19. října 2016

Eve Ensler - Monology vagíny v Intimním divadle Bláhové Dáši

Když Eve Ensler, autorka a tehdy i jediná představitelka, v r. 1996 uvedla svou hru Monology vagíny (The Vagina Monologues), byl to pro prudérní Američany šok. Nakladatel, který jí předem vyplatil zálohu, si publikaci textu rozmyslel a požádal ji, aby knihu vydala někde jinde, že peníze si může nechat. Velkým problémem bylo už jen samotné slovo vagína v názvu díla, např. v CNN sice hře věnovali 10 minut, ale inkriminované slovo ani jednou nepadlo.

Spisovatelce byl podnětem rozhovor se starší ženou, která s opovržením mluvila o svých genitáliích. Ensler pak vedla více než 200 rozhovorů s dalšími ženami z různých prostředí, různého věku, orientace a společenského postavení, které se jí svěřily se svými nejintimnějšími zkušenostmi, a ty pak umělecky zpracovala.

Prvotní záměr byl feministický, zrovnoprávnit postoj k intimitě, místo stydlivého označování "tam dole" se nebát říct vagína, klitoris, stydké pysky, otevřeně mluvit o svých pocitech, stejně jako muži se nerozpakují dávat na odiv svou sexualitu a jak si ji užívají.
Po představeních však za autorkou chodily stovky žen a některé jí vyprávěly, jak byly znásilněny (často muži z příbuzenstva), a to Ensler přivedlo k myšlence, že nic není tak důležité, jak zabránit násilí na ženách a jejich mrzačení psychickému i fyzickému. Společně s několika feministkami na Valentýna 14. února 1998 založila hnutí V-Day, které shromažďuje finanční prostředky (včetně příspěvků z představení hry) na pomoc utlačovaným ženám. Podle data feministky V-Day chápou jako Valentine's Day, někdy se "V" vysvětluje také jako Victory (vítězství) a "politicky nekorektní" muži z toho hned udělali Den vagíny.

K nám se hra dostala zásluhou Dagmar Bláhové, herečky známé mimo jiné z brněnského Divadla Na provázku a filmu Hra o jablko Věry Chytilové z r. 1976. Po návratu z Austrálie, kam se provdala (a tam i rozvedla), ji přeložila a když v r. 2002 založila Intimní divadlo Bláhové Dáši, Monology vagíny ho uvedla ve známost. S představením pohostinsky vystupuje po celé republice a v září jsme ji s Jitkou Asterovou (alternuje s Annou Polívkovou) a Míšou Sajlerovou měli možnost vidět v Brně.




Monology vagíny byly přeloženy do 48 jazyků a hrány ve více než 140 zemích, včetně Číny a Turecka, kde sexuální obsah jinak podléhá cenzuře. Vystupovala v nich řada známých hereček, např. Susan Sarandon, Kate Winslet, Melanie Griffith a Gillian Anderson.
Knižně vyšly i u nás, chtěl jsem je objednat, ale ve všech knihkupectvích jsou rozebrány s informací, že o dotisku se zatím neuvažuje. Naštěstí na webu je text dostupný v angličtině a několik volně přeložených vět v kombinaci s tím, co jsem si zapamatoval z představení, můžu přiblížit.

Scénu tvoří tři barové stoličky, spousta bot, klobouky, šály. Představitelky se v monolozích střídají.




1. Chlupy (Hair)
Můj manžel chlupy nenáviděl. Nutil mě je holit. Byla jsem obnažená jako malá holčička. To ho vzrušovalo. Když mě miloval, bylo to bolestivé. Odmítla jsem se dál holit. Manžel mně pak zahýbal, protože ho nechci potěšit. Terapeutka mně řekla, že manželství je kompromis.
Když přišel domů, holil mou vagínu, několikrát mě řízl, ale krve si nevšímal, protože mu to dělalo radost. Bez chmýří jsem však neměla žádnou ochranu.
Pak jsem si uvědomila, že chlupy jsou tam z nějakého důvodu - jako lístky kolem květu, trávník kolem domu. Musíte milovat chlupy, abyste mohli milovat vagínu.

Mezi monology jsou vkládány i krátké dialogy všech hereček.

Kdyby se vaše vagína oblékala, co by si vzala na sebe? (If your vagina got dressed what would it wear?)
Brýle, baret, koženou bundu, hedvábné punčochy, norka, pánský smoking, večerní šaty, flitry, jedině Armaniho, masku, vysoké podpatky, pláštěnku.

Kdyby vaše vagína mohla mluvit, co by řekla dvěma slovy? (If your vagina could talk, what would it say, in two words?)
Zpomal, jsi to ty?, nakrm mě, začni znovu, lízej mě, víc, prosím, nepřestávej, ach, Bože, nevzdávej to, ano, tam.

2. Záplava (The Flood)
Jedna z žen do svých 72 let nikdy neviděla svou vagínu, i když se koupala a sprchovala. Nikdy neměla orgasmus. Po návštěvě terapeuta si zapálila svíčky, vykoupala se, pustila si hudbu a když po více než hodině konečně našla klitoris (kvůli artróze měla omezenou pohyblivost), vykřikla.
Další monolog byl pro ni.

