Hampton Court - Jindřich VIII. a bludiště

Hampton Court leží necelých 20 km od Londýna a rozhodně stojí za návštěvu. Nachází se zde velmi pěkný královský palác s velkou zahradou. Přesněji řečeno tento palác si původně z panského stavení přestavil na své sídlo kardinál Thomas Wolsey a pro státní návštěvy v něm vyhradil několik apartmánů, kam se hned po dokončení nastěhoval král Jindřich VIII. (Henry VIII, 1491-1547) a protože se mu tam zalíbilo, palác si jednoduše přivlastnil (kardinál, aby odvrátil svůj pád, ho králi v sebezáchově raději věnoval).

Panovník si ani jinak problémy hlavu příliš nelámal. Protože s první manželkou Kateřinou Aragonskou (Catherine of Aragon) neměl syna, požádal papeže o rozvod církevního sňatku, když mu papež nevyhověl, král se prohlásil za hlavu církve v Anglii (dostala název anglikánská) a sám si pak rozvod schválil. Ani druhá manželka Anna Boleynová (Anne Boleyn) mu nedala syna, zbavil se jí tak, že ji obvinil z cizoložství a nechal popravit. Třetí manželka Jana Seymourová (Jane Seymour) zemřela při porodu, čtvrtou, Annu Klevskou (Anne of Cleves), si vyhlédl podle portrétu Hanse Holbeina ml., když však přijela, zjistil, že koupil zajíce v pytli a skutečnost byla mnohem horší, než portrét sliboval, rozvod byl do půl roku. Pátá manželka Kateřina Howardová (Catherine Howard) dopadla stejně jako její sestřenice Anna Boleynová, nepřerušila vztah se svým předchozím snoubencem a jakmile na to Jindřich přišel, její osud byl zpečetěn. Až poslední, šestá manželka Kateřina Parrová (Catherine Parr) měla štěstí, protože krále přežila.

Na výsledné podobě paláce se podílel i architekt Christopher Wren (1632-1723), známý mimo jiné stavbou impozantní katedrály sv. Pavla v Londýně. V Hampton Courtu je podle jeho návrhu postavena jižní část paláce a vnitřní dvůr s kašnou, viz následující dva snímky.

Podoba zahrady s květinovými záhony, tvarovanými korunami keřů a stromů, sochami, ozdobnými mřížemi a vodní plochou prozrazuje snahu vyrovnat se zámku Versailles u Paříže.

Alespoň pro představu několik (i kvůli odleskům nepovedených) náhledů do interiéru.

Poblíž paláce se nachází bludiště, dokončené r. 1695 pro Viléma III. Oranžského (William III of Orange). Je netypické tím, že místo zdí je živý plot. Byl jsem na něj obzvlášť zvědavý, protože Jerome Klapka Jerome v humoristickém dílku Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) popsal zábavnou historku o zmatených návštěvnících, neschopných najít z něj cestu ven ani pomocí mapy.

"Ať se vydali jakýmkoliv směrem, vrátili se doprostřed. Časem to bylo tak pravidelné, že někteří čekali uprostřed, až si ostatní obejdou kolečko a vrátí se k nim.
…
Nakonec to vzdali všichni a zakřičeli na dozorce. Ten zvenčí vystoupil po žebříku na zeď a volal na ně, jakým směrem mají jít. Oni však byli tak popletení, že nic nemohli pochopit a dozorce jim tedy řekl, aby zůstali stát, kde jsou, že pro ně přijde.
.…
Osud tomu chtěl, že to byl mladý dozorce, který se v bludišti nevyznal, vůbec se k nim nemohl dostat a nakonec se ztratil sám. Chvílemi ho viděli, jak běhá na druhé straně ohrady, on je taky zahlédl a snažil se k nim dostat, a zatímco oni pět minut čekali, objevil se zase na témže místě a křičel na ně, kde byli."

Matoucí je, že na místě jsou tři plánky bludiště a každý je jiný.

A tak to vypadá uvnitř a když narazíme na místo, odkud už další cesta nevede.

Zřejmě jsme měli štěstí (anebo líčení J. K. Jeroma bylo hodně nadsazené), protože za pár minut jsme z bludiště bez velkého tápání vyšli.

Pro bližší představu si můžeme prohlédnout video z průchodu bludištěm na YouTube.