4. února 2021

Ladislav Štaidl - skladatel, hudebník, zpěvák, podnikatel, spisovatel

Poslední lednový den 2021 na následky covidové infekce zemřel Ladislav Štaidl (narozen 1945), pro mě nejvýznamnější osobnost naší populární hudby. K pop music mám sice vlažný vztah, z náhledu do hudební rubriky je patrné, že mám rád hlavně rock (a pak také klavírní vážnou hudbu), ale Ladislav Štaidl mně byl vždy (na rozdíl třeba od Karla Svobody) velmi sympatický, nikdy z něj přes úspěchy ve všem, čemu se kdy věnoval, nevyzařovala namyšlenost či snobství. 

A zajímavé je, že začínal ve skupině rock and rollového zpěváka Mickyho Volka a také stál u začátků Olympicu a s Petrem Jandou ho pojilo celoživotní přátelství. Jeho mnohostrannost si zaslouží rozdělit do samostatných „kapitol“.


1. Hudebník

Z jeho začátků žádná videa neznám, asi nejstarší je z r. 1964, kde v Divadle Semafor na kytaru doprovází Jiřího Šlitra v jeho písni Oči sněhem zaváté na text Jiřího Suchého. Autoři ji složili pro Karla Gotta a ten její zásluhou poprvé vyhrál anketu Zlatý slavík. Ve videu ji po průpovídkách, že mezi 1. a 20. není rozdíl, po několika posunech do nižší tóniny zpívá autor hudby.  

Vzhledem k tématu článku je ještě zajímavější Šlitrovo představení doprovázející skupiny po skončení skladby Klokočí. Na klavír v ní hrál Jiří Bažant, který (mimo jiné) společně s Jiřím Maláskem a Vlastimilem Hálou složil hudbu k filmu Starci na chmelu


V čase 4:40 Šlitr přejde ke kytaristovi: Ten krasavec, Ladislav Štaidl, samouk, taky podle toho vypadá. My museli koupit takový drahý elektrický aparatury a zesilujeme ho, aby to aspoň trochu znělo. Ten by si jinde nevydělal ani na kalafunu.  

Šlitr to myslel jako vtip, skutečnost byla na míle vzdálená.  


2. Skladatel

Uplynul pouhý rok a Ladislav Štaidl se svým bratrem Jiřím a Karlem Gottem zakládá Divadlo Apollo a na texty Jiřího a Rostislava Černého skládá jeden hit za druhým.

Rokenrol Trezor pomohl k popularitě nejen Karlu Gottovi, ale po 34 letech se v taneční kreaci Jaroslava Duška a Evy Holubové stal jednou z nezapomenutelných scének filmu Pelíšky

Pro Yvonnu Přenosilovou složil Sklípek


Pro Martu Kubišovou Nepiš dál


Karel Hála s Karlem Gottem a Jiřím Kysilkou nazpívali Dívku toulavou.


Další „odpichovou“ písní s Karlem Gottem bylo Dám dělovou ránu (Bum bum bum). 


Tehdy se také podařilo celému souboru odcestovat na půlroční angažmá v Las Vegas.

Ze Štaidlových písní 60. let mám nejraději skladbu, na kterou si v žádném článku k jeho úmrtí nikdo nevzpomněl: Kříž z kaktusů s Karlem Gottem.  


Ladislav Štaidl celkem složil kolem 200 písní a napsal hudbu k asi 80 televizním inscenacím a filmům. Kromě Karla Gotta a dalších již zmíněných interpretů mu za repertoár v 70. a 80. letech vděčili i Helena Vondráčková, Jiří Korn, Hana Zagorová, Petr Kotvald, Dalibor Janda, Darina Rolincová, Iveta Bartošová, Michal Penk, …

Většinou už mě tolik neoslovovaly. O písni Kávu si osladím pro Karla Gotta jsem si myslel, že jde o jednu z kolovrátkových melodií Karla Svobody. Ale měla úspěch a nahrál ji i Olympic a v rockovém aranžmá hned zní úplně jinak.  