Andy Leftkov byl krasavec. Byli jsme v jeho autě, novém bílém Chevroletu. Mé nohy byly příliš dlouhé a tiskly se na přístrojovou desku. Políbil má kolena a to mě tak vzrušilo, že jsem ucítila záplavu tam dole. Nemohla jsem to ovládat, byla to síla vášně, řeka života ze mě vytryskla skrz kalhotky přímo na sedadlo auta. Andy řekl, že to páchne jako zkyslé mléko, poskvrnilo mu to sedadlo a že jsem páchnoucí podivné děvče. Chtěla jsem mu vysvětlit, že jeho polibek mě zastihl nepřipravenou. Zkusila jsem to utřít mými novými žlutými šaty. Andy mě vzal beze slova domů. Byla jsem i na dalších schůzkách, ale představa záplavy mě znervózňovala. Zdály se mně o tom šílené sny.
Ptala jste se, co by si oblékla. Co jsou to za otázky? Nosila by velký nápis Zavřeno kvůli záplavě.

Část z úvodních monologů je v následujícím videu, kde jsou všechny tři herečky, jak jsme je viděli.


3. Seminář o vagíně (The Vagina Workshop)
Moje vagina je škeble, kulatá, růžová, něžná škeble, která se otvírá a zavírá, zavírá a otvírá. Je květinou, výstředním tulipánem, který má úzký a hluboký kalich a měkké, ale pevné okvětní lístky.
To jsem se naučila na semináři o vagínách. Žena, která ho vedla, nás na první schůzce požádala, abychom nakreslily svou vagínu. Jedna těhotná žena nakreslila velká rudá ústa, jiná, kost a kůže, velký servírovací a vzorovaný talíř. Já jsem nakreslila obrovskou černou tečku s malými, zakroucenými čarami okolo ní. Černá tečka byla tím, co černá díra ve vesmíru, a zakroucené čáry lidé nebo věci, které se v ní ztratí.
V semináři jsme také byly požádány podívat se na naše vagíny v ručním zrcátku a potom sdělit, co jsme viděly. Musím říct, že do té doby všechno, co jsem o vagíně věděla, bylo z doslechu. Nikdy mě nenapadlo se na ni dívat. Bylo to trapné, připomnělo mně to, jak se museli cítit dávní astronomové se svými primitivními dalekohledy. Znepokojilo mě to, jako když poprvé uvidíte rozříznutou rybu. A nejvíc mě překvapily všechny ty vrstvy.
Pak se naše lektorka zeptala, kolik z nás někdy mělo orgasmus. Ruce zvedly jen dvě. Já jsem se nehlásila, měla jsem ho jen mimoděk, ve snu, při koupeli, na koni, na kole, na běžeckém pásu v posilovně. Bylo to ale dávno, proto jsem byla v semináři.
Pak jsme si s pomocí zrcátka měly najít klitoris. Rozplakala jsem se, musela bych se vzdát své fantazie, nechtěla jsem ho hledat, podlehla jsem panice, že ho nemám, že jsem jedna z těch neschopných, frigidních, mrtvých. Myslela jsem na to, jak jsem v 10 letech ztratila při plavání prstýnek, a že jsem ztratila i klitoris.
Lektorka mně řekla, že klitoris se nedá ztratit, je podstatou těla, zvonkem do domu a současně domem samotným. Lehla jsem si a zavřela oči. Připadala jsem si jako astronaut, který znovu vstupuje na povrch Země. Položila jsem tam prst. Chvěla jsem se, chvění přešlo v zemětřesení a pak v erupci.

Z knihy Woman: An Intimate Geography od Natalie Angier:
Klitoris je jediný orgán v těle, určený čistě pro potěšení. Klitoris je uzlíček nervů, má 8000 nervových vláken, abychom byli přesní. Je to větší počet, než se dá najít kdekoliv jinde v mužském a ženském těle, včetně konečků prstů, rtů a jazyka, a dvakrát víc než v penisu.

