19. srpna 2013

Objekty jako stopy naší minulosti

Rachel Whiteread promovala na the Slade School of Fine Art v roce 1987 a nyní patří mezi nejúspěšnější umělce své generace.

Zuzana

Rachel Whiteread: Long Eyes

Luhring Augustine v r. 2011 (26.3.-30.4.) připravila výstavu Long Eyes, věnovanou Rachel Whiteread a jejím novým objektům a pracím na papíře. Byla to její osmá výstava od r. 1992, kdy galerie začala Rachel Whiteread prezentovat. Na výstavě bylo možné vidět, že umělkyně pokračuje ve svém stále probíhajícím zkoumání lidských příbytků a jejich smyslu, významu a důležitosti v paměti a historii. Architektonické prvky v domě jsou v jejím pracovním postupu elementární. Přes dvacet let odlévá prostory uvnitř, pod a kolem dveří, podlah, pokojů a celých budov v materiálech jako je sádra a beton.

Objekty působí jako tajuplní duchové, kteří po sobě zanechávají prostor své minulosti. Například napustila do starého domu beton a potom dům zbourala. Zůstal tedy jen vnitřní prostor domu. Stejně naložila se židlemi, stoly, umyvadly, vanami atd. Výsledné objekty jsou pozoruhodné svoji minimalistickou kompozicí a krásou své strohosti.

Výstava Long Eyes představila novou práci, v níž Whiteread reviduje objekty, jako jsou dveře a série oken. Jako materiál užívá epoxidovou pryskyřici. Odlévá přední a zadní stranu každého objektu a spojuje je, aby vytvořila vnitřní prostor originálu. Světlo proniká průsvitným materiálem, který tím pádem popírá svoji hmotnost. Whiteread si vybrala barvy evokující světlo ve vztahu k času. Mdlá šedá barva úsvitu, světle šeříková barva denního světla a neprostupná čerň tmy představuje specifickou denní či noční dobu. Umělkyně má zájem nejen o odlévání prostoru, ale i o zachycení běhu času. Dveře jsou také odlévány v tónech šedé, světle rumělkové a zářivě jantarové a připomínají interiéry, zalité světlem, nebo zastíněné v temnotě.

Její nové práce Half Dozen a Can I zahrnují objekty jako nápojové plechovky, odlité do sádry s oxidem železitým, aby vypadaly zrezivěle. Whiteread se vždycky poohlížela po obvyklých, běžných, denních inspiracích, ale tyto práce jsou zvláště nápadné svojí strohostí a upozorňují na části našeho života, které jsme odhodili jako nepotřebné. Nutí nás přemýšlet o nevyřčené kráse, která bydlí v obyčejnosti, třeba v domovních dveřích nebo odpadcích na ulici. Její objekty jsou odhalením či odkrytím stop, které za sebou zanecháváme.

Rachel Whiteread má za sebou dlouhý seznam poct a vyznamenání, jenž zahrnuje Turner prize, kterou obdržela v r. 1993 za veřejnou zakázku House. V r. 1997 reprezentovala Británii na Venice Biennale a vystavovala na samostatných výstavách v institucích jako Serpentine Gallery, Deutche Guggenheim, Kunsthaus Bregenz a the Hammer Museum. Pozoruhodné veřejné zakázky zahrnují Monument in Trafalgar Square, Water Tower v New Yorku, the Holocaust Memorial in Vienna. Poslední zakázka je úschovna lodí v Norsku.

Umělkyně žije a pracuje v Londýně.



29 komentářů:

  1. Protože jako kulturní laik tentokrát nemám moc co okomentovat, protože pro podobný způsob sebevyjadřování příliš nehořím, přidám aspoň jednu faktickou: Určitě nepůjde o sádru s oxidem železným, ale podle té zmínky o rzi půjde nejspíš o oxid železitý .

    OdpovědětVymazat
  2. Zaujalo mě, že je také autorkou památníku holocaustu ve Vídni. Ve Vídni jsem byl tolikrát a vůbec si ho (na rozdíl od toho v Berlíně) nevybavuji. Tak snad příště.