I další píseň s Gottem, Ráno jedu dál, o těžkém životě hudebníků věčně na cestách, jak už o tom zpívali Beatles v A Hard Day's Night a později Katapult ve Stovkách hotelů, si vyhlédli rockeři, tentokrát Kabát.


K povedeným písním z 80. let patří Pábitelé s Karlem Gottem.

A také Oheň, voda, vítr, kterou Štaidl napsal pro Dalibora Jandu.


Ladislav Štaidl v r. 1987 ukončil spolupráci s Karlem Gottem a soustředil se na skládání písní pro Ivetu Bartošovou, za zmínku snad stojí Když láska schází (1988), kde se Štaidl od 1:43 a 3:05 předvede krátkými kytarovými sóly.



3. Zpěvák

Ladislav Štaidl některé své skladby sám nazpíval a známá je historka, jak k tomu došlo u písně Mží ti do vlasů. Karel Gott ji odmítl, protože pomalých sladkobolných písní měl v repertoáru hodně a chtěl by něco svižnějšího. A ve Štaidlově podání se pak stala nejprodávanější deskou roku.   


Pěkné jsou také písně Půjčovna snů, Ospalé ráno a nejraději mám Jsou dny, kdy svítá o něco víc z televizního seriálu Zkoušky z dospělosti (1980).



4. Kapelník a dirigent

Ne zrovna běžnou vlastností Ladislava Štaidla bylo, že do doprovodné skupiny Karla Gotta, po něm nazvané Orchestr Ladislava Štaidla, vyhledával hudebníky, kteří byli jako instrumentalisté lepší než on a na koncertech pak měli svá sólová vystoupení. V jednom souboru se tak sešli vynikající klavírista Rudolf Rokl, saxofonista Felix Slováček a trumpetista Václav Týfa, Štaidl však zlanařil hudebníky i z rockových skupin, a sice sólového kytaristu Pavla Fořta z Flamenga a baskytaristu Ondřeje Soukupa z Pražského výběru. 

V takové sestavě se Štaidl jako kytarista a klavírista stal skoro zbytečným a začal se o to víc věnovat dirigování, podobně jako ve vážné hudbě k dirigování ve vyšším věku přešli někdejší virtuózní instrumentalisté - houslista David Oistrach a klavírista Leonard Bernstein. Štaidl i v této roli dosáhl kvalitní úrovně, nabyl ji studiem u skladatele a dirigenta Milivoje Uzelace


5. Podnikatel

V r. 1992 Štaidl definitivně opustil uměleckou sféru. Znechutily ho neustálé útoky polistopadových kádrováků, kteří ho označovali za „normalizačního umělce“ a předhazovali mu jeden výrok, kdy v době prvních demonstrací proti komunistickému zřízení byl zpovídán jedním redaktorem a pronesl něco v tom smyslu, že by hlavně chtěl, aby jeho děti žily v klidu a míru. Přitom on k němu kladný vztah neměl, nebyl v KSČ, nijak se neangažoval. 

A později se k tomu vyjádřil takto: Ale kdepak. Já to myslel úplně jinak a oni to zneužili a zkreslili. Já jim to nemohl říci napřímo – Dejte mi pokoj, vy bolšáni, já chci psát a ne politizovat... a doufal jsem, že to kamarádi pochopí. Pochopili to, ale ti zarytí antikomunisti to pak použili po roce 1989 proti mně. Ale ať mi vlezou na záda.

Většina to pochopila a na Štaidlových šedesátinách mezi gratulanty byli např. i disidenti Pavel Landovský a Jiří Dienstbier starší. Ale bezvýznamné nuly, které nic nedokázaly a ani se jich nikdo neptal, dnes lezou na barikády a s velkou „odvahou“ nadávají prezidentovi a premiérovi a projevují zděšení z „ohrožení naší demokracie“. 

