Ladislav Štaidl - skladatel, hudebník, zpěvák, podnikatel, spisovatel

Poslední lednový den 2021 na následky covidové infekce zemřel Ladislav Štaidl (narozen 1945), pro mě nejvýznamnější osobnost naší populární hudby. K pop music mám sice vlažný vztah, z náhledu do hudební rubriky je patrné, že mám rád hlavně rock (a pak také klavírní vážnou hudbu), ale Ladislav Štaidl mně byl vždy (na rozdíl třeba od Karla Svobody) velmi sympatický, nikdy z něj přes úspěchy ve všem, čemu se kdy věnoval, nevyzařovala namyšlenost či snobství. 

A zajímavé je, že začínal ve skupině rock and rollového zpěváka Mickyho Volka a také stál u začátků Olympicu a s Petrem Jandou ho pojilo celoživotní přátelství. Jeho mnohostrannost si zaslouží rozdělit do samostatných „kapitol“.

1. Hudebník

Z jeho začátků žádná videa neznám, asi nejstarší je z r. 1964, kde v Divadle Semafor na kytaru doprovází Jiřího Šlitra v jeho písni Oči sněhem zaváté na text Jiřího Suchého. Autoři ji složili pro Karla Gotta a ten její zásluhou poprvé vyhrál anketu Zlatý slavík. Ve videu ji po průpovídkách, že mezi 1. a 20. není rozdíl, po několika posunech do nižší tóniny zpívá autor hudby.  

Vzhledem k tématu článku je ještě zajímavější Šlitrovo představení doprovázející skupiny po skončení skladby Klokočí. Na klavír v ní hrál Jiří Bažant, který (mimo jiné) společně s Jiřím Maláskem a Vlastimilem Hálou složil hudbu k filmu Starci na chmelu. 

V čase 4:40 Šlitr přejde ke kytaristovi: „Ten krasavec, Ladislav Štaidl, samouk, taky podle toho vypadá. My museli koupit takový drahý elektrický aparatury a zesilujeme ho, aby to aspoň trochu znělo. Ten by si jinde nevydělal ani na kalafunu.“  

Šlitr to myslel jako vtip, skutečnost byla na míle vzdálená.  

2. Skladatel

Uplynul pouhý rok a Ladislav Štaidl se svým bratrem Jiřím a Karlem Gottem zakládá Divadlo Apollo a na texty Jiřího a Rostislava Černého skládá jeden hit za druhým.

Rokenrol Trezor pomohl k popularitě nejen Karlu Gottovi, ale po 34 letech se v taneční kreaci Jaroslava Duška a Evy Holubové stal jednou z nezapomenutelných scének filmu Pelíšky. 

Pro Yvonnu Přenosilovou složil Sklípek. 

Pro Martu Kubišovou Nepiš dál. 

Karel Hála s Karlem Gottem a Jiřím Kysilkou nazpívali Dívku toulavou.

Další „odpichovou“ písní s Karlem Gottem bylo Dám dělovou ránu (Bum bum bum). 

Tehdy se také podařilo celému souboru odcestovat na půlroční angažmá v Las Vegas.

Ze Štaidlových písní 60. let mám nejraději skladbu, na kterou si v žádném článku k jeho úmrtí nikdo nevzpomněl: Kříž z kaktusů s Karlem Gottem.  

Ladislav Štaidl celkem složil kolem 200 písní a napsal hudbu k asi 80 televizním inscenacím a filmům. Kromě Karla Gotta a dalších již zmíněných interpretů mu za repertoár v 70. a 80. letech vděčili i Helena Vondráčková, Jiří Korn, Hana Zagorová, Petr Kotvald, Dalibor Janda, Darina Rolincová, Iveta Bartošová, Michal Penk, …

Většinou už mě tolik neoslovovaly. O písni Kávu si osladím pro Karla Gotta jsem si myslel, že jde o jednu z kolovrátkových melodií Karla Svobody. Ale měla úspěch a nahrál ji i Olympic a v rockovém aranžmá hned zní úplně jinak.  

I další píseň s Gottem, Ráno jedu dál, o těžkém životě hudebníků věčně na cestách, jak už o tom zpívali Beatles v A Hard Day's Night a později Katapult ve Stovkách hotelů, si vyhlédli rockeři, tentokrát Kabát.

K povedeným písním z 80. let patří Pábitelé s Karlem Gottem.

A také Oheň, voda, vítr, kterou Štaidl napsal pro Dalibora Jandu.

Ladislav Štaidl v r. 1987 ukončil spolupráci s Karlem Gottem a soustředil se na skládání písní pro Ivetu Bartošovou, za zmínku snad stojí Když láska schází (1988), kde se Štaidl od 1:43 a 3:05 předvede krátkými kytarovými sóly.

