Vídeň (5), Budapešť (3), Brno (3) - památníky osvoboditelů

Po zastavení trestního stíhání premiéra Andreje Babiše naši strážci morálky, pravdy a lásky, demokracie, směřování na Západ, bojovníci za evropské hodnoty, svobodu Tibetu, proti dezinformacím, ruským trollům, Putinovi, čínským autoritářům a vůbec všem zlořádům světa si našli náhradní vyžití v lítém zápase s bronzovou sochou maršála Ivana Stěpanoviče Koněva.

Zvlášť se na tom "vyprofiloval" starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. Jeho rodná strana Top09 je v krizi a zřejmě si myslí, že tím jí (a také sobě) pomůže. Kandidátka na předsedkyni strany Markéta Pekarová-Adamová se dokonce nechala slyšet, že by chtěla mít Koláře ve vedení strany jako svého místopředsedu. Její projevy mně vždy připadaly podobně slaboduché jako vystoupení Miroslavy Němcové z ODS, ale tohle je už čiré zoufalství. Ve shodě s věčným poslancem Markem Bendou si myslím, že Top09 je mrtvá a nepomůže jí ani svěcená voda. To, že při posledních volbách jako "reprezentant pravice" ještě s odřenýma ušima proklouzla do Poslanecké sněmovny, je dáno jen matným působením ODS a jejího předsedy, jimž mladší voliči utíkají i k obskurním Pirátům.

Na celé záležitosti je nejtrapnější, jak se ohýbá historie. Za socialismu se vždy velkolepě oslavovalo osvobození Prahy Rudou armádou, jejíž vojsko maršál Koněv vedl. Také se vyzdvihovalo hrdinství Pražanů v povstání 5. května 1945. Po r. 1989 se pro změnu oslavovalo hlavně v Plzni a americká vojska, Pražské povstání se hodnotilo jako nesmyslná akce komunistů na samém konci války, kteří si na poslední chvíli chtěli připsat nějaké body, když už jsme se jako Srbové, Poláci a nakonec i Slováci aktivním bojem proti nacistům a podílem na osvobození nemohli pochlubit a atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha byl zorganizován exilovou vládou v Londýně. A teď při "zúčtování" s Koněvem se objevila další interpretace: zbytečný byl jeho příchod do Prahy, my jsme se "v podstatě" osvobodili sami. A k tomu se přidává líčení toho, kde všude se Koněv negativně zapsal, jaký špatný velitel byl a s jakými ztrátami postupoval, jako kdyby se tím mohla jeho zásluha na osvobození Prahy vygumovat.

Nechci se do diskuse k odkazu maršála Koněva víc zapojovat, zvlášť po věcném a výstižném vyjádření Václava Klause ml. v článku Když se zahalují a bourají sochy.

Pro srovnání doplním, jak se k osvobození Rudou armádou staví ve Vídni, Budapešti a Brně.

Rudá armáda se při osvobozování Vídně střetla s německými vojsky v těžkých bojích, které trvaly od konce března do poloviny dubna 1945, a padlo při nich přes 17 tisíc sovětských vojáků. Ještě téhož roku byl na Schwarzenberském náměstí postaven impozantní památník, o který je na náklady rakouské metropole vzorně pečováno.

Je ozdoben květinami, naproti je fontána a lavičky k příjemnému posezení.

Detailní fotografie nemám, na nich bychom viděli, že památník je opatřen nápisy v azbuce, které nikdo nepřemalovává ani se je nesnaží odstranit.

Pěkné náhledy ze všech stran poskytuje virtuální prohlídka na internetu.

Docela by mě zajímalo, jak se památník zamlouvá našemu exministru zahraničí a prezidentskému kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi, po jehož předcích je náměstí pojmenováno, Karel Filip Schwarzenberg, hrdina z napoleonských válek, zde má jezdeckou sochu a "našemu" Karlovi patří palác, kde za socialismu s chotí bydlel a větší část dnes provozuje jako 5* hotel.

V Budapešti na památku osvobození Rudou armádou byla r. 1947 u pevnosti na vrchu Gellért odhalena socha Svobody. Je dílem maďarského sochaře Zsigmonda Kisfaludiho Strobla. Socha je vysoká 14 m a stojí na 26m podstavci. V dlaních vztyčených rukou drží palmovou ratolest.

Před podstavcem jsou ještě dvě menší sochy. Ta vlevo (bohužel v protisvětle) je alegorií pokroku, pravá symbolizuje boj se zlem.

Památník byl původně opatřen v maďarštině a ruštině textem "Na památku hrdinných sovětských osvoboditelů od vděčného maďarského lidu."

Po potlačení maďarského povstání proti komunistickému režimu sovětskými vojsky v r. 1956 (a právě maršál Koněv byl vyslán "zjednat pořádek") vztahy se Sovětským svazem silně ochladly. Záhy po rozpadu socialistického bloku r. 1989 byl ruský nápis odstraněn a maďarský změněn na obecné vyjádření: "Na památku všech, kteří obětovali svůj život za nezávislost, svobodu a prosperitu Maďarska."

Se sochou však nikdo nemanipuluje, je zdaleka viditelnou dominantou vrchu a večer je i s pevností nasvětlena.

Nakonec se podívejme do Brna. Koněvova ulice byla přejmenována na Vídeňskou (zatímco v Praze ji stále mají), Koněv také v Brně nebyl, město osvobodila vojska 2. ukrajinského frontu, kterým velel maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij. Po něm je pojmenováno pěkné náměstí s novorenesanční budovou Mahenova divadla (od vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera), Domem uměním (původně postsecesním, po poškození v 2. sv. válce přestavěným architektem funkcionalismu Bohuslavem Fuchsem) a Palácem Morava (podle návrhu Ernsta Wiesnera) na protější straně. První dvě budovy jsou v následující koláži.

Malinovského náměstí maršála připomíná nejen jménem, před Domem umění po levé straně má také bustu.

Malinovského si v Brně vážíme, Miroslav Donutil nám ho navíc ve filmu Pelíšky přiblížil i z lidské stránky.

Nedaleko odtud, na Moravském náměstí, je ještě Pomník rudoarmějce od sochaře Vincence Makovského a architektů Bohuslava Fuchse a Antonína Kuriala (v pozadí je Janáčkovo divadlo).

Na obou stranách podstavce původně byly desky s dlouhým textem prohlášení J. V. Stalina o kapitulaci Německa, s díky vojákům a provoláním slávy padlým hrdinům. Ty jsou však už dávno odstraněny.