1. prosince 2013

Ayutthaya (1) - se slonem na vrabce

Metropolí Thajska je 9milionový Bangkok, nebylo to tak ale vždy, v letech 1350-1767 hlavním městem Siamské říše (Siam je dřívější název Thajska) byla Ayutthaya, kde žilo asi milion obyvatel, což v 18. století bylo přibližně 3krát více než v Londýně. Ve válce s Barmou město však po dlouhém obléhání bylo vypáleno a zůstala zde jen torza chrámů, které navzdory tomu poutají zájem turistů a místo také patří na seznam UNESCO.

Naší první starostí (manželčinou a mou) bylo, jak se tam dopravit. Ayutthaya leží asi 80 km od Bangkoku a z možností autobus-vlak jsme dali přednost vlaku. A u vlaků byly také dvě možnosti - buď jet 2 hodiny za 20 THB (THB - thajský baht = asi 0,60 Kč), nebo 1,5 hod za 315 THB. Tak velký rozdíl v ceně nás zarazil, ale zvolili jsme levnější variantu, protože nás zajímalo, jak může vypadat vlak, kterým se jede 2 hod za pouhých 12 Kč. Vlak se ale kupodivu nijak nelišil od těch, na které jsme zvyklí od nás, ten skoro 16-krát dražší musel pak asi mít úroveň Orient Expressu. Jen průvodčí měl poněkud akčnější vizáž, vypadal spíš jako šerif, myslím, že měl dokonce pistoli, na mou odvážnou žádost ale ochotně zapózoval, stále se však tvářil přísně.




Bangkokem jsme projížděli téměř hodinu a nestačili jsme zírat. Byl to úplně jiný svět než skvostné chrámy, plné zlatých Buddhů, k nimž se dá přijet i lodí po deltě řeky Chao Praya, mrakodrapy, velká obchodní centra a životem kypící čtvrti s blikajícími neony jak na Times Square v New Yorku a podniky, kam míří sexuální turisté. Z okna vlaku se naskýtal pohled na slumy, chatrné dřevěné domky, které jen silou vůle držely nad vodou na několika kůlech, a na neskutečný nepořádek.




Areál bývalé metropole je velmi rozlehlý, pěšky by bylo nemyslitelné ho obsáhnout, naštěstí před nádražím čeká spousta taxikářů, kteří zajistí projížďku po místě. Jejich vozítkům se říká tuk-tuk a jde o vlastně o motorem poháněné rikši. Vzadu jsou dvě kola, vpředu jedno a na korbu s dvěma lavicemi po stranách by se určitě vešlo nejméně 10 lidí. Řidič se přitom vůbec neptá, kam chceme jet, jen na kolik hodin si ho objednáme. Podle toho pak sám určí trasu, ten náš byl skutečně výborný, podle vyhlédnutého zpátečního vlaku jsme zvolili 4 hodiny. jeli jsme s ním sami a on nám popisoval navštěvovaná místa jako kvalifikovaný průvodce a k tomu přidával i užitečné informace, např. kde se dá najíst, levně nakoupit, kde je záchod zdarma, domluvil čas a místo, kde se zase sejdeme, když si něco budeme chtít prohlédnout sami. Možná jsou ale takoví všichni.




Hned v začátku našeho výletu nás řidič zavezl k stáji slonů s dotazem, zda se nechceme na slonu projet. O to jsme projevili opatrný zájem, protože zvířecí kolosy vzbuzovaly respekt, uklidňovali jsme se však představou, že na slona nasedneme, ten udělá pár kroků, někdo nás vyfotí a zase slezeme. Na to tam však nebyli zařízení, mohli jsme si vybrat vyjížďku na 20 nebo 30 minut. To nás poněkud zaskočilo, říkal jsem si, aby slonu něco nepřelétlo přes nos (vlastně přes chobot) a pak nás nerozdupal, i kratší čas nám připadal bezpečný asi jako vlézt do řeky plné krokodýlů.

