12. října 2013

Benátky (1) - "poklidná" cesta do známého místa

Koncem září jsem byl v Benátkách a protože letenky jsem začal shánět jen několik málo týdnů před tím, za rozumnou cenu byly jen od krachující společnosti Alitalia, cesta však obnášela 2 lety - z Vídně do Říma a odtud teprve do města na laguně. Jak už je mým zvykem, těsně před takovou cestou mám nejvíc práce, zpravidla nespím a doháním neodkladné úkoly, kdy ještě 5 minut před odchodem z domu posílám pracovní maily. Nebylo tomu jinak ani teď.



Až na letiště Flumincio v Římě šlo vše jak po drátkách, tam jsem však měl 3 hodiny na přestup, letištní internet byl po zaregistrování k dispozici jen půl hodiny, nějakou dobu jsem četl knížku, pak noviny, ale z naší politiky se mně začaly klížit oči, až jsem upadl do bezvědomí. Když jsem oči zase otevřel, zjistil jsem, že v místě odbavení sedím sám a na tabuli svítí let do úplně jiného města o další 3 hodiny později. Hrklo ve mně, že jsem prospal odlet, podle hodinek však mělo zbývat ještě půl hodiny. Nemají tam snad jiný čas? Ale vždyť jsou trochu více na západ než my, tak by museli mít stejně nebo méně, už je ale podzim, co když to mají jinak s letním a zimním časem než my? Vyběhl jsem k informačním tabulím, můj let ještě na seznamu byl, ale s odbavením na úplně jiném místě. Znamenalo to vyjít do patra, přesunout se 200 m a pak zase sejít dolů. Čekal jsem v řadě ani ne 5 minut, když informace na obrazovce u vstupu se opět změnila, všichni čekající jako jeden muž vyskočili a hnali se k informační tabuli. Správné místo bylo to, kde jsme byli předtím. Společnost Alitalia chtěla asi cestujícím dopřát ještě trochu zábavy, protože k letadlu jsme stejně jeli autobusem.

V Benátkách jsem byl potřetí, poprvé na jeden den vlakem z Milána, před několika lety s manželkou, ale to jsme jeli od letiště člunem Alilaguna na ostrov Lido, kde jsme měli ubytování, protože 2** hotel, který jsem chytře objednal přímo na nám. San Marco, se stal nezpůsobilým a vyžádal si okamžitou rekonstrukci a nic lepšího v provizorní nabídce než Lido nebylo.
Cestu z letiště na autobusové nádraží jsem tedy neznal a ani ji dopředu nezjišťoval, když jsem se bez potíží dopravil městskou dopravou na hotel např. z JFK v New Yorku a z letišť několika asijských megapolí, nějaká italská "vesnice u rybníka" je podproblém. Vyjdu před letišťní budovu, rozhlédnu se po vývěskách a je to. A nemusel jsem je ani studovat, před budovou stál letištní informátor, který směřoval všechny, kdo chtěli jet k vlakovému nádraží (leží jen asi 100-200 m od autobusového na opačné straně kanálu a šplouchá mu na schody), na autobus č. 15 a rovnou prodával lístky.



Když však autobus přejel více než 3 km dlouhou hráz, za níž jsou již Benátky, zabočil do ulic, které mně nic nepřipomínaly, a prvotní vysvětlení, že jedeme asi po nějaké objížďce, vypadalo čím dál méně pravděpodobně, odkláněli jsme se od směru, který bych čekal, proto jsem se řidiče raději zeptal, jak se dostat na vlakové nádraží, a dozvěděl se, že musím jet na opačnou stranu. Při malé četnosti spojů se nakonec objevil stejný řidič, ani po mně už jízdné nechtěl, nikde nezastavoval a po nějaké době vidím, že jedeme zase po hrázi, ale ven z Benátek. To už jsem zazvonil na zastavení (představa, že po 2-3 hodinách budu zase na letišti, byla tristní) a vystoupil na první zastávce za hrází. S kufrem a potmě v neznámém místě a bez mapy (k čemu ji mít v Benátkách?, hotel jsem měl pár kroků od vlakového nádraží) jsem si připadal jak idiot a už zbaběle přemýšlel o taxíku, ale po menším zkoumání okolí, jak v pohádce o Jeníčkovi a Mařence, jsem nakonec uviděl světla větší budovy. Bylo to nádraží, jenže v Mestre, v sousedním městě. Do Benátek jsem pak dojel vlakem ;).

