Velká čínská zeď (Wan-li Čchang Čcheng/The Great Wall of China) měla sloužit jako ochrana proti nájezdům Mongolů a zásluhou dynastie Ming, která v Číně vládla od r. 1368 téměř tři století, se rozrostla do neskutečné délky 6700 km (pro srovnání obvod Země má asi 40 000 km). Traduje se, že by měla být viditelná z Měsíce, jde ale o nadsazené tvrzení, zeď má v nejširším místě 10 m a ze vzdálenosti Měsíce 384 000 km by ji nerozeznal ani orel, její viditelnost z vesmíru nakonec nepotvrdil ani čínský tajkonaut (= rusky kosmonaut, "americky" astronaut).
Nejsnadnějším způsobem, jak se ke zdi dostat, je ubytovat se v Pekingu, kde každý (jen trochu lepší) hotel k ní nabízí výlet, podobně jako v Káhiře lákají k pyramidám v Gíze.
Do hotelu v Pekingu jsme dorazili ve 3 hodiny ráno po strastiplném letu ze Šanghaje, kdy letadlo vzlétlo po 6 hodinách od plánového odletu až na třetí pokus. Návraty rozjíždějícího se letadla ze startovací dráhy zpět k odletové hale a nutnost blíže nespecifikovaných oprav, zmatené informace, že bychom se měli odbavit na jiný let, vzápětí dementované, že s opravou původního letounu to vypadá nadějně (skutečnost však byla zcela jiná), nás dost vystresovaly, ale pak z radosti z přežití jsme na recepci hotelu vysněný výlet hned domluvili a v 6 hodin ráno na něj vyrazili.
První zastávka byla u hrobek císařů dynastie Ming a jejich manželek. Je jich zde pohřbeno 13 z celkového počtu 16. Ke každé hrobce je postavena budova s velkým sálem, kde jsou vystaveny sochy, šperky, keramika a oblečení císařů. Sarkofágy jsou skryty v podzemí a nejsou běžně přístupné, ale stejně by se tam vzhledem k šeru nedalo nic fotografovat.
Nejsnadnějším způsobem, jak se ke zdi dostat, je ubytovat se v Pekingu, kde každý (jen trochu lepší) hotel k ní nabízí výlet, podobně jako v Káhiře lákají k pyramidám v Gíze.
Do hotelu v Pekingu jsme dorazili ve 3 hodiny ráno po strastiplném letu ze Šanghaje, kdy letadlo vzlétlo po 6 hodinách od plánového odletu až na třetí pokus. Návraty rozjíždějícího se letadla ze startovací dráhy zpět k odletové hale a nutnost blíže nespecifikovaných oprav, zmatené informace, že bychom se měli odbavit na jiný let, vzápětí dementované, že s opravou původního letounu to vypadá nadějně (skutečnost však byla zcela jiná), nás dost vystresovaly, ale pak z radosti z přežití jsme na recepci hotelu vysněný výlet hned domluvili a v 6 hodin ráno na něj vyrazili.
První zastávka byla u hrobek císařů dynastie Ming a jejich manželek. Je jich zde pohřbeno 13 z celkového počtu 16. Ke každé hrobce je postavena budova s velkým sálem, kde jsou vystaveny sochy, šperky, keramika a oblečení císařů. Sarkofágy jsou skryty v podzemí a nejsou běžně přístupné, ale stejně by se tam vzhledem k šeru nedalo nic fotografovat.
Působivé je však samotné prostředí areálu, který se rozkládá na 40 km čtverečních v zalesněné krajině.
Nejnavštěvovanější místo Velké čínské zdi je na vrcholu a okolí hory Badaling (Pa-ta-ling), asi 80 km od Pekingu. Její nadmořská výška je 1015 m, ale není nutné tam stoupat, protože pod vrchol jezdí lanovka. Toho jsme také využili, protože se spustil silný déšť.
Obrovská délka zdi byla současně i její slabinou, protože bylo obtížné ji celou střežit. Tomu měl napomáhat systém 25 tisíc pozorovacích věží, mezi nimiž se obránci pomocí kouřových signálů informovali o blížícím se nebezpečí. Jako prvnímu se podařilo zeď překonat a dobýt rozsáhlá území Číny mongolskému vojevůdci Čingischánovi v 13. století. Do naší doby se zachovalo jen asi 30 % délky zdi a i z toho mnohé části jsou novodobou rekonstrukcí, což platí také pro oblast Badalingu.
