Eve Ensler - Monology vagíny v Intimním divadle Bláhové Dáši

Když Eve Ensler, autorka a tehdy i jediná představitelka, v r. 1996 uvedla svou hru Monology vagíny (The Vagina Monologues), byl to pro prudérní Američany šok. Nakladatel, který jí předem vyplatil zálohu, si publikaci textu rozmyslel a požádal ji, aby knihu vydala někde jinde, že peníze si může nechat. Velkým problémem bylo už jen samotné slovo vagína v názvu díla, např. v CNN sice hře věnovali 10 minut, ale inkriminované slovo ani jednou nepadlo.

Spisovatelce byl podnětem rozhovor se starší ženou, která s opovržením mluvila o svých genitáliích. Ensler pak vedla více než 200 rozhovorů s dalšími ženami z různých prostředí, různého věku, orientace a společenského postavení, které se jí svěřily se svými nejintimnějšími zkušenostmi, a ty pak umělecky zpracovala.

Prvotní záměr byl feministický, zrovnoprávnit postoj k intimitě, místo stydlivého označování "tam dole" se nebát říct vagína, klitoris, stydké pysky, otevřeně mluvit o svých pocitech, stejně jako muži se nerozpakují dávat na odiv svou sexualitu a jak si ji užívají.
Po představeních však za autorkou chodily stovky žen a některé jí vyprávěly, jak byly znásilněny (často muži z příbuzenstva), a to Ensler přivedlo k myšlence, že nic není tak důležité, jak zabránit násilí na ženách a jejich mrzačení psychickému i fyzickému. Společně s několika feministkami na Valentýna 14. února 1998 založila hnutí V-Day, které shromažďuje finanční prostředky (včetně příspěvků z představení hry) na pomoc utlačovaným ženám. Podle data feministky V-Day chápou jako Valentine's Day, někdy se "V" vysvětluje také jako Victory (vítězství) a "politicky nekorektní" muži z toho hned udělali Den vagíny.

K nám se hra dostala zásluhou Dagmar Bláhové, herečky známé mimo jiné z brněnského Divadla Na provázku a filmu Hra o jablko Věry Chytilové z r. 1976. Po návratu z Austrálie, kam se provdala (a tam i rozvedla), ji přeložila a když v r. 2002 založila Intimní divadlo Bláhové Dáši, Monology vagíny ho uvedla ve známost. S představením pohostinsky vystupuje po celé republice a v září jsme ji s Jitkou Asterovou (alternuje s Annou Polívkovou) a Míšou Sajlerovou měli možnost vidět v Brně.

Monology vagíny byly přeloženy do 48 jazyků a hrány ve více než 140 zemích, včetně Číny a Turecka, kde sexuální obsah jinak podléhá cenzuře. Vystupovala v nich řada známých hereček, např. Susan Sarandon, Kate Winslet, Melanie Griffith a Gillian Anderson.
Knižně vyšly i u nás, chtěl jsem je objednat, ale ve všech knihkupectvích jsou rozebrány s informací, že o dotisku se zatím neuvažuje. Naštěstí na webu je text dostupný v angličtině a několik volně přeložených vět v kombinaci s tím, co jsem si zapamatoval z představení, můžu přiblížit.

Scénu tvoří tři barové stoličky, spousta bot, klobouky, šály. Představitelky se v monolozích střídají.

1. Chlupy (Hair)
Můj manžel chlupy nenáviděl. Nutil mě je holit. Byla jsem obnažená jako malá holčička. To ho vzrušovalo. Když mě miloval, bylo to bolestivé. Odmítla jsem se dál holit. Manžel mně pak zahýbal, protože ho nechci potěšit. Terapeutka mně řekla, že manželství je kompromis.
Když přišel domů, holil mou vagínu, několikrát mě řízl, ale krve si nevšímal, protože mu to dělalo radost. Bez chmýří jsem však neměla žádnou ochranu.
Pak jsem si uvědomila, že chlupy jsou tam z nějakého důvodu - jako lístky kolem květu, trávník kolem domu. Musíte milovat chlupy, abyste mohli milovat vagínu.

