Šumava (1) - Plešné jezero, Plechý, Třístoličník

O Šumavě jsem věděl jen o málo víc než to, že na jejím území pramení Vltava a nachází se tam Boubínský prales. Byla však vděčnou kulisou dobrodružných filmů a seriálů s politickým podtextem, kde se to hemžilo pašeráky, narušiteli státních hranic a tajemnými převaděči, kteří mnohdy místo toho, aby lidem pomohli dostat se za železnou oponu, je okradli a navedli do močálů, v nichž se nešťastní důvěřivci utopili. Kdyby ji znal Arthur Conan Doyle, možná by sem situoval svůj román Pes baskervillský.

Poprvé jsem tam byl před 3 roky na 4 dny a navštívená místa, např. Jezerní slať, rašelinná jezírka, dřevěné lávky a upoutávky na masožravé rosnatky, byla v duchu prvotních představ. Protože však celá oblast je výše položená (Kvilda má nadmořskou výšku 1062 m, Modrava 985 m, Kašperské Hory 739 m), vrcholy mají jen malé převýšení. Šumava tak moc nenadchne turisty, kteří chtějí podávat sportovní výkony a ve zdolávání vrcholů a rozhledech do otevřené krajiny vidí náplň výletů.

Letos jsme tam byli týden a do výletů tentokrát zařadili i dva vrcholy - Plechý (1378) a na německé straně Šumavy Luzný (Lusen, 1373). Začnu tím prvním.

Jako výchozí bod trasy na Plechý jsme zvolili Novou Pec (737), odkud nás podle ukazatele čekalo 6,5 km po zelené značce k prvnímu cíli cesty - Plešnému jezeru. Cesta je velmi snadná, míjíme na ní Schwarzenbergský kanál, vybudovaný pro plavení kmenů, částečně vede podél Koňského potoka, a nakonec mírným stoupáním Jezerní stezkou se dostaneme až na hráz Plešného jezera (1090). Plešné jezero je druhým nejvýše položeným jezerem Šumavy (jen o 6 m výše leží jezero Laka) a rozlohou 7,5 ha je třetí největší (Černé jezero má 18,4 ha a Čertovo 10,3 ha).

Poblíž hráze leží kámen s vytesanou korunkou rodu Schwarzenbergů a nápisem J. S. August 1868 na památku návštěvy Jana ze Schwarzenbergu, kterému tehdy bylo 8 let.

3,5 km dlouhá cesta od Plešného jezera na vrchol Plechý je na ukazateli opatřena varováním, že "průchod je na vlastní nebezpečí", nic nebezpečného na ní ale není, nenajdeme zde skoby ani řetězy, je jen v první části dost strmá a "vydlážděná" velkými kameny. Díky tomu se nabízí krásné výhledy na jezero shora a v dáli je dokonce vidět i nádrž Lipno.

Ve výšce 1310 m narazíme na 14,5 m vysoký památník šumavského spisovatele a malíře Adalberta Stiftera (1805-1868), který byl postaven 10 let po jeho smrti.

Plechý (Plöckenstein) je s 1378 m nejvyšším vrchem české a současně rakouské části Šumavy, je totiž položen na hranicích obou zemí. Nejvyšší kopce celé Šumavy jsou však v německé části, a sice Velký Javor (Grosser Arber, 1456) a Velký Roklan (Grosser Rachel, 1453). Vrchol Plechého je charakteristický velkými skalními bloky, které působí, jako kdyby byly uměle naskládány.

Okolí je však deprimující, asi těžko si lze představit smutnější kombinaci, než je hrdá cedule Národní park Šumava, daleko široko obklopená kůrovcem zničenými stromy.
Den předtím jsme si u pramene Vltavy vyslechli odborný výklad zapáleného mladého ekologa, který na kusu kůry vysvětloval, jakým způsobem kůrovec strom zničí, a vyjadřoval se velmi neuctivě k lesníkům, kteří podle něj jen kácí a sází, neměli by však aktivně zasahovat, protože příroda si prý poradí sama. Při pohledu na rozsáhlá zničená území, která v zimě navíc sužuje až skoro arktický chlad, se nechce věřit, že by zde sám od sebe mohl vyrůst zdravý les.

Z Plechého cesta 1,5 km mírně klesá k Trojmezí (Dreieckmark), kde se stýká hranice ČR, Rakouska a Německa. Místo je označeno trojhranným hraničním kamenem, ozdobeným znaky jednotlivých zemí.

Dalších 3,5 km odtud je Třístoličník (Dreisesselberg, 1302), jehož název je odvozen od tří kamenných stolic, kde podle pověsti rokovali králové trojice sousedících zemí. Zde jsme konečně mohli svlažit hrdla v typické německé hospůdce.

Závěrečných 7,5 km bylo především v první části nepříjemným sestupem a celá trasa skončila na malém venkovském nádraží v Novém Údolí (799). Vlakem jsme jeli jednu zastávku k autobusu do sousední vesnice Stožec a nebýt nás, vlak by byl prázdný.