upřímně zasmát, je to jedno z těch "ocenění", které si lze koupit. Kdyby si připlatil, mohl být třeba úplně největším myslitelem.

Já jsem si nic nekupoval a stále stejné obálky jsem pak už ani neotvíral a rovnou házel do koše a bohužel žádnou si neschoval. K mému úžasu však před dvěma roky mně přišla objemná zásilka a v ní byl "metál" od ABI. Nechci zde uvádět své jméno a jméno kolegy, ale před slovy Award Foundation (= nadace, která ocenění udílí) je uvedeno kolegovo jméno, to je pak i za spojením "determined by". To mě trochu zklamalo, mohl tam přece být nějaký laureát Nobelovy ceny.

A tak toto objemné ocenění (abych ho mohl naskenovat, musel jsem použít A3 tiskárnu, na A4 se nevešlo) leží v igelitovém pytli na skříni a vždy, když utírám prach (ze žebříku - trénuji na hory), na něj narazím. Je mně líto ho ale vyhodit, třeba ho někdy za 200 let najdou potomci a potěší je, jakého měli významného předka :-).