22. září 2018

Oskar Kokoschka - expresionista, světoběžník, angažovaný umělec

Začátkem 20. století se v malířství začínají prosazovat snahy oprostit se od věrného zobrazení reality i umění impresionistů, kteří ji zprostředkovávali pomocí dojmů, vyvolaných při poodstoupení od obrazu do větší vzdálenosti.

Jedním z nejvýraznějších směrů se stal expresionismus, jehož cílem bylo vyjádřit vlastní prožitky tvůrce a neřídit se konvencemi v zachycení tvarů, perspektivy a barev. Za hlavního představitele expresionismu je považován norský malíř Edvard Munch, nejvíce se však rozšířil v Německu, v dílech malířů sdružených v uměleckých skupinách Die Brücke (patřil tam např. Emil Nolde) a Der Blaue Reiter (Paul Klee, August Macke, Vasilij Kandinskij).

Expresionismus svého vrcholu dosáhl v 2. dekádě 20. století, kdy se do něj vlivem 1. světové války s miliony mrtvých silně promítala beznaděj, úzkost a strach ze smrti.

Po nástupu fašismu snad i vlivem vkusu amatérského malíře líbivých realistických scenérií a sběratele obrazů Adolfa Hitlera byla díla expresionistů zařazena mezi zvrhlé umění, které nepatří do muzeí, a jejich tvůrci byli označeni za zdegenerovaná psychopatická individua.

Rakouský malíř Oskar Kokoschka (1886-1980) s českými kořeny z otcovy strany byl za svého dlouhého života svědkem většiny dějinných zvratů 20. století a mnohé ho osobně poznamenaly. V 1. světové válce utrpěl těžké zranění hlavy a dlouho se léčil z ochrnutí ruky. Narukoval tam dobrovolně, aby se vytrhl z osudového vztahu k promiskuitní, o 7 let starší vdově po skladateli Gustavu Mahlerovi Almě. Stejně se ale závislosti na ní nezbavil, napsal jí asi 400 dopisů a pořídil si loutku s hlavou, která se jí podobala. S tou pak cestoval v kočáře a dokonce si ji brával i do lože v divadle.

A společně s ní se namaloval v alegorickém dvojportrétu Nevěsta větru (nebo také Bouře) z r. 1913, který je k vidění v Kunstmuseu v Basileji. 




Kokoschka byl v umění solitérem, nezačlenil se do žádné z uměleckých skupin, tomu ale také přispěla jeho povaha světoběžníka a časté stěhování. Žil v Berlíně, Drážďanech, Vídni, procestoval Afriku a Asii. Po zavraždění rakouského kancléře E. Dollfusse v r. 1934 a vystupňování snah o připojení Rakouska k Německé říši se přestěhoval z Vídně do Prahy. Proti zvěrstvům fašismu se podobně jako Picasso obrazem Guernica umělecky angažoval, v r. 1937 namaloval plakát Pomozte baskickým dětem! Tehdy se o něj začali zajímat agenti gestapa a při domovní prohlídce jeden z jeho obrazů rozřezali. Po Mnichovské dohodě v r. 1938, kterou se pohraniční území Československa postoupila Německu, umělec emigroval do Londýna. Rozčarování ze zrady čtyř mocností promítl do alegorického obrazu Červené vejce s karikaturami Hitlera a Mussoliniho, kteří společně s Chamberlainem a Daladierem, symbolizovanými zvířaty, si nachystali k rozporcování velké vejce.



Během čtyř let v Praze namaloval celkem 16 obrazů panoramat města. Několik z nich (stejně jako zmíněné Červené vejce) je v majetku pražské Národní galerie. V centru prvních dvou je Karlův most (a na prvním jsou i Hradčany), na třetím je Praha od Kramářovy vily.





Praha zasáhla i do jeho osobního života, v bezmála 60 letech se zde seznámil s 20letou studentkou práv Oldou Palkovskou, oženil se s ní a žil s ní až do smrti.

Kokoschka nenechal bez povšimnutí ani obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy a na jeden z obrazů připsal: "Praha, srpen 1968 - soumrak Evropy."

Na obrazech panoramat měst je patrné Kokoschkovo krédo "Nedokážu myslet jinak než prostorově."
Obrazy Drážďany, Augustův most s parníkem (1923) a Londýn, Temže navečer vlastní Albertina ve Vídni.






Neméně důležitou částí Kokoschkovy tvorby jsou jeho psychoanalytické portréty. Svůj přístup vysvětluje takto: "Snažím se udržet své modely v pohybu a konverzaci, aby zapomněly, že jsou malovány. To nemá nic společného se získáváním důvěrných informací či zpovědí, ale spíše s vytvářením obrazu toho, co je v jejich paměti nebo se objevuje ve snech."
I když se může zdát, že se autor portrétovaným osobám vysmívá a zdůrazňuje jejich ošklivost, opak je pravdou: "Jakkoliv ošklivá tvář může být, lze v ní objevit jistou krásu, a pak jí také porozumíme."

A ne zrovna lichotivě namaloval i sám sebe v Autoportrétu z r. 1923 a Gitty Wallersteinovou (1921), oba vystavuje Albertinum, Galerie Neue Meister v Drážďanech.




Dvojice ženských portrétů zobrazuje Dívku s panenkou (Kunsthalle, Hamburg) a Dívku s náhrdelníkem (Albertina, Vídeň).



Dva obrazy s muži představují Portrét malíře Maxe Schmidta (Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid) a Portrét básníka Alberta Ehrenstzeina (Národní galerie, Praha).




