Jedním z oblíbených filmových a literárních žánrů jsou horory. Podle psychologů je to i tím, že četba či sledování hororů uklidňuje. Zpočátku se nám sice tají dech, ale po zaklapnutí knihy či na konci filmu se dostaví úleva, když zjistíme, že jsme živí, a to nás optimisticky naladí do všedního dne, podobně jako kdybychom si přečetli humoristickou povídku. ;)
Za otce hororu je považován Edgar Allan Poe (1809-1849). V temných povídkách Jáma a kyvadlo (The Pit and the Pendulum), Sud amontilladského vína (The Cask of Amontillado), Černý kocour (The Black Cat), Zrádné srdce (Telltale-heart), Berenice, … stupňuje napětí rozborem psychiky šílenců a jejich zvrácených představ, které často vyzařují až rozkoš vrahů a trýznitelů, jak neobvyklé kulisy pro skon jejich obětí připravili. Např. v povídce Jáma a kyvadlo se inkvizitor nespokojí s "osvědčeným" lámáním na kole, ale pro své potěšení a hrůzu oběti postupně snižuje závěs pohybujícího se, jako břitva ostrého kyvadla, aby nakonec protínalo její spoutané tělo, a když ji krysy osvobodí přehryzáním jídlem potřísněných pout, začne se místnost zmenšovat, aby nešťastníka rozdrtila. V Sudu amontilladského vína se ponižovaný hrdina pomstí svému podroušenému "příteli" tak, že jej vyláká do sklepa na ochutnávku vína, připoutá řetězy a zazdí. Obě situace včlenil režisér Roger Corman do celovečerního filmu Jáma a kyvadlo (1961) a tu první ukazuje video.
Poem byl dost ovlivněn Arthur Conan Doyle (1859-1930), i když spíše v detektivním žánru, protože i ten Poe rozvinul (např. v díle Vraždy v ulici Morgue (The Murders in the Rue Morgue). Doyleovým vkladem bylo navození hrůzy zvířetem - v románu Pes baskervillský (The Hound of the Baskervilles). Jako dítě jsem ho poslouchal v rozhlase na pokračování a hrůzostrašné kvílení psa, které četbou prolínalo, mě opravdu děsilo. Když jsem ho pak viděl v několika zfilmovaných verzích, byl jsem velmi zklamán. Pes se mně proti představám z románu zdál malý a ani neuměl pořádně zavrčet. Do této kategorie bychom asi mohli započítat i Bílou velrybu (v originále Moby Dick), kterou napsal Herman Melville (1819-1891), v její filmové verzi z r. 1956 přes značná technická omezení při natáčení má závěrečný souboj kapitána Achaba v podání Gregoryho Pecka s velrybou skutečně hororový charakter a myslím, že i působivější než pozdější filmové verze.
Postupně se ve filmech vystřídala snad všechna zvířata, která jsou schopna člověka zabít nebo si z něj dokonce udělat oběd, např. velký bílý žralok (film Čelisti (Jaws) Stevena Spielberga natočený podle novely Petera Benchleyho), kosatka, aligátor, anakonda, mamba a dokonce ptáci a mravenci, ve sci-fi verzi ještě i obživlí dinosauři (Jurský park (Jurassic Park) S. Spielberga).
Jak takové setkání se zvířecím monstrem může vypadat, ukazuje útok velkého bílého žraloka, který se snaží překousnout potápěče na dvě poloviny, tomu se však podařilo neuvěřitelným způsobem z čelistí vyprostit.
Opravdovým klasikem filmového hororu byl režisér Alfred Hitchcock. Jeho mistrovským dílem je film Psycho (1960), kdy dokázal diváky v celovečerním filmu udržet v napětí jen několika krátkými akčními scénami (zejména scénou ve sprše a scénou na schodech), které kombinoval s nenuceným chováním a později zahlazováním stop činu schizofrenního vraha.
Přes svou komplikovanost jsou Poeovy horory a Hitchcockovy fimy (a ty se zvířaty také) realistické a představitelné. Pozdější tvůrci (a především filmoví) však často zacházejí za hranice reality, do děje vstupují příšery z vesmíru, obživlé mrtvoly, mutanti a zvlášť oblíbení jsou upíři.
