24. listopadu 2013

Méně je více? aneb „Disputace“ proti minimalismu

Vždy, když se setkáme s projevy gigantománie, nás hned napadne, jestli méně není více. Na opačném pólu je nic nebo skoro nic aneb minimalismus.

S projevy minimalismu se setkáváme všude možně, velmi často jde přímo o životní postoj, hlásit se k minimalismu je "in", vidíme to i na blozích, kde za nejlepší design je považován ten, který je takřka prázdný, a nad barokními "monstry" a secesními ornamenty se každý "moderní" člověk ušklíbne.

V následujícím přehledu, který si však nečiní nárok na úplnost, se pokusím ukázat několik pozoruhodných výsledků minimalismu.

1. Film
Největší událostí ve filmové branži je udílení cen Oscar Americké filmové akademie. Všichni jsou napnuti, kteří herci dostanou Oscara za nejpřesvědčivější výkon a vykreslení charakteru postav, kdo bude oceněn za režii, kameru, hudbu, kostýmy, vizuální efekty atd.
To avantgardní umělkyně Yoko Ono, partnerka Johna Lennona, předběhla dobu a natočila výsostně minimalistický film, který se skládá ze statických záběrů na nahá lidská pozadí různých velikostí a tvarů. Každé z nich kamera snímá půl minuty a protože jich bylo dost, film trvá 2 a půl hodiny. Kostýmy žádné, kamera statická, ale těch skrytých významů charakterů postav!
Vlastně i pornografické filmy bychom mohli zařadit mezi příspěvky minimalismu. K čemu složitý děj a zápletky?

2. Literatura
Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges napsal satirickou povídku (myslím, že vyšla v souboru Artefakty, ale její název jsem už zapomněl), kde zmiňuje spisovatele, který 200 let po Miguelu Cervantesovi znovu napsal Důmyslného rytíře Dona Quiota de la Mancha. No, napsal, doslova ho opsal, Borges však na vybraných pasážích ukazuje, že "nové" dílo je mnohem hodnotnější, protože v kontextu doby přináší daleko širší spektrum výkladů a má větší hloubku.
Kdyby však autor věděl trochu víc o minimalismu, mohl zůstat jen u názvu na hřbetu knihy, která by neobsahovala žádné stránky, a my bychom si pak mohli domyslet zbytek.

3. Divadlo
Představitel absurdního dramatu Eugéne Ionesco v r. 1948 napsal hru Plešatá zpěvačka (The Bald Soprano). Inspirací k nesouvislým dialogům 6 postav, které se ani moc neposlouchají a deklamují své banální poznámky, mu byla učebnice angličtiny, kde dialogy se zaměřují na procvičení gramatiky a obsah nemusí dávat žádný smysl.
"Hlavní postava" je "zminimalizovaná" do otázky: "A co Plešatá zpěvačka?" ("And what about the Bald Soprano?")
Jen paní Smithová zareaguje: "Češe se stále stejným způsobem." ("She brushes her hair still the same way.")
A víc už na ni nepřijde řeč.

4. Malířství
Picassův výrok "Je třeba zapomenout na to, jak maloval Leonardo." někteří přivedli až k dokonalosti, jejich díla se natolik osvobodila od "akademického balastu", že výsledkem je jen o trochu víc než nic. Přímo přelomovým dílem je Černý (suprematický) čtverec Kazimíra Maleviče z r. 1915. Aby trochu usnadnil pochopení obrazu, umělec divákům prozradil, že černý čtverec (s hranou čtverce 79 cm) je namalován na bílém pozadí, na to by jinak těžko přišli. R. 1918, tj. po tříletém tvůrčím vývoji, dosáhl absolutního vrcholu v obrazu Bílý čtverec na bílém pozadí. Ten je vystaven v Museum of Modern Art (často označovaném jen zkratkou MoMA) v New Yorku. Bohužel při návštěvě jsem ho nenašel, možná byl zrovna zapůjčen na nějakou světovou výstavu. Malou náhražkou za dílo klasika by odtud mohla být trojice obrazů v podobném duchu, jejímž autorem je Jo Baer. Celá sestava se jmenuje Primary Light Group: Red, Green, Blue. Je známé, že ze základních barev RGB (červená, zelená, modrá) lze jejich smísením v určitém poměru vytvořit jakoukoliv jinou barvu, zřejmě si je máme smíchat v mysli sami a představovat si, co je libo. Dílo je datováno 1964-65, předpokládám, že to znamená nejistotu, kdy přesně ho autor vytvořil a ne, že na něm pracoval dva roky.



Přece jen jedno Malevičovo dílo však zde ukázat můžu (na dvojsnímku vpravo), bohužel s rušivými odlesky světla. Je z Peggy Guggenheim Collection v Benátkách a jmenuje se Untitled, vlastně tedy žádné jméno nemá, malíře zřejmě nic nenapadlo (anebo minimalizaci přenesl i do názvu). Umělec zde sice ještě nedosahuje úrovně čtverců, ale našlápnuto už má.

5. Sochařství
Rumunský sochař Constantin Brancusi se při převozu svého díla Pták v prostoru (Bird in Space) do USA dostal do křížku s americkými celníky, kteří jeho výtvor ohodnotili pouze jako kus opracovaného bronzu. Sochař však do celního prohlášení udal vysokou cenu, protože jeho dílo není jen několik kg kovu do sběrných surovin, ale má nesmírnou uměleckou hodnotu, a proto si žádal vyměření mnohem vyššího cla. Jenže celníky nepřesvědčil. Rozčilený Brancusi pak vyvolal soudní proces proti USA a po dvou letech ho nakonec vyhrál, a tím současně získal certifikát, že je opravdovým umělcem.
První provedení je z MoMA v New Yorku, druhé ze sbírky Peggy Guggenheim v Benátkách.




