Olympic - na nostalgickou notu

Představovat skupinu Olympic by bylo jako se snažit příznivcům popu přiblížit Karla Gotta, působí na scéně už od začátku 60. let a přes občasná vyhlášení, že tento koncert je poslední, na Petra Jandu vždy nejpozději po roční pauze začnou doléhat abstinenční příznaky a začne připravovat ještě jedno, tentokrát už opravdu poslední turné, samozřejmě je také třeba připomenout výročí založení skupiny (25., 30., 40. 50.). Každý, kdo zde žije, musel Olympic někdy slyšet, vidět v televizi anebo na koncertě.

Skupina se nikdy neprosadila něčím stylově originálním, skladatelsky velmi plodný Petr Janda se ale dovedl naladit na aktuální trendy a svézt se na módní vlně, např. v době rozmachu rockových oper zkomponoval na texty Zdeňka Rytíře hned tři tematicky zaměřená alba Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř, zabývající se ekologickými problémy, odcizením mezi lidmi a vlivem techniky na život. Na zvýšený zájem o heavy metal zareagoval albem Když ti svítí zelená a když se na vrcholy žebříčků vyšplhal megahit The Final Countdown od švédské skupiny Europe, přišel (podobně jako skupina Turbo ve skladbě Hráč) se svou syntezátorovou znělkou ve skladbě Proč zrovna ty?.

Co však i největší kritik Olympicu musí uznat, všichni členové byli a jsou výborní instrumentalisté, Jandovy písně jsou melodické, příjemné na poslech a vždy se opíraly o kvalitní texty. V 60. letech je skládali bubeník František Ringo Čech a baskytarista Pavel Chrastina, když první ze skupiny záhy odešel a druhý emigroval, Janda začal spolupracovat s naší textařskou špičkou - Zdeňkem Rytířem, Zdeňkem Borovcem a Pavlem Vrbou.

Od úsměvných (někdy až surrealistických) textů Čecha a Chrastiny to znamenalo posun k vážnějším tématům ve zmíněných komponovaných programech, ale i jednotlivých písních, např. Otázky, jejíž text rovněž složil Rytíř. Rytíř měl však širší záběr, spolupracoval i se zpěváky středního proudu a country & western (např. Michalem Tučným) a ke country ho zřejmě táhlo srdce, protože k některým countryovým písním složil i hudbu a sám je nazpíval.

Noví textaři Olympicu Borovec a Vrba patřili do střední až starší generace (dnes už oba nežijí), v jejich textech proto často zaznívá stesk za ztraceným mládím a ideály, smutek a rozčarování z kompromisů a příklonu ke konzumnímu způsobu života ("má v hlavě jen auto s chatou, kytaru prodal i písně za pár zlaťáků", "jeho diagnózu znáš - ztráta snů") a uvědoměním si, že "chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl," je už dávno pryč, i když si ještě namlouváme, že je to "jako za mlada".

Příkladem jsou písně On, Taky jsem se narodil bos, Ty slzy dávno vpila tráva, otextované Borovcem, a Vrbovy Jako za mlada a Dávno. Z nich mám nejraději písně On a Dávno. Tu první skupina na koncertech vůbec nehraje a ani na těch vzpomínkových výročních, kdysi s ní bez úspěchu vystoupila na Bratislavské lyře a jako kdyby na ni zanevřela. Naštěstí vyšla na výběrovém CD Balady a odtud se dostala na YouTube.

Zde jsou obě dvě i s texty.

On (hudba Petr Janda, text Zdeněk Borovec) On, když byl ještě kluk, ti chodil k vrátkům hrát, on, zpěvák - samouk měl jedno sáčko snad, v podnájmu židli s almarou a jednu postel prastarou, na které sníval s kytarou, pár svých snů. On z lásky tvé byl živ a nechtěl dál už nic, svět vešel se mu dřív do dvou tvých náušnic A teď se rozhod teprv žít už je mu těsný tenhle byt a vidí v tom, co bude mít, náplň dnů. Tu svatební cetku zlatou teď z prstu už svléká, má v hlavě jen auto s chatou kytaru prodal i písně za pár zlaťáků. On času měl vždy dost a teď má stále shon on dospěl, povyrost, to není dávno on Za čím se žene křížem kráž? Už ani nevíš, že ho máš a jeho diagnózu znáš - ztráta snů, ztráta snů...

Dávno (hudba Petr Janda, text Pavel Vrba) To všechno, co se mělo stát, bylo, nic není staršího než včerejší den, a všechno, co jsem včera zvlád silou, je dneska úsměvný a vzdálený jen, spousta příběhů, lásek, jmen. Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl, ta doba, kdy jak slunce hřál pocit, že všechno moh bych mít, jen kdybych já chtěl, to už dávno je bohužel. Dávno, dávno, to slovo má slzu pod usmáním, dávno, dávno, zní ve mně vlídně a bez ustání. Když začne všechno kolem jít líně a závrať z dávných výher už je ta tam a mizí chuť i důvod být v mlýně, na všechno si říkáš: Vždyť tohle já znám, tohle já za sebou mám.