3. Zpěvák

Ladislav Štaidl některé své skladby sám nazpíval a známá je historka, jak k tomu došlo u písně Mží ti do vlasů. Karel Gott ji odmítl, protože pomalých sladkobolných písní měl v repertoáru hodně a chtěl by něco svižnějšího. A ve Štaidlově podání se pak stala nejprodávanější deskou roku.   

Pěkné jsou také písně Půjčovna snů, Ospalé ráno a nejraději mám Jsou dny, kdy svítá o něco víc z televizního seriálu Zkoušky z dospělosti (1980).

4. Kapelník a dirigent

Ne zrovna běžnou vlastností Ladislava Štaidla bylo, že do doprovodné skupiny Karla Gotta, po něm nazvané Orchestr Ladislava Štaidla, vyhledával hudebníky, kteří byli jako instrumentalisté lepší než on a na koncertech pak měli svá sólová vystoupení. V jednom souboru se tak sešli vynikající klavírista Rudolf Rokl, saxofonista Felix Slováček a trumpetista Václav Týfa, Štaidl však zlanařil hudebníky i z rockových skupin, a sice sólového kytaristu Pavla Fořta z Flamenga a baskytaristu Ondřeje Soukupa z Pražského výběru. 

V takové sestavě se Štaidl jako kytarista a klavírista stal skoro zbytečným a začal se o to víc věnovat dirigování, podobně jako ve vážné hudbě k dirigování ve vyšším věku přešli někdejší virtuózní instrumentalisté - houslista David Oistrach a klavírista Leonard Bernstein. Štaidl i v této roli dosáhl kvalitní úrovně, nabyl ji studiem u skladatele a dirigenta Milivoje Uzelace. 

5. Podnikatel

V r. 1992 Štaidl definitivně opustil uměleckou sféru. Znechutily ho neustálé útoky polistopadových kádrováků, kteří ho označovali za „normalizačního umělce“ a předhazovali mu jeden výrok, kdy v době prvních demonstrací proti komunistickému zřízení byl zpovídán jedním redaktorem a pronesl něco v tom smyslu, že by hlavně chtěl, aby jeho děti žily v klidu a míru. Přitom on k němu kladný vztah neměl, nebyl v KSČ, nijak se neangažoval. 

A později se k tomu vyjádřil takto: „Ale kdepak. Já to myslel úplně jinak a oni to zneužili a zkreslili. Já jim to nemohl říci napřímo – Dejte mi pokoj, vy bolšáni, já chci psát a ne politizovat... a doufal jsem, že to kamarádi pochopí. Pochopili to, ale ti zarytí antikomunisti to pak použili po roce 1989 proti mně. Ale ať mi vlezou na záda.“

Většina to pochopila a na Štaidlových šedesátinách mezi gratulanty byli např. i disidenti Pavel Landovský a Jiří Dienstbier starší. Ale bezvýznamné nuly, které nic nedokázaly a ani se jich nikdo neptal, dnes lezou na barikády a s velkou „odvahou“ nadávají prezidentovi a premiérovi a projevují zděšení z „ohrožení naší demokracie“. 

A tak se přeorientoval na podnikání. Začal s reklamou, v kinech zařazovanou před filmy, která asi málokomu nevadila, ale na druhé straně umožnila, aby vstupenky byly podstatně levnější. Podnikal i ve stavebnictví a jako milovník výtvarného umění (tím mně je také sympatický) se zabýval nákupem (i prodejem) uměleckých předmětů – obrazů, soch i šperků – a údajně měl velmi kvalitní sbírku. Na to vzpomíná galerista Miroslav Korecký. 

Spisovatelka Zdena Frýbová k jeho přestupu z hudebního světa do podnikání poznamenala: „Jeho stručné a neemotivní vysvětlení, že ho unavily kampaně proti jeho osobě, a proto si šel pročistit hlavu do jiné branže, neberu. Pobavilo mě však zklamání jeho nepřátel, když zjistili, že mu ve skutečnosti pomohli k nesrovnatelně vyšším a pohodlnějším příjmům, protože ten zatracenej Štaidl je dobrý a úspěšný ve všem, na co sáhne, ať už je to muzika, podnikání anebo psaní knih.“

A tím uvedla poslední odstavec.

6. Spisovatel

Ladislav Štaidl napsal 3 knihy – Víno z hroznů (2003), Desátý klíč (2005), Rendez-vous s paní Zuzanou (2006) – a vydal je vlastním nákladem. To bývá příznakem toho, že autor se zmůže na 10 výtisků, kterými obdaruje širší rodinu. Jenže hned první z knih se během půlroku prodalo 50 tisíc kusů. 

Já jsem si koupil první dvě a čtou se skvěle. Mnohé slečny a paní, se kterými měl milenecký poměr a v knihách se ho dotkl, zrovna nadšené nebyly, ale stejně jako Karel Gott se k nim choval pozorně a pomáhal jim v kariéře i v životě. 

R.I.P.