6. Galerie a muzea
Chceme-li poznat, kam kráčí moderní výtvarné umění, je nejlepší navštívit vyhlášená muzea - již zmíněné MoMA v New Yorku, Guggenheimova muzea v New Yorku, Bilbau a Benátkách, Tate Modern v Londýně, Stedelijk v Amsterdamu, Neue Nationalgalerie v Berlíně, kdysi jsem tu představil Musée d'Art Moderne et d'Art Contemporain v Nice, …
Protože ale za surrealismus můj zájem moc nesahá, před Tate Modern jsem dal přednost sestře Tate Gallery s díly anglických malířů 18. a 19. století (Hogarth, Reynolds, Gainsborough, Turner, Constable) a evropskému umění v National Gallery. Asi jsem o moc nepřišel, jeden můj známý komentoval návštěvu Tate Modern tak, že kdyby si v muzeu na chvíli zdříml, je pravděpodobné, že po procitnutí by vedle sebe našel inventární číslo.

7. Architektura
V architektuře je snaha o jednoduchost geometrických forem typická pro funkcionalismus. Jeden z jeho klasiků, francouzský architekt švýcarského původu, známý pod pseudonymem Le Corbusier, ji zdůvodnil takto: "Dekorace je smyslné a primitivní povahy, stejně jako barva, a hodí se toliko pro nižší třídy, sedláky a divochy."
Protože funkcionalistické stavby využívají beton a železo, z vnějšku nemají daleko k menším panelákům. Nejznámější stavbou v tomto slohu u nás je vila Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe, díky němuž máme v Brně památku UNESCO.
Velmi podobnou stavbu Mies (a dokonce ve stejném roce 1929) vytvořil i v Barceloně. Představovala německý pavilon na jedné výstavě a i když byla po skončení výstavy rozebrána, vzhledem k světovému uznání Mieseho díla byla v 80. letech znovu postavena. Nachází se nedaleko impozantního paláce na vrchu Montjuic, na rozdíl od vily Tugendhat, která je situována do svahu s krásným panoramatickým výhledem na město, se však ztrácí v ulici, a tak dojem z ní je mnohem menší, viz foto.




V případě vily Tugendhat věřím, že k jednáním o rozdělení Československa byla příjemným zázemím, ale nejsem si jist, zda se pro minimum vnitřních příček dobře hodila i k bydlení. Ještě horší to bylo u Le Corbusierovy vily Savoye v Poissy u Paříže. Architekt v tvůrčím rozletu střechu nahradil visutou zahradou. Mělo to drobnou vadu, při průtrži mračen majitelům teklo do postele. Když si stěžovali a žádali nápravu, Le Corbusier jim vzkázal, že si mají pořídit deštník.

8. Hudba
Někteří hudební skladatelé novátorsky svá díla zcela oprošťují od melodií, skladatelé vážné hudby přicházejí s kakofonií, v populární hudbě je výrazem minimalismu nekončící opakování jednotvárného rytmu. Kdyby to bylo alespoň trochu vtipné jako u Jiřího Šlitra, který složil skladbu založenou na opakování jednoho tónu a k tomu zpíval: "Tento tón, to je on."

9. Móda
Módní návrháři často budí pozornost více či méně skrytou nahotou, ti však moc originální nejsou, Hans Christian Andersen s Císařovými novými šaty je v minimalizaci materiálu nepřekonatelný.

10. Ekonomika
Snahou všech výrobců je při stávajících cenách snížit náklady (na pracovníky, mzdy, suroviny, …). A úspěchy se dostavují - máme masné výrobky bez stopy masa, marmelády, kde obsah ovoce symbolicky zastupuje nalepený obrázek, …
Čistě kvantitativně vzato, jestliže náklady budou klesat k nule, poměr cena/náklady poroste k nekonečnu. Zase tak jednoduché to ale není, jak se o tom přesvědčil jeden muž, který si usmyslel, že bude svému koni postupně snižovat dávky stravy, až ho úplně odnaučí jíst. Kůň to nějak nepochopil a umřel. Anorektičky však přesto doufají, že se jim to povede.

67 komentářů:

  1. Měl bych napsat minimalistický komentář? K tomu bydlení ve vile Tugendhat - myslím, že bylo dobré, ložnice jsou v patře a dole je hlavní obytná místnost s výhledem do zahrady, kde jsou příčky simulované jinými prostředky, například úžasnou onyxovou stěnou. Já osobně bych takový prostor obýval rád .Já mám minimalismus celkem rád v uměřené podobě .

    OdpovědětVymazat
  2. Som absolutny minimalista. Vlastne odjakziva, este ked to nebolo "in". Napisal som moj prvy scenar, pocas nudy na vojne,(dvadsatrocny?) "Antigona", ako ze inac, nie? Vyznacoval sa tym, ze som sa vyzival v popise vedenia kamery a podobne a dialog sa konal niekde mimo obrazu. Ale bol, len ta hlavna postava, totiz Antigona, ked prisla na radu, tak som nadsene pisal: "Antigona sa otoci/sadne/zakasle/ alebo cokolvek ine a potom dvojbobka a text 'Antigona mlci' - a mlcala az do konca celej hry. Strasne sa mi to pacilo, ale film natoceny nebol.

    OdpovědětVymazat
  3. V určitých ohledech jsem totální konzerva. Přece jenom dávám výrazně větší přednost Leonardovi, Bachovi a třeba baroku. Železobeton, svařená jízdní kola vydávající se za sousoší a Plešatá zpěvačka mě moc neberou. Pravděpodobně mám nedostatečnou intelektuální kapacitu

    OdpovědětVymazat
  4. Někdy méně je opravdu více, kdyby politici míň kecali a víc se věnovali své práci kterou jim každé čtyři roky pohodlně zajistíme bylo by o dost líp. Ovšem v připadě mé peněženky mi rozhodně připadá že méně rozhodně není více.....a je to lepší. Ovšem v těch případech co jsi tu uvedl si ledacos přidat možná zaslouží

    OdpovědětVymazat
  5. To je zase výjimečný článek, jako vystřižený z encyklopedie. Já salutuji tvým vědomostem a enthusiasmu. Já osobně zastávám názor, že méně je více (neplatí o financích). Aplikuji to např. na kosmetiku. Méně a jemně nalíčená tvář upoutá více, než surově a nevkusně zbarvený "ksicht". Také mě iritují ty politické kecy. Tam by to chtělo opravdu minimalizovat. Zato lásky, přátelství a dobrých lidí není nikdy dost.