Vyškolen těmito zmatky jsem se druhý den v informacích na autobusovém nádraží ptal, kde má stanoviště spoj č. 15 na letiště, u žádného nástupiště jsem toto číslo totiž neviděl, a dozvěděl se, že ten tudy vůbec nejezdí a spoj na letiště má č. 5. Dobrý muž na letišti zřejmě záměrně svému kolegovi dohazoval cestující, protože kdo by nasedal do spoje, který zcela míjí vodní tepnu Benátek. Ale vlastně tak úplně nelhal, "to railway station" to bylo, jen jinam.



P.S. Pokračování (už přímo z Benátek) příště.

37 komentářů:

  1. To byl tedy horor. Představa, že bych na letišti 'zaspala' odlet, mě na chvíli odrovnala - než jsem si přečetla, jak to bylo dál. No, zvládl jsi to se ctí, snad ten pobyt v Benátkách pak stál za to.
    P.S. Co se stalo se Zuzkou?

    OdpovědětVymazat
  2. "Cestovaní je provázeno nesnázemi a myslí kočí jsou nepokojné!", citát z Dickensoveo "Klub-u Pickwickovcov", český preklad, ktorý som hltal "coby kvítko jetele"...

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Zuzana má teď problém se na stránky Blog.cz, resp. dostane se na článek, ale už neotevře komentářovou stránku, vždy jí to nahlásí, že web neexistuje. Protože by se nedostala ani do diskuse k vlastním článkům, žádné nové proto nejsou. Měli jsme podezření, zda není přístup z USA nějak blokován kvůli hackerům, po článku S. Rulce Překonáváme překážky na Srdci blogu jsem na něj vznesl dotaz a on mě ujistil, že ne. Nevím proto, zda nemá něco špatně nastaveno v počítači, třeba v antivirovém programu, firewallu, bohužel stále se nedaří tu zábranu překonat.Mě to hrozně mrzí, protože její články o umění jsou úplná extraliga blogu, i když asi nikdo nejsme pro ni moc kompetentními partnery, a články o zdraví zaujmou všechny a má je i v dalších rubrikách. Velmi tu chybí.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]:Zuzana má teď problém se na stránky Blog.cz dostat ...[2]: Ta nečekaná překvapení jsou kořením cestování a je zajímavé se vydávat do nových míst (kdybych na to měl, věnoval bych se jen tomu), ale třeba do Afgánistánu, Pakistánu, nevyzpytatelných končin v Africe atd., jak jezdí spisovatelka Milena Holcová, bych si nikdy netroufl.

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: To je škoda, snad se povede tento problém vyřešit. Zuzaniny články byly velmi zasvěcené a zajímavé. Tedy, tím nechci říct, že ty tvé nejsou. Jsem ráda, že jsem tě "našla".[4]: Když píšeš o těch nevyzpytatelných končinách, tak to by zase lákalo mě. Já jsem takový dobrodruh. Když to nejde jinak, tak alespoň čtu cestopisné magazíny a zjišťuji, kolik je na světě zajímavých míst, kam se asi nikdy nepodívám.

    OdpovědětVymazat
  6. fotky jsou opravdu moc pěkné, líbí se mě!

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Díky, já mám tvůj blog v Top oblíbených. Na první pohled vypadá jako hudební a v tom na Blog.cz nemá konkurenci, ty však také píšeš moc pěkné povídky, skládáš básně, v soutěži povídek jsem ti také dal hlas.Já vím, třeba Maroko, zájem o Indii, ...
    Putovat Afrikou nebo tam dokonce stanovat musí být horor - do stanu může vlézt mamba, hladový lev, na cestě zase přepadnout zdivočelý domorodec s kopím s otráveným hrotem.

    OdpovědětVymazat
  8. Já už bych po tom všem buď ječela jak italská kramářka nebo bych skočila do vody a zkusila tam doplavat   

    OdpovědětVymazat
  9. To zní docela šíleně, jsi tam už potřetí a stejně jsi měl problémy, co takový človíček, který tam cestuje poprvé, musel být úplně ztracen!
    Naštěstí vše dobře dopadlo. Ale vážně bych na to neměla nervy. To raději pocestuji s Cestománií nebo tak něco...
    I když, dýchat tamější vzduch, pozorovat cvrkot, poslouchat lidi kolem, to je zážitek, který mi televize nezprostředkuje.
    Snad tenhle záludný začátek neměl pokračování.