O nich a Drákulově hradu v Transylvánii více příště.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Knižní podoba má tu výhodu,že člověk si spoustu věcí představuje.Filmové zpracování nás nutí jen sledovat vizualizaci někoho jiného a to se většinou nepovede. Na knížky nedám dopustit
OdpovědětVymazatČasto film vytvořený dle knižní předlohy bývá slabší než kniha.
OdpovědětVymazatJá se směju tvému zklamání ze psa baskervillského - jo, tak to je, když se upneme na své představy a fantazie. Poe je mistr hororu, stejně jako Hitchcock je otcem toho filmového. Psycho patří mezi mé oblíbené filmy a i když může dnes působit úsměvně (dnes, kdy se to v hororech jen hemží příšerami a krev stříká proudem), byl to prostě mistr atmosféry. To už nikdo takhle nedokáže. Ovšem přesvědčit syna, aby se se mnou na Psycho podíval, je taky psycho. Jen se tomu směje.
OdpovědětVymazatHorory nemám ráda. Sice člověk ví, že to se děje jenom jako, ale když to vypadá tak skutečně. Pamatuji si, že poté, co jsem viděla ten s tou tajemnou videokazetou, že jsem měla strach jít do postele.Holmese mám ráda, sledovala jsem třeba to moderní zpracování ze současnosti a díl o psu baskervilském mě docela zklamal.
OdpovědětVymazatHorory rád nemám. Ale paradoxně Hitchcocka mám rád velice. Přijde mi více dramatický, thrillerový než hororový. Zajímavé, že jsem viděl tak přes 10 jeho snímků, ale Psycho a Ptáci se mi stále vyhýbají.
OdpovědětVymazatVětšinu z těch co tu máš jsem četla (Poe)a některé i viděla (Psycho, Ptáci,Pohled do dvora tedy tady si nejsem jistá názvem)a filmový Pes Baskervilský se mi náhodou líbil. Noje oblíbená hororová kniha je Tichá hrůza.
OdpovědětVymazatA vite, co jest psano na nahrobku Hitchcocka? "Tady vidite, co se vam prihodi, kdyz nebude hodni. "
OdpovědětVymazat[1]:[2]: Naprostý souhlas.[3]:Dnes, když v 5. minutě filmu nevystříkne někomu mozek na stěnu, není to ono. [4]:[5]:Já jsem k hororům přišel tak, že jsem si kdysi v antikvariátu koupil dva staré svazky sebraného díla E. A. Poea v angličtině a musím říci, že mě hodně motivovaly se v ní zdokonalit.
OdpovědětVymazatMyslím, že Poe musel ovlivnit i F. M. Dostojevského, alespoň to cítím v přemítání Raskolnikova a jeho přípravě vraždy v románu Zločin a trest.
Hitchcock je také můj oblíbenec a řada jeho filmů opravdu s horory nemá nic společného, napětí však nikdy nechybí. Matně si pamatuji příběh jednoho klavíristy, který uměl díky vnuknutí přehrát i neznámá a nevydaná díla slavných umělců. Dostal se tak až k rozepsané a ještě nedokončené skladbě žijícího autora a když dohrál poslední tón, zarazil se a nakonec přehrál i to, o čem autor jen nurčitě přemýšlel. Kdysi jsem od měl výbor hororových povídek Strašidla na dobrou noc, jednomu bývalému kolegovi jsem ho půjčil a bohužel se s ním už neshledal.[6]: Pohled do dvora a Tichou hrůzu neznám. VendyW, díky za tip.[7]: Vtipné. Je vidět, že byl i humorista, resp. měl smysl pro černý humor.
Nic pro mne.
OdpovědětVymazatJe zajímavé, že já byl z vizualizace baskervillského psa taky zklamanej, představoval jsem si ho mnohem hrůzostrašnějšího . Jako dítě jsem objevil v knihovně knížku Tichá hrůza, což pro mě byla brána do hororů. Ty klasické mám rád, nepotřebuju hektolitry krve, ale atmosféru.
