Vysoké Tatry (3) - v zimním hávu

Vysoké Tatry jsou mou srdeční záležitostí, byl jsem tam celkem 16-krát, z toho s rodinou 6-krát na týden (2003-2008). Uchvacují svými rozeklanými štíty, horskými plesy, flórou, chatami i v polohách nad 2000 m, překvapují nestálým počasím (kolikrát jen jsem musel vylézt na Rysy, abych se mohl pokochat pohledem na obrovská polská plesa Morskie Oko a Czarny Staw), prudké bouře a lijáky jsou častým průvodcem na túrách, zažili jsme i sněžení a kroupy. Člověku se tají dech, cítí, že to jsou opravdové hory, ne jen ty naše zalesněné kopce, i na začátku léta se na mnoha místech prochází sněhovým polem, např. pod vrcholem Kriváně, pod sedlem Váha nebo pod Bystrým sedlem. Štíty jsou často zahaleny v mracích a vidět je v celé kráse je vzácné.

Protože nás teď trápí přívaly sněhu, pokusím se přiblížit je v zimním období. Samozřejmě ne turisticky, už jen kvůli lavinám nemá smysl riskovat, nehledě k tomu, že je to zakázáno, nejdále jsem došel od Štrbského plesa k vodopádu Skok, protože jsem se propadal po pás do sněhu, další postup jsem raději vzdal.

Vysoké Tatry mají od západu k východu jen 26 km, ale doprava vláčkem Tatranské elektrické železnice ze Štrbského Plesa do Tatranské Lomnice trvá asi hodinu. V r. 2004 zasáhla Vysoké Tatry silná vichřice (mluvilo se také o uragánu), která měla devastující následky na porostech, více než 12 tisíc ha ve výškách 700 až 1350 m n. m. bylo poškozeno a 900 ha lesa zcela zničeno. Tato katastrofa však měla i jednu pozitivní stránku, teď je na masivy hor (např. Gerlach) daleko lépe vidět a cesta vlakem je opravdovým zážitkem. Krásně jsou Vysoké Tatry vidět z nádraží v Popradu, ten na zmíněné trase neleží, dostaneme se z něj do Starého Smokovce, kde se musí přestupovat, protože však má od hor větší odstup, jsou odtud vidět jak na dlani. Ve zmenšeném panoramatickém záběru je nejvíce zřetelný Gerlach (s dírou uprostřed) a vpravo od něj rozložitý Slavkovský štít.

Jedním z center Vysokých Tater je městečko Štrbské Pleso, které se v nadmořské výšce 1355 m rozkládá kolem horského jezera Štrbské pleso a je výchozím místem mnoha turistických tras, např. na Kriváň, Koprovský štít, Rysy, Vysokou, Bystré sedlo, Popradské pleso a sedlo Ostrva. Kolem jezera je situována řada luxusních hotelů (Patria - s trojúhelníkovým profilem, Kempinski - vpravo dole), stylových restaurací (Koliba - vlevo dole) a také sportovní areál se skokanským můstkem.

Dominantou západní části Tater je Kriváň (2494 m n. m.). Nejlepší náhled na něj je od Podbánského, tento pohled je od salaše Dechtáre u vodní nádrže Liptovská Mara a Kriváň tam vypadá jak pán připravený na holení. Další záběr ho ukazuje ze Štrbského Plesa.

Jednou z nejfotogeničtějších hor Vysokých Tater je čtyřvrchol Vysoká, prostřední vrcholy dosahují 2547 m n. m. a levý z nich je dosud mým výškovým rekordem. Nejlépe je vidět ze Štrbského Plesa nebo při cestě na Popradské pleso a výstupu na sedlo Ostrva.

Masivní vrcholy na následujícím snímku jsou Solisko (2093) a Patria (2203), mezi nimi v pozadí je Štrbský štít (2389). Solisko je v zimě oblíbené pro svůj lyžařský svah.

Další tři záběry ukazují, jak záleží na úhlu pohledu. Jsou na nich Končistá (2535) a Gerlach (2655). Zatímco Končistá je typická svým trojúhelníkovým profilem a Gerlach vpravo od ní je z bočního pohledu nezajímavý, při posunu dále se to úplně změní, Končistá vypadá jako zubatý hřeben a král Vysokých Tater Gerlach odkryje svůj kotel, podle něhož je nezaměnitelný.

Gerlach si určitě zaslouží i samostatný snímek.

Panoramatu Starého Smokovce dominuje rozlehlý Slavkovský štít (2452), je na dalším snímku vlevo (úplně vpravo je Lomnický štít). Výstup na něj ze Starého Smokovce (1010) má převýšení 1442 m a větší jsem zatím nezdolal. Se syny jsme ho zvládli nahoru za 3,5 hod a dolů za 2 a čtvrt hod. Přitom časové značení na směrovkách udávalo 5 hod nahoru a 3,5 hod dolů. Byl to docela pěkný sportovní výkon, uběhlo od něj však již 10 let.

Slavkovský štít má také dvě tváře, ze Starého Smokovce vypadá jako oblý kopec, od Tatranské Lomnice ukazuje tu skalnatou, je na ní patrný i Nos (2272), který je dílčím cílem nekonečné trasy, za nímž již následuje závěrečné stoupání.

Nad Skalnatým plesem (1751) s hotelem Encián a hvězdárnou se vypíná Lomnický štít (2633), ve Vysokých Tatrách po Gerlachu nejvyšší, který ještě opticky prodlužuje budova meteorologické stanice a astronomické laboratoře. S horským vůdcem je možné na něj z jedné strany vylézt, bezpečnější je samozřejmě využít (za dost vysokou cenu 24 EUR) lanovku ze Skalnatého plesa. I na něj se dá dojet lanovkou, a sice z Tatranské Lomnice, znamená to však vystát obrovskou frontu, a to se ještě můžeme dozvědět, že na Lomnický štít jsou lístky vyprodány, případně pro velký vítr lanovka vůbec nejezdí. To je poměrně častá situace, jak umí kabinami lanovky lomcovat, ukazuje video. I když se přes všechna úskalí dostaneme na vrchol, vzhledem k proměnlivosti počasí není jisté, že z něj něco uvidíme, byl jsem na něm v létě i v zimě a kromě převalujících se mlh neviděl vůbec nic.

Ještě dále na západ od Lomnického štítu (na snímku vpravo) je další výrazný vrchol - Kežmarský štít (2558). Je velmi vyhledávaný horolezci, kteří z druhé strany (od Zeleného plesa) šplhají na jeho 900 m vysoké skalní stěně, která patří mezi nejvyšší na světě. Ta úplně nejvyšší - El Capitan v Yosemitském národním parku - je jen o 100 m vyšší.