Místo je atraktivní výhledy na zvlněné linie zdi táhnoucí se kopcovitým terénem.
Bohužel špatné počasí viditelnost značně snižovalo.
Les deštníků dal vzpomenout na Renoirův obraz a pláštěnky na skladbu Ulica plná plášťov do dažďa Mariana Vargy a jeho skupiny Collegium Musicum.
V r. 2007 Velká čínská zeď společně s antickým amfiteátrem Koloseum v Římě, kultovním místem Inků Machu Picchu v Peru, mauzoleem Tádž Mahal v Indii, jordánským skalním městem Petra, mayským městem Chichén Itzá v Mexiku a sochou Krista v Rio de Janeiro byla v celosvětové anketě vyhlášena novým divem světa.
P.S. Tento článek byl na blogu mým dvoustým a příště bude soutěž o věcné ceny, podobně jako byla po stém článku.
P.S. Tento článek byl na blogu mým dvoustým a příště bude soutěž o věcné ceny, podobně jako byla po stém článku.
,%20Kunstmuseum,%20Basilej.jpg)
Einfach super! Musel to byt napinavy vylet. Cesta na koniec (zaciatok?) sveta, kam u asi nikdy nepojdem. Vyborny clanok, hodny jubilejneho okruhleho cisla.
OdpovědětVymazatJako jubilejní jsi vybral opravdu hodně "vzdálený" článek. Musí to být nádherný zážitek stát na tom vrcholu a vidět toho čínského hada který se plazí do dálky. Ale co mne zaujalo je ten kousek který nikam nevede, tedy končí přímo ve skále. To by ale vylučovalo to, co jsem někde četla že se po zdi dalo jezdit po její celé délce.
OdpovědětVymazatTajně doufám, že se na zeď někdy dostanu.
OdpovědětVymazatTvé nádherné fotky mne v mých tužbách jenom utvrdily
Vypadá to pravdu impozantně, musí to být neskutečný zážitek, vidět to na živo.
OdpovědětVymazatS počasím jsi měl pech, ale stejně to musel být fantastický zážitek.
OdpovědětVymazatKterý, jak vidím na fotkách, si počasí - nepočasí, nenechalo ujít stovky dalších návštěvníků. Paráááda.
Zajímavé, pěkně popsané, celý výlet mohl být dobrý.Tak nevím, jak to počítáte. Když spočítám uvedené počty článků od r. 2011, vychází mi 270, ať podle témat nebo statistiky v menu, takže jak to je?
OdpovědětVymazatP.S. Tento článek byl na blogu mým dvoustým...
[1]: Kingu, ty jezdíváš do Japonska, a to je dál, příště si na cestě udělej přestávku :)[2]: Zřejmě si říkali, že skála se nedá vylézt a takto to stačí. Možná to tak kdysi bylo, ale teď je hodně postaveno zcela nanovo a na tuto "funkcionalitu" asi pozapomněli :)[3]: Přeji ti to, protože ty bys vykouzlil fotky úplně jiné kategorie.[4]: Opravdu je, jedinou stinnou stránkou je, že výlety mikrobusem také obsahují zastávky v obchodech s čínskými výrobky nekřesťanským cen, kde se na každého vrhne deset prodavačů, málokoho to zajímá a navíc se tím zabije plno času.[5]: Mrzí mě, že zrovna zde počasí vyšlo tak špatně, větší štěstí jsme měli další den při návštěvě Zakázaného města a Letního paláce v Pekingu, ale to zas někdy jindy.[6]: Růžo, v prvních dvou letech psala články také Zuzana, celkem 70, a proto mně vychází 200.
OdpovědětVymazat[7]: Já jsem si zase myslela, že to byly třeba odpočitatelné články- jako třeba položky základu na daň.
OdpovědětVymazat[7]: Musím také ještě pochválit fotografie. Místa, která člověk sám nenavštívil, jsou vždy zajímavější a okem turisty ukázaná o to víc.
OdpovědětVymazatTak to musel být tedy supervýlet! Pěkně daleko ses vydal. My jsme taky na Etně neměli ideální počasí, hodně tam byla mlha.To s tím letadlem a přistáváním muselo být tedy dost nepříjemné.
OdpovědětVymazatna Čínu už začínám být alergický...ale památky jsou skvělé.
