Vysoké Tatry (5) - Rysy

Rysy mají dva primáty - jako hraniční hora Slovenska a Polska jsou s nadmořskou výškou 2499,6 m nejvyšším vrcholem Polska a současně nejvyšším místem Vysokých Tater, kam lze jít bez horského vůdce. Protože polohy od 2500 m výše se už považují za velehorské, postavíme-li se na vrchol, můžeme mít pocit, že naše hlava se rozhlíží z velehor a připadat si jako Edmund Hillary a Tenzing Norgay na Mount Everestu.

I z těchto důvodu jsou Rysy asi nejpopulárnějším cílem.

Na pohled však jsou zcela nevýrazné, na rozdíl od impozantních tatranských velikánů Kriváň, Vysoká, Končistá, Gerlach, Slavkovský štít a Lomnický štít je není ze silnice východním směrem na Poprad vidět a vykouknou až v okamžiku, kdy se od Popradského plesa prokousáme klečí do trochu vyšších poloh.

Jde o dva hrbolky v pozadí nad vloženým znakem Slobodného kráľovstva Rysy (ten se nachází blízko Chaty pod Rysy), záběr je z trasy na Koprovský štít.

Kdysi prý na Rysy z polské strany vylezl Lenin, a tak snad každý straník a svazák cítil za svou povinnost se tam také ukázat. Pro mladé budovatele "světlých zítřků" to problém nebyl, hůře se však s nepsaným "stranickým úkolem" vyrovnávali netrénovaní postarší jedinci. Asi nejlépe to vyřešil Alexander Dubček, který se po sametové revoluci znovu vynořil a stejně jako v r. 1968, kdy popularitu získával i gesty u politiků nezvyklými, např. šipkou do vody za asistence kamer televize a ochomýtáním se kolem hvězdy pop-music Marty Kubišové, tentokrát se nechal vrtulníkem vysadit na sedle Váha (2337 m) a zbývajících 162 m převýšení, opět s kameramany v patách, vyšlápl. To už však nemohlo zachránit celkově trapné působení senilním dojmem působícího politika, kterému ujely všechny vlaky, a proto nebylo divu, že na někdejší slávu se mu nepodařilo navázat.

Politický kontext Rysů mně je úplně znechutil, při pobytech ve Vysokých Tatrách jsem chodil všude možně, jen tam ne.

Jen jednou jsem si je blíže prohlédl, a to z nadhledu, když jsme v malé skupině asi 5 lidí s horským vůdcem vylezli na nejfotogeničtější štít Vysokých Tater Vysoká (2547 m, na dalším snímku), který má s Rysy až po sedlo Váha společnou trasu. Rysy byly obsypány turisty jako hrouda tureckého medu vosami.

Až r. 2003 v rámci rodinného výletu jsem na výslovnou žádost synů (měli tehdy 13 a 11 let) se podvolil a i s chotí jsme je zdolali. Velkým zklamáním však bylo, že z vrcholu kvůli mlze nebylo vidět na největší jezera Vysokých Tater Morskie Oko (má rozlohu 35 ha) a Czarny Staw (20,6 ha), největší slovenská plesa jsou menší, Velké Hincovo pleso má rozlohu 20 ha a Štrbské pleso necelých 20 ha.

Ve stejném roce jsem to zkusil ještě jednou a v následujících letech znovu, ale situace se vždy opakovala. I když téměř celou trasu bylo pěkně, s přibližováním k vrcholu se počasí zhoršovalo a naděje na výhledy se pokaždé rozplynula.

O 5 let později nám jeden domorodec poradil, že je nutné se na trasu vydat brzo ráno, ještě než se začne odpařovat vláha. Byl to boj přesvědčovat rodinné příslušníky, abychom to ještě jednou zkusili. Jeden syn už s námi ani do Tater nejel, představa prázdného bytu a návštěv jeho dívky byla mnohem lákavější než horské túry. Manželka před další ztečí také odmítla, že v úspěch nevěří, a když jsem budil dalšího potomka v 5 hod ráno, konverzace s ním připomínala úvodní debatu Boba a Bobka z kresleného seriálu Králíci z klobouku: "Vstávat, jde se cvičit." "Ale proč?"

Trasa obvykle začíná na nádraží ve Štrbském Plese (1355 m), odkud po pár set metrech po silnici se dostaneme do lesa a po 1 hod a 15 minutách vycházkovým tempem dojdeme k Popradskému plesu (1500 m).

Otevřou se výhledy na serpentiny vedoucí k sedlu pod Ostrvou, odkud lze po magistrále dojít až na Skalnaté pleso pod Lomnickým štítem; při pohledu přes jezero na druhou stranu je na horizontu za horským hotelem vidět výrazný vrchol Mengusovského Volovce a vlevo o něj v pozadí menší chatky je Koprovský štít.

Od Popradského plesa postupujeme k rozcestí Koprovský štít/Rysy nad Žabím potokem (1625 m), kde se dáme vpravo a vystoupáme klečí na hranu kotliny Žabích ples (přibližně 1920 m). Tato část trasy zabere asi 1,5 hod a na vrchol zbývají přibližně 2 hod cesty.

Podél Žabích ples projdeme až na konec kotliny k místu, kde trasa začne stoupat k terase s Chatou pod Rysy.

Stoupání je zde trochu náročnější a úsek je místy zajištěn řetězy a skobami.

Chata leží ve výšce 2250 m a je v celých Vysokých Tatrách nejvýše položená.

Při pohledu zpět bylo vidět, že máme v patách mraky, proto jsme se tentokrát na chatě na občerstvení nezastavovali a pokračovali podél sněhového pole na sedlo Váha. Třetí ze záběrů je pohledem zpět a čtvrtý je již nad sedlem Váha s částečným náhledem na kotlinu Žabích ples.

Poslední metry k vrcholu.

Cedule označuje vrchol i hraniční místo, za ní už je Polsko a také propast, výstup z polské strany musí být nesrovnatelně obtížnější.

Rysy mají ještě jeden vrchol, který je na slovenské straně a má 2503 m. Je na dalším snímku.

Konečně se na nás usmálo štěstí a uviděli jsme polská plesa. Mořské oko je to vzdálenější.

Z poslední koláže je vidět, jak se nad jezera valí mraky, za 10 minut bylo celé údolí zahaleno.