OdpovědětVymazatMám E.A.Poe Vraždy v ulici..., četla jsem i viděla Jáma a kyvadlo, Psycho, Ptáci, Psa baskervillského také. Opravdu je to v knihách lepší a pokud to pak vidím v kině, už to nemá to napětí. Poslední dobou horory a akční filmy, natož pak nějaké zvráceniny nemám ráda. Už toho bylo dost.
OdpovědětVymazatNejako sa mi pozdava posledna veta Ruze z Moravy. (Citat): "Uz toho bylo dost". Vyjadruje tak nejak moj postoj. Hltal a pozeral som vsetko, co sa dalo. Dnes ma absolutne tento zanr (genre) nevie oslovit, zaujat, proste ma to uz nebavi. Asi je to vekom, ked clovek zazil "skutocne horory", ktore su bohuzial daleko silnejsie, nez akakolvek "hovadina", akakolvek fantazia. Hlavne tie nove, vyslovene technicke filmy povazujem za blbost.Pre mna najstrasnejsie, ked citam, v nadeji, ze mam dobru knihu a bac: Na strane styridsat prejde hlavna hrdinka cez stenu, alebo tak nejak. Kniha leti do kuta a uz ju do ruky nechytim. Neznasam to. Zivot je daleko "lepsi" horor, aj ked "hlavou mur neprerazis".Zostarol som, radsej strasim deti sam. (Strasim a srazim dokopy. )
OdpovědětVymazatHorory nemám ráda a skončila jsem s nimi někde na úrovni Psa baskervillského. Mimochodem tady chápu tvé zklamání z filmového zpracování, měla jsem to podobně. Knížka je prostě lepší vždycky a netýká se to jen hrůzostrašného psa z blat. Když už se přinutím dívat na něco strašidelného musí to být spíš pohádka a fantazie a ne, Masakr motorovou pilou.
OdpovědětVymazatHorory nejsou moje parketa.Mým problémem je to,že se do děje vžiju,a pak se v noci probouzím nebo nemohu usnout.Je taky fakt,že už jsem dlouho žádný horor neviděla.Záleží taky na tom,který režisér to má v rukou.Po shlédnutí Drákuly jsem se dostávala do normálního stavu týden.Co se knih týče,proti nim nic nemám,to si zpracuji po svém.K mým několikrát přečteným knihám patřila kniha DEN TRIFIDŮ od Johna Wyndhama.
OdpovědětVymazatDetektivní žánr je můj nejoblíbenější druh literatury. Proto jsem byla nadšená, když jsem se konečně dozvěděla o A.E. Poeovi. Ihned jsem si od něj musela něco přečíst. Vzpomínám si, že spolužačka nám předčítala Jámu a kyvadlo (zrovna tu část, kde se přibližuje to kyvadlo). Ani nemůžu říct, že by mi to zkazilo požitek z vlastní četby, protože to četla vážně dobře. I A.C. Doylea mám hodně ráda, i když hlavně díky seriálu od Granady, který podle mě velice dobře zpracoval jednotlivé případy Sherlocka Holmese.Vyloženě horory mě až tolik nezaujaly, ale nikdo neříká, že k nim třeba nedospěju. Navíc se taky dost bojím, což je někdy nevýhoda i u těch detektivek... :)[14]: Den Trifidů jsem taky četla vícekrát, je to neskutečně čtivá kniha.
OdpovědětVymazat[9]:-[14]:Horory s hektolitry krve (Texaský masakr motorovou pilou, Noční můra v Elm Street, Helloween) také nijak neobdivuji, jsou založeny hlavně na bezduché brutalitě.
OdpovědětVymazatAle zaujalo mě, že jeden vtipný veršující komentátor si dal přezdívku Freddy Krueger podle sériového vraha z filmů Noční můra z Elm Street 1, 2, ...[15]: Doyleovy detektivky mám mnohem radši než třeba G. Simenona nebo A. Christie. Spisovatel však měl větší ambice a chtěl se proslavit i jinak než jen detektivkami, v jedné povídce nechal Holmese spadnout do propasti a zemřít, aby si uvolnil ruce. Jenže po velkých protestech čtenářů, kteří se nechtěli smířit s představou, že další příběhy s geniálním detektivem nebudou, rozhodnutí změnil, "zjistil" totiž, že Holmes pád nakonec přežil a mohl se tak pustit do dalších zapeklitých případů.
