Comino, Modrá laguna - relax s adrenalinem

Comino je malý ostrov mezi Maltou a Gozem s rozlohou necelých 3 kilometrů čtverečních. Přestože obyvatelé ostrova se dají spočítat na prstech (uvádí se jich 7) a v létě je v provozu jediný hotýlek, směřují sem ve velkém výletní lodi z přístavů na Maltě. Zajímavá je už samotná cesta, protože při ní se naskýtají krásné náhledy na pobřeží Malty s velkými útesy, skalními jeskyněmi i zástavbou s kamennými pevnostmi a výraznými kostely, ale tím nejzajímavějším je cíl cesty - Modrá laguna (Blue Lagoon), malý přístav na Cominu, kde loď na několik hodin zastaví a turisté se v tomto kouzelném koutu mohou koupat, vylézt na skály, rozhlížet se po okolí nebo jen relaxovat u dobrého jídla a pití a opalovat se - nejlépe s nějakou blízkou duší (a tělem).

Na snímku z letadla je laguna nápadná světle modrou barvou, protože má menší hloubku než okolní moře.

Aniž by to někde bylo uvedeno, koupání je zde spojeno s nečekanými překvapeními. Ve středu laguny je dost silný boční proud a slabší plavci obvykle skončí na laně, které ji odděluje od otevřeného moře. Pánové se snahou o zachování zbytku důstojnosti před svými drahými polovičkami ručkují po laně ke břehu a dámy volají o pomoc. Vždy jsou však nablízku mladí muži v loďkách, kteří dámám galantně podávají pádlo a některé (zvláště mladší) vytahují na palubu.

Už z laguny bylo zřejmé, že za skaliskem musí být silnější vlny, protože nepravidelné nárazy o skálu se projevovaly vystříknutím vody 2-3 m vysoko. Zachytit plnou výšku vodní tříště se mně nepodařilo, ale částečně je to vidět vpravo od skalní průrvy.

Na dalším snímku vpravo je patrná jiná zajímavost - jeskyně, která je zakončena úzkou spárou, za níž už prosvítá otevřené moře.

Obojí jsem chtěl prozkoumat trochu blíže. Pohled na příboj by asi byl nejlepší z terasy u skalního okna anebo z vrcholu skály, na nějž vedla vyšlapaná cesta, ale já jsem začal jeskyní. V ní jsem zjistil, že spára je dostatečně široká, abych se dostal dál na otevřené moře.

Plaval jsem asi 5-10 m od skal k terase, ale jak jsem se k ní blížil, postupně se mě zmocňoval neklid, protože jsem si uvědomil, že se stávám hříčkou vln, které mě vyzvedávají a stahují, jako kdybych klouzal po křivce sinus s roztečí 2 metry mezi protilehlými vrcholy.

Bezděčně jsem si vzpomněl na povídku Edgara Allana Poea Sestup (nebo také Pád) do Maelströmu (A Descent into the Maelström), kde autor popisuje obrovský kruhový vír u norského souostroví Lofoty, který jako černá díra stahuje a pohlcuje vše, co se mu přiblíží na dosah. V sugestivním líčení okolí mistr hororu píše: "Vpravo i vlevo, kam až oko dohlédlo, táhly se jako valy světa obrysy hrozivě černých, trčících skal, jejichž ponurost dokresloval příboj, který proti nim s věčným vytím a jekem vysoko vrhal svůj bílý, strašlivý hřbet."

Poe v povídce popisuje dramatický příběh tří bratrů, jejichž rybářskou loď vichřice hnala směrem k Maelströmu. Jednoho smetla i se zlomeným stěžněm, ke kterému se připoutal, a zbývající dva se propadli do jícnu víru. Jeho stěny měly sklon 45 stupňů a v nich kroužily trosky lodí a nábytku, kmeny, bedny a stavební dříví. V nejvyšších hladinách víru pluly předměty válcového tvaru. Toho si všiml jeden ze zbývající dvojice bratrů, přivázal se k sudu a s ním se vrhl do víru, zatímco druhý se křečovitě držel kruhu. Loď postupně klesala níže, až se úplně potopila, sud však vystoupal nahoru a když ustal příboj, na chvíli zmizel i vír a poslední bratr se zachránil.

Zde však žádný soudek, jehož by se dalo chytit (anebo jsem se z něj mohl naposled napít), nebyl. Jak se vlny tříštily o skálu, pokoušel jsem se toho využít a na hraně skály se zachytit, když voda byla na vzestupné křivce. Několikrát mě však zpětný proud stáhl zpět, ale přece jen se mně nakonec podařilo na pažích vzepřít, přehodit nohu přes hranu a s vyčerpáním se překulit na plošinu. Na ní se muchloval mladý pár, který si mě ani předtím nevšímal, s omluvou "Sorry for disturbing you in making love." jsem se vypotácel přes plošinu, sklouzl do vody, přeplaval na druhý břeh a pak se už raději nekoupal.

P.S. Každý rok se utopí více než 200 osob z ČR, mužů přibližně 2krát tolik co žen.