A tak se přeorientoval na podnikání. Začal s reklamou, v kinech zařazovanou před filmy, která asi málokomu nevadila, ale na druhé straně umožnila, aby vstupenky byly podstatně levnější. Podnikal i ve stavebnictví a jako milovník výtvarného umění (tím mně je také sympatický) se zabýval nákupem (i prodejem) uměleckých předmětů – obrazů, soch i šperků – a údajně měl velmi kvalitní sbírku. Na to vzpomíná galerista Miroslav Korecký

Spisovatelka Zdena Frýbová k jeho přestupu z hudebního světa do podnikání poznamenala: Jeho stručné a neemotivní vysvětlení, že ho unavily kampaně proti jeho osobě, a proto si šel pročistit hlavu do jiné branže, neberu. Pobavilo mě však zklamání jeho nepřátel, když zjistili, že mu ve skutečnosti pomohli k nesrovnatelně vyšším a pohodlnějším příjmům, protože ten zatracenej Štaidl je dobrý a úspěšný ve všem, na co sáhne, ať už je to muzika, podnikání anebo psaní knih.

A tím uvedla poslední odstavec.


6. Spisovatel

Ladislav Štaidl napsal 3 knihy – Víno z hroznů (2003), Desátý klíč (2005), Rendez-vous s paní Zuzanou (2006) – a vydal je vlastním nákladem. To bývá příznakem toho, že autor se zmůže na 10 výtisků, kterými obdaruje širší rodinu. Jenže hned první z knih se během půlroku prodalo 50 tisíc kusů. 

Já jsem si koupil první dvě a čtou se skvěle. Mnohé slečny a paní, se kterými měl milenecký poměr a v knihách se ho dotkl, zrovna nadšené nebyly, ale stejně jako Karel Gott se k nim choval pozorně a pomáhal jim v kariéře i v životě. 

R.I.P.   

36 komentářů:

  1. Miloši, odešel opravdu vynikající člověk. Četla jsem po jeho odchodu několik článků, včetně vzpomínek Miroslava Koreckého.
    To nejlepší, co jsem četla, je tento příspěvek.
    Moc ti za to děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, mám také někdy pocit, že novináři mají zásobu několika základních informací, které stále recyklují, často z pěti článků udělají šestý, v němž ale proto těm předchozím pěti není nic nového :).
      Proto osobní vzpomínky, jako ta od Miroslava Koreckého, jsou nejzajímavější.

      Vymazat
  2. Milý Miloši,
    taky se mi tvůj průřez moc líbí. Na tvých článcích oceňuji krom komplexnosti i to, že vypíchneš často zajímavosti, které zasadíš do kontextu. Inu, zasnila jsem se při té hudbě (a tvých slovech)... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Dorko, využívání barevného odlišování pro "vypíchnutí" jsem se naučil v tvých lékařských článcích, ale zatím jen s druhou barvou jsem začátečníkem :).

      Vymazat
  3. Moc pěkný přehled. Sice jsem nepatřil k jeho obdivovatelům, zejména ne tak od 80.let (ten vývoj v mých očích sledoval dost podobnou křivku jako u Karla Gotta), ale uznával jsem ho jako výborného profesionála v oboru. Dovolil bych si doplnit jednu informaci z jiného soudku, ale snad ještě k tématu: Ladislav Štaidl žil v pěkném moderním funkcionalistickém domě postaveném na místě v roce 1930 stržené legendární Gifthütte, tedy Jedové chýše :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se mně jeho písničky ze 60. let líbí víc než ty pozdější.
      Díky moc za moc zajímavou informaci o funkcionalistické vile. Já jsem se jen dočetl, že koupil činžovní dům v ulici Apolinářská, kde některé byty také pronajímal. A dřív snad bydlel v Jevanech, mezi umělci tak populárních.

      Vymazat
    2. Přesně tak, známá "Jedovka" stála kousek od Apolináře.

      Vymazat
    3. V Jevanech byl soused pana Karla Svobody, měli společný plot.

      Vymazat
    4. A tam myslím bydlí i Petr Janda a Daniel Hůlka. By mě zajímalo, čím je tato obec tak přitažlivá.