4. Protože se rád na ni díval (Because He Liked to Look at It)
Řeknu vám, jak jsem začala milovat svou vagínu. Myslela jsem si, že má vagína je neuvěřitelně ošklivá. Byla jsem jednou z těch žen, která, když se na ni podívala, od té chvíle si přála ji nemít. Dělalo se mi z ní zle. Litovala jsem každého, kdo s ní přišel do styku. Abych přežila, začala jsem se předstírat, že mám mezi nohami něco jiného. Představovala jsem si nábytek, bavlněné přikrývky, malé sametové pohovky, leopardí koberečky, hedvábné kapesníky, prostírání. Přestala jsem si ji uvědomovat. Když byl nějaký muž ve mně, viděla jsem ho v norkem lemované šále nebo v čínské misce.
Pak jsem potkala Boba. Byl tím nejobyčejnějším mužem, kterého jsem kdy poznala. Byl hubený, vysoký a nevýrazný, nosil khaki oblečení. Neměl rád kořeněná jídla ani poslouchat Prince. Nezajímal se o sexy spodní prádlo. V létě strávil čas ve stínu. Nesděloval své vnitřní pocity. Neměl žádné problémy a ani nepil. Nebyl příliš zábavný, tajemný ani charismatický. V autě nejezdil rychle. Nijak zvlášť mě nezaujal. Nevšímala bych si ho, kdyby nezvedl minci, která mně spadla na podlahu. Když se jeho ruka náhodou dotkla mé, něco se stalo. Šla jsem s ním do postele. A pak se stal zázrak.
Ukázalo se, že Bob miloval vagíny. Byl znalcem. Miloval jejich chuť, vůni, ale co bylo nejhlavnější, rád se na ně díval. Když jsme poprvé mazlili, řekl, že mě musí vidět.
"Však mě vidíš, tady jsem," odpověděla jsem.
"Musím se podívat."
Začal mě svlékat.
"Co děláš, Bobe?"
"Musím tě vidět."
Zatajila jsem dech. Díval se a díval se. Vzrušeně oddechoval a jeho tvář se změnila. Nevypadal už obyčejně, ale jako hladové zvíře.
"Jsi tak krásná," řekl. "Jsi elegantní a hluboká a nevinná a divoká."
"Tos tam viděl?"
Bylo to, jako kdyby četl z mé dlaně.
"Viděl, a víc, mnohem víc."
Díval se téměř hodinu, jako kdyby studoval mapu, pozoroval Měsíc. Byl tak vzrušený, začala jsem vlhnout. Představila jsem si, jak mě vidí. Bylo mně krásně. Začala jsem mít ráda svou vagínu.

Ne zrovna šťastná skutečnost (Not So Happy Fact)
Podle výsledků statistického průzkumu UNICEF z r. 2005 asi 130 milionům dívek a mladých žen byly zmrzačeny genitálie. V zemích, kde se to praktikuje, především v Africe, asi tři miliony mladých děvčat ročně může očekávat, že nožem, břitvou nebo skleněným střepem jim rozříznou klitoris, anebo ho úplně odstraní.
Jako kdyby mužům amputovali větší část penisu nebo úplně celý. Krátkodobé dopady zahrnují tetanus, krvácení, záněty v močové trubici, měchýři a vagíně, dlouhodobé chronickou infekci dělohy, zvýšené utrpení a nebezpečí při dětských porodech a předčasná úmrtí.



5. Má naštvaná vagína (My Angry Vagina)
Má vagína je vzteky bez sebe. Armáda lidí vymýšlí způsoby, jak nás mučit. Neustále se snaží do nás něco strkat. Třeba tampony. To nemůžou najít způsob jejich jemného mazání? Přestaňte do mě strkat nějaké věci a čistit mě.
Nevěřte jim, když říkají, že voní jako růže, když má být cítit jako vagína. Snaží se nás čistit, nutí vonět jako sprej z koupelny nebo zahrada. Všechny ty sprchové spreje, květinové, ovocné, dešťové, všechno vyčistí, jako kdybychom umyli rybu po upečení. Chci ochutnat rybu, proto jsem si ji objednala.
A pak ta vyšetření. Proč ty gumové rukavice? Proč ta baterka? A proč do nás strkají ty nacistické ocelové třmeny a studený kachní zobák?
Proč nemohou najít nějaký pěkný fialový samet, ovinout ho kolem mě, položit mě na nadýchaný bavlněný přehoz, obléct si pěkné růžové nebo modré rukavice a nohy pokrýt kožešinou?
A co je nejhorší, jsou tanga. Vagína má být uvolněná, potřebuje pohodlí.

6. Má vagína byla mou vesnicí (My Vagina Was My Village)
Dvacet až sedmdesát tisíc žen bosenských žen bylo znásilněno během války v Jugoslávii. Ve Spojených státech je každý rok znásilněno asi dvě stě tisíc žen, a to je jiný druh války. Následující monolog vychází z příběhu jedné z bosenských žen.

Moje vagina byla zelení, s vlhkým, světle růžovým polem, sluncem, které se něžně dotýká mého milého blond stéblem slámy.
Má vagína byla upovídaná, nedočkavá, kolik jen toho namluvila, nedokázala přestat.
Teď už ne, zdá se mně, že je tam mrtvé zvíře, zašité tlustým černým rybářským vlascem. Zápach mrtvého zvířete nejde odstranit. A její hrdlo je podříznuto a krev prosakuje mými letními šaty.
Moje vagina zpívala všechny dívčí písně, tóny zvonků koz, písně pustých podzimních polí, písně domova.
Od doby, co do mě vojáci vrazili dlouhou tlustou pušku, už ne. Šest z nich, obludní lékaři s černými maskami, strkali do mě láhve a koště.
Moje vagina plavala jak v řece, vysušila rozlitou vodu na sluncem rozpálených kamenech a na mém klitorisu tvrdém jako kámen.
Od doby, co mně rozedřeli kůži a utrhli kus stydkých pysků, už ne.
Moje vagina byla životem kypící vesnicí, mým domovem.
Teď už ne, co se na mně střídali sedm dnů, páchli jak výkaly a uzené maso a nechali ve mně své špinavé spermie. Stala jsem se řekou jedu a hnisu.
Moje vagina byla životem kypící vesnicí. Ale oni ji napadli. Zprznili a vypálili.
Nemůžu se jí dotknout.
Bydlím teď někde jinde. Nevím, kde to je.

