Objekty jako stopy naší minulosti

Rachel Whiteread promovala na the Slade School of Fine Art v roce 1987 a nyní patří mezi nejúspěšnější umělce své generace.

Zuzana

Rachel Whiteread: Long Eyes

Luhring Augustine v r. 2011 (26.3.-30.4.) připravila výstavu Long Eyes, věnovanou Rachel Whiteread a jejím novým objektům a pracím na papíře. Byla to její osmá výstava od r. 1992, kdy galerie začala Rachel Whiteread prezentovat. Na výstavě bylo možné vidět, že umělkyně pokračuje ve svém stále probíhajícím zkoumání lidských příbytků a jejich smyslu, významu a důležitosti v paměti a historii. Architektonické prvky v domě jsou v jejím pracovním postupu elementární. Přes dvacet let odlévá prostory uvnitř, pod a kolem dveří, podlah, pokojů a celých budov v materiálech jako je sádra a beton.

Objekty působí jako tajuplní duchové, kteří po sobě zanechávají prostor své minulosti. Například napustila do starého domu beton a potom dům zbourala. Zůstal tedy jen vnitřní prostor domu. Stejně naložila se židlemi, stoly, umyvadly, vanami atd. Výsledné objekty jsou pozoruhodné svoji minimalistickou kompozicí a krásou své strohosti.

Výstava Long Eyes představila novou práci, v níž Whiteread reviduje objekty, jako jsou dveře a série oken. Jako materiál užívá epoxidovou pryskyřici. Odlévá přední a zadní stranu každého objektu a spojuje je, aby vytvořila vnitřní prostor originálu. Světlo proniká průsvitným materiálem, který tím pádem popírá svoji hmotnost. Whiteread si vybrala barvy evokující světlo ve vztahu k času. Mdlá šedá barva úsvitu, světle šeříková barva denního světla a neprostupná čerň tmy představuje specifickou denní či noční dobu. Umělkyně má zájem nejen o odlévání prostoru, ale i o zachycení běhu času. Dveře jsou také odlévány v tónech šedé, světle rumělkové a zářivě jantarové a připomínají interiéry, zalité světlem, nebo zastíněné v temnotě.

Její nové práce Half Dozen a Can I zahrnují objekty jako nápojové plechovky, odlité do sádry s oxidem železitým, aby vypadaly zrezivěle. Whiteread se vždycky poohlížela po obvyklých, běžných, denních inspiracích, ale tyto práce jsou zvláště nápadné svojí strohostí a upozorňují na části našeho života, které jsme odhodili jako nepotřebné. Nutí nás přemýšlet o nevyřčené kráse, která bydlí v obyčejnosti, třeba v domovních dveřích nebo odpadcích na ulici. Její objekty jsou odhalením či odkrytím stop, které za sebou zanecháváme.

Rachel Whiteread má za sebou dlouhý seznam poct a vyznamenání, jenž zahrnuje Turner prize, kterou obdržela v r. 1993 za veřejnou zakázku House. V r. 1997 reprezentovala Británii na Venice Biennale a vystavovala na samostatných výstavách v institucích jako Serpentine Gallery, Deutche Guggenheim, Kunsthaus Bregenz a the Hammer Museum. Pozoruhodné veřejné zakázky zahrnují Monument in Trafalgar Square, Water Tower v New Yorku, the Holocaust Memorial in Vienna. Poslední zakázka je úschovna lodí v Norsku.

Umělkyně žije a pracuje v Londýně.