    OdpovědětVymazat
  10. Pěkně napsáno.Fotky jsou  krásné. V Benátkách jsem byla čtyřikrát.Je stále co objevovat.Jednou se nám podařilo v těch úzkých uličkách parádně zabloudit.Ještě,že jsme měli dost času,abychom "vybloudili" a neujel nám vlak do Říma.

    OdpovědětVymazat
  11. Miluju Benátky, fotky jsou úžasné!

    OdpovědětVymazat
  12. No to by mě kleplo. Asi bych naštěstí už ani neodletěla....a pokud ano, strachy bych umřela v Benátkách. A to mi taky připadaly naprosto jednoduché.

    OdpovědětVymazat
  13. [8]: Já jsem nejdřív myslel, že půjdu pěšky, ale s kufrem a notebookem přes rameno se mně asi 3,5 km jít nechtělo.[9]: [12]: Na tom jsem se přesvědčil, jak přehnaná sebejistota může zradit, jindy si místní dopravní spojení najdu na webu předem, ale tady jsem to úplně podcenil.[10]:Tu zkušenost mám také, jak se člověk trochu vzdálí od Canal Grande, najednou přestává být zřejmé, na kterou stranu a přes který můstek vede směr, který potřebujeme. Já jsem takhle dlouho hledal Galerii Franchetti, kam jsem šel od hotelu z trochu větší dálky, přitom palác je u zastávky lodi. Když jsem vstup konečně v zastrčené uličce našel, bylo tam už zavřeno a další den dopoledne jsem odjížděl.[11]: Díky, i přehánění může zalichotit
    Vlastně jsem to nikde nepsal, první fotka z letadla není z okolí Benátek, ale Říma.

    OdpovědětVymazat
  14. No, to nám ta "poklidná" cesta do známého místa, pěkně začíná. Ale je vidět, že jsi člověk zběhlý v cestování a hned tak něco tě nedostane, nakonec sis poradil. To já bych asi zůstala na ulici jak bezdomovec, nemám orientaci a neznám jazyky. Sólo, bych se nikam nevypravila a vím proč.   

    OdpovědětVymazat
  15. [14]:Až jednou vyzkoušíš cestovat bez cestovky,tak se Ti to zalíbí.Důležité je neztratit pas a jízdenku.Pamatovat si z kterého nádraží jede vlak,či autobus-napsat na papír a to Tě pak podle toho nasměrují třeba policajti. Jméno cílové stanice v severním Norsku jsem měla napsané na papírku,který jsem ukázala řidiči autobusu při koupi jízdenky.Ten název byl tak složitý,že jsem ho nedokázala vyslovit....kdo ví,kam by mě tu jízdenku prodal, kdybych se to snažila říct

    OdpovědětVymazat
  16. Inu, v Benátkách jsem nikdy nebyl. Ale chybělo jen málo, protože jednou z možností, když jsem před nějakou dobou zaspal letadlo na Lefkadu, bylo dostat se do Benátek a dál to vzít trajektem . Takové adrenalinové zážitky k cestování rozhodně patří, bez nich by to nebylo ono. A mám-li si vybrat, jestli mám zabloudit v Itálii nebo v Afghánistánu, beru určitě Itálii!

    OdpovědětVymazat
  17. Já si tak různě čtu, kdo kam cestuje a moc se mi líbí, že se zatím všichni dostali v pořádku domů a přivezli fotky, popsali zážitky. Prostě už jen takto cestuji a potichoučku jen tak malinko závidím.
    Miloši, díky za pěkné popsání všech peripetií, jsi už zkušený cestovatel, poradíš si.

    OdpovědětVymazat
  18. [14]:[15]:[16]:Také si myslím, že cestování na vlastní pěst je zajímavější, i poznání prostředí je daleko hlubší, když si všechno musíme zjišťovat sami.
    Vzpomínám si, jak jsme poprvé byli s cestovkou v Paříži. Na místě jsme byli jen 3 dny, zbytek byl v autobuse, průvodkyně řadu míst vynechala (např. Lucemburské zahrady, Pantheon, Napoleonovu kryptu, zámek (hrad) Vincennes, z muzeí jsme byli jen v Louvru, nikde nebylo moc času, např. na výstupy na Vítězný oblouk a nový oblouk v La Défense, za to jsme strávili snad 3 hodiny v muzeu parfémů, kde všechny nutila, aby si za "výhodnou" cenu něco koupili (zřejmě z toho měla nějakou provizi), asi 4-krát nám ukazovala, kde se zabila princezna Diana a vykládala podrobnosti o rodu jejího milence, bydleli jme na periferii, kde večer nebylo kam jít. Pak jsme tam byli ještě 2-krát sami letadlem a bylo to daleko lepší.