Míša Sajlerová si notovala píseň Proměny z repertoáru Čechomoru s Lenkou Dusilovou (nevím už ale, zda u tohoto monologu).


7. Pipina, která uměla (The Little Coochi Snorcher That Could)
Během 13 let ve stovkách rozhovorů se ženami bez domova jen jedna nebyla sexuálně zneužívaná jako holčička, nebo znásilněna jako mladá žena. Pro většinu z těchto žen "domov" znamená děsivé místo, místo, odkud utekly. Útulky jsou první místa, kde mnohé z nich našly bezpečí, ochranu nebo pohodlí.
V monologu si žena vybavuje vzpomínky na traumatické sexuální zážitky v dětství a jak se z nich "léčila" sexuálními zkušenostmi s dospělou ženou.

Mám pět roků.
Matka mně hrůzu nahánějícím hlasem říká, abych si neškrábala pipinu. Vyděsilo mě, že bych si ji mohla vyškrábnout. Už se tam nedotýkám, ani ve vaně. Mám strach, že se voda dostane dovnitř a naplní mě, až prasknu. Přelepila jsem ji náplastí, ale ve vodě nedrží. Představuji si nějakou zátku, abych zabránila věcem do mě vstoupit. V posteli mám pod pyžamem troje bavlněné kalhotky. Chtěla bych se tam občas dotýkat, ale nemůžu.

Sedm let.
Edgar Montane, kterému je deset, se na mě naštval a praštil mě vší silou mezi nohy. Cítím se polámaná, kulhám, nemůžu čurat. Matka se mě ptá, co mám s pipinou, a když jí řeknu, co mě Edgar udělal, ječí, že nikdy nesmím dovolit, aby mně tam dole někdo sahal.

Devět let.
Hraju si na posteli, poskakuju a padám a napíchnu se pipinou na sloupek postele. Roztrhla jsem si ji, v nemocnici mě zašili.

Deset let.
Otec pořádá nahoře večírek, každý pije, já si hraju v přízemí a zkouším si obléct novou bavlněnou bílou podprsenku a kalhotky, které mi dala přítelkyně mého otce. Najednou ke mně zezadu přijde nejlepší přítel mého otce, ten mohutný chlap Alfred, stáhne mně kalhotky a strká do mé pipky svůj velký tvrdý penis. Křičím, kopu, snažím se vytrhnout, ale marně. Objevil se můj otec, má zbraň, všude je krev.

Třináct let.
Má pipina je místo bolesti, ošklivosti, vnikání a krve. Místo pro nepříjemnosti.

Šestnáct let (tento věk sem původně zařazen nebyl, další odstavec byl součástí vzpomínek z 13 let, z toho vyplývající pedofilie však vzbudila pohoršení, a proto ho autorka přiřadila k vyššímu věku).
V našem sousedství bydlí nádherná 24-letá žena. Jednoho dne mě pozvala do svého auta. Ptá se mě, jestli se ráda líbám s chlapci, řekla jsem jí, že ne. Pak řekne, že mi chce něco ukázat, nakloní se ke mně, něžně mě políbí a pak vsune svůj jazyk do mých úst.
Páni. Ptá se mě, jestli chci přijít do jejího domu, a pak mě zase políbí. Ptá se mé matky, jestli u ní můžu strávit noc, matka je potěšena, že taková krásná a úspěšná žena se o mě zajímá.
Bojím se a nemůžu se dočkat. Její byt je fantastický. Až vyrostu, chtěla bych být sekretářkou jako ona.
Dá si vodku, já ji chci také. Alkohol mně stoupá do hlavy. Jsem uvolněná a připravená. Něžně a pomalu mě pokládá na postel. Hraje si se mnou a má pipina, kterou jsem dosud považovala za ošklivou, a teď - jsem tak horká a divoká.
Řekla mi: "Tvá vagína, nedotčená mužem, voní tak krásně, svěže, přála bych si, aby to trvalo věčně." Jsem šíleně odvázaná a pak zazvoní telefon, samozřejmě je to má matka. Chce se ujistit, že tam nejsou žádní chlapci.
Pak mě úžasná paní učí všechno o mé pipině, nutí mě hrát si před ní a také různé způsoby, jak si dělat potěšení, že pak nikdy nebudu muset spoléhat na muže. Ráno jsem měla strach, že jsem se stala chlapem, protože jsem se do ní zamilovala. Zasmála se, ale pak jsem ji už neviděla. Později jsem si uvědomila, že byla mou překvapivou a nečekanou spásou. Změnila mou ubohou pipinu a pozvedla jí do nebe.

