Covid-19 nechodí po horách, ale po lidech

Když na přelomu let 2019/2020 se objevily záběry z 11milionového čínského města Wu-chan (Wuhan) s lidmi, kteří se jak podťatí káceli k zemi, vypadalo to na scény z katastrofického filmu. Město bylo izolováno od ostatního světa, ale záhadný virus se již předtím stačil leteckým spojením přenést do ostatních světadílů, např. čínští dělníci si jej přivezli s sebou do italských továren, lyžaři z italských a rakouských hor do svých domovů a ten bez ohledu na počasí a roční dobu „dobýval“ jednu pozici za druhou a dnes je takřka všude. 

Od března minulého roku se tak potácíme mezi nouzovými stavy a chvilkovými rozvolněními, politici všech barev ze situace chtějí vytřískat politický kapitál – není důvod nosit roušky, pak zase se situace podcenila a měly se nosit, podnikatelům se má hradit ušlý zisk, o chvíli titíž lidé kritizují nárůst dluhů na úkor příštích generací, nouzový stav ne, a když není, hejtmani žádají vládu, aby ho zavedla, protože by se zodpovědnost přenesla na ně a už by nemohli jen poukazovat na „chaos“ a nemuset přitom nic dělat. Někteří křičí, že nastupuje nová totalita, a svolávají demonstrace, jiní sepisují podněty k Ústavnímu soudu (za 3 a půl roku na ně možná dojde) a další se chtějí soudit za poškození podnikání, objednávky vakcín byrokratickým aparátem Bruselu připravené s velkým zpožděním a zásluhou naivně formulovaných smluv bez sankčních položek nejsou plněny, a když někdy něco dojde, vázne distribuce, navíc se tam mimo pořadí vetřou známí a známí známých. Když Evropskou komisi vede zcela neschopná osoba, která se jako německá ministryně obrany „proslavila“ tím, že vymýšlela uniformy pro těhotné tankistky, Němci ji pak raději poslali do Bruselu, kde doplnila podobné duchovní „giganty“ jako naše Jourová a předtím Špidla, a podle toho to vypadá.  

Vakcíny AstraZeneca a Sputnik V

A pak se nakoupí vakcína AstraZeneca, která má účinnost jen 60 %, u starších není ověřená a řada států ji nedoporučuje pro osoby 55+, ve Švýcarsku vůbec není povolená, v Jihoafrické republice se AstraZenecy chtějí zbavit (prodat či vyměnit ji za jiné, protože na jejich mutaci je neúčinná), ale protože ji schválili v Bruselu, náš SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) ji také schválil bez omezení. Mnohem účinnější ruskou vakcínu Sputnik V v Bruselu dosud neschválili, a proto ani SÚKL ji neschválil. Máme tu zase jednu zcela zbytečnou eurohujerskou instituci, která jen odezírá ze rtů bruselských úředníků, neschopná vlastního úsudku. Jak trefně poznamenal poslanec Zdeněk Ondráček, SÚKL by se mohl zrušit a jeho úředníky převést na jinou práci (třeba do výroby, dodávám).

AstraZeneca využívá adenovir ze šimpanzů, Sputnik V dva lidské adenoviry, v dvoudávkovém očkování se použije vždy jeden a tím se účinek násobí. Před časem se mluvilo o tom, že AstraZeneca vzhledem k nízké účinnosti bude svou vakcínu „míchat“ se Sputnikem V, ale když je již v Bruselu schválená, může ji prodávat i bez toho. 

V Německu se AstraZeneca stala ležákem. I když se pan senátor a lékař v jedné osobě v odkazovaném článku v plátku ODS snaží problém bagatelizovat, stačí si v něm přečíst informaci, že „z více než 736 000 ampulí jich podle údajů Institutu Roberta Kocha v Německu aplikovali pouhých 64 869.“ 

Uvažuje se, že by se jí očkovali učitelé a ministr Blatný se ji prý chystá propagovat. To je ten pravý, tím se důvěra pohřbí úplně. Za mě: nemám zájem a očkujte jí třeba šimpanze. 

Z duše mně mluví chorvatský prezident, který po Maďarsku jako druhý v EU chce nakoupit Sputnik V: „Kdyby to bylo možné, koupil bych vakcíny i od čečenské mafie. Pokud jde o mé občany, Brusel mě nezajímá.“  

U nás však bez Bruselu ani krok. A v tomto marasmu žijeme a trneme, jestli také nás si jako hostitele nevybere neviditelný útočník a když se mu podaří uchytit, jestli budeme mít štěstí v zápase o život mu nepodlehnout.   