Mezi monology jsou vkládány i krátké dialogy všech hereček.

Kdyby se vaše vagína oblékala, co by si vzala na sebe? (If your vagina got dressed what would it wear?)
Brýle, baret, koženou bundu, hedvábné punčochy, norka, pánský smoking, večerní šaty, flitry, jedině Armaniho, masku, vysoké podpatky, pláštěnku.

Kdyby vaše vagína mohla mluvit, co by řekla dvěma slovy? (If your vagina could talk, what would it say, in two words?)
Zpomal, jsi to ty?, nakrm mě, začni znovu, lízej mě, víc, prosím, nepřestávej, ach, Bože, nevzdávej to, ano, tam.

2. Záplava (The Flood)
Jedna z žen do svých 72 let nikdy neviděla svou vagínu, i když se koupala a sprchovala. Nikdy neměla orgasmus. Po návštěvě terapeuta si zapálila svíčky, vykoupala se, pustila si hudbu a když po více než hodině konečně našla klitoris (kvůli artróze měla omezenou pohyblivost), vykřikla.
Další monolog byl pro ni.

Andy Leftkov byl krasavec. Byli jsme v jeho autě, novém bílém Chevroletu. Mé nohy byly příliš dlouhé a tiskly se na přístrojovou desku. Políbil má kolena a to mě tak vzrušilo, že jsem ucítila záplavu tam dole. Nemohla jsem to ovládat, byla to síla vášně, řeka života ze mě vytryskla skrz kalhotky přímo na sedadlo auta. Andy řekl, že to páchne jako zkyslé mléko, poskvrnilo mu to sedadlo a že jsem páchnoucí podivné děvče. Chtěla jsem mu vysvětlit, že jeho polibek mě zastihl nepřipravenou. Zkusila jsem to utřít mými novými žlutými šaty. Andy mě vzal beze slova domů. Byla jsem i na dalších schůzkách, ale představa záplavy mě znervózňovala. Zdály se mně o tom šílené sny.
Ptala jste se, co by si oblékla. Co jsou to za otázky? Nosila by velký nápis Zavřeno kvůli záplavě.

Část z úvodních monologů je v následujícím videu, kde jsou všechny tři herečky, jak jsme je viděli.

3. Seminář o vagíně (The Vagina Workshop)
Moje vagina je škeble, kulatá, růžová, něžná škeble, která se otvírá a zavírá, zavírá a otvírá. Je květinou, výstředním tulipánem, který má úzký a hluboký kalich a měkké, ale pevné okvětní lístky.
To jsem se naučila na semináři o vagínách. Žena, která ho vedla, nás na první schůzce požádala, abychom nakreslily svou vagínu. Jedna těhotná žena nakreslila velká rudá ústa, jiná, kost a kůže, velký servírovací a vzorovaný talíř. Já jsem nakreslila obrovskou černou tečku s malými, zakroucenými čarami okolo ní. Černá tečka byla tím, co černá díra ve vesmíru, a zakroucené čáry lidé nebo věci, které se v ní ztratí.
V semináři jsme také byly požádány podívat se na naše vagíny v ručním zrcátku a potom sdělit, co jsme viděly. Musím říct, že do té doby všechno, co jsem o vagíně věděla, bylo z doslechu. Nikdy mě nenapadlo se na ni dívat. Bylo to trapné, připomnělo mně to, jak se museli cítit dávní astronomové se svými primitivními dalekohledy. Znepokojilo mě to, jako když poprvé uvidíte rozříznutou rybu. A nejvíc mě překvapily všechny ty vrstvy.
Pak se naše lektorka zeptala, kolik z nás někdy mělo orgasmus. Ruce zvedly jen dvě. Já jsem se nehlásila, měla jsem ho jen mimoděk, ve snu, při koupeli, na koni, na kole, na běžeckém pásu v posilovně. Bylo to ale dávno, proto jsem byla v semináři.
Pak jsme si s pomocí zrcátka měly najít klitoris. Rozplakala jsem se, musela bych se vzdát své fantazie, nechtěla jsem ho hledat, podlehla jsem panice, že ho nemám, že jsem jedna z těch neschopných, frigidních, mrtvých. Myslela jsem na to, jak jsem v 10 letech ztratila při plavání prstýnek, a že jsem ztratila i klitoris.
Lektorka mně řekla, že klitoris se nedá ztratit, je podstatou těla, zvonkem do domu a současně domem samotným. Lehla jsem si a zavřela oči. Připadala jsem si jako astronaut, který znovu vstupuje na povrch Země. Položila jsem tam prst. Chvěla jsem se, chvění přešlo v zemětřesení a pak v erupci.