    OdpovědětVymazat
  6. Mně je celkem putna, co je in a co ne - neoslovuje mě žádný z extrémů. V tomto ohledu jsem naprosto nevzdělaná. A myslím, že extrémy nejsou zdravé - viz poslední odstavec.

    OdpovědětVymazat
  7. Na mne minimalismus působí neosobně a chladně, takže za mne NE díky. Ať si každý zvolí to, co chce.

    OdpovědětVymazat
  8. Něco z toho v architektuře mi nevadí, ale popsaná literatura pro mě není literatura a pokud si někdo říká umělec za to, že namaluje tři černý čtverce, ať se jde bodnout. To už není umění, to je nuda. Okecat to sice může, ale očividně do toho žádný um nikdo nevložil. Přijde mi to jako ztráta fantazie. A fantazie alespoň pro literaturu je pro mě důležitá. Osekaná fantazie není k ničemu.

    OdpovědětVymazat
  9. [9]:
    To je minimalistický komentář.
    Mikro tečka.
    Ale opravdový milovník umění v tom může vidět mušinec.

    OdpovědětVymazat
  10. I špína na mikročipu může udělat z fotograie vrcholné umění.

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Já jsem ve vile Tugenhat byl naposled ještě před tou dlouhou rekonstrukcí a na ložnici si ani nepamatuji, jen na tu velkou halu s onyxovou stěnou. Ta je opravdu úžasná.
    Ale kdysi dávno (snad v 70. letech) pro velký vnitřní prostor prý vilu využívala nějaká škola na tělocvik [2]: Měl jsi svou hru víc propagovat, mohl být dnes v učebnicích
    S tím mlčením jsi mně připomněl článek Zuzany http://mish-mash.blog.cz/1209/john-cage-1912-1992 s příkladem hudebního minimalismu, kdy John Cage "zahrál" skladbu na klavír tak, že u něj seděl 4 minuty a 33 vteřin, aniž by se dotkl kláves.[3]: Jsem na tom podobně, u té Plešaté zpěvačky, ale dovedu pochopit, že absurdnost dialogů nakonec může zapůsobit humorně. Ale těžko je se na takové dílo (na rozdíl od těch "barokních") jít podívat podruhé.[4]:[5]: Já jsem spíše pro maximalismus a v případě peněženky nemám pochyb, ale fakt je, že název je nepřesný, mělo tam být "... proti některým formám minimalismu". Než zmalovaný diblík v minisukni věku 50+ raději úplné nenalíčení a kalhoty.[6]: Souhlasím, nic mě tak nevadí, jak stádní přizpůsobování tomu, co je "in".[7]: Také to tak vidím, třeba v architektuře.  Všeobecně se nadává na paneláky, ale funkcionalistické stavby by si s nimi často mohly podat ruku.

    OdpovědětVymazat
  12. [8]:Než jednobarevné čtverce, u nás jednobarevná plátna (např. v modré barvě) maloval Boštík, mnohem raději obrazy "přeplácané" obrazy Giuseppeho Arcimbolda, kde nos zastupuje okurka, ucho hlemýžď atd.raději nás se tím proslavil[9]: V nastavení pro Logo jsem chtěl Titulek blogu nevyplnit, ale to nešlo, tak jsem minimalisticky zvolil právě . (tečku), má bílou barvu, ale v tom Pollockově "roští" se ztrácí.[9]: Ještě dokonalejší by to bylo i bez té tečky, ale zřejmě to také nepůjde, možná by šel tabelátor, tvrdá mezera nebo nějaký řídící znak, který není vidět.[11]: Máš pravdu, u fotografií je to jinak, myslím, že někteří znalci dokonce říkají, že umělecká fotografie může být jen černobílá. Také proto jsem si do přehledu fotografii vůbec nedovolil zařadit.[12]: ... mohls být dnes v učebnicích
    ... čárka mezi slova "zpěvačky" a "ale" nepatří.

    OdpovědětVymazat
  13. Vzpomínám si na jakousi reportáž o jednom francouzském kostelu, kde "hraje" nejpomalejší hudební skladba. Celé týdny zní jeden tón a pak zčistajasna (scházejí se na to i návštěvníci) se změní a pak stejným způsobem dál . Jo a taky si vzpomínám na cca šestihodinový Warholův film Spáč