    OdpovědětVymazat
  3. Vodní věže v New Yorku naopak znám dobře, jsou na střechách budov jako zásobníky, ale tady jde asi o nějakou unikátní věž.
    Ten památník na Trafalgar Square mě také zarazil, protože sloup s Nelsonovou sochou tam asi stojí delší dobu, než ona má roků, ale z informací na webu http://www.artbabyart.com/braveworld/Whiteread.htm je vidět, že jde o něco jiného.

    OdpovědětVymazat
  4. Tady a na mnohoa jinych mistech na netu + klasicka wiki, Milosihttp://www.theguardian.com/world/2000/oct/26/kateconnolly

    OdpovědětVymazat
  5. Cerfe, vy hnidopichu.;) Tak jo, zelezity...
    Umelkyne se zajima o neco, ceho si nikdo predtim v umeni nevsiml, jsou prazdne prostory pod objekty. A je to koncept, proboha svatyho.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Zuzano, díky za odkaz, díval jsem se i na Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Judenplatz_Holocaust_Memorial a našel pak na mapě Judenplatz, kde se ten památník holocaustu nachází, je to zastrčené náměstí v centru, blízko jiného, podobně zastrčeného Hoher Markt, které ale znám, protože tam je zvláštní barevný orloj. Alespoň vím, kam se příště podívat.[1]:[6]:Petře, díky za upozornění, už je to opraveno.

    OdpovědětVymazat
  7. Jiste, ze si Cerf povsiml mrkaciho smajliku, napsala jsem to samozrejme zertem.
    Ale opravdu nejde o 'zpusob sebevyjadrovani', ale o zpusob objevovani urcitych aspektu, kterymi se doted umeni nezabyvalo, jako prazdne prostory pod objekty.
    Umelkyne zviditelnila dosud nepovsimnute - to je jeji velky prispevek k umeni.

    OdpovědětVymazat
  8. Zajímavé pojetí umění.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak pak nezbyva, Heleno, nez definovat vase pojeti umeni. ? Srdecne ( a zvedave) zdravim. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Mně se také líbí ten spodní obrázek vlevo. Nevím, zda to dobře rozpoznávám, připomíná mně to hřbety knih. Jednu dobu jsem při svém vzdělávání byl studiem značně přesycený a při hledání impulsu, jak se ke studiu přinutit jsem si koupil knihu Jak racionálně studovat? A jedním z doporučení bylo na zeď nad stolem si připevnit poličku s knihami. Když je člověk bude mít "pod nosem", snadněji se prý přinutí po nich sáhnout.

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: ... jak se ke studiu přinutit,
    (s čárkou za přinutit)

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Mi to také připomíná knihy na poličce. Na těchto objektech mě fascinují především barvy - vůbec to barevné vyjádření. Ale přiznávám, že tomuto typu umění příliš nerozumím.

    OdpovědětVymazat
  13. Umelkyne se zabyva ale necim jinym, a to tim, co ona rika intelektualne. I kdyz ve vytvarnem umeni estetika hraje roli, je to pomocny predmet. To je jako ocukrovana medicina, podstatna je ale medicina, nikoliv ten cukrovy obal.
    Proste ona chce, aby si lidi vsimli toho, ceho si nikdo bezne nevsima.
    Nelze se divat jenom na ten povrch.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: nejste Vy ta Zuzka z Brna ? Jen se ptám. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  15. Potřebovala bych ty výtvory umělkyně vidět na vlastní oči, protože tady nějak selhává má fantazie a představivost a pořád si nedokážu představit, jak se ty vnitřní prostory odlévají třeba u jmenované židle, nebo stolu. Každopádně musí být její výstavy zajímavé a hezky barevné.

    OdpovědětVymazat
  16. [10]: Komentář nebyl myšlen negativně,a tudíž mě zaráží tato reakce.Když už člověk nemůže vyjádřit svůj názor,tak je to špatné.Mějte se krásně Zuzano,a jestli si připadáte jako umělkyně,tak já tedy rozhodně ne.