      Vymazat
    5. Nijak zvlášť. Ovšem za první republiky to bylo top místo okolo Prahy pro stavění letních bytů pánů radů, ale i vcelku normálních úředníků. lesy, rybníky. Ale nějak to v té době zamrzlo, pro lidi kteří tam trvale žijí nic moc podmínky. A četla jsem hodně srovnání Jevany versus Mníšek, protože obojí je známé tím, že tam žijí známé osobnosti a jak se (ne)dokáží pro město angažovat, nebo i srovnání lidí kteří se přestěhovali, a Mníšek na celé čáře vyhrával.

      Vymazat
    6. Kdysi to byla jakási móda mít dům mimo ruch velkoměsta. My máme po rodičích manželky dvojdomek v Bučovicích (40 km od Brna), rádi tam jezdíme a v létě i přebýváme, ale trvale bydlet bych tam nechtěl. Ve velkoměstě je na dosah kultura a není nutné do práce popojíždět po zacpaných silnicích nebo být závislý na časech odjezdů vlaků a autobusů.

      Mníšek pod Brdy, i když ho znám jen z webu a tvých článků, je proti Jevanům asi úplně jiná liga, přinejmenším tím krásným zámkem.

      Vymazat
    7. Jevany mají stejně jak Mníšek okolo sebe nádhernou přírodu, bukové lesy, rybníky. O tom žádná. Ale Jevany byly vždycky taková ta destinace pro honoraci, nebo pro ty, kdo si na ní hráli. V nynější době to byli celebrity kdo se tam stěhoval. Tak pro ně to byla zn.Ideál. Klid na práci, žádný ruch, za tím si jezdí do Prahy. Ale pro lidi, kteří tam bydlí trvale nic moc. Jezdit za prací do Prahy, do Kolína či jinam, přímo v městečku žádná infrastruktura. A snaha o vylepšení žádná. To už vedlejší Vyžlovka (tam bydlí shodou okolností Dara Rolins) je na tom lépe. Naproti tomu Mníšek byl trampské městečko, brána do trampského ráje v Brdech, tudíž sem jezdili normální lidé. Tady se moc letní sídla nestavěla. Na to byly Všenory, Dobřichovice, Černošice. Tam táhla Berounka. Ten duch trampského města je na Mníšku cítit pořád. Ale pro lidi se snaží dělat hodně. I ty celebrity které tam bydlí. Což v Jevanech nedělají. Ti tam nechtějí "normální" lidi. To je taková uzavřená umělecká komunita. Navíc dostupnost Prahy a možností zaměstnání je cca půlhodinová.

      Vymazat
  4. Ladislav Štaidl a jeho ženy
    https://zeny.iprima.cz/celebrity/ladislav-staidl-a-jeho-zeny-dlouholety-pomer-se-zelenkovou-laska-k-ivete-bartosove-i-posledni-rozchod

    Já vždycky litovala Ivetu, že mu nestála za to, aby si ji vzal, ačkoli spolu měli syna a byl rozvedený. Ale asi to bylo komplikovanější.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, článek si rád přečtu, ale co vím, tak Iveta Bartošová od něj sama i se synem odešla a ukončila také hudební spolupráci a místo toho uzavřela smlouvu s Karlem Svobodou.
      A když se dostala do finančních problémů a on ji chtěl z nich vytáhnout a platit jí hypotéku na dům, odmítla ho a raději navazovala vztahy s pochybnými muži.

      Vymazat
  5. Ano, Láďu budu navěky proklínat. Nejvíc za to, že zničil mou Lásku Ivetu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že se spíš zničila sama a pod tlakem bulváru, se Štaidlem jí nic nechybělo. "Dělník bulváru" Pavel Novotný za jejího života prohlásil, že ji přivedou do hrobu a potom ještě půl roku ji budou vytěžovat.