    OdpovědětVymazat
  14. Problém s tebou popsaným vnímáním minimalismu je ten, že jeho aktéři bezhlavě odstraňují a odstraňují, až jim nezbyde nic a prakticky to nedává smysl. To ale není cílem minimalismu. Možná to tak bylo zezačátku, kdy si autoři kladli otázku - skutečně potřebujeme tahle všechna pozlátka a kudrlinky? Nebylo by možné sdělit zprávu i bez nich? A protože je ta otázka pálila, chtěli ji publiku nasadit do hlavy pomocí extremního ubírání prků, což měla být především satira, kritika přeplácanosti.Minimalismus ve své podstatě rozhodně nehlásá, že méně je více, a tudíž nemějme nic a budeme happy jak dva grepy. Minimalismus nemá v povaze eliminovat na nic, ale eliminovat na pouze to důležité. A v tom je obrovský rozdíl, protože pro každého je důležité něco jiného, a tudíž každý eliminuje jinak. Tak zvaní extremní minimalisti, co do životní filozofie, jsou prostě jen hodně spirituálními lidmi, co umí vyžít skutečně s málem, a jsou tak šťastni, protože se cítí svobodni. To ale zdaleka neplatí pro všechny. Mně je minimalismus vlastní prostě proto, že nesnáším plýtvání, bordel a chaos, a dává mi mnohem větší smysl mít třeba míň kousků šatstva, které se dají donekonečna kombinovat, než mít plnou skříň hadrů, které si na sebe stejně nikdy nevezmu, protože mi k ničemu nejdou. Je to o praktickém přístupu a přemýšlení, co skutečně využívám a co mi jen zabírá místo/ubírá čas/krade energii.Minimalismus v umění taky není vždycky tak extrémní jako bílý čtverec na bílém pozadí. Je to zase jen satira a snaha o změnu pohledu. Snaha dát víc prostoru představivosti a míň divákovi vnucovat, co má vidět.Minimalistický webdesign zase nemá za cíl odebrat všechno. Ale odebrat všechno, co není důležité a co rozptyluje. Minimalistická stránka vůbec nemusí být bílá a prázdná, jen je to taková stránka, která nemá příliš mnoho prvků, a tudíž se snadno používá.Méně je více efektní. Díky menšímu množství prvků je vždycky snadnější se soustředit na to, co je důležité, a to platí o všem. Ale nikdy se nesmí odebrat to, co bylo důležité, jinak už to pak ztrácí smysl a nejde ani tak o minimalismus jako spíš o popření smyslu všeho a protest prázdným prostorem proti konzumu, přehnanosti, přeplácanosti. Jako bílé stránky na internetu, které byly záměrně ponechány prázdné, aby si člověk odpočinul od informací.To "méně" musí být vždycky kvalitní. Když něco osekáte a zůstane vám blbost, tak to není minimalismus. Když něco osekáte a zůstane vám to hlavní, nepokryté snůškou nesmyslů, které od toho hlavního pouze rozptylovaly, ale nijak tomu nepomáhaly, to je minimalismus.

    OdpovědětVymazat
  15. Minimalismus mám ráda, ale ne v architektuře a umění.

    OdpovědětVymazat
  16. Minimalismus není nic pro mě, ale ani maximalismus (megalomanství), že bych byla průměrný člověk preferující průměrnost? To nezní dobře a ani si tak nepřipadám, ale kdo ví!   

    OdpovědětVymazat
  17. Napíši to jednoduše: nic se nemá přehánět Každému se líbí něco jiného. Méně bývá více, pokud má ta věc smysl. V Čnžácích, později panelácích viděli lidé králíkárny, rodinné domy se stavěly taky takové škatule, přeplácanost staveb (vlastně ničeho)není také dobrá, ale kdo vlastně má právo tvrdit, co je správné? Všechny ty velké prostory v obytných domech mi na př. připadají jako hotely. Je to také na zvyku, ne?

    OdpovědětVymazat
  18. [6]: Jsme dvě, a já navíc miluji kíč.

    OdpovědětVymazat
  19. [20]: A navíc dělám pravopisné chyby?

    OdpovědětVymazat
  20. [14]: Kdysi dávno prý takto natáčeli Japonci. Když děj měl znázornit 12 hodin od rána do večera, tak trval 12 hodin. Ale evidentně se takto nedal natáčet děj trvající rok [15]: Moc nerozumím tomu příměru se šaty. Když jich budeš mít plnou skříň, máš přece daleko větší možnosti kombinací než s jedním-dvěma modely.
    Ale ten poslední odstavec je pěkný. V něm je asi přímo zosobněn tvůj názor.[16]: Určitě by se našlo víc příkladů nežádoucího minimalismu, např. v oblasti, o níž je TV povoleno mluvit až po 22. hodině.[17]: Člověk si nevybere, extrémy jsou špatné a průměr (zlatá střední) může zase představovat nevýraznost a nudu [18]: Přesně, Růžo. Náš panelák s osmi patry a čtyřmi vchody je minimálně jak 4*** hotel [19]: To byl stylový komentář.
    [20]: Hlavní je si najít, co se nám líbí, bez ohledu na to, zda to souzní s většinovými názory.
    [21]:Ty v komentářích dělám pořád, protože je nekontroluju, např. v [13]: jsem chtěl napsat:  
    "Než jednobarevné čtverce, u nás jednobarevná plátna (např. v modré barvě) maloval Boštík, mnohem raději "přeplácané" obrazy Giuseppeho Arcimbolda, kde nos zastupuje okurka, ucho hlemýžď atd."

    OdpovědětVymazat
  21. Ja mám minimalizmus rada. Vo všetkom. V jednoduchosti je krása. Ale ..keby nebolo to "ale". Vo svojej práci sa stretávam so všelijakými túžbami ľudí. Každý má svoj sen, každý pár predstavu svojho " hniezda". Nie je problém niečo naprojektovať, je problém dosiahnuť súlad ich predstav s mojimi. To sú hodiny a hodiny rozhovorov, kým ich "nezlomím". Potom síce majú dojem že si to naprojektovali sami, ale ten ich "načančany" sen je už dosť zjednodušený a pre mňa prijateľný. Ale "narazila som aj ja. Pretože teraz žijem sama vo veľkom, 4-izbovom byte, vzala som si do bytu podnájomníkov. Mladé dievča do jednej a chalana do druhej izby. Ja žijem v pracovni medzi hŕbou kníh, papierov a PC. Ohlásila sa mi návšteva - priateľka z BA. Ja som mala povinnosti mimo bytu a ona  mi za ten čas poriadne vygruntovala byt a aj vyzdobila, aby bol v tej svojej, dľa nej, strohosti útulnejší. Ja som došla aj s návštevou a zhrozila som sa. Mala som háčkované dečky aj v kúpeľni na poličkách. Nemohla som tomu dievčaťu výsmechom ublížiť. Ona to urobila s dobrým úmyslom. Tak to mali oni doma, tak sa jej to páčilo. Našťastie tá moja priateľka ma zmysel pre  humor a pochopenie úletov iných. No, ale aj ja sama som spôsobila mládeži údes. Moja pracovňa je izba môjho mladšieho syna. Ja som im ako chlapcom nechala voľnosť pri zariaďovaní svojich izieb, a ako sentimentálna matka som ich výzdobu ponechala. Mládež čo bola u podnájomníka na návšteve, si išla na balkón cez moju izbu pofajčiť a... " Mišo, čo to máš za domácu "fejzbuukuje" a nad posteľou ma obraz Votrelca v životnej veľkosti! " To som dopadla a to mám iných viesť k estetike. Jednoducho " Proti gustu žiaden dišputát "