    OdpovědětVymazat
  17. V tomto se nevyznám, ale rozhodně je tento způsob zajímavý. Hra barev má určitě velkou roli.
    P.S. nemyslím,že Helena mínila svůj komentář negativně. Zkrátka je to zajímavé pojetí umění. Ty odlévané židle bych taky ráda viděla, nedovedu si je nějak představit.

    OdpovědětVymazat
  18. Z kratičké věty Heleniny (10) se nedá usoudit, jak to myslela, ale vzhledem ke smajlíku nejspíš poněkud pobaveně a kriticky, co že to je také považováno za umění. Zuzana reagovala smiřlivě a jen se snažila otevřít diskusi. Helena její slova nepochopila. Vyložila si je jako výzvu k obhajobě svých výtvorů, ne jako výzvu k vysvětlení, co si představuje pod pojmem umění. Takže reagovala v komentáři 17 na Zuzanu zbytečně podrážděně.

    OdpovědětVymazat
  19. [17]: Heleno, chápu to stejně jako Eva v [19]:, ale nechtěl bych samozřejmě odpovídat za Zuzanu. Z mailu od ní vím, protože se občas domlouváme na článcích, že teď jí vůbec nefunguje přístup na blog.cz, ani na články ani ke komentářům, zobrazuje se jí pouze zpráva This program cannot display the webpage.
    To jen na vysvětlení, že zatím nemůže reagovat.

    OdpovědětVymazat
  20. Do mého skrovného bytu by se mi jeho dílo nevešlo. Kolikrát si říkám, co vedle dnešní umělce k tomu, že tvoří jen pro výstavy... je to skoro jako onanie.

    OdpovědětVymazat
  21. Přečetla jsem si článek i komentáře, ale do diskuze se raději nezapojím, protože bych nejspíš plácala nesmysly.

    OdpovědětVymazat
  22. Zdarec,[22]: no (?) a přesto jste se nepřímo zapojila (he he he   dál[20]: vy se domlouváte na článcích tohoto blogu ? zajímavé[14]: a to já se zase někdy dívám velice rád na ten... "povrch"

    OdpovědětVymazat
  23. [23]: Jo, na to mě užije!   

    OdpovědětVymazat
  24. Ze Zuzanina mailu k některým komentářům po [18]:, které jsem jí předtím poslal, protože se k nim zatím nedostane.[15]:Nevim, Zuzek z Brna je asi nepocitane. ;)[16]: Další ukázky jsou třeba zde http://www.google.com/search?q=rachel+whiteread+pictures&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=odsXUtn9O7Xi4APL54DoDg&ved=0CCsQsAQ&biw=873&bih=569&sei=l-MXUvulGJDD4APowIDIBg[17]: Heleno, v zadnem pripade jsem vas neminila urazit nebo se k vam chovat s despektem, proste jen jsem se zeptala, jaky pohled na umeni mate vy sama, abych si taky precetla nejaky nazor, ktery jsem zde celkove trochu postradala.[18]:Jsou na prvnim obrazku.

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Domlouváme se, abychom v jeden den neměli na blogu 7 článků, jako to máš ty .

    OdpovědětVymazat
  26. Nemala by mat Rachel a jej kolegovia nejake nove, specialne oznacenie? Preco to vlastne spada pod "umenie"? Nie je to nahodou nieco nove? Nieco ako - no neviem, ako to nazvat...(Hovori zo mna odchovanec socialistickeho realizmu!)(A ucastnik zvlastnej situacie v roku 1968.) (A nasa generacia je oznacena ako "ti sestdesiatosmaci", ako napr. Jozska Fischer napr., niekdajsi minster zahranicia Nemeckej spolkovej republiky.)Otazka financovania by stala tiez ako predmet za diskusiu, oder? (Ako aj otazka zarputilosti, vydrze, vytrvalosti a ...a dokonca aj omedzenosti!) Tak ja vlastne komentovat nemozem, len klast otazky...

    OdpovědětVymazat
  27. [25]:Aha, to jsou ony? Mazec... tohle by mě fakt nenapadlo, takto vytvořit odlití židle.
    Fantazie bez hranic.

    OdpovědětVymazat
  28. Někdy žasnu, co se někdy skrývá pod pojmem umění. Dobrovolně prohlašuji, že se mi to nelíbí.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)