Roman Dragoun (2) - sólová dráha

Když Roman Dragoun přešel do Prahy za Michalem Pavlíčkem do jeho skupiny Stromboli, ztratil se mně z očí. I když Stromboli byla velmi uznávaná kapela, Dragounovi nic nedala, protože hlavní hvězdou byla Bára Basiková a na desce Shutdown se téměř nedalo poznat, že se na ní Dragoun také podílí. Protože gramofon už neprovozuji, pouze matně si pamatuji, že tam zpíval snad jen v jednom nevýrazném duetu.

Spolupráce s Michalem Pavlíčkem byla přínosnější v projektech bez Basikové, např. v jednom ze studiových koncertů (nahrávaných však živě bez úprav a opakování) Na Kloboučku z r. 1995 se potkal i s dalšími výbornými kytaristy (zejména Radimem Hladíkem) a v jeho záznamu zpívá Take Me for a Little While (skladbu složil Jimmy Page (kytarista Led Zeppelin) a David Coverdale, začíná od času 11:34) a s Danem Bártou ještě píseň Zubatá (od 17:47).

Roman Dragoun vystupoval v 90. letech i v muzikálu Jesus Christ Superstar, já jsem tehdy dost jezdil do Prahy školit pracovníky finančních úřadů ze základů počítačových dovedností (hlavně Word a Excel). Většinou to bylo na dva dny, tak jsem měl možnost večer prvního dne navštěvovat divadla a koncerty. Bylo to dost náročné, abych byl na osmou hodinu v Praze, musel jsem z Brna vyjíždět v 4:45 a asi o hodinu dříve vstávat, a tak jsem měl problém v divadle neusnout. Na představení Revizor mého jinak velmi oblíbeného N. V. Gogola se mně to úplně nepodařilo, když už se blížil závěr, přemohla mě únava a probudil potlesk diváků. V Pyramidě na muzikálu Jesus Christ Superstar jsem samozřejmě neusnul, Dragoun však ten den neúčinkoval, jen seděl v první řadě jako divák.

V r. 1995 Dragoun vydal ve spolupráci s Michalem Pavlíčkem první z dosud tří sólových desek - Stín mý krve. Vydala ji v malém nákladu firma, která v hudební branži vůbec nepůsobila a navíc později zkrachovala, tak jsem se o tomto počinu dozvěděl se zpožděním a deska se už nedala sehnat. Koupil jsem alespoň audiokazetu a později ještě přes internetový obchod Aleše Brichty "kopii" desky bez originálního bookletu. Deska je opravdu vynikající. Ke skladbě Kronikář opět napsal krásný text jeho otec František Dragoun.

Na desce není slabší skladba, alespoň bych zmínil ještě Ledy našich vzpomínek, Tvůj život, Kamarádi (zde v doprovodu skupiny jeho syna Davida), ve skladbě Ostnatej drát zpívá v duetu se Zuzanou Michnovou.

Výborná je také Dragounova druhá sólová deska Slunci blíž z r. 2000. Z desky mám nejradši Dvacáté století (na YouTube bohužel není), V přítmí řas, Vesmír, Střepy a Důvěřuj. Od rocku se už hodně vzdaluje a třeba Sloní paměť s ním nemá nic společného.

Dragoun později přechází až k šansonu a jazzu. V tomto rozpoložení natočil třetí sólovou desku Otlučená srdce (2009). Z této desky se mně však líbí jen skladba Pastýři, na nekvalitní nahrávce je v ní vidět se skupinou His Angels.