Z knihy Woman: An Intimate Geography od Natalie Angier:
Klitoris je jediný orgán v těle, určený čistě pro potěšení. Klitoris je uzlíček nervů, má 8000 nervových vláken, abychom byli přesní. Je to větší počet, než se dá najít kdekoliv jinde v mužském a ženském těle, včetně konečků prstů, rtů a jazyka, a dvakrát víc než v penisu.

4. Protože se rád na ni díval (Because He Liked to Look at It)
Řeknu vám, jak jsem začala milovat svou vagínu. Myslela jsem si, že má vagína je neuvěřitelně ošklivá. Byla jsem jednou z těch žen, která, když se na ni podívala, od té chvíle si přála ji nemít. Dělalo se mi z ní zle. Litovala jsem každého, kdo s ní přišel do styku. Abych přežila, začala jsem se předstírat, že mám mezi nohami něco jiného. Představovala jsem si nábytek, bavlněné přikrývky, malé sametové pohovky, leopardí koberečky, hedvábné kapesníky, prostírání. Přestala jsem si ji uvědomovat. Když byl nějaký muž ve mně, viděla jsem ho v norkem lemované šále nebo v čínské misce.
Pak jsem potkala Boba. Byl tím nejobyčejnějším mužem, kterého jsem kdy poznala. Byl hubený, vysoký a nevýrazný, nosil khaki oblečení. Neměl rád kořeněná jídla ani poslouchat Prince. Nezajímal se o sexy spodní prádlo. V létě strávil čas ve stínu. Nesděloval své vnitřní pocity. Neměl žádné problémy a ani nepil. Nebyl příliš zábavný, tajemný ani charismatický. V autě nejezdil rychle. Nijak zvlášť mě nezaujal. Nevšímala bych si ho, kdyby nezvedl minci, která mně spadla na podlahu. Když se jeho ruka náhodou dotkla mé, něco se stalo. Šla jsem s ním do postele. A pak se stal zázrak.
Ukázalo se, že Bob miloval vagíny. Byl znalcem. Miloval jejich chuť, vůni, ale co bylo nejhlavnější, rád se na ně díval. Když jsme poprvé mazlili, řekl, že mě musí vidět.
"Však mě vidíš, tady jsem," odpověděla jsem.
"Musím se podívat."
Začal mě svlékat.
"Co děláš, Bobe?"
"Musím tě vidět."
Zatajila jsem dech. Díval se a díval se. Vzrušeně oddechoval a jeho tvář se změnila. Nevypadal už obyčejně, ale jako hladové zvíře.
"Jsi tak krásná," řekl. "Jsi elegantní a hluboká a nevinná a divoká."
"Tos tam viděl?"
Bylo to, jako kdyby četl z mé dlaně.
"Viděl, a víc, mnohem víc."
Díval se téměř hodinu, jako kdyby studoval mapu, pozoroval Měsíc. Byl tak vzrušený, začala jsem vlhnout. Představila jsem si, jak mě vidí. Bylo mně krásně. Začala jsem mít ráda svou vagínu.