    OdpovědětVymazat
  22. [22]: Já taky nemluvím o jednom, dvou modelech :) Jen říkám, míň kusů šatstva a žádné "hadry". Já třeba mívala plnou skříň oblečení, a přitom jsem často válčila s pocitem, že nemám co na sebe, protože jsem se v tom nemohla vyznat. Bylo tam taky dost věcí, co jsem je měla ráda, ale už dávno mi nebyly, nebo nebyly z příjemného materiálu. Díky minimalismu jsem si uvědomila, že mě ty věci ve skutečnosti hrozně rozčilují a že mě obtěžují. Všeho, co jsem nenosila tak poslední tři měsíce a víc, jsem se postupně zbavila a můj šatník je teď mnohem uspořádanější, mnohem víc v jednom stylu (byly tam třeba i věci, co se mi líbily při nákupu, ale ve skutečnosti jsem si je nikdy nevzala na sebe, protože prostě nebyly v mém stylu), a spousta věcí taky vyplula na povrch, když jsem ty nánosy provětrala. Ukázalo se, že jsem často někde úplně vzadu měla něco ještě vůbec nenošeného, co jsem si koupila a pak jsem na to zapomněla, protože se mi to ztratilo z očí.Zbavit se všeho toho nepoužívaného zmatku mi dovolilo vidět mnohem jasněji, co vlastně mám, a všechno to oblíbené teď mám přímo na očích a na dosah ruky. A navíc teď mám jasně dané možnosti a neztrácím čas se zkoušením kombinací, které by mi umožnily obléct něco méně oblíbeného - kombinací, od nichž nakonec stejně vždycky upustím a zůstanu u něčeho prověřeného Osobně si myslím, že mít příliš mnoho možností člověka spíš omezuje, obzvlášť to platí pro mě, protože jsem nerozhodná. Určitě bych ale nešla do extrémního minimalismu a třeba nucení se do snížení počtu těch kusů pod padesát, pod dvacet a podobně. Jen jsem to zredukovala na nějaký snadno používatelný objem.

    OdpovědětVymazat
  23. Miloši, smekám a tleskám, to je tak nádherný článek, že jsem si ho musela přečíst dvakrát a pokaždé se řehtala nahlas. Píšeš překrásně, chytře, výstižně a přitom velice vtipně. Jsem unešená.
    Nejvíc mě pobavil Bílý čtverec na bílém pozadí, to je skutečně pecka.
    Přiznávám, že minimalismus mě nic neříká, i když respektuji všechny, kteří ho vyznávají a nechci jim to hanit. Na mě je to příliš chudé a nudné a tak se svou zálibou v barvách, tvarech, vzorech a složitém ději ve filmu i knize, řadím k nižší vrstvě, sedlákům a divochů.
    Popravdě řečeno je mi to úplně putna.
    Díky za skvělé čtení.

    OdpovědětVymazat
  24. [25]:Oprava: mně nic neříká
    sedlákům a divochůmMé ruce jsou evidentně jiného názoru a začaly minimalizovat bez mého vědomí vynecháváním písmen.

    OdpovědětVymazat
  25. [13]: Presne, John Cage-a som chcel tiez spomenut, jeho styl toho slavneho koncertu plne vyhovuje momentalnej netrenovanosti mojich prstov a usi, takze aj v tejto sparte umenia som sucasne absolutny minimalista. Dokonca idem tak daleko v mojich "performaciach", ze pri plavani robim len tie naozaj nezbytne pohyby, aby som sa neutopil, cize aj v sporte to ide...

    OdpovědětVymazat
  26. Trošku mi přijde, že se na blogu.cz začal ten pojem "minimalismus" znásilňovat. Hlavně dělat z toho styl svého bytí je dle mého soudu trochu mimo mísu. Celý ten -ismus přeci bublá především s japonskou architekturou internacializovanou skrze Kenzo Tangeho, v malířství spíše vychází z NY školy 40.-50. let,... navíc dnes je jako módní styl přežitkem doby let 90., aspoň teda v zemích, kde tento styl vznikal.Čímž tedy nikomu nechci ubírat právo si žít tak, jak uzná za vhodné. Jen bych podotkl, že minimál = drahý, luxusní, designový styl a tedy obecně ve společnosti nemožný masové aplikace.

    OdpovědětVymazat
  27. Dobrý článek. Dobré komentáře. Dobrý večer.

    OdpovědětVymazat
  28. [23]: [28]: Já myslím, že mnohé výtvory architektů, které vypadají zdánlivě jednoduše (a "minimalisticky"), na realizace budou velmi obtížné. Příkladem by mohl i Kenzo Tange. Viděl jsem jeho budovu Museum for Asian Art v Nice http://www.flickr.com/photos/43355952@N06/galleries/72157622748649291/ a aniž bych si to uvědomoval, tak i v Singapuru, tam totiž budov jako Overseas Union Bank Centre http://en.wikipedia.org/wiki/OUB_Centre je spousta.[24]: Pokud jsi 150 kusů zredukovala ne na 2 modely, ale jen na 55, pak už nic nenamítám.[25]: Já se také hlásím k sedlákům a u Leonardových obrazů vydržím vždy déle než u čtverců libovolných barev.[26]: Také mě zlobí, že z nepozornosti (nebo kvůli přeformulování)  dělám chyby a nedají se opravit než dalším komentářem.[27]: Při dosažení dostatečné zásoby tuku už není třeba ani dělat žádné pohyby a voda nadnáší i bez nich [29]: Díky, přeji také dobrý večer, i když už dalšího dne

    OdpovědětVymazat
  29. Minimalismus je dneska hrozně zneužitá slova. Je populistická a člověk musí chvíli orientovat, než se na to zvykne.Ještě bych chtěl dodat doplňující informace u designu a architektury. Výborná literatura na tuto témata je kniha "Ornament a zločin" od Aldoft Loose. Minimalismus více méně už začal na začátku 20. století, jen lidi si to neuvědomí. (v wikipedie až od 50.léta 20.století). Kritika ornamenty a dekorace (art deco) přinesl také ovoce jak do architektury, tak i do malby, a jiné umělecké média.Dále i takový v avant-gardě nebo De Stijl už jsou také minimalisti. Například Gerrit Rietvield zveličil pojem architektury a design (red and blue chair).

