Brusel (1) - „Red Light District“

Brusel má u většiny lidí Evropské unie špatnou pověst, protože v rámci "harmonizace" právního řádu musíme mechanicky přejímat i normy, které se nám pranic nelíbí, ekologičtí fanatici v jejích orgánech mají hlavní stan (elektromobil, kolo a koloběžka budou brzy jedinými schválenými přepravními prostředky), silnější členové by nám chtěli vnutit přebírání migrantů, se kterými si nevědí rady, banány nemají být příliš zakřivené (kdo jim ale vysvětlí, že mají růst rovně, aby snížily "zmetkovitost"?), …

Virus hlouposti sedá i na naše zástupce, např. europoslankyni Šojdrovou s její aktivitou 50 syrských sirotků (i když u ní šlo asi spíš o chytristiku před volbami upozornit na svou existenci a pak díky kroužkouvání - Šojdrová?, tu známe, ta to myslí dobře - si zajistit zvolení) a eurokomisařku Jourovou, která doporučuje mladým hlídat seniory na internetu (představte si, i takoví jsou, kteří umějí pustit počítač a Google) a radit jim, jak mají chápat, co čtou, aby nenaletěli dezinformacím a podvodníkům.

Brusel ale stojí za návštěvu pro své památky, krásné galerie, snadnou dostupnost dalších zajímavých belgických měst (např. Gent, Antverpy a Bruggy) a při představě škrobených bruselských úředníků trochu překvapivě nabízí i místa zábavy pro 18+. Red Light District v názvu článku je v uvozovkách, protože na rozdíl od Amsterdamu zde nejde o "čtvrť červených luceren", ale jen o několik ulic v různých částech města.

Informační stránky Bruselu obsahují i položku Brussels Red Light District (informace musí být úplné) a hlavní lokality jsou dvě: 1. okolí nádraží Gare du Nord, 2. Avenue Louise.

V první se vystavují polonahé kněžky lásky ve výlohách (jako v Amsterdamu a v Hamburku) a v druhé korzují luxusní prostitutky. Podle zmíněné stránky vše začíná až po půlnoci a turistům se doporučuje vyzbrojit se přinejmenším pepřovým sprejem. Prodejné děvy z výloh by měly stát 100-150 EUR, ceny na Avenue Louise jsou údajně 100-200 EUR, zde je však třeba počítat s dalšími náklady za taxi a hotel, protože smluvní vztah lze těžko naplnit přímo na ulici. Dívky z výloh mají k dispozici pokojík, ale co když roztoužený turista místo sexuálních zážitků, na které by si v manželství neodvážil ani pomyslet, se dočká namakaného černocha, kterému bude muset vyklopit všechny peníze, odložené z těžce vydělané výplaty, kreditní kartu, mobil a možná i doklady?

Choť jsem k návštěvě těchto končin v nočních hodinách samozřejmě nepřesvědčil, metro navíc krátce po půlnoci už nejezdilo a představa turistiky nočním velkoměstem nebyla vůbec lákavá, taxikáři byli asi připraveni na jiné zákazníky.

Na Avenue Louise jsme se ale dostali ve dne, když jsme kráčeli k Justičnímu paláci. Na rohu symbolicky stojí obchod Pandora, kde můžeme zhřešit sáhnutím hluboko do peněženky při nákupu luxusního zboží, následují mnohé další známé značky (Hugo Boss např.), pro mě nic zajímavého.

Ke Gare du Nord jsme zavítali také, i když původním cílem byla Botanická zahrada, ležící poblíž zastávky metra Rogier.

V okolí se nachází řada moderních mrakodrapů, hlavní třída sexuálních radovánek - Rue d'Aerschot - je však zanedbaná.

Ze zvědavosti jsem jí alespoň kousek prošel, zatímco choť se kochala květinami, k mému velkému překvapení, přestože bylo teprve kolem 15 hod, jen v tenkých proužcích látky oděné dívky byly již ve výlohách v přízemí domů a zvaly k návštěvě. Zřejmě si z bruselské směrnice, že prodejný sex až po půlnoci, nedělaly těžkou hlavu. Žádné velké krasavice se tam však nevystavovaly, "první liga" možná ještě vyspávala před noční službou. Fotografovat jsem se odvážil pouze z uctivé vzdálenosti, proto je vidět jen málo.