      Vymazat
    2. Hele, jestli se mnou chceš řešit Ivetin podíl na pekle, jež ji zlomilo, tak to se nedočkáš! Vinni jsou samozřejmě všichni její šamstři! :)

      Vymazat
  6. Sice na covidové komplikace, nicméně hlavní problém bylo onkologické onemocnění krve. Mne popravdě jeho hudební tvorba tak nějak míjela, vzhledem k tomu, že Karel Gott ani Iveta Bartošová či Dalibor Janda nebyli můj šálek kávy. A vzhledem k tomu, že jeho tvorba byla spjata ponejvíce s nimi, nedalo se před ní utéct, neb z rádií a televizí zněla neustále. Nicméně jako hudebník asi dobrý, jako člověka nebudu soudit, a to je tak všechno co k tomu asi mám. Tvůj článek je ale zas, až na nějaký maličký detail, v kterém se prostě my dva neshodneme nikdy, velmi na úrovni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, prodělal rakovinu a měl už jen jednu ledvinu, ale covid ho dorazil, jinak mohl ještě nejeden rok žít.
      Také jsem tuto hudbu aktivně nevyhledával, ale Štaidla jsem si jako skladatele a kapelníka vždy velmi vážil.
      Vím dobře, v čem se neshodneme, já když někde vidím/slyším/čtu zkrachovalého studenta teologie, jednu poslankyni, která se transformovala do senátorky, a předsedkyni eurohujerské strany, pomyslím si něco o inteligenci domácího zvířectva, ale nikde demonstrovat nebudu, aby je lidé nevolili.

      Vymazat
  7. Díky, už dlouho jsem nečetla tak pěkný článek. Můj bratr ho znal osobně, pracoval v jeho firmě, která samozřejmě výborně prosperovala do doby, než ji prodal zahraničním majitelům. To pak zkrachovala. Poznal ho jako vzdělaného, výborného chlapa, který si na nic nehrál a choval se jako každý "obyčejný" člověk.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také tak na mě působil, nikdy jsem od něho neslyšel se vychloubat výlety na Maledivy, Seychely, ... nebo že by "vylepoval" fotky na Instagramu.
      V jedné z těch knih jsem četl, že tu reklamní firmu musel prodat, když na něho "zaklekla" predátorská firma, že ho zničí a naznačovala, že by se mu mohla přihodit i nějaká nehoda.

      Vymazat
  8. Výborne pojednaná spomienka.Je mi ľuto, všetkého...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Kingu, díky za komentář. Doufám, že tvůj neskončil a můžeme se těšit na další obrázky, básně a texty.

      Vymazat
  9. Důstojné připomenutí jedné hudební legendy. Píseň Kříž z kaktusů jsem slyšela snad poprvé, dříve jsem ji vůbec neznala. Moc ráda mám také píseň Oči sněhem zaváté. Díky za obsahově bohatý a přitom citlivý článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kříž z kaktusů jsem neviděl ani v žádném Gottově televizním vystoupení a nerozumím tomu, proč jej na koncerty nezařazoval. Ale jedno LP jsme měli u rodičů a tam tato skladba byla a hned mě okouzlila.

      Vymazat
  10. Já jako žena bych vypíchla fakt, že to byl moc pěkný mužský, i s bratrem. :) Roky mu přidaly na charismatickém zjevu a vždy se mi líbilo, jak se vyjadřoval ve společnosti.
    O maličko méně jsem byla nadšená z jeho první knihy, myslím, že pravý borec nemá zapotřebí se kafrat milostnými pletkami, ale zase to dělá knihu přitažlivou pro drbny.
    Třeba paní Zelenková byla nadšená, slečna Rolins už méně :)))
    Průřez jeho tvorbou, skvost. Povedl se ti, já měla ráda ty jeho cajdáky, které zpíval sám.
    S chutí jsem si pustila skladbu paní Bartošové a hodně se do ní obrážela doba popularity Depeche Mode, tam je ten otisk hodně zřetelný. Jenom tak na okraj, protože kvalita videa je šílená, ten pán u kláves ... je to pan Soukup ??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I jako muž jsem poznal, že jde o charismatickou osobnost, která se ženám musí líbit. Měl v sobě kouzlo jako italský herec Marcello Mastroianni nebo (byť typově odlišný) Alain Delon.
      Darinku poznámkou, že "nejdříve ho to děvčátko okouzlilo svou muzikálností a pak i nečekanou sexualitou", hrozně rozčílil a Eva Pilarová se také zlobila, že vzpomínal, jak si užívali na Kubě.
      Ale ty řeči Dariny, že si vymýšlí a snaží se zvyšovat si sebevědomí, když už byl skoro důchodce, jsou dost trapné. Jednak jemu bylo 40-43 let, ona má teď (myslím) 47 a stylizuje se do pubertálního diblíka.