    OdpovědětVymazat
  30. Minimalismus je dneska hrozně zneužitá a znásilněná slovo (na blog.cz to nemá obdobu).Ještě bych chtěl dodat doplňující informace u designu a architektury. Výborná literatura na tuto tématu je kniha "Ornament a zločin" od Aldolf Loose. Minimalismus více méně už začal na začátku 20. století, jen lidi si to neuvědomí. (v wikipedie až od 50.léta 20.století). Kritika ornamenty a dekorace (art deco) přinesl také ovoce jak do architektury, tak i do malby, a jiné umělecké média.Dále i takový v avant-gardě nebo De Stijl už jsou také minimalisti. Například Gerrit Rietvield zveličil pojem architektury a sedacího designu (red and blue chair).Fascinuje mě také, že se to děje u literatury. Cormac McCarty (mimochodem skvělý spisovatel) píše mnohdy větu s jedným slovem, bez čárky tečky nic. A to nemluvím o dnešní poezie :) Doufám, že víte o čem mluvím.Nejradši mám minimalismus v modního designu. Uvítám krátké sukně a velké výstřihy, ale to je asi tak všechno :)A nejradši bych spojil minimalismus s funkcionalismem, co je málo tak nemusí nutně fungovat. Co je kýč tak taky nemusí být hezký.

    OdpovědětVymazat
  31. Já jsem konzervativec, ve vyjímečných případech s optimistickým pohledem na minimalismus. Ty případy by se ovšem daly spočítat na prstech jedné ruky.

    OdpovědětVymazat
  32. Dalí prý zrežíroval film "Sen", který měl asi sedm hodin a hlavní postavou byl spící člověk...ale to jsem jen kdysi slyšela. Toho bronzu mi přijde na sochu líto a obrazy, kde prakticky nic není namalováno? Pche... podle mě jde v těchto případech jen o kamarádčofty. A Corbusiera bych nechala bydlet v prázdném pokoji mezi čtyřmi holými stěnami bez oken..Samozřejmě tím nechci říct, že by měl být ve vězení, to ne.
    U architektury mi rozhodně sedí víc kubismus než funkcionalismus.Samozřejmě kromě těch tradičních stylů..
    Článek musím moc pochválit. Nejlepší bylo zakončení - maso bez obsahu masa, jahodové marmelády s minimem jahod... No jo, no..[32]: Na Cormacovi McCartym se mi ten dialogový "minimalismus" strašně moc líbí! Jen to nepovažuju za minimalismus, ale za moderní psaní - protože jeho dialogy jsou přesně takové, jak lidé často mezi sebou mluví. ("Co ty na to?" "Nic" "Hmmm" "Tak zatím" "No jo" nebo tak nějak , žádné dvoustránkové monology).

    OdpovědětVymazat
  33. [31]:[32]: O Loosovi hlavně vím, že je z Brna, kde také bydlím, ale z jeho díla si trochu více pamatuji jen obchodní dům u královského paláce Hofburg ve Vídni http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=236&type=arch. kam se podle mně moc nehodí.
    Ale děkuji moc za všechny informace znalce.[33]:[34]:Určitě některá minimalistická díla pěkná jsou a na své místo se hodí, ale zrovna mě nenapadá žádný příklad.[35]: Cormaca McCartyho neznám a protože jsi už druhá po avant-gardem, kdo ho zmiňuje, je to asi chyba a měl bych s tím něco dělat.

    OdpovědětVymazat
  34. [13]:Bez tečky by to nešlo. Řvalo by to, že není vložen komentář.
    Takže tečkový komentář byl nejlepší minimialistický komentář, jaký se tu objevil.
    Jinak, taky jsem si všimla trendu, zjednodušovat vzhled blogu, nebo do něj vkládat vlastní prvky, ručně čmárané obrázky, nebo něco jednoduchého. A takové blogy se mi i líbí, mají punc originality. Stejně tak však obdivuji fantaskní modely blogerky Dincie, která tvoří naprosto kouzelné layouty (někdo by mohl oponovat, že kýčovité, ale má je tak úžasně propracované, s barevným laděním, odstíny i sjednocenými buttonky,že je považuji za pořádný kus kumštu a fantazie).
    Minimalismus jako takový mi však příliš nelahodí. Občas se hodí, třeba minimalistické oblečení v barvě černo-bílé, nebo bílá s bílou (černá s černou už působí depresivně)se hodí, ale považ, kdyby tak chodil každý, nebyl by svět trochu smutný? Yoko Ono byla svérázná umělkyně, rozhodně měla vize, ale svět plný Yoko Ono by byl na zabití.
    Zaujaly mě ty čtverce na bílém  pozadí. Je možné, že bílý čtverec na bílém pozadí na oné výstavě byl, jen nebyl prostě vidět, protože splynul s bílou stěnou. Umělec měl zkrátka smůlu...O minimalismu někdy přemýšlím, když se dívám na mé přeplácané pokoje. Ale jak se zaměřím na první věc, kterou bych vyhodila, zamrzám...

    OdpovědětVymazat
  35. Já minimalismus vnímám jako příležitost naplnit úsloví, že "Méně je někdy víc". Bez záruky, že se to povede. Víc to nechci rozvádět, moc hezky to vyjádřil příspěvek od m. S tím souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  36. Za mne to napsala VendyW,takže taky minimalizace   

    OdpovědětVymazat
  37. [3]: "Plešatou zpěvačkou" kdysi F.R.Čech nazval Petra Jandu.

