Zpívající bubeníci

Zpěváci jsou vždy nejviditelnější částí hudebních souborů, mají proto také vyhrazené místo v první řadě (a většinou) uprostřed. Dost často přitom hrají na kytaru, výjimečně na klávesové nástroje, ale najdou se i zpívající bubeníci, které za hradbou bicích nástrojů někdy není ani moc vidět a kteří přes fyzicky náročné hraní se při zpěvu nemohou zadýchávat a mikrofon jim navíc ve hře překáží.

Dlouhý seznam zpívajících bubeníků je v článku The Best Singing Drummers, včetně několika žen (zařazení Britney Spears nechápu), na naše tam kupodivu zapomněli, a i proto vznikl tento článek. A začít není možné jinak než Beatles a Ringo Starrem.

1. Ringo Starr, The Beatles
Ringo Starr v Beatles hrál druhořadou roli, protože se na repertoáru autorsky nepodílel a ani hlasem se nemohl měřit s ostatními členy, ale John Lennon a Paul McCartney mu občas nechali nazpívat jednodušší píseň, na kterou hlasově stačil. K těm patří Octopus's Garden (jak vidno, zpívá ji dodnes), With a Little Help from My Friends, kterou převzal a zpopularizoval Joe Cocker, a asi nejznámější je Yellow Submarine. Ta se pak po A Hard Day's Night a Help! stala titulní písní třetího (tentokrát kresleného) filmu s Beatles.

Nedávno jsme byli v Dubrovníku a tam mají legrační ponorky - žlutou a červenou - vozí turisty kolem hradeb. Ale nepotápějí se :).

2. Micky Dolenz, The Monkees

Skupina The Monkees dnes asi málokomu něco říká, vznikla v 60. letech z muzikálně založených herců, vybraných konkursem pro televizní seriál o hudební skupině. Uměle vytvořená skupina však přesáhla rámec sitkomu a začala fungovat i mimo něj, členové se podíleli na tvorbě repertoáru a zásluhou několika chytlavých skladeb získali velkou popularitu, v USA srovnatelnou s Beatles. I když zpívali všichni (např. David Jones v písni Valleri s pěkným sólem kytaristy Mikea Nesmitha), bubeník Micky Dolenz nebyl jen zpěvákem do počtu, ale nazpíval hity I'm a Believer a Randy Scouse Git (někde s názvem Alternative Title).

3. Jiří Rybář, Synkopy 61
Synkopy 61 byly díky krásným vícehlasům po vzoru Beach Boys dlouhou dobu mou nejoblíbenější skupinou u nás (v rubrice Hudba jsou jí věnovány 4 články) a předevčírem jsem byl na koncertu při příležitosti 55 let od jejího založení (tehdy pubertálními hochy). I když profesionální éra skupiny se uzavřela koncem 80. let a každý z hráčů se věnuje něčemu jinému než hudbě, dva jsou inženýři, před několika roky zesnulý baskytarista Jan Čarvaš byl vystudovaný veterinář (MVDr.), bubeník Jiří Rybář je obchodníkem s obrazy a má "na svědomí" několik aukcí, kde padly rekordy za vydražená díla našich malířů, občas se sejdou na vzpomínkovém koncertě. Rybář s Čarvašem tvořil motor skupiny, složil hudbu k několika písním a také je nazpíval, např. Venuše (na jejím začátku zpívá Michal Polák, Rybář se zapojí až později), Chci děvče stálý a Formule 1.
Na koncertu v moderní budově SONO centra v Brně bylo nabito a pánům i ve vyšším věku to stále hraje a zpívá jak zamlada.

4. Don Henley, Eagles
Skupina Eagles svým působením spadá do 70. let a jejím největším hitem byl Hotel California. Je pozoruhodný velmi dlouhým a složitým textem, jehož autory jsou bubeník Don Henley, který ji i zpívá, a Glenn Frey, hudbu složil kytarista Don Felder. Píseň má dokonce samostatnou stránku ve Wikipedii s mnoha výklady jejího textu, k čemuž přispěl Henley různými výroky, co jím chtěl říct. Hotel California je metaforou amerického snu o úspěchu a zbohatnutí, které střídá poznání dekadence a vyhoření, korupce, drogy a zákon džungle v životě i hudebním průmyslu - ztráta iluzí.
Skladba je oceňovaná i pro svůj závěr, kde kytaristé Don Felder a Joe Walsh (v šátku) jako kdyby soutěžili, kdo předvede lepší sólo.