Covid v rodině

Mladší syn byl v rámci Ph.D. studia v srpnu a září 2019 na univerzitě v Taipei na Taiwanu a odtud se také vydal právě do Wu-chanu na konferenci, tedy 2-3 měsíce předtím, než tam vypukla epidemie. Virus ho ale dostihl doma, v britské mutaci, a jako prvního v naší rodině. I když bude mít za měsíc teprve 29 let, hned v těžké formě, teploty 39,5 °C, když v sobotu 6.2. doma omdlí, vyděšená snacha zavolá záchranku, syna odvezou a hned mu nasadí ventilátor (více než polovině pacientů už nepomůže a zemřou), má oboustranný zápal plic, dostává remdesivir a kortikoidy.

Protože dva dny předtím u nás oba byli a nechali nám vnučky (dvojčata 4,5 roku) na víkendové hlídání, zůstávají u nás i dál a manželka s nimi 10.2. jede do Dětské nemocnice na test, zda virus na ně také nepřeskočil, přitom ho udělají i jí. Všechny jsou negativní. 

Jenže 11.2. snaše zjistí, že je také nakažená, manželka musí jít s vnučkami na nový test, aby se ověřilo, jestli se i u nich virus neprojevil se zpožděním. Děvčata mají i teď negativní výsledek, choť však již pozitivní. Zatím jsme všichni bezpříznakoví, jen starší syn (31 let), který s námi žije ve společné domácnosti, pokašlává a obvodní lékařka mu posílá doporučení k testu. Já si ho pro jistotu také vyřizuji, test rezervuji na pátek 19.2. Mám nařízenou karanténu do 25.2., pokud se neprokáže nákaza.        

Dostávám SMS: „Dne 15.2. jste byl/a v epidemiologicky významném kontaktu s COVID-19 pozitivní osobou, od které jste se mohl/a nakazit. Dodržujte pravidla KARANTÉNY ke snížení rizika šíření COVID-19. Kontaktujte praktického lékaře pro další instrukce. Více info na https://covid.gov.cz/rk“

Volají z Krajské hygienické stanice a v nahrávaném a obsáhlém rozhovoru se mě ptají, jak se cítím, zda beru nějaké léky, chodím do práce, …

Snacha si přijede pro děti, svezeme je ke vchodu, sama si je přebírá. 

16.2. má pozitivní test i starší syn. Nová SMS s totožným zněním, jen datum se mění, další hovor s hygienickou stanicí, snažím se vysvětlit, že všechny údaje jsem poskytl předchozí den, i tak je ale musím sdělit znovu.

Stav mladšího syna se naštěstí postupně lepší a 16.2. ho propouštějí z nemocnice. Na manželku však mezitím příznaky dolehnou v plné síle, teploty přes 38 °C, třeští ji hlava, už pátý den nevstává z postele, ale přivolání lékařské pomoci odmítá.     

19.2. jdu na test já. V čase 9-9:30 jsem objednaný na odběrové místo ve Fakultní nemocnici v Brně Bohunicích. Za závorou je dřevěná budka, kde si ověří mé jméno a čas rezervace a vydají mně sáček s ampulí na odběr. Ten se provádí o pár metrů dál ve stanu. Zatím však musím počkat, než vyšetří toho, kdo přijel přede mnou.

Přichází řada na mě.

Popojíždím do stanu, kde ve skafandrech jsou připraveni muž a žena, muž mně odebírá vzorek z nosu a úst a pak ho předává kolegyni. 

Dostanu potvrzení o provedeném testu a informaci, že do 48 hod se dozvím výsledek.  

20.2. ráno je choti již tak špatně, že voláme pohotovost. Muž ve skafandru jí změří teplotu, má 39 °C, promluví s ní několik vět a sdělí, že když bude chtít, odvezou ji do nemocnice, ale tam by byla na pokoji s dalšími těžšími případy nakažených, všichni vydechují viry a mohlo by to pro ni být ještě horší než doma. Bere si občanku a kartičku pojišťovny a za přibližně 10 minut se vrací se zprávou plnou cizích slov, asi hlavní v ní je, že vyšetřená není v bezvědomí a komunikuje. V případě zhoršení stavu je třeba volat. 

Téměř po 40 hodinách (v neděli 21.2. v 0:40) mně přichází zpráva:

„Dobrý den, osoba Miloš … byla nahlášena do registru infekčních chorob jako pozitivně testovaná na COVID-19. Nabízíme Vám samoreportování epidemiologicky závažných kontaktů na stránce covidlab.cz, zadejte kód ….. Vyplněním zrychlíte epidemiologické šetření. Na SMS neodpovídejte. Děkujeme!“

Od 24.2. je manželka v nemocnici a dostává nitrožilní výživu. 

2.3. je propuštěna na doléčení domů. Já mám zápal plic a beru antibiotika. 

8.3. jsem dobral antibiotika a všichni již máme onemocnění zdárně za sebou.