    OdpovědětVymazat
  38. [32]: Já bych nad tím akademickým vyjmenováváním, kdo byl minimalistou, docela zapochyboval. Ony ty -ismy vytváří vždy kritici a novináři a obvykle se uchytí nejprve v negativním slova smyslu... samozřejmě, že kunsthistorik začne hledat vlivy, které daný směr ovlivnily. Rietveld se k minimalismu blíží až po válce, kdybys viděl jeho "africké trůny" v Bauhaus muzeu, určitě bys sám nad ním zapochyboval (nu ani jeho předválečnou Zig zag židli bych si tak nedovolil škatulkovat). Vůbec celý De Stilj vychází z jiných zásad.Loos, ač vně strohý, uvnitř byl v zásadě dekoratér a chaotik i s celým raumplanem. Ale tak nad vším by se dalo do nekonečna polemizovat. :)

    OdpovědětVymazat
  39. Ahoj,zúčastníš se prosím vánoční soutěže na mém blogu ? http://eliam-blog.blog.cz/1312/soutez
    Pokud nechceš,promiň mi za nevyžádaný komentář Eliam PS.:Máš hezký blog

    OdpovědětVymazat
  40. Tak toto je hodně zajímavý článek.Zastávám názor, že minimalismus je skvělý, pokud je ho všude jen minimum. V hudbě se občas třeba Oldfieldovi povede nějaké úžasné minimalistické dílo, koneckonců existují i zajímavé obrazy z tohoto odvětví, na blozích se minimalistická móda taky ještě přežije, občas je opravdu užitečná, ale s čím se neztotožňuji je minimalismus v bydlení. Nemohla bych žít v domě, kde není nic a pokud už něco, tak je to hranaté, černé, šedé, bílé či červené. Chci útulný baráček se dřevem, spoustou barev, pohodlné materiály, útulná zákoutí....Omlouvám se za výlev duše. Někam jsem to napsat už musela :)

    OdpovědětVymazat
  41. A mě to vlastně celé přijde zábavné. Nejsem na žádné straně barikády. Prostě dělám a mám věci tak, jak je mi momentálně příjemné a basta. :)
    A že mám chuť na obrázek, kde je jen jeden černý nápis a nic víc? A že mám hned vedle na polici barevná světýlka a zabordelenou hromadu zbytečnoostí? Nu.. nějsem v žádné kategorii. Jsem to já. A ať to zminimalizuji sebe víc, bude to tak stále. :)

    OdpovědětVymazat
  42. Článek jsem si přečetla jen ze zvědavosti (ale celý, je totiž docela čtivý), ale vzásadě jsem antiminimalista. Miluji starožitný nábytek, barokní a gotické budovy, složitě šité šaty s různými krajkami a třívrstvými sukněmi a i v malířství mám daleko raději obrazy, co jako obrazy vypadají (nic proti těm pánům, co malovali ty obrazy, ale čtverec taky umím nakreslit).
    S tou ekonomikou souhlasím. Někdy je to až děsivé. Za chvíli ani voda už nebude z vody, protože se bude chtít ušetřit na nákladech.

    OdpovědětVymazat
  43. [30]: ad Kenzo Tange: (Vidim, ze diskusia bezi dalej! To je dobre. Skoda, ze moj dlhy nazor na tuto temu sa utopil vo vlne sucha pocas blogovej povodne.) Mal som tu cest, spat viacero noci v hoteli "Tokio" v Tokiu od Mannschaftu Kenzo Tange. Musim povedat, ze taky "minimalizmus" by som si zopakoval s radostou. Vobec je ten architekt svetly vzor medzi jeho kolegami.Ked to vazne premyslam, som vlastne za "barokny minimalizmus", ten treba asi este definovat, oder?

    OdpovědětVymazat
  44. Celé jsem četla chvilku a neuvěřitelně jsem se zamyslela a říkám si, že už snad nejsou žádní pořádní umělci, jen kopírky.

    OdpovědětVymazat
  45. Tak mi z toho vyplývá, že jsem zřejmě maximalista, páč tenhle minimalismus mi přijde jaksi neumělecký

    OdpovědětVymazat
  46. Ta poznámka s Andersenem mě vážně dostala .
    Jinak nad vypsanými věcmi v článku se spíše pozastavuji a říkám si, jak někdo tohle může považovat za umění. V jednoduchosti je síla, to ano, ale nic se nemá přehánět.

    OdpovědětVymazat
  47. Laurie Andersonová zasáhla do minimalistické hudby naprosto královsky a nic proti Šlitrovi, ale z ní je, narozdíl od něho, zaslouženě světová hudebnice (nejen)
    článek je zajímavý, ale tak od každého trochu. zamrzí povrchnost a přehlížení vrcholu minimalismu v jednotlivých druzích umění. zřejmě záměr autora napsat o minimalsimu minimalisticky, že...

    OdpovědětVymazat
  48. Dobré ráno Miloši!
    Ohromně jsem si početla díky bezva článku i zajímavým komentářům. Někdo rád holky a jiný vdolky.Pěkný den!

    OdpovědětVymazat
  49. Pěkně odborně sepsáno. Já osobně si vystačím s minimalismem! Páč je fakt ,že všeho moc škodí..

    OdpovědětVymazat
  50. [30]: Spočítané to nemám. Ale zrušila jsem hodně hadrů, co mi už nebyly nebo mě nebavily, a samozřejmě i spoustu dalších věcí, nejen oblečení. A je mi líp. Vim, kde co mám, a málokdy mám v pokoji skutečnej bordel. Dřív to tam furt vypadalo jak po explozi, s příliš moc věcma se hrozně špatně uklízí.Nedivím se, že spousta lidí minimalismem pohrdá a zesměšňuje ho. Pokud ho vnímáš jako snahu o to, nemít nic, a všechno aby bylo tak brutálně jednoduché, až to nemá tvar ani barvu, pak je to skutečně až komické. Pro mě je minimalismus prostě jen umírnění. Rozvaha nad tím, co děláš, jak konzumuješ, jak žiješ. Jestli neplýtváš. Radši míň kvalitních věcí než plnej barák bordelu a krámů.I barokně zařízenej pokoj může mít minimalistickej nádech, když je v něm toho nábytku tak akorát, je to vzdušný a neni tam bordel.