5. Vítězslav Vávra, Maximum Petra Hanniga
Podobně jako Kroky Františka Janečka s Michalem Davidem a spol. i skupinu Maximum Petra Hanniga každý jen trochu náročnější posluchač ignoroval, ale skutečností je, že její zpívající bubeník Vítězslav Vávra byl v 80. letech (hlavně u dívek) velmi populární a podle jeho tvrzení se dokonce měl stát zlatým slavíkem, jenže komunisté ho prý o prvenství připravili, protože vyhrát mohl jen Karel Gott.

Dívka z heřmánkové návsi patří k nejznámějším, opakem je Stěhovák, který podle aranžmá zní, jako kdyby byl převzat z repertoáru Smokie, ale hudbu si složil zpěvák sám. Dlouho o něm nebylo slyšet, v poslední době se však zase vynořil a snaží se vzkřísit zašlou slávu. Ve videu k písni Citrónová holka je i s bicími.

6. Ľubomír "Kyslík" Stankovský, Modus
Skupinou Modus prošla řada známých slovenských hudebníků - Miroslav Žbirka, Marika Gombitová, Ján Lehotský, Laco Lučenič a teď s ní začal vystupovat i kytarista Elánu Ján Baláž, který Modus s bubeníkem Ľubomírem Stankovským založil.

Většinu hitů skupiny složil klávesista Lehotský, skladbu Sklíčka (Ty, ja a môj brat) nabídl kytaristovi Marianovi Grexovi, diskotékový popěvek se však rockerovi nezdál dost dobrý, a tak píseň z nouze nazpíval bubeník Stankovský. Grexa později litoval, protože se stala hitem a barové skupiny ji mají v repertoáru dodnes. V posledních letech jsem ji 2-krát slyšel i na plesech.

7. Jan Antonín Pacák, Olympic
V Olympicu odjakživa otěže autora hudby a zpěváka drží Petr Janda a prosadit se vedle něj se spoluhráčům podařilo jen sporadicky. Několik písní složil bubeník Jan Antonín Pacák a i díky coververzi Petra Muka a skupiny Shalom se evergreenem stalo Bonsoir, mademoiselle Paris. Pacák v tomto videu s Olympicem vystupuje už jen jako host koncertu k 20-letému výročí založení skupiny. Profesionální dráhu rockového hudebníka totiž pověsil na hřebík a dal přednost kariéře akademického malíře. Později se k hudbě ještě vrátil, stylově však zcela odlišné, doprovázel Ivana Mládka v countryových estrádách.

8. Petr Hejduk, Olympic, Balet
Několik písniček v Olympicu složil i Petr Hejduk, Pacákův nástupce u bicích, z nich ale žádná nezískala větší ohlas. Hejduk po dlouhých letech ze stínu Petra Jandy vystoupil a založil Balet s Ivetou Bartošovou, pro niž složil diskotékový hit Hej, pane diskžokej, ta však záhy odešla a nahradila ji Blanka Šrůmová. Z olympické éry stojí za zmínku Konec konců.

9. Zdeněk Kluka, Progress 2
Zdeněk Kluka je legendou brněnského rocku, hrál s Hanou a Petrem Ulrychovými ve skupině Atlantis, pak s Pavlem Váněm založil Progress Organization a po několikaleté přestávce, kdy hudebníci skupiny jen doprovázeli zpěváky pop-music, ji znovu obnovil pod názvem Progress 2. V první české rockové opeře Dialog s vesmírem zpívá společně s Pavlem Váněm a baskytaristou Pavlem Pelcem v známé skladbě Planeta Hieronyma Bosche II. Kluka však také výborně hraje na flétnu a Píseň o jablku, další hit z Dialogu s vesmírem, ozdobil pěkným sólem (od 3:20 do 4:25). Obě předchozí videa jsou ze vzpomínkového koncertu v r. 2008, tj. 30 let od nahrání desky. V Třetí knize džunglí hlavní pěvecký part převzal klávesista Roman Dragoun a v poslední rockové opeře Mozek z r. 1984 kytarista Aleš Bajger. Jednou z nejvýraznějších písní tohoto projektu je Klukovo Kdo je tam? Skupina jí zpravidla končila koncerty. Zařazené video je opět "novodobé".