Ne zrovna šťastná skutečnost (Not So Happy Fact)
Podle výsledků statistického průzkumu UNICEF z r. 2005 asi 130 milionům dívek a mladých žen byly zmrzačeny genitálie. V zemích, kde se to praktikuje, především v Africe, asi tři miliony mladých děvčat ročně může očekávat, že nožem, břitvou nebo skleněným střepem jim rozříznou klitoris, anebo ho úplně odstraní.
Jako kdyby mužům amputovali větší část penisu nebo úplně celý. Krátkodobé dopady zahrnují tetanus, krvácení, záněty v močové trubici, měchýři a vagíně, dlouhodobé chronickou infekci dělohy, zvýšené utrpení a nebezpečí při dětských porodech a předčasná úmrtí.

5. Má naštvaná vagína (My Angry Vagina)
Má vagína je vzteky bez sebe. Armáda lidí vymýšlí způsoby, jak nás mučit. Neustále se snaží do nás něco strkat. Třeba tampony. To nemůžou najít způsob jejich jemného mazání? Přestaňte do mě strkat nějaké věci a čistit mě.

Nevěřte jim, když říkají, že voní jako růže, když má být cítit jako vagína. Snaží se nás čistit, nutí vonět jako sprej z koupelny nebo zahrada. Všechny ty sprchové spreje, květinové, ovocné, dešťové, všechno vyčistí, jako kdybychom umyli rybu po upečení. Chci ochutnat rybu, proto jsem si ji objednala.
A pak ta vyšetření. Proč ty gumové rukavice? Proč ta baterka? A proč do nás strkají ty nacistické ocelové třmeny a studený kachní zobák?
Proč nemohou najít nějaký pěkný fialový samet, ovinout ho kolem mě, položit mě na nadýchaný bavlněný přehoz, obléct si pěkné růžové nebo modré rukavice a nohy pokrýt kožešinou?
A co je nejhorší, jsou tanga. Vagína má být uvolněná, potřebuje pohodlí.

6. Má vagína byla mou vesnicí (My Vagina Was My Village)
Dvacet až sedmdesát tisíc žen bosenských žen bylo znásilněno během války v Jugoslávii. Ve Spojených státech je každý rok znásilněno asi dvě stě tisíc žen, a to je jiný druh války. Následující monolog vychází z příběhu jedné z bosenských žen.

Moje vagina byla zelení, s vlhkým, světle růžovým polem, sluncem, které se něžně dotýká mého milého blond stéblem slámy.
Má vagína byla upovídaná, nedočkavá, kolik jen toho namluvila, nedokázala přestat.
Teď už ne, zdá se mně, že je tam mrtvé zvíře, zašité tlustým černým rybářským vlascem. Zápach mrtvého zvířete nejde odstranit. A její hrdlo je podříznuto a krev prosakuje mými letními šaty.
Moje vagina zpívala všechny dívčí písně, tóny zvonků koz, písně pustých podzimních polí, písně domova.
Od doby, co do mě vojáci vrazili dlouhou tlustou pušku, už ne. Šest z nich, obludní lékaři s černými maskami, strkali do mě láhve a koště.
Moje vagina plavala jak v řece, vysušila rozlitou vodu na sluncem rozpálených kamenech a na mém klitorisu tvrdém jako kámen.
Od doby, co mně rozedřeli kůži a utrhli kus stydkých pysků, už ne.
Moje vagina byla životem kypící vesnicí, mým domovem.
Teď už ne, co se na mně střídali sedm dnů, páchli jak výkaly a uzené maso a nechali ve mně své špinavé spermie. Stala jsem se řekou jedu a hnisu.
Moje vagina byla životem kypící vesnicí. Ale oni ji napadli. Zprznili a vypálili.
Nemůžu se jí dotknout.
Bydlím teď někde jinde. Nevím, kde to je.