Pobuřující skutečnost o vagíně (Outrageous Vagina Fact)
Z knihy The Technology of Orgasm od Rachel Maines:
Prodávat vibrátory je zakázáno v následujících státech USA: Alabama, Texas, Mississippi, Georgia, Louisiana, Virginia a Indiana. V některých státech, jestliže budete přistiženi při pokusu ho prodat, můžete dostat pokutu až 5 tisíc dolarů a hrozí vám až 3 roky nucených prací. Zatím jsme ale neslyšeli o masové vraždě spáchané vibrátorem.




8. Rehabilitace slova k.nda (Reclaiming Cunt)
Nazývám to k.ndou. Opravdu se mně to slovo líbí. K.nda. Poslechněte si to: k.nda.
A tady Dáša Bláhová nejméně 5 minut učila celé obecenstvo vyslovovat "k.nda", odpočítávala "jedna, dva, tři: k.nda," protože je to slovo, které se nezaslouženě považuje za vulgární. Navíc ho (mimo rámec hry) dala do souvislostí s energií kundalini, která tělu poskytuje pocit tělesného uvolnění a blaženosti a využívá se v józe.

Ve hře Dáša Bláhová také rozebírá všechna další možná označení vagíny v češtině (číča, mušlička, škeble, …) i všemožných cizích jazycích. Víte, jak se vagína řekne v ruštině? Что это? (Co je to?)

9. Žena, která ráda obšťastňovala vagíny (The Woman Who Loved to Make Vaginas Happy)
Tato část je dostupná na YouTube v podání Ivy Pazderkové, v první části od 0:50, na kterou ještě navazuje druhá část se zvukovými projevy orgasmů.
Od Dáši Bláhové si pamatuji "katolický orgasmus" - sevřené rty a ovládání se, ale nakonec unikne: "Ach, Bože, …, ty, ďáble."

10. Byla jsem tam na sále (I Was There in the Room)
V monologu Eve Ensler popisuje detaily porodu své vnučky.

Co na závěr? "Kontroverzní" hra se setkávala s rozporuplnými reakcemi, byla označována jako oplzlá a pobuřující, někteří diváci v průběhu představení odcházeli, přes vážná témata má však i humorné stránky. Při naší návštěvě nikdo neodešel, v Česku jsou prudérní jen bigotní věřící a těch je 6 % (nebo kolik to mají lidovci voličů), jsme trénovaní, i prezident se vyjádřil "k.nda sem, k.nda tam".
Humor nakonec projevil i jeden divák, Dáše Bláhové místo obvyklé kytice věnoval ananas (mušli asi nesehnal).



Eve Ensler po Monolozích vagíny napsala ještě volné pokračování s názvem The Good Body a Intimní divadlo Bláhové Dáši ho pod názvem Tělo má v repertoáru také. V něm se autorka zaměřuje na to, proč v přijetí žen v očích společnosti se klade takový důraz na jejich vzhled a sexuální přitažlivost (mohou přece být také inteligentní), a jakým způsobem se ženy tomuto diktátu podřizují.

33 komentářů:

  1. Jak jsem viděla z autobusu na plakátech, bude nebo bylo tohle představení v Litomyšli. Asi to musí být hodně zajímavé, já bych s tím neměla sebemenší problém.Nějak mi naskočila hláška z filmu Ženy v pokušení kde matka v podání Elišky Balzerové poučuje svou dceru (Lenka Vlasáková) " Nepodceňuj inteligenci své frndy!" Popsal si to hezky, ale nenapsal si, jaký pocit si z té hry měl ty a jak se ti to (ne)líbilo

    OdpovědětVymazat
  2. ahoj nasvštívyla bis prosým múj blogísek o mořských vílách? mislým si že je moc heskí!

    OdpovědětVymazat
  3. Po zoznámení sa s tématikou výborného článku nemám zatiaľ komentár, musím trochu rozmýšlať, až potom.Ale spontanne ma napadá, že ani autorka, ani predstaviteľky v hre a možno ani čitateľ by nemali šancu, stať sa prezidentom v nemenovanej krajine, kde stojí v konkurenčnom boji o tento titul žena proti relatívne otvorenému, trochu "prostořekému" chlapovi, ktorý pomaly už stráca - hlavne debilným ohováračkám, týkajúcim sa privátnych záležitostí - svoje vynikajúc trumfy, ktorými predtým bodoval...

    OdpovědětVymazat
  4. Upřímně, tohle představení bych asi neskousla. Ne asi, určitě. Prudérní nejsem ani trochu, občas si říkám, že bych mohla i ubrat , jen tohle asi nebude úplně mým šálkem kávy.

    OdpovědětVymazat
  5. Pořád nechápu, proč je erotika a sex chápana jako něco šokujícího, kontroverzního, provokujícího. I tady na blogu je to cítit. A přitom, erotika a sex je přece něco prazákladního, přirozeného.   

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem každopádně pro dialog.