Ze stojanu jsme sice na slona pohodlně nastoupili a uvelebili se v sedačce, jezdec si sedl před nás na krk slona a chodidla opřel o jeho uši, jako když cyklista zapře nohy do pedálů, jenže projížďka už pohodlná příliš nebyla, sedačka se přes rozvážnou chůzi několikatunového chobotnatce houpala a nakláněla na všechny strany a jet na něm 3 hodiny, asi bychom dostali mořskou nemoc. Když jsme procházeli kolem jednoho stromu, náš jezdec slona zastavil, zpod deky vytáhl prak a vystřelil do koruny stromu. Na zem spadl malý ptáček, který už ale nebyl schopen vzlétnout a se zoufalým štěbetáním poskakoval po chodníku a nakonec se schoval v křoví. Ani to mu však nepomohlo, znenadání se objevila žena s klackem, kterou jsme do té doby neviděli, a nešťastného ptáčka se snažila z křoví vydolovat. Když se jí to podařilo a natahovala po něm ruku, odvrátil jsem se a co s ním bylo dál, už nevím.




Turisté, míjející se na slonech, si podávají fotoaparáty a vzájemně se fotografují. Také máme 3 fotky, jenže nepovedené, na žádné z nich není slon celý a co je nejhorší a všiml jsem si to až na hotelu, že nás trochu ošidili, náš slon neměl kly!




Když jsme se pak z "výletu" na slonu vraceli do stáje, u stromu stál další lovec, jeho střelecké pokusy však, alespoň co my jsme viděli, už úspěšné nebyly.




P.S. O památkách v Ayutthayi zase někdy jindy.

28 komentářů:

  1. Je dobré vidět i tu odvrácenou stranu navštívených zemí, to, jak lidé skutečně žijí. Turisté se většinou spokojí jen s prohlídkou nejznámějších památek a zapadnou do luxusního hotelu. Cesta vlakem musela být zajímavá, i když jste to viděli jen z oken.
    Pobavil mě název článku - a tedy, řeknu ti, zvláštní záliba střílet ptáčky. Chudinky, co jim udělali? A ten váš slon neměl kly, to byste měli mít slevu, ne? Pamatuji si, že kdysi jsme byli s dcerou v cirkuse, a tam nabízeli možnost vyfotit se na slonovi - tak se holka nechala vyblejsknout, jak visí na chobotu. No, nevím, nevím, jestli bych na toho chobotnatce vylezla, i když, možná by zvědavost byla silnější. Když jsem přežila velblouda, slona bych snad zvládla taky. I když to bude asi větší výška.

    OdpovědětVymazat
  2. Výborné povídání Miloši !Vždycky si je moc ráda přečtu apoučím se a pokochám....

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezká reportáž, děkuji. Dráha na dvě hodiny 12 Kč? Tak to se nesvezu ani jednu stanici busem u nás ve městě! Jízdu na slonu bych si asi nenechala ujít, i když bych asi měla plné gatě. Slon bez klů? Alespoň bych se cítila bezpečněji, že mne nenapíchne! Projížďka po městě podle času, s výkladem a zastávkami je moc dobrý nápad.