10. Eric Carr, Kiss

Skupina Kiss na sebe strhla pozornost pomalovanými tvářemi, oblečením supermanů z komiksů a sci-filmů a tvrdou verzí glam rocku, na hony vzdálenou od Smokie, Slade, Davida Bowieho a dalších, kteří jsou sem také řazeni. Dobře to ilustruje video k písni I Was Made for Loving You, kterou zpíval Paul Stanley a na bicí hrál Peter Criss.Criss občas také zpíval (a mohl by zde tedy být uveden samostatně), v letech 1980-1991 ho však ve skupině nahradil Eric Carr a kromě Crissových písní zpíval i další. V jeho podání jsou na YouTube mimo jiné dostupné skladby Young and Wasted a Black Diamond. V té době už skupina vystupovala bez maskování, tvrdý styl ale stále převažoval. Jednou z mála lyrických písní je Crissova Beth, zařazené video je v novém nazpívání Ericem Carrem.

A nakonec bubeníci, kteří od bicích zběhli.

11. Phil Collins, Genesis
Když r. 1975 skupinu Genesis opustil zpěvák Peter Gabriel, konkurs na nového zpěváka nebylo nutné vypisovat, protože dobře zpívajících členů měla dost, např. kytarista Mike Rutherford své schopnosti prokázal později na sólové dráze, ale poměrně nečekaně se mikrofonu hlavního zpěváka chopil do té doby se jen sporadicky pěvecky projevující bubeník Phil Collins a vydržel zde 21 let. S ním se Genesis od složitých kompozic posunuli k hudbě přístupné širokému publiku a Collins pak ještě víc na sólové dráze - Another Day in Paradise. V pozdějších vystoupeních mu to někdy nedalo, aby si vzpomněl na mladší roky a uprostřed písně se posadil k bicím, jako třeba v In the Air Tonight.
Pro mnoho fanoušků je Collinsova éra vrcholem Genesis a z ní velmi rád poslouchám píseň No Son of Mine z alba We Can't Dance z r. 1991 (tedy až na její refrén, kdy melancholický zvuk kláves Tonyho Bankse a kytary Mikea Rutheforda vystřídá poněkud kolovrátkový nápěv, zvláště ve slovech názvu písně). Text popisuje příběh chlapce, který tíživé zážitky z dětství ("I couldn't stand to hear the crying of my mother") řeší útěkem z domova a když se chce vrátit, otec ho odmítá přijmout zpět. Podle Collinsova výkladu je text záměrně neurčitý, lze si v něm domyslet zneužívání dítěte i tyranii otce vůči matce.

12. Dave Grohl, Nirvana, Foo Fighters
Dave Grohl hrál na bicí ve skupině Nirvana poslední 3 roky její existence, kterou ukončila sebevražda vůdčí osobnosti, zpěváka a kytaristy Kurta Cobaina. Na albu Nevermind, kde se poprvé představil, je jeho výrazný styl nepostradatelnou složkou kultovních skladeb Smells Like Teen Spirit (u ní je i spoluautorem) a Lithium.
V r. 1995 Grohl založil novou skupinu Foo Fighters a proti Nirvaně zcela změnil svou roli, od bicích přešel ke kytaře a k sólovému zpěvu. Mezi nejznámější skladby této sestavy patří Learn to Fly a The Pretender.

13. David Koller, Žentour, Lucie, Kollerband
Davida Kollera si pamatuji za bicími ve skupině Žentour, ale žádnou píseň s ním, protože v ní zpíval Janek Ledecký. V Lucii, s níž je nejvíc spojován, ho zase znám jen s kytarou, např. ve skladbách Amerika a Chci zas v tobě spát. Jedno video, kde zpívá za bicimí, jsem ale přece jen objevil, a sice se skupinou Kollerband.