    OdpovědětVymazat
  19. [17]: Někdy ale přece jen zájezd s cestovkou může být výhodný, stačí když poslouží jen k dopravě a ubytování. S německými cestovkami jsme takto byli na Tenerife a v Cancúnu, Němci zřejmě mají mnohem lepší podmínky než naše cestovky. Kdybychom do Cancúnu letěli ve vlastní režií, jen letenky by nás stály skoro tolik, co 10-denní zájezd all inclusive v akci. To jsou ale výjimky.

    OdpovědětVymazat
  20. Doufám, že pio prvních zmatcích bylo už vše v pořádku.
    Italové takovéto "podřadné" věci moc neřeší, zažila jsem několikrát, že autobud, který měl jet, prostě nejel.

    OdpovědětVymazat
  21. Tak si říkám zda-li je Miloš Miloš, anebo je to cestovatel Holub?

    OdpovědětVymazat
  22. [20]: Pak už to bylo v pohodě, s tím, že autobus jezdí "podle počasí" a nálady řidiče, jsem se setkal v Řecku na ostrově Korfu.[21]: Myslíš Emila? To je můj strejda

    OdpovědětVymazat
  23. [22]: Já to věděla, kdepak Věštírna Ivet se nikdy neplete!   

    OdpovědětVymazat
  24. Já tam byl autem, takže bez problémů.

    OdpovědětVymazat
  25. Práve v sobotu som snívala o ceste lietadlom na tri dni do Milana ... bola dražba na nete...necelých 200 euro...to by celkom ušlo, ale nedalo sa (( Ale snívať neprestávam. Možno nabudúce
    Teraz aspoň takto, Tvojím prostredníctvom. Krásny deň prajem ( u nás je upršaný)

    OdpovědětVymazat
  26. Jo při cestování toho člověk zažije spoustu.Zvlášt´ když není autem a je odkázán na místní dopravu.My jsme si tohle prožili ve Florencii,na rozdíl od tebe jsme jeli správným směrem. To probuzení na letišti bylo kruté,ale vše dobře dopadlo.

    OdpovědětVymazat
  27. [20]:Italský autobus nás zklamal letos 19.března v Pompejích.Čekáme na zastávce a ono víc,jak půl hodiny nic.Pak jsme zaslechli hudbu - takový "řízný pochod" a šel velký průvod/jak kdysi náš prvomájový/.....oni slavili svátek svatého Josefa...takže nebyl pracovní den...  to nás prostě nenapadlo.

    OdpovědětVymazat
  28. Už teď se těším na pokračování. Fotky jsou jako vždy skvělé a navíc jsi to velmi vtipně popsal. Moc se mi líbilo, když přijel ten samý řidič a znovu zamířil na hráz. I světýlko nádraží, ale v sousedním městě. Krásné zážitky. Nebo spíš krásně se o tom čte, pro Tebe to asi až tak vtipné nebylo.   

    OdpovědětVymazat
  29. Když nevím kudy kam, dělám to i doma, sednu do taxíku a ukáži papírek? V Benátkách by se to asi prodražilo, gondoly jsou drahé? Ale se zpěvem gondoliéra by to bylo zábavné, né?

    OdpovědětVymazat
  30. Benátky jsou moje srdeční záležitost. Nikdy na to nebudu moci zapomenout. Byl to nejsilnější zážitek mého prvního cestování po Itálii.

    OdpovědětVymazat
  31. Jejej Benátky! To je vidět, že nejsi nádražák.  Mají totiž dvě nádraží: Venezia Santa Lucia a Venezia Mestre.