OdpovědětVymazatmáma vždycky vzpomínala, jak prý Sibyla předpověděla,
že žluté plemeno zaplaví Evropu,
a tak se báli války. jenže žádná válka,
my si je sem nataháme sami....hrozné
[8]: Že bych se třeba k nějakým článkům raději ani nehlásil
OdpovědětVymazatNaštěstí jsem ale už od začátku měl představu, jaká témata bych na blogu chtěl mít, a víceméně se toho držím, i když někdy mám pokušení vybočit, proto je tu rubrika nezařaditelných článků O všem možném.[10]: Etna také má skoro 4000 m, loni jsme byli na Vesuvu a i když bylo pěkně, k našemu zklamání Neapol byla v oparu (asi z moře), a to Vesuv nemá ani 1300 m. Nevím, jak to ti profesionální fotografové dělají, že mají tak dokonalé fotky. Možná k tomu potřebují 50 návštěv.[11]: Já bych se Číny ani nebál kvůli vojenské síle, ale tomu, že nás převálcují ekonomicky: 1. levnou pracovní silou, 2. nedodržováním autorských práv a kopírováním vyspělých technologií a 3. i jejich vlastními schopnostmi a dravostí (např. v Africe), na špici se dostávají i ve vědě, třeba jen to, jaké úžasné stavby tam vyrůstají (přehrady, mosty, mrakodrapy, rychlovlaky, ...). A k tomu ta vyspělá starodávná kultura.
Neskutečný zážitek, který se ve skutečnosti splnil. Zážitky, které jsou popisovány, včetně fotografií je něco, co se každému hned tak nesplní. Škoda toho špatného počasí, ale v tom se nedá vybírat. Z té popisované části o vzletu a návratu letadla mne plně utvrzuje mé přesvědčení, že mám stát raději na zemi. Hezky se to čte a fotografie supr.
OdpovědětVymazatTy jsi cestovatel! Kolik jsi toho už sjezdil a zkouknul na vlastní oko. Další pěkná fotoreportáž, zaujalo mě, že té zdi zbylo jen 30%, naivně jsem se domnívala, že se zachovala celá.
OdpovědětVymazatJedno ti zůstane, stoprocentně - zážitky z cest. Fotky jsou krásné, ale vidět tato místa osobně, musí být fantastické.
Dodatečně - ptal ses na ten most s nápisem. Nachází se v Židlochovicích, tedy kousek od Brna.
OdpovědětVymazatMoc pěkný dokument i fotky, Miloši :). Je to hodně zajímavé místo, na které se já nikdy nedostanu. Ale to nevadí, ty to všechno odcestuješ i za mě a já se tady u tebe pak ráda podívám na tvoje zážitky :).
OdpovědětVymazat[12]:to jsem měl právě na mysli...přesně. a k tomu je smutné, že i když ledacos vylepšili, tak pořád z větší částí zavalují svět šmejdy. to zabolí v zemi, kde měly výrobky vždy velikou kvalitu (leccos má člověk doma ještě po pradědovi a boty, které vydržely i padesát let a dědily se? pch, čínské tři neděle...)
OdpovědětVymazatTak nevím mám-li blahopřát ke krásné až překrásné reportáži, nebo ke 200 tému článku? Takže, k obojímu!
OdpovědětVymazatKrásný článek a úžasné fotky, nemohu se vynadívat, Čína je fascinující země, že si tam byl se ti dá v dobrém závidět...
OdpovědětVymazatTo musel být úžasný zážitek, mě tyhle místa příjdou tak hodně vzdálená, že myslím, že se tam nikdy nepodívám, asi mi to není přáno.
OdpovědětVymazatKrásná reportáž i fotografie.
zdravím, také tam se někdy budu muset podívat, už je nejvyšší čas (vezmu to cestou přes Řecko, Egypt, Maroko a dál)já bych si tam ovšem nejraději vyhledal indicie k nalezení dosud neobjevených artefaktů využitelných k duchovním účelům (chcete-li k magickým účelům)
OdpovědětVymazatDočetla jsem další krásnou reportáž a obdivuji znovu tvůj přehled a tu ohromující propojenost všeho se vším, jak je na tvém blogu zvykem. Taky se mi moc líbí fotky, ty davy s deštníky, to je neuvěřitelné, krásné záběry. A pak ještě obdivuji a vlastně asi nejvíc ze všeho, způsob jakým ty informace předkládáš svým čtenářům, tak sympaticky obyčejně - v dobrém slova smyslu - jako bys psal o pobytu v Dolní Lhotě. Prostě super.
OdpovědětVymazat