Jan Steklík - Fluxus East

O skupině Fluxus jsem už psala v článku Minimalismus a Fluxus.

Zuzana

Má krásko z Jericha

Má krásko z Jericha,

kopni mě do břicha,

ať aspoň na chvíli

líbaj mě motýli.

Petr Lampl

Text byl o hnutí Fluxus v USA, Japonsku a západní Evropě. Internacionální Fluxus ale měl své členy i ve východní a střední Evropě za železnou oponou. V bývalém Československu v šedesátých letech to dle historických záznamů byly happeningy Milana Knížáka, Evžena Brikciuse a Jana Steklíka. 'Land art' byl zastoupen Zorkou Ságlovou a Ivanem Kafkou, 'body art' Petrem Štemberou, Janem Mlčochem a Milanem Kozelkou v letech sedmdesátých. A dál přibyly performance Tomáše Rullera, Jiřího Surůvky a Mariána Palla v letech osmdesátých a devadesátých. V normalizaci samozřejmě lidi jako Steklík až tak moc možností neměli; pohyboval se v šedé zóně hospod III. a IV. cenové skupiny pod záminkou landartu - co jinak v té nehostinné krajině 70. let.

Přesto se Steklíkovy výstavy odehrály v 1969 v brněnském Domě umění a v r. 1970 v Galerii hl. města Prahy, v r. 1971 v Domě Pánů z Kunštátu v Brně, 1972 měl výstavu v Sydney, 1973 v St. Catharines v Kanadě, o rok později opět v Kanadě a Florencii, 1975 v Buenos Aires. A později ve Varšavě, v Drážďanech, Lodži, Barceloně, Jugoslávii i několika českých galeriích. Výstav na západě se Steklík v době normalizace osobně neúčastnil. Po sametu - kromě řady jiných výstav - i instalace, objekty, performance etc. s Annegret Heinl, link na ni zde: Annegret Heinl.

A protože právě dnes je výročí "Vítězného února" 1948 a v srpnu bude 45. výročí okupace 1968, přidávám historku, kterou vyprávěl Jan Steklík nějakému člověku v Undergroundu:

"V Brně jsem zažil zrovna tu okupaci. To bylo taky umělecký dílo nakonec, asi bez umění, ale umělecký dílo taky bejvá bez umění někdy. Pamatuju, že tam byl taky Paul Wilson. Měl tady kanadský kamarády a nějakou Angličanku, takovou dlouhatánskou Angličanku, s dlouhejma vlasama, dlouhejma nohama, a oni jako že odjedou do Jugoslávie. Tak odjeli. Za dva dny mi volala, že ji to nebaví, že radši bude pít pivo v Brně. Že je na nádraží. Měla dva vobrovský kufry... Tak jsem vlek ty kufry, plazil se s nima do redakce Hosta do domu. Ale ona si spletla jeden kufr. Oni si totiž vezli kufr whisky, ti tři Kanaďani, a ona si spletla ten její kufr s tím kufrem tý whisky. To bylo dva dny před tou okupací. - A pak jsme byli v klubu v Domě umění. Rádio hlásilo pořád: Bude mimořádně důležité hlášení... některý lidi z toho klubu utíkali, a Grania Jones, ta Angličanka, říkala, to známe, vy tady všechno kopírujete ze Západu, Orsona Wellese, Marťani jak napadli Spojený státy, to je to samý. Pak tam byli dva úplně namazaný archeologové, ty tam seděli s náma, těm to nevadilo, nám taky ne. Já jsem říkal, Rusi jsou tady. A ona říká, kdepak, to je Orson Welles. A ti archeologové říkají, pojďte k nám na Akademii věd, tam je plno vína. My jsme zase vzali tři lahve whisky. Tam jsme se trochu mázli a šli jsme spát. A kolem nás takhle letadla vrčely a jel tam takovej tančíček malinkej, tančíček s padáčkem, a já jsem říkal, to je poněkud dražší inscenace než Orson Welles, že? A duchapřítomná Angličanka říká: Také se mi zdá."