[16]: Když Holmes umřel, tak byla smutná prý i královna. Ale na jednu stranu je dobře, že přežil, ty další případy jsou taky dobré. Akorát si všichni jeho charakter ''přivlastnili'' a často se vyskytuje...
OdpovědětVymazatMoje dcera čte ráda knihy od Derrena Shana, upíři ságy a pak Demonátu.Tak dlouho o tom mluvila, až jsem si to přečetla také. Upíří sága má 12 dílů a přečetla jsem je jedním dechem. Teď čtu 2 díl Demonáty a je to stejně napínavé. Jsou to MOC pěkné knihy.Jen doporučuji
OdpovědětVymazat[17]: Když smutnila i královna, pak nešlo nevyhovět. ;)
OdpovědětVymazatS tím charakterem nevím, jak to myslíš. Při určité interpretaci je vidět u politiků, a sice nikdy neodejít (z teplých a dobře placených míst).[18]: 12 dílů? Autor musí tedy mít fantazii, když dovede na jedno téma toho tolik vymyslet a ještě udržet zájem čtenářů. Neznám ho, díky za tip.
Krásné připomenutí titulů, které mě v průběhu let také oslovily. Nikdy nezapomenu na pocit hrůzy při čtení Vražd v ulici Morgue nebo Psa baskervillského. Jáma a kyvadlo, Dům Usherů a další povídky geniálního Poea patří ke klasickému vzdělání každého hororového nadšence. Například King velmi často vychází z těchto děl, případně cituje Poea a ostatní mistry napětí a je proto dobré mít o nich alespoň povědomí.
OdpovědětVymazatFredyho jsem kdysi viděla v kině a bylo to strašlivé a na Masakr motorovou ...si vůbec netroufám.
Těším se na upíry!
A ještě jsem si vzpomněla(mimo jiné )na vynikající horor Kodži Suzuki - Kruh. Film je určitě také vydařený, ale nemám na něj odvahu. Čirou náhodou jsem zahlédla pasáž, ve které dívka vylézá ze studny a následně i z televize a pokládám ji za nejstrašidelnější scénu, kterou jsem kdy ve filmu viděla.
OdpovědětVymazat[20]:[21]:Bev, ty jsi tedy znalec, mohla bys to rozvést v článku na svém blogu, já kromě svého oblíbeného Poea a několika filmů toho moc neznám.Když mluvíš o studně a japonském filmu, připomnělo mně to jeden starší japonský film, který se odehrával snad ve středověku. Dvě ženy vykopaly jámu jak na mamuta a když do ní spadl nějaký samuraj, dobily ho kopími a brnění pak prodávaly.
OdpovědětVymazat[22]: Třeba na to taky někdy dojde, až se to bude hodit k nějakému tématu. Ale nejsem až tak velký znalec. Problém je, že spoustu knih už jsem četla dávno a tak mi zbylo opravdu jen to povědomí.
OdpovědětVymazatA musím říct, že ten lov na samuraje je děsivější horor než všechno ostatní!
Japonské filmy neznám vůbec, krom překrásné pohádky Mononoke, i když ona to ani pohádka není. Neteř mi doporučila i další filmy od autora Mononoke, ale bohužel si nevzpomínám, ale určitě by nebyl problém je najít.
Jáma a kyvadlo, Tichou hrůzu jsem četla v pubertě a strašně jsem se bála. Hororové filmy, které uvádíš jsem viděla všechny.
OdpovědětVymazatPravý horor je ten, který má takovou plíživou hororovou atmosféru a musí to být hned od začátku.
"Horory" s příšerami z vesmíru nebo kde stříká krev metry daleko nejsou podle mě pravé horory a nelíbí se mi. Ani na ně nekoukám.