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Inteligence
    Ale když se říká, že muži myslí jen tím jedním, moc inteligence se tomu nepřikládá.
    Jsem rád, že jsem na představení byli, co možná trochu překvapí a mnohým divákům může chybět, je, že představení chybí nějaká akce, herečky sedí na židlích a deklamují text. Možná by se mohly také trochu projít, použít nějaká gesta, zde to zastupovalo jen převlékání.[2]: Navštívil jsem ho, je pěkně růžový :)
    A také má vytříbenou inverzní češtinu.[3]: Myslím, že ty zvukové záznamy a nálepka "sexuálního predátora" (slovy paní Obamové) Trumpovy šance hodně snížily. Po hispáncích a černoších k jeho odpůrcům přibyla nezanedbatelná část žen a tým Clintonové to bude pořád vytahovat a tyto nálady přiživovat.
    A přitom proti Clintonovi nebo kdysi Kennedymu je to bezvýznamné.

    OdpovědětVymazat
  8. [4]: Původně bylo představení určené hlavně pro ženy, ale samozřejmě muže také zajímá :)
    Sám bych tam asi nešel, abych nevypadal jako úchyl.[5]: Na blogu je to dost zvláštní. Ty jsi jednu dobu měl zablokovaný přístup, Pavel Kreperat, který zveřejnil fotografii ňader (asi) nějaké přítelkyně (a šlo jen o obrys ve stínu, a tedy obyčejný akt), ji musel odstranit, a přitom na titulní stránce mnohokrát byly intimní články o menstruaci a antikoncepci.Monology vagíny autorka dále rozvíjí, např. přidala jeden o životě arabských žen pod burkou, a kdysi se v jednom mluvilo právě o menstruaci, ale ani jeden z nich v představení a ani v textu, který jsem sehnal, nebyl.[6]: S vagínou rozhodně, a dialog může být i vzrušený :)

    OdpovědětVymazat
  9. Viděla jsem Monology, je to perfektní hra, ovšem,je třeba nemít předsudky a být nějak nad věcí. A je to sice o erotice, ale jen v náznacích...

    OdpovědětVymazat
  10. [7]: ad 3: to je pravda. A Mes. Holland a Mitterand, ciastocne aj Herr Schöder dokonca z podobnych temat profituju, Francuzi su skoro na svojich prezidentov kvoli sexulnym priestupkom az pysni.Uprimnost sa asi v prudernej Emerike moc nevyplaca. Pritom sa jedna vyhradne o privatne veci, nie?Skoda. Dufam, ze "kostky nebyly uz vrzeny definitivne"!

    OdpovědětVymazat
  11. Nejsem prudérní, sex patří k životu, myslím, že dost lidí by se divilo do kolika let. Je to opravdu individuální. Svoje tělo znám dobře, myslím, že i manžel ho zná, ale jaksi se mi více líbí, když je otevřenost mezi partnery než na veřejnosti. Za celý život jsem si o těchto intimitách nevykládala ani s kamarádkami. Jeden takový poznatek ze života: milování by mělo být hezké a ne vynucené jednou ani druhou stranou. Proti svádění nic nemám, jakékoliv násilí mi vadí.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Jen ještě takové krédo: nic se nemá přehánět- ve více sférách života.

    OdpovědětVymazat
  13. Muselo to být zajímavé představení, herecky báječně obsazené. Ještě, že neexistuje divadelní představení o údu mužově!    Hlavní roli by mohl hrát třeba...J.Kukura!   

    OdpovědětVymazat
  14. [8]: Přesně tak, člověk se tu klidně může psychicky a citově odkopat, není problém psát o pokusech o sebevraždu (jedna dívka ji dokonce i spáchala), o tom, že se sebe poškozuješ, že bereš různé drogy, že máš nevyléčitelnou nemoc atd. Zkrátka čím intimnější téma, tím lépe, ale sex a erotika je prostě fuj.     

    OdpovědětVymazat
  15. [14]:Není fuj, je normální, ale nemusí se zrovna veřejně probírat. Pak už není nic tajemné, ke zvídání...

    OdpovědětVymazat
  16. Raz som si chcela, pri nejakom pruseri ohľadne inej mladej dámy, z hĺbke duše uľaviť. Ale to slovo zo mňa nevyšlo. Iba som zavrela oči a stisla ústa. Staršia kolegyňa mi s kľudným hlasom povedala " Buď dámou a povedz " vagína". Mňa to rozosmialo a odvtedy to celkom rada používam a vždy ma to pobaví, a rozosmeje ma spomienka, a zlosť je preč.
    "Nič ľudské mi nie je cudzie "...To predstavenie môže byť zábavne. Aj tak sa celý svet točí iba okolo toho. Vesmír je ružový a Boh je múdra ženská ...tvrdia títo dvaja a ja https://youtu.be/3mVp1VTjR6E  ... muži tvrdia čo je veda a pritom vždy ide iba o to, či dá, alebo nedá ...D
    A ešte aj táto milá odrhovačka by mohla byť k téme. "Všetci sa zídeme raz v jednej posteli - budeme mŕtvi a tak strašne dospelí.... krásna odrhovačka https://youtu.be/YS3CxbfG3M4
    Prepáč za propagáciu slov. muziky- žiadne veľké umenie, ale s malo slovami povedali všetko.

