Amsterdam (1) - zkušenost s drogou

Poměrně dost se mluví o tom, zda by nebylo vhodné povolit užívání měkkých drog a tím do značné míry podlomit jejich pokoutní výrobu a distribuci. Jednoznačný názor na to nemám, ale nejednou jsem si říkal, že bych někdy měl nějakou drogu vyzkoušet, abych měl autentický pocit. Údajně někteří senzitivní umělci v drogové extázi získali podněty k mimořádným tvůrčím dílům a chtěl jsem vědět, jestli by mě také něco užitečného napadlo. Špatný konec některých rockových hudebníků (Brian Jones (kytarista Rolling Stones, v ukázce vsedě hraje na sitár), Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jim Morrison) mě sice strašil, ale jeden pokus by snad žádné následky nemusel zanechat. U nás bylo tabu o drogách se jen zmínit a skupina Progress 2, když v rámci programu Dialog s vesmírem chtěla na LP natočit skladbu Planeta Hieronyma Bosche II, v níž se zpívá "nám vládne král, má jméno Heroin," narazila na cenzuru a byla nucena se textu vzdát. Pavel Váně se Zdeňkem Klukou to nakonec vyřešili tak, že místo toho, aby se zajímali o nový text, nazpívali skladbu jen s "lalala". V původním textu ji můžeme slyšet ve vzpomínkovém koncertu po 30 letech zde:

Na podzim 2008 jsme byli s manželkou v Amsterdamu a tam jsme se dostali do jedné restaurace či kavárny, byla pod střechou asi 11-patrové budovy, její interiér působil silně industriálním dojmem, byly tam různé přístroje, kola a nad stoly vedly roury. Zajímavé však bylo i složení návštěvníků, samí mladí lidé s barevnými účesy, dredy, rozervanými džínami a skoro všichni popíjeli zvláštní nápoj - v sklenici horké vody stála zelená rostlina. Hned mě napadlo, že teď bude příležitost díky liberálnímu přístupu Holandska zcela legálně drogu vyzkoušet. Na nápojovém/jídelním lístku jsme ale nebyli schopni nápoj identifikovat, protože byl napsaný v holandštině. Požádal jsem proto servírku, aby nám přinesla to, co tady pijí ti mladí lidé. Ještě jsme k tomu dostali med a začali nápoj pomalu usrkávat, aby s námi hned nepraštil a trefili jsme pak na hotel. Byl jsem hrozně zvědavý, kdy přijdou ty halucinogenní představy a pod dojmem těch přístrojů jsem myslel, že by mě třeba mohl napadnout nějaký technický vynález, např. perpetuum mobile, a dostal bych pak Nobelovu cenu. Trochu jsme se zahřáli, žádný zvláštní pocit se však nedostavil. Značně zklamaný jsem se pak servírky ptal, co jsme to vlastně pili. Byl to … mátový čaj.