[8]: Ten příběh klavíristy, který předbíhal dobu až k myšlenkám autorů, je právě v knize hororových povídek Tichá hrůza, jmenuje se Meze Waltera Hortona a napsal ho John Seymour Sharnik.
OdpovědětVymazatVždycky jsem tvrdila, že horory uklidňují, leckdo si ťukal na čelo, ale měla jsem pravdu, potvrdili to psychologové! To mám radost!!!
OdpovědětVymazatHorory raději čtu, četba dává mnohem větší prostor fantazii, dřív jsem se ráda dívala i na filmová zpracování, ale z toho už jsem vyrostla.
Mám hrozně ráda E. A. Poea, S. Kinga, C. Barkera, ... je jich mnohem víc, ale tihle jsou asi moji nejoblíbenější.
Pak ráda čtu duchařské knížky, třeba Erskinovou, a upíry přímo zbožňuju. Mám doma celou ságu o upírech od Briana Lumleyho "Nekroskop", ale přiznám se, že už je to občas nuda.
Tak, to by asi stačilo.
Horory nemam rada, vyhybam sa im.V knihach, aj vo filmoch. Mam z nich busenie srdca, prilis im verim, prilis ich prezivam. Potom ale nemam ani guraz na tie, co mi moj vlastny zivot nachystal. A ze horory ukludnuju!? Asi by som to s nimi teda mala skusit.
OdpovědětVymazatZdravím Miloši. Váš web se zabývá kultivovanými tématy, což je mi sympatické. Zuzana však má nutkavou potřebuje ventilovat i své nenávistné komentáře. Momentálně se například vyjadřuje o nově zvoleném českém prezidentovi jako o ožralovi, ale to není podstatné. Důležité pro ni je, přijít někam na český blog, "vylít tam svůj kyblíček hnoje", jak trefně vystihla jedna naše komentátorka a odejít. Pak se chodí asi 7 x za den na postižený blog dívat, jaký to mělo účinek Nemohl byste si jí domluvit, ať Vám nechodí dělat ostudu na web Neviditelného čerta? www.neviditelnycert.cz Ale já vím, že víte. Ať se daří Vašemu blogu!
OdpovědětVymazatAxino, mrzí mě, že to takto vidíte. Zaměňujete občasný nesouhlas nebo jiný názor s nenávistí. Určitě také Zuzana nedělá nikomu ostudu, ani sobě. Já naopak její názory respektuji a články obdivuji.
OdpovědětVymazatNa M. Zemana mám úplně jiný názor než ona a drtivá většina lidí na blozích. Já naopak vůbec nechápu, jak někdo mohl volit K. Schwarzenberga. Dehonestujících charakteristik KS bych mohl uvést nejméně 10, ale zrovna zde to rozebírat nechci, protože se snažím, aby blog byl zcela apolitický. Psát o politice navíc považuji za nejprimitivnější způsob, to by zvládl každý hospodský kibic.
Chtěl bych vás proto poprosit, abychom zde politiku neprobírali a ani to, co kdo řekl na jiném blogu.
Děkuji za přání, aby se blogu dařilo. Samozřejmě přeji totéž NČ, pravidelně ho čtu a docela obdivuji, že je na něm každý den nový článek.
Od prohlášení Axiny se distancuji.
OdpovědětVymazatZemana bych sama nevolila, ale jak jsem Milosovi napsala i soukrome, volba politika je kazdeho vec. Ze je Zeman 'ozrala' snad neni novina pro nikoho. Jenze - je to zase vytrzeno ze souvislosti. Pokrytci budou nazyvat ozraly lidi, kteri nemaji zadnou moc, nebo dokonce uplne bezmocne teenagery, kteri jeste nevi, kam patri. Mocne budou setrit a klanit se pred nimi i kdyby pili jako zjednani. Kopnout do slabeho a klanet se mocnym. Ja jsem se ptala, jaky vzkaz vysila mladezi ( vcetne tech ozralu) prezident, ktery sam pije pres miru a huli jako trafika. Tam mirila moje poznamka.