    OdpovědětVymazat
  32. [25]:200 EUR mně nepřipadá tak málo, my jsme několikrát koupili letenky za 3000 Kč (tj. necelých 120 EUR), z posledních let např. do Paříže, Nice, Lisabonu, Stockholmu a Kodaně. Kupoval jsem je ale třeba na Vánoce na příští léto. Muselo se ale hledat, např. města ve Skandinávii byla většinou za 7000 a pak najednou za 3000, tak jsme to hned využili.[26]: Já to poznávání neznámého prostředí mám také moc rád. Cestovky turisty jen posunují jak figurky na šachovnici, hučí do ně mraky údajů, které se nedají pamatovat a ve výsledku kromě fotek si účastníci takových zájezdů skoro nic neodnesou a bez doprovodu se na místě nevyznají.[27]: Jižní kraje jsou zdrojem častých překvapení [28]: Zavinil jsem si to sám svou důvěřivostí a podceněním, ale v Evropě o nic nejde. Horší by to bylo někde v Indii.[29]: Taxíkem jsem jel jen párkrát, např. v Pekingu kvůli příletu asi ve 2 hod po půlnoci, kdy už metro nejezdilo.
    Gondolu jsem nevyzkoušel, asi budou drahé, ale hlavně přeprava gondolou je hodně pomalá a vychutnají si ji nejvíc zamilované páry v letních měsících za teplých večerů. Byl jsem tam sám na konci září a počasí bylo všelijaké, takže nic pro mě .[30]: Město má zcela osobitou atmosféru a na ni se opravdu nedá zapomenout.

    OdpovědětVymazat
  33. [31]:To už si teď budu dobře pamatovat

    OdpovědětVymazat
  34. Isiel som vsetkym moznym v Benatkach, ale motorovy taxik bol najdrahsi. Vaporetto, cize "tramway na vode" je najlepsie. Gondola mozno ani tak draha nie je, nepamätam sa, ale tie signaly gondolierov stoja za to. (Nas mi povedal, ze sa to remeslo väcsinou dedi v rodine a tie vykriky ci spevy su "vrodene". Oni tym akoze "trubia" v zatackach, aby sa nezrazili s kolegami.)
    Bol som dost dlho v Benatkach, ked im tam zhorelo divadlo (La Fenice) a hravalo sa niekde v provizoriu pri hromadnom parkovisku. Lepsi zazitok nez zit v takom meste dlhsie si neviem predstavit. Benatcania su strasne mili a chcu stale pomahat. Z nadrazia nas prenasledovala jedna pani az do hotelu, aby sme nazabludili, cim rychlejsie sme jej utekali - lebo sme si blbci mysleli, ze bude chciet baksis! -, tym rychlejsie aj ona. Do hotelu pri San Marco spoteny ako mys a cakali ma este uzke schody na piate poschodie bez vytahu! Ale to som bol este "mladik"...
    Ale ta dama nechcela nic, len nam popriat prijemny pobyt. Bol prijemny: ranjky po benatsky, tramezzini a pohar bieleho, super! Na Benatky sa NEDA zabudnut!

    OdpovědětVymazat
  35. [29]:Já "plebs„ na penzi, si představuji takové místo jako jsou Benátky, sloužící mě, jako ej chu chu a vám snad, k práci a čas jsou peníze? To se pak špatně, při mé představě světa radí? Nic ve zlém a zdravím?

    OdpovědětVymazat
  36. Benátky se skládají se ze 118 těsně vedle sebe ležících plochých ostrovů, jejichž bahnitý a měkký povrch byl zpočátku jako podloží pro stavby naprosto nevhodný. Proto si usedlíci pomáhali tak, že do vrstvy bahna vráželi kmeny stromů, jeden těsně vedle druhého, až na úroveň pevného podkladu, na to pokládali vodorovně další vrstvu kmenů, a teprve na takto získaném podkladě mohli budovat své stavby.

    OdpovědětVymazat
  37. [34]: Na velmi ochotné lidi jsem naráželi v New Yorku. Kdykoliv jsme vytáhli mapu a dívali se, kam potřebujeme jít dál, hned se někdo zastavit a chtěl nám poradit. Už na letišti, když jsem studoval trasy městské dopravy, která by nás nejvíc přiblížila k hotelu, jeden muž v uniformě (asi z leteckého personálu) nám perfektně poradil i s kde máme přestupovat. Náš hotel byl naproti zničeného WTC, tak to dobře znal.[35]: I při pracovní cestě (ty jsou však spíš výjimečné), se najde čas ne ej chu chu (večery, víkendy).[36]: Marku, díky za zajímavé informace. Ale ty kmeny v podloží mohou shnít, ne? A pak by se celá zástavba mohla propadnout.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Boka Kotorská - krásná příroda i místo, kudy kráčela historie

Boka Kotorská , česky také Kotorský záliv (v srbštině  Бока Которска , v angličtině Bay of Kotor), je záliv Jaderského moře na území Černé ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)