    OdpovědětVymazat
  17. [9]: Výstižné, takto to taky vidím.[10]: Původně jsem myslel, že bych v USA k volbám nešel (jako nechodím u nás), ale poslední dobou, když ta antikampaň proti Trumpovi je tak soustředěná a nadšené úsměvy Clintonové na první pohled falešné, bych se přikláněl k němu. Na jednostrannou propagandu jsme alergičtí.
    Američané jsou divní, asi u nich má kolébku pornografie a vedle toho prudérnost a obviňování mužů z harrasmentu, jen když se žen dotknou v přeplněném metru.[11]: Když někdo vykládá o svém intimním životě, taky se mně to nelíbí, hru ale beru jako kaleidoskop velmi různorodých stránek intimity se zdůrazněním stránek, kde jsou ženy ponižovány.
    Myšlenka hnutí V-Day je proto chvályhodná, ale nedovedu si představit, jak může pomáhat ženám v arabském světě nebo Africe. Už jen to, že bojovníci Islámského státu mají k volnému použití sexuální otrokyně, je děsivé a pomůže je jen do posledního muže je vybít.[12]: Ano, i ze sexu může být infarkt, jak se kdysi přihodilo jednomu francouzskému prezidentovi.

    OdpovědětVymazat
  18. Jednou to dojde nejspíš tak daleko :), že vagíny a penisy budou součástí velkoplošných reklam (třeba na intimní kosmetiku) a většina lidí bude souhlasit a říkat, jak je to přirozené :). Jinak o hře už jsem četla a určitě mají příběhy v ní zmíněné, svůj význam. Já bych šla do divadla raději na něco jiného, ale umím si představit, že třeba Anička Polívková je v takové roli určitě skvělá.

    OdpovědětVymazat
  19. [15]: Asi máš pravdu, ode dneška neřeknu nikomu o sexu a erotice ani slovo, všechno to tajemství si nechám jen pro sebe.           

    OdpovědětVymazat
  20. [13]:Takové představení by se asi skládalo jen z jednoho monologu
    Mužský pohled je hodně jednoduchý :).
    Juraj Kukura je opravdu Jura, počítám, že návštěvnost by byla 10 žen na jednoho muže.[14]: Myslím, že je v tom filozofie Novy, po sebevraždě nešťastné blogerky byla titulní stránka přímo zahlcena články, které se jí zabývaly, stinné stránky a tragédie všeho druhu jsou pro ně hlavními taháky a k tomu pak třpytky že života celebrit.[15]:[19]: Pokud ale jde o básnickou licenci či povídku, myslím, že by to nemělo vadit. Naopak intimní život konkrétních lidí by se rozebíral nemusel, ale ten právě bulvár zajímá nejvíc. Je to otočené na hlavu.[16]: Gabi, za hudební odkazy právě naopak jsem rád. Zvlášť když se na vše dívají s nadhledem. Růžový vesmír - vtipné, růžové brýle a existuje prý i obchod Růžový slon, kde se prodávají erotické pomůcky. Jak je něco růžové, vždy z toho vyzařuje radost [18]: Nevím, nevím, co by na to řekla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a podobné úřady?
    Podruhé bych na toto představení nešel, ale jinak jsem rád, že jsme ho viděli. Potom jsem si navíc pustil film Hra o jablko s Dášou Bláhovou v hlavní roli, v mládí byla opravdu moc hezká.

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Přesně tak, čistý hyenismus je košer, ale jakmile popíšeš přirozenost erotického aktu, tak jsi zkrátka za zvrhlíka. Něco je shnilého je na tomto Světě, nemyslíš?       

    OdpovědětVymazat
  22. [21]:Ano, něco je shnilého ve státě dánském

    OdpovědětVymazat
  23. Já jen kdysi viděla na tuhle hru krátkou upoutávku, a pamatuju si, že jsme se doma zasmáli. Abych se ale přiznala, nějak tomu dnešnímu umění moc nerozumím a v mnoha hercích jsem se zklamala, je mi to líto, ale je to tak.

    OdpovědětVymazat
  24. Připadá mi to ujeté, nechápu co dámy provozující monolog se svou vagínou, od toho očekávají, navíc jsou úplně mimo, vagína je úplně něco jiného než k čemu tento název používají... ještě k úplnosti chybí monology s penisem, ale ani na takové představení bych nešla, poslouchat takové nesmysly  musí normálními člověku negativně ovlivnit sexualitu a přitažlivost druhého pohlaví... divím se chlapům co na to jdou, to je stejně hloupé, jako je tahat k porodu, pokud si např. chlap než se dotkne své ženy, vybaví tyto kecy co slyšel na takovém představení, nebo jak vypadá "vagína" jeho ženy při porodu, tak ho musí přejít chuť na sex...