OdpovědětVymazatA jinak se mi jeste libi, jak se tu pekne uzavira debata o upirech. ;))Je mi to lito, Milosi, ale drive ci pozdeji sem upiri vlitnout museli - rating je holt rating. ;)
OdpovědětVymazatJa horory vôbec nepozerám. Nerada sa totiž bojím
OdpovědětVymazatV dnesnich casech horory ztratily smysl, ty jsou dobre v dobe nudy a ekonomicke konkjunktury, minimalni kriminality a aspon obstojneho politickeho environmentu. Dnes mame horor na denni bazi. ;)
OdpovědětVymazat[32]: O upírech raději ne hned v příštím článku, ale "někdy příště", jak zpívá Katapult. Jak vidno, je to dost výbušné téma.[30]: Lucifere, myslím, že vše jsme si pěkně vysvětlili.Všem děkuji za rozvinutí tématu. Řada zmíněných hororových děl byla pro mě neznámá.[25]:Robko, díky moc za informaci. Já jsem to nečetl, ale viděl kdysi v TV. Tichou hrůzu jste tu zmiňovali mnozí. Zkusím si ji opatřit.[26]: Hanko, díky za tipy dalších zajímavých autorů tohoto žánru.
OdpovědětVymazatA ja jeste dluzim podekovani za dobre slovo, potesi. Thanks.
OdpovědětVymazatJeště jsem si vzpomněla na knihu Fantastické povídky, takový výbor od světových autorů, jako je Gogol, Dickens, Balzac, Poe, Maupassant a dalších. Právě z té knihy se mi moc líbí povídka od Dickense, jmenuje se Hlídač.
OdpovědětVymazatA to tu ještě nejsou krysy a aligátoři a vražední pavouci!
OdpovědětVymazatPoe má moc dobré povídky, opravdu strašidelné, s dobrou atmosférou hrůzy. U Psa Baskervillského si pamatuji jedno zpracování, které bylo dost dobré.
Kniha Tichá hrůza je opravdu hodně dobrá sbírka.
[21]: Kruh je skvělý horor a stejně výborná byla i kniha.
[23]: Zámek v oblacích a Cesta do Fantazie. Myslím, že tyhle dva filmy jsou od toho samého autora.
[26]: Nekroskop je skvělá sága, ale bavilo mě to asi do pátého dílu, jak se dostali do vampýří říše, už to nebylo ono... škoda, měl to ukončit, dokud to bylo dobré.
Horory mám ráda takové, kde nestříká moc krve (Texaské masakry motorovou pilou fakt nemusím, ale třeba takový Omen, Exorcista, Věc, Čelisti, Vetřelčí sága, nebo třeba Kruh. Klid noci, Sirotčinec, Ti druzí nebo Rosemary má děťátko, to jsou chuťovky.
A z hororových knih bych ti ještě doporučila už zmíněnou sérii NEkroskop a taky jsou výborné Bradburyho povídky (Kaleidoskop), kde najdeš i výborné povídky hororvé, nejen scifi nebo fantazy. Daly by se najít i další, ale zatím je toho dost na výběr.
[37]: Od Dickense bych horor vůbec neočekával, četl jsem od něho jen Olivera Twista a Davida Copperfielda a tam největším hororem byla svízelná sociální situace. Povídka Hlídač musí být ale významná, protože i v životopisu na Wikipedii ji vzpomínají jako horor. [38]: Vendy, díky moc za spoustu zajímavých tipů. Mohla bys je rozvést v samostatném článku. Bradburyho jsem četl kdysi dávno a mám ho zafixovaného jen se sci-fi.
OdpovědětVymazat[39]:Myslím, že těmto knihám (i filmům) dám prostor, koneckonců dlouho už jsem nepsala o žádné knize ani o filmu...
OdpovědětVymazatBradbury díla Poea zmiňuje v Marťanské kronice, v souvislosti s likvidací knih na Zemi vůbec a v jedné povídce dokonce zinscenuje Pád domu Usherů i se všemi atributy dalších povídek...
A z hororů na mě dost depresivně zapůsobila povídka Pouišť (nebo Sahara, nebo Písek, už si přesně nevzpomenu), o jednom zvláštně zařízeném dětském pokoji a dětičky v této povídce jsou taky poměrně krvelačné...