Hohe Wand - pohoří na periferii Vídně

Pohoří Hohe Wand (česky Vysoká stěna) se nachází asi 50 km za Vídní směrem na Graz, poblíž města Wiener Neustadt. Patří do Gutensteinských Alp. Vápencovými skalami připomíná naši Pálavu a výškou je o něco nižší než Beskydy, vrch Plackles, který je zde nejvyšší, dosahuje 1132 m n. m.

Z informační tabule je vidět, že pohoří má profil náhorní plošiny se strmými stěnami na okrajích (odtud zřejmě jeho název), ty mají výšku až 250 m a jsou velmi vyhledávané horolezci, na řadě míst nahoře zase našli ideální odrazový můstek paraglidisti pro svůj vzlet do volného prostoru a měkké přistání na louce.

Naše trasa začala na parkovišti u typického rakouského motelu, vylepšeného červenou telefonní budkou, známou z Velké Británie. Po krátkém úseku cesty míjíme ukazatel s informací 1 km k vrcholu Plackles, než jsme však k němu dorazili, rozpršelo se a na krajinu padla mlha.

V oblasti žije mnoho druhů zvířat, např. kamzíci, kozorozi, mufloni, jeleni, lišky, jezevci, …, zřejmě však i kvůli nepřízni počasí jsme na ně neměli štěstí, jen zvědavá samice daňka se na nás příšla podívat zblízka a z mlžného povzdálí nás pozorovali paroháči. Posledním živočichem (kromě ptáků), kterého jsme viděli a nebál se nás, byl šnek s horolezeckými sklony.

Zastoupení flóry je také velmi pestré, jak ukazuje další informační tabule. My jsme tam byli v červnu a to už byly koniklece (v naší městské čtvrti raší koncem března) dávno odkvetlé.

Tak alespoň dva snímky horského kvítí.

Jednou z největších atrakcí Hohe Wand je vyhlídková terasa Skywalk na vrcholu Sonnenuhrwand s krásnými výhledy do krajiny. Zřejmě její vybudování bylo inspirováno skleněnou podkovou Skywalk nad Grand Canyonem (nebo to bylo naopak?).

Naše procházka byla zcela pohodová, s minimálními převýšeními, s délkou pod 10 km by se dala přirovnat k oblíbené hřebenové trase v Beskydech z Pusteven na Radhošť a zpět.

Ale i zde si mohou přijít na své turisté, kteří bez adrenalinových zážitků nemohou být. Trasy via ferrata (v italštině železná cesta) s profily známými z Dolomit, kdy turisté prochází nad propastmi po skalních římsách zajištěných řetězy a lany, po lávkách a jen na těch nejnáročnějších místech po řetězech šplhají vzhůru nebo stoupají po strmých kovových žebřících, zde najdeme právě v těch nejobtížnějších podobách (viz třeba zde), na Hohe Wand lze např. po kovových kramlích, natlučených do celé 250 metrů vysoké stěny, vyšplhat z údolí až nahoru. To jsme ale nezkoušeli, myslím, že snazší by bylo vylézt na 300-metrový elektrárenský komín, na něm jsou alespoň obruče na odpočinutí.