      Depeche Mode a Aphaville, obě skupiny tam nakonec i v textu jsou zmíněny. Je to Ondřej Soukup a myslím, že se snaží trochu napodobovat pohyby jednoho z klávesistů z Alphaville, např. ve skladbě Big in Japan https://www.youtube.com/watch?v=sjGl-pq4RxQ.

      Vymazat
    2. Jo, tak to jsem ráda, že jsem Soukupa poznala, u bicích je určitě Honza Žižka, ale toho Ondru jsem fakt špatně viděla.
      Myslím, že v té době se o "posun" tím správným směrem u nás snažili mnozí, vždyť ani v Oceánu nebo Shalomu Petra Muka to nebylo jinak :) Taky tam kluci byli řádně vykloubení.

      Vymazat
    3. Ano, Jan Žižka z Trocnova :). Díval jsem se teď na jeho historii a on také patřil k zakládajícím členům Pražského výběru a dostal lano od Štaidla. Původně však chtěl bubnovat ve filharmonii a když pak dostal od ní nabídku, dost váhal, ale nakonec zůstal s Gottem a Štaidlem.
      Jednou jsem četl (anebo viděl) rozhovor s Ondřejem Soukupem, kde se ho ptali, jak pravověrný rocker z Kocábova Pražského výběru mohl přejít do středního proudu ke Gottovi, a on to vysvětlil velmi jednoduše: bylo tam víc peněz :). A Žižka asi uvažoval podobně, navíc ve filharmonii je bubeník okrajová záležitost, ne nadarmo se říká "zuby jako noty na buben".

      Vymazat
  11. Řečeno mluvou moderní - byl to hitmaker.

    OdpovědětVymazat
  12. Hezky zpracovaný pohled na jednoho oblíbeného všestranného umělce. Ladislavu Štaidlovi tak patří obdiv, že svůj tým nejen sestavil, ale hlavně dokázal dlouhodobě provozně „ukočírovat“.

    OdpovědětVymazat
  13. Muzikanti různých žánrů neměli k sobě navzájem předsudky... Známý kytarista z amatérské kapely spolupracoval s jedním hudebníkem, který pracoval jak pro Michala Davida, tak pro Michaela Kocába, abych jmenoval zdánlivě protipoly.....Jinak i třeba na bývalého pražského primátora Svobodu byl vytazen rozhovor o míru, který poskytl televizi že normalizace, na Paroubka apod (co má člověk dělat, když mu strčí mikrofon před ústa a nechce se stát rovnou disidentem) ... A američtí prezidenti s tím, že někoho před dvaceti lety placli přes zadnici..

    OdpovědětVymazat
  14. Krásná pocta člověku, který svůj život prožil v lásce k hudbě s obrovskou skromností. On hudbou žil, on měl z hudby radost, a proto byl tak úspěšný.

    OdpovědětVymazat
  15. Přiznávám, že jsem si se zájmem početla, i když to není úplně můj šálek kávy. Opravdu dobře napsané😊

    OdpovědětVymazat
  16. Hezký průřez Štaidlovou tvorbou. Já sice kvůli Ivetě jsem ho moc nemusela, ale skladatel a umělec byl grandiózní.

    OdpovědětVymazat
  17. Skutečně důstojný průřez jeho tvorbou.

    Moc se mi líbil nekrolog Oprásků sčeskí historje...

    Svoboda v nebi u piána vítá Štaidla: "Čus"
    Gott s šálkem kávy povídá: "Bez tebe mi tady káva nechutnala, Láďo"
    Štaidl mu ji osladí se slovy "Já vím. O trochu víc?" :).

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Claude Lorrain - ideální krajiny klasicismu

Claude Lorrain (1600-1682), vlastním jménem Claude Gellée , patří k nejvýznamnějším malířům klasicismu , směru, který následoval po temném ...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)