    OdpovědětVymazat
  4. Není všechno tak růžové a my jsme už načisto odvyklí normálnímu životu (ve kterém se fyzicky zabíjí).- Taky čemu se divit, maso máme naservírované v obchodech a skutečné zabijačky už se málokdo účastní, stejně tak zabíjení kuřat, slepic nebo králíků, dřív tak běžné na dědinách. Co prováděla ona žena s ptáčkem, se dá jen domyslet, spíš přemýšlím, nač jej potřebovala? Z takovýho mrňouse se asi moc nenají. Krmení pro hroznýše? Nebo kvůli peří?
    Jinak, je to zajímavé povídání, tyhle cestopisy mám raději než turistické průvodce. Mimochodem, ten váš průvodce byl fakt dobrý! dával vám samé věcné a praktické rady, je vidět, že myslel na všechno (včetně odkazu na wc), asi už měl nasbírané zkušenosti, co je pro turisty nejlepší.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: S tou slevou jsi mě pobavila, asi jsme tam měli zajet ještě jednou tím levným vlakem a podat reklamaci s doloženou fotografií.[2]: Díky, kdybych ještě tak uměl fotografovat jako ty.[3]: kde žiješ? V Brně můžeš jezdit zadarmo ...
    ... ale jen v případě, že máš 70 let. Jestli se toho někdy dožiju, určitě tato vymoženost bude už zrušená.
    Myslím, že slon neutočí kly, ale uchopí nešťastníka chobotem a praští jím o zem a pak rozdupe.[4]: S těmi ptáky mně to také není jasné.
    Na zabijačce jsem byl před více 20 lety a zážitek to byl drsný. Chudák čuník, nejdřív mu prostřelili hlavu jateční pistolí, pak podřízli a klečeli na něm, aby rychle vykrvácel. Na to určitě nikdy nezapomenu.
    Systém průvodců-taxikářů je tam opravdu vymakaný. Ten náš pak dostal nějaké žaludeční potíže a těsně před koncem nám zavolal svého kolegu, že nás na nádraží doveze on. My jsme mysleli, že je to podvod, aby z nás v časové tísni vytáhli další peníze, ale náhradník skutečně nic nechtěl. Stejně jsme mu však něco dali.

    OdpovědětVymazat
  6. Tvoje povídání je neobyčejně zajímavé a krásně se čte.
    Výcvik slonů není žádná sranda a k výcviku se používají drsné metody, což mě se velice příčí. Já sama kdybych měla zabít nějakého tvora pro potravu, radějí bych asi umřela.

    OdpovědětVymazat
  7. Vyborna a originalna reportaz, dalsi dovod, ze uz tam nemusim ist. Dakujem mockrat.

    OdpovědětVymazat
  8. Tvé články/reportáže se krásně čte a proto jsem si to musela vychutnávat a číst to pomalu. Krásný článek, fotku jsou luxusní

    OdpovědětVymazat
  9. Sloní houpavou nemoc bych si někdy taky rád vyzkoušel Zajímavá reportáž.

    OdpovědětVymazat
  10. Opravdu zajímavá reportáž, jen koukám, kde všude jste byli. Krásné vyprávění, zajímavé fotky. Díky.
    Jo a u nás už pro lidi nad 70 není nic zadarmo, natož MHD. Kam by přišli, kdyby si lidé jezdili zadarmo nakupovat do marketů. Jen měsíční jízdenky si lze koupit a to je toho, kdo často jezdí přes město...

    OdpovědětVymazat
  11. Mozno ze ten "vas" slon nemal na implantaty hnilych klov a tak mu ich jeho zubar jednoducho vytrhol. (Sudime podla nasich cien, je to realna predstava.)

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělé vyprávění.Naše dráhy by si měly vzít příklad a o MHD ani nemluvím.V Bangkoku žije tolik lidí, jako v naší zemi, tedy o trochu míň, ale ta představa je příšerná.

    OdpovědětVymazat
  13. [6]: O tom výcviku slonů jsem kdysi také něco četl, že jsou přitom uvázáni řetězy a biti, ale už si to moc nepamatuji.[7]: Kingu, lepší je vše poznat na vlastní oči, ne?[8]: Díky, těší mě, žes sem našla cestu.[9]: My jsme tam byli posledních 12 dnů r. 2011, čas kolem přelomu roku je nejlepší, ještě nejsou nesnesitelná vedra, ani nepřišly monzunové deště. Petře, teď je ta pravá chvíle [10]: To je zajímavé, já myslel, že MHD zdarma pro lidi od 70 let je běžné, podle tvé informace to vypadá spíš na to, že Brno je výjimkou.[11]: Myslíš něco na způsob zubní protézy?[12]: Abychom ČD nehanili jednostranně, musím přiznat, že ten levný vlak se nám na zpáteční cestě vymstil, měl totiž při cestě z vnitrozemí zpoždění více než hodinu a za tu dobu jsme rychlejším spojem už skoro mohli být zpátky.