Míša Sajlerová si notovala píseň Proměny z repertoáru Čechomoru s Lenkou Dusilovou (nevím už ale, zda u tohoto monologu).

7. Pipina, která uměla (The Little Coochi Snorcher That Could)
Během 13 let ve stovkách rozhovorů se ženami bez domova jen jedna nebyla sexuálně zneužívaná jako holčička, nebo znásilněna jako mladá žena. Pro většinu z těchto žen "domov" znamená děsivé místo, místo, odkud utekly. Útulky jsou první místa, kde mnohé z nich našly bezpečí, ochranu nebo pohodlí.
V monologu si žena vybavuje vzpomínky na traumatické sexuální zážitky v dětství a jak se z nich "léčila" sexuálními zkušenostmi s dospělou ženou.

Mám pět roků.
Matka mně hrůzu nahánějícím hlasem říká, abych si neškrábala pipinu. Vyděsilo mě, že bych si ji mohla vyškrábnout. Už se tam nedotýkám, ani ve vaně. Mám strach, že se voda dostane dovnitř a naplní mě, až prasknu. Přelepila jsem ji náplastí, ale ve vodě nedrží. Představuji si nějakou zátku, abych zabránila věcem do mě vstoupit. V posteli mám pod pyžamem troje bavlněné kalhotky. Chtěla bych se tam občas dotýkat, ale nemůžu.

Sedm let.
Edgar Montane, kterému je deset, se na mě naštval a praštil mě vší silou mezi nohy. Cítím se polámaná, kulhám, nemůžu čurat. Matka se mě ptá, co mám s pipinou, a když jí řeknu, co mě Edgar udělal, ječí, že nikdy nesmím dovolit, aby mně tam dole někdo sahal.

Devět let.
Hraju si na posteli, poskakuju a padám a napíchnu se pipinou na sloupek postele. Roztrhla jsem si ji, v nemocnici mě zašili.

Deset let.
Otec pořádá nahoře večírek, každý pije, já si hraju v přízemí a zkouším si obléct novou bavlněnou bílou podprsenku a kalhotky, které mi dala přítelkyně mého otce. Najednou ke mně zezadu přijde nejlepší přítel mého otce, ten mohutný chlap Alfred, stáhne mně kalhotky a strká do mé pipky svůj velký tvrdý penis. Křičím, kopu, snažím se vytrhnout, ale marně. Objevil se můj otec, má zbraň, všude je krev.

Třináct let.
Má pipina je místo bolesti, ošklivosti, vnikání a krve. Místo pro nepříjemnosti.

Šestnáct let (tento věk sem původně zařazen nebyl, další odstavec byl součástí vzpomínek z 13 let, z toho vyplývající pedofilie však vzbudila pohoršení, a proto ho autorka přiřadila k vyššímu věku).
V našem sousedství bydlí nádherná 24-letá žena. Jednoho dne mě pozvala do svého auta. Ptá se mě, jestli se ráda líbám s chlapci, řekla jsem jí, že ne. Pak řekne, že mi chce něco ukázat, nakloní se ke mně, něžně mě políbí a pak vsune svůj jazyk do mých úst.
Páni. Ptá se mě, jestli chci přijít do jejího domu, a pak mě zase políbí. Ptá se mé matky, jestli u ní můžu strávit noc, matka je potěšena, že taková krásná a úspěšná žena se o mě zajímá.
Bojím se a nemůžu se dočkat. Její byt je fantastický. Až vyrostu, chtěla bych být sekretářkou jako ona.
Dá si vodku, já ji chci také. Alkohol mně stoupá do hlavy. Jsem uvolněná a připravená. Něžně a pomalu mě pokládá na postel. Hraje si se mnou a má pipina, kterou jsem dosud považovala za ošklivou, a teď - jsem tak horká a divoká.
Řekla mi: "Tvá vagína, nedotčená mužem, voní tak krásně, svěže, přála bych si, aby to trvalo věčně." Jsem šíleně odvázaná a pak zazvoní telefon, samozřejmě je to má matka. Chce se ujistit, že tam nejsou žádní chlapci.
Pak mě úžasná paní učí všechno o mé pipině, nutí mě hrát si před ní a také různé způsoby, jak si dělat potěšení, že pak nikdy nebudu muset spoléhat na muže. Ráno jsem měla strach, že jsem se stala chlapem, protože jsem se do ní zamilovala. Zasmála se, ale pak jsem ji už neviděla. Později jsem si uvědomila, že byla mou překvapivou a nečekanou spásou. Změnila mou ubohou pipinu a pozvedla jí do nebe.