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Existují i divadla jednoho herce, ale na takovém jsem ještě nebyl. U toho mám pocit, že už stačí text jen namluvit na zvukový záznam a do divadla ani není třeba chodit.
    Na druhé straně mám radši modernější divadlo, než klasické hry typu Maryša, Strakonický dudák, Lucerna apod.[24]: Za muže můžu říct, že si po takovém představení uvědomí (či připomenou), že žena je rovnoprávný a rovnocenný tvor, který má svůj vnitřní svět, který je nutné respektovat, že není jen věc nebo plod na stromě, který lze utrhnout, že potřebuje pozornost, ohleduplnost, promluvit si (a ne jen čučet u notebooku :)).
    Když se narodil první syn (před téměř 27 roky), bylo už možné, aby muži k porodu chodili, manželka o to ale nestála a já jsem o tom vůbec neuvažoval. Dovedu si představit, o jak bolestivou záležitost se jedná, a stejně bych tam nebyl nic platný.

    OdpovědětVymazat
  26. zdravím, musím se přiznat, že na něco takového bych asi nešel

    OdpovědětVymazat
  27. Je to jistě odvážné a nezvyklé představení. Přiznám se ale, že tohle není zrovna něco, co bych si přála vidět. Ne snad, že bych byla nějak výrazně prudérní, ale nemusím být u všeho.
    Jinak mě velmi zaujalo, že část výdělku jde ve prospěch týraných žen, za to autorce i herečkám patří potlesk, uvedené příběhy žen jsou často otřesné a rozhodně není na škodu, že se o jejich utrpení mluví.

    OdpovědětVymazat
  28. [14]: Viděla jsem nedávno moderní živou sochu - obludnou maketu ženy. Nahé ženy, která rodí dítě, se všemi pohlavními orgány, to dítě se plazí k jejímu prsu a pije mléko (dítě - loutka, samozřejmě), kolem si hrají normální děti, když náhodou z prsu vystříkne mléko na ostatní hrající si děti, tak z toho mají legraci. Tato socha je umístěna někde v parku, velikostí monstrózní a moje reakci, když jsem tu obludu viděla, byla spíš záporná. Kde je krása maminky a dítěte, kde je intimita? Nemyslím si, že je fuj mluvit o sexu a přirozených cestách života, ale některé věci by opravdu měly být spíš pro soukromí, nebo ve vymezených kategoriích.

    OdpovědětVymazat
  29. Když jsem četla rozbor monologů, připadal mi fascinující. Současně jsem si vybavila vntiřní rozhovory jisté Anastazie, z Padesáti odstínů šedi, kdy se prala mezi sexuchtivou Vnitřní bohyní a hlasem rozumu v podobě Brumbála. Vnitřní bohyně očividně vyhrávala na plné čáře
    To představení mohlo být fakt zajímavé, ale nevím, jestli bych na ně zrovna šla.
    [25]: Ad přítomnost muže u porodu - mně připadá, že se z toho dělá módní záležitost. Jistě, většina chlapů chce být se svou ženou v její chvíli, ale někteří z toho mají obavy. Jen aby to nedospělo do fáze, kdy přítomnost muže u porodu bude nepovinně povinná, bez ohledu na to, co si rodičové přejí.

    OdpovědětVymazat
  30. [28]: Hmm, to zní až naturalisticky, moc si to neumím představit, ale určitě máš pravdu v tom, že nějaké věci by měly zůstat v soukromí, zároveň si ale myslím, že i o sexu se dá mluvit otevřeně, přesto vkusně.   

    OdpovědětVymazat
  31. [26]: Já jsem přemohl a šel :). Ale vážně, docela mě zajímalo, jak to bude podáno.[27]: Myšlenka pomáhat je pěkná, jen nevím, jak mohou peníze pomoct změnit zažité zvyky a rituály mužů v Africe a arabském světě.[28]:[29]: Zrovna ve zmiňovaném filmu Hra o jablko s Dášou Bláhovou je ukázek skutečných porodů několik, včetně císařského řezu, ale nechtěl bych na porodním sále být a dívat se na trápení mé drahé. Proto jsem také poslední monolog, který se porodu týkal, raději do článku nezařadil.[30]: Naprostý souhlas.

    OdpovědětVymazat
  32. [30]:S tím souhlasím... a tu maketu rodící ženy jsem viděla na jednom videu, nikoliv osobně, mělo jít o nějakou výstavu nějakého umělce v nějakém městě v Austrálii
    Video bych asi dohledala, pokud by byl zájem a dala odkaz.
    Ta žena-matka byla fakt obludná. Na druhou stranu, možná byla schválně obludná, aby si ji lidi nespojovali až tak moc se ženou skutečnou.

    OdpovědětVymazat
  33. [32]: Aha. A mohl bych tě poprosit o ten odkaz? Snažil jsem se to najít sám, ale marně. Tvůj popis je tak sugestivní, že neodolám tuhle zvláštnost shlédnout. Za odkaz předem děkuji.   

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Nikola Tesla - geniální vynálezce a špatný obchodník (+ památník u Niagarských vodopádů)

Původem chorvatský rodák Nikola Tesla (1856-1943) je zřejmě největším vynálezcem všech dob, obdiv k němu však neměl dlouhého trvání a nakon...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)