    OdpovědětVymazat
  14. Tak to máte můj obdiv, nevím nevím jestli bych měla odvahu projet se na slonovi. I když neměl kly. Ale věřím, že je to zajímavý zážitek.
    Výborná reportáž, krásné fotky.
    Ten průvodčí je skutečně drsný frajer.

    OdpovědětVymazat
  15. Stran hodnocení zážitků z jízdy na slonu - naprostý souhlas. Podruhé už mě na slona nikdo nedostane!

    OdpovědětVymazat
  16. Perfektní zeměpisná exkurze, aspoň vím, co mě čeká.   
    Já bych se ale slona bála a určitě bych dostala mořskou nemoc. Tak jsem se rozhodla, že tam nepojedu.   

    OdpovědětVymazat
  17. P.S. Na tvůj dotaz uvádím:
    Slovo blend v angličtině znamená mísiti, směšovati, směs. V grafické terminologii to znamená spojení - čili smíšení několika obrázků na stejném pozadí tak, aby vznikl jeden celistvý obraz.

    OdpovědětVymazat
  18. Těším se na další pokračování. :)
    Mohl jsem si vyzkoušet velblouda, ale nakonec jsem si to rozmyslel... snad někdy jindy.

    OdpovědětVymazat
  19. Parádní fotky! Tyhle země miluji :)

    OdpovědětVymazat
  20. Krásné snímečky slonů a bezva reportáž. Vnučka když byla před rokem v Tajsku, tak byla taky mj. oslněna tímto zvířetem.Dovoluji si stáhnout jeden obrázek tohoto vládce v osobní dopravě a dodat do galerie.

    OdpovědětVymazat
  21. [14]: My jsme byli hlavně zvědaví, o odvaze se moc nedalo mluvit [15]: Mně se také líbí, více než sloni v Africe.[16]: Jednou a dost, souhlasím [17]: Proč tam nejet? Slona můžeš vynechat [18]:Díky za vysvětlení, já jsem tomu intuitivně také tak rozuměl, umění ale asi samozřejmě bude v tom dojmu celistvosti, aby to nepůsobila jako tapeta z dvou nesouvislých obrázků.[19]: Vedle exotiky jsou tam však i věci typické pro nás, mezi slony projíždí moderní auta, trochu je to vidět na zmenšením obrázku v 3. pásu vpravo.[20]: S velbloudem mám také zkušenost, jel jsem na něm u pyramid v Gíze. U něj jsem měl hlavně obavy, aby na mě neplivl. To pak prý člověk vypadá, jako kdyby strčil hlavu do hrnce plného mydlin [21]: Mně se tam také líbilo.[22]: Hanko, nemám nic proti tomu, kdybys chtěla některou v plné velikosti, můžu ti ji poslat.

    OdpovědětVymazat
  22. [23]:/(18) Velmi správně jsi to intuitivně pochopil. Grif je samozřejmě ve správném a přirozeném zakomponování jednotlivých obrázků k sobě a do sebe. Musí se často obrázky "ořezávat", to znamená zprůhlednit jeho pozadí, aby tam byl jen čistý obrázek s čistými konturami. Je to krásná disciplína, tak to zkus. Přinese ti to radost a potěšení z tvorby.

    OdpovědětVymazat
  23. [5]: K té zabijačce - asi proto, že krev se rychle sráží? Ale taky mi to nedělá dobře, aspoň ten vlastní akt zabíjení. Jako děcka nás v tu chvíli svolávali domů a nepustili na dvůr, na dvůr jsme mohli, až bylo prase pověšený a řezník se dal do díla, pak už to byl kalup a jen jsme obdivovali jeho zručnost.
    Ale fakt je, že prasata chovaná doma se měla za života dobře, rozhodně lépe než prasata z velkochovů, totéž se týká i ostatních domácích dobytků.

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji za reportáž. Nikam se nedostanu a takhle se alespoň dozvím něco nového a zajímavého.

    OdpovědětVymazat
  25. Skvělá reportáž, Miloši. Moc se mi líbí tvoje fotky a povídání o slonech, ale střílení prakem na ptáčky je hrozné! To vůbec nechápu a úplně mi to zkazilo dojem. No jo, jiný kraj, ...

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)