Pobuřující skutečnost o vagíně (Outrageous Vagina Fact)
Z knihy The Technology of Orgasm od Rachel Maines:
Prodávat vibrátory je zakázáno v následujících státech USA: Alabama, Texas, Mississippi, Georgia, Louisiana, Virginia a Indiana. V některých státech, jestliže budete přistiženi při pokusu ho prodat, můžete dostat pokutu až 5 tisíc dolarů a hrozí vám až 3 roky nucených prací. Zatím jsme ale neslyšeli o masové vraždě spáchané vibrátorem.

8. Rehabilitace slova k.nda (Reclaiming Cunt)
Nazývám to k.ndou. Opravdu se mně to slovo líbí. K.nda. Poslechněte si to: k.nda.
A tady Dáša Bláhová nejméně 5 minut učila celé obecenstvo vyslovovat "k.nda", odpočítávala "jedna, dva, tři: k.nda," protože je to slovo, které se nezaslouženě považuje za vulgární. Navíc ho (mimo rámec hry) dala do souvislostí s energií kundalini, která tělu poskytuje pocit tělesného uvolnění a blaženosti a využívá se v józe.

Ve hře Dáša Bláhová také rozebírá všechna další možná označení vagíny v češtině (číča, mušlička, škeble, …) i všemožných cizích jazycích. Víte, jak se vagína řekne v ruštině? Что это? (Co je to?)

9. Žena, která ráda obšťastňovala vagíny (The Woman Who Loved to Make Vaginas Happy)
Tato část je dostupná na YouTube v podání Ivy Pazderkové, v první části od 0:50, na kterou ještě navazuje druhá část se zvukovými projevy orgasmů.
Od Dáši Bláhové si pamatuji "katolický orgasmus" - sevřené rty a ovládání se, ale nakonec unikne: "Ach, Bože, …, ty, ďáble."

10. Byla jsem tam na sále (I Was There in the Room)
V monologu Eve Ensler popisuje detaily porodu své vnučky.

Co na závěr? "Kontroverzní" hra se setkávala s rozporuplnými reakcemi, byla označována jako oplzlá a pobuřující, někteří diváci v průběhu představení odcházeli, přes vážná témata má však i humorné stránky. Při naší návštěvě nikdo neodešel, v Česku jsou prudérní jen bigotní věřící a těch je 6 % (nebo kolik to mají lidovci voličů), jsme trénovaní, i prezident se vyjádřil "k.nda sem, k.nda tam".
Humor nakonec projevil i jeden divák, Dáše Bláhové místo obvyklé kytice věnoval ananas (mušli asi nesehnal).

Eve Ensler po Monolozích vagíny napsala ještě volné pokračování s názvem The Good Body a Intimní divadlo Bláhové Dáši ho pod názvem Tělo má v repertoáru také. V něm se autorka zaměřuje na to, proč v přijetí žen v očích společnosti se klade takový důraz na jejich vzhled a sexuální přitažlivost (mohou přece být také inteligentní), a jakým způsobem se ženy tomuto diktátu podřizují.