    OdpovědětVymazat
  51. [37]:-[55]:Díky za všechny komentáře, pár poznámek k některým z nich.[41]: Na to si pamatuji, Janda tím výrokem vůbec nebyl nadšený [42]:[48]: Díky moc za inspirující názory odborníků.[45]: Já vím, třeba jeho slavné Tubular Bells, které (myslím) složil v 16 letech. Ale přiznám se bez mučení, že se mně toto dílo nijak zvlášť nelíbí.[52]: Pravdou je, že příklady jsem vybral tak, aby přitakaly mému náhledu, tím nutně článek musí "povrchní", proto jsem také v názvu dal slovo disputace do uvozovek. Z minimalismu v hudbě mám na mysli např. hip-hop, což se snad ani za hudbu nedá považovat. Zlatý Šlitr s jedním tónem [55]: S tvým názorem "Pro mě je minimalismus prostě jen umírnění" souhlasím, kdyby to tak však chápali všichni.
    Fandou "extrémního" minimalismu opravdu nejsem, stejně tak ale ani megalomanství  (o něm možná také někdy něco napíšu).

    OdpovědětVymazat
  52. [55]: Najlepsie je, ze som dnes rano - rozospaly este? - cital: "pro mne je minimalismus proste UMIRANI"!!! Tak s tym by sa dalo mozno tiez suhlasit, oder? (Mozno je vlastne vsetko len umieranie?)

    OdpovědětVymazat
  53. [57]: Společnost přátel žehu bychom také mohli považovat za příznivce minimalismu. Člověk je zminimalizován do pár prachových částic Kingu, o Kenzovi bys mohl na svém blogu napsat článek, moc rád bych si ho přečetl, jednak jsi znalec a pak máš osobitý styl.

    OdpovědětVymazat
  54. S maximalisticky vybavenou peněženkou bych sem tam snesla i trochu toho minimalizmu, když by to muselo být     

    OdpovědětVymazat
  55. Minimalismu, je -li funkční, byť jen individuálně, je opodstatněný stejně jako v umění, kde je schopen zdělit něco podstatného, třeba informaci o podstatě světa, která se našeho osobního života v podstatě netýká.Podstata je takové základní slovo...jako základní kámen a tak,.... Minimalismus je ještě pochopitelný, na rozdíl od virtuálního světa bezpředmětných slov a číse, ve kterém se pohybujem dnes. Minimalismus může být proti nim obranou, stejně jako jeho pravý opak, pokud se obklopujeme věcmi podstatné, pro nás, kvality.

    OdpovědětVymazat
  56. Vždyť "Чёрный супрематический квадрат" je úžasnej! Tentokrát ale v českym, ne ruskym významu. Jak popraskal...
    Když jsem měla to štěstí zařizovat si bydlení, pojala jsem ho nejspíš dost minimalisticky, takže se mi spoustu děl z fotek v článku moc líbí.[1]: Tak zrovna ten onyx se mi teda vůbec nelíbí, ale otevřený prostory bych si jinak taky nechala líbit.

    OdpovědětVymazat
  57. [61]: Vidělas někdy, co se stěnou dokáže udělat zapadající slunce? No, domů bych si to asi taky nepořídil, už jenom proto, že by mi bylo líto ekvivalentu 200 000 předválečných korun, za který by se dal pořídit celý krásný dům. Ale v některých situacích to vypadá nádherně.

    OdpovědětVymazat
  58. [62]: Se stěnou možná, ale s tou onyxovou asi ne Pokud to nebyly ty červený záblesky, co jsem viděla na Google, když jsem si hledala fotky.

    OdpovědětVymazat
  59. Stěna se umí doslova rozzářit do červena, ale je fakt, že jen za vhodných podmínek. Ale pokud vím, nebyl to záměr architekta, ale bylo to pro něj překvapení .

    OdpovědětVymazat
  60. [63]: Pardón, zapomněl jsem předešlý komentář napsat jako reakci. Ta hlava! Hlavně že zasvěceně vyprávím o onyxové stěně, kterou jsem viděl "svítit" jedinkrát před víc než čtvrtstoletím .

    OdpovědětVymazat
  61. [65]: Já jsem dneska už 3x zapomněla zaškrtnout, aby mi přišla reakce To je snad ještě horší! Jako ten onyx má něco do sebe, materiál je to pěknej, ale já spíš mluvila o mym konkrétním vkusu, takže v tom bych fakt žít nemusela. Pokud o tom Ludwig nevěděl, musela to bejt skvělá přidaná hodnota.

    OdpovědětVymazat
  62. [63]:[64]: Já v Brně žiju tak 100 let a ještě jsem onyx ve vile svítit neviděl a vlastně jsem o tom ani neslyšel. Zkusím Google a další návštěvu naplánuju na dobu západu Slunce, asi tedy na zimu, když je šance jev zachytit v otvírací době.
    Díky za informaci.

    OdpovědětVymazat
  63. [66]: Mně by vadilo spíš to, že architekt obyvatele dost terorizoval, když mu přesouvali "jeho" nábytek a ničili tak zamýšlené ideální formy . Popravdě, příjemněji mi bylo v pražské Loosově (Müllerově) vile, která zase zvenku vypadá - s prominutím - jako škatule, ale interiér je zjevně dělaný tak, aby se v něm obyvatelům dobře žilo.[67]: Já jsem kdysi jezdil do Brna za svou "bývalou nastávající" a dostal jsem se dovnitř v příhodnou dobu, když ještě zdaleka nebylo tak nabito návštěvníky jako dnes. Tehdy nás bylo na prohlídce snad šest a některé prohlídky se dokonce rušily, protože se prostě nesešli zájemci .

    OdpovědětVymazat
  64. [68]: Zvenku je to opravdu škatule Chodit po moderní architektuře by mě bavilo. Já miluju různý maličkosti, takže si většinou v nových bytech a domech známých všímám věcí, který nikoho jinýho nezajímají.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)