Jak si umělec představoval sladké nicnedělání, vyjadřuje obraz Léto ((1922, Albertinum, Galerie Neue Meister, Drážďany).




Následující díla z vídeňské Albertiny nepatří k předchozím typům a dokreslují žánrovou pestrost malíře. Jsou jimi obrazy V zahraděPohled na Vernet-les-BainsZátiší s ovocem a ptákem a kresba Sedící dívka se zdviženými pažemi.






Pro úplnost je třeba doplnit, že Kokoschka byl (podobně jako náš Josef Váchal) i literárně činný. Psal básně a divadelní hry, které však nikdy nedosáhly významu obrazů. Jeho první divadelní hra Vrazi, naděje žen způsobila skandál a malíř pak dostal zákaz působit jako pedagog na uměleckoprůmyslové škole.

Umělec ani ve vyšším věku nevydržel na jednom místě, i když získal britské občanství, nějaký čas žil v USA, kde namaloval obraz Krajina v Montaně (1947), dnes ve sbírkách Kunsthausu v Curychu.  




Pak přesídlil znovu do Evropy a nakonec se s manželkou usadil ve Švýcarsku. Zemřel v Montreux, v inspirujícím místě umělců na břehu Ženevského jezera.

Přes někdejší znevážení Kokoschkova díla dnes jeho obrazy na aukcích patří k nejdražším, loni se jeden z obrazů Prahy prodal za 52 milionů.

22 komentářů:

  1. Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. A já dodávám: Lepší je mít na stěně reprodukci od Alfonse Muchy než originál od Oskara Kokoschky

    OdpovědětVymazat
  2. Jako vždycky velmi zajímavá sonda a povídání!

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Tak mě třeba ty pražské pohledy hodně oslovily. A pak to Toskánsko (aspoň si myslím že to dle skladby stromů je Toskánsko )To ostatní už sice není tak líbivé (jak pro koho) ale zas pokud bych měla srovnávat s Picassem tak musím říct Zlatej Kokoschka!

    OdpovědětVymazat
  4. Ty malby měst mě docela zaujaly. Doufám, že psal i nějaké lepší ty divadelní hry, než co je zde publikován název...

    OdpovědětVymazat
  5. Naprosto souhlasím s výstižným komentáře od Axiny, lépe bych to nedala...

    OdpovědětVymazat
  6. Obrazy měst, Dívka s náhrdelníkem jsou docela líbivé, ostatní na mne působí spíš podivně. Nejsem z těch, kteří musí mít originál obrazu, ale spíš musím být s ním citově vázána. Pak to může být  reprodukce  obrazu od  Renoira či jiného raději "čitelného!" malíře. Stejně musel být vitální, když se dožil 94 let. Mladá manželka si ho užila dost.   

    OdpovědětVymazat
  7. Ačkoliv jsem vcelku benevolentní, co se týká umění, tahle díla mě nijak neoslovila. Možná bych i řekla, že se mi nelíbí. Tedy snad krom té dívky s panenkou, ta mě dokonce děsí .

    OdpovědětVymazat
  8. Hmmh, moc dobře se to četlo. Takže nejen bylinka je zajímavá.

    OdpovědětVymazat
  9. Dost z Kokoschkových obrazů se mi opravdu líbí, takže já bych mu dal před Alfonzem Muchou rozhodně přednost . Říkám si - co ta legendární Alma asi měla v sobě, že dokázala někdy až neuvěřitelným způsobem  "excitovat" tolik různorodých umělců?

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: Škoda jen, že obrazů jsem nevyfotografoval víc, v některých galeriích jsem vyhledával hlavně impresionisty a expresionisty spíš přeskakoval.[2]: Přiznám se, že reprodukcemi Muchových plakátů jsem už dost přesycený, přišly do módy v 82. letech a drží se to dodnes.
    V Brně je už několik měsíců výstavy obrazů z cyklu Slovanská epopej a ještě jsem tam nebyl. Je tam ale jen asi polovina obrazů a kdysi jsem v Moravském Krumlově viděl všechny.[3]: Předlistopadový předseda vlády Lubomír Štrougal se často se nechal zabírat s obrazem panoramatu Prahy v pozadí a tehdy se mně zdálo, že si na úřad vlády nechal nastěhovat Kokoschkův
    obraz. Mně by se v práci také líbil :).[4]: Objekt článku je zajímavý, tím je všechno snazší :).

    OdpovědětVymazat
  11. [5]: Víc jsem jich neobjevil, ale někde jsem četl, že od 90. let se o ně zájem zvyšuje. Možná to ale jde ruku v ruce s rostoucí prestiží a cenami jeho obrazů.[6]: Já bych dal přednost Kokoschkovi.[7]: Mít doma originál obrazu zakládá nebezpečí loupeže či loupežného přepadení. Asi není náhodou, že skuteční kupci obrazů na aukcích jsou většinou anonymní.
    94 let života na to, že byl v mládí těžce zraněn, je překvapivě hodně. Mladá manželka s ním zestárla málem až do důchodu :).[8]: Zobrazovaná dívka je na tom s krásou podobně :).

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Nejsi nakonec jeho vnuk? [10]: [13]:/1 dtto.[11]: Bylinky ale voní a léčí :).[12]: Mám stejný názor, ale možná je to tím, jak je "přemuchováno". Všeho moc škodí.
    Alma zřejmě měla neodolatelné kouzlo osobnosti (a v ložnici zvlášť) :).

    OdpovědětVymazat
  13. 14/8 Podobně jako kdo?

    OdpovědětVymazat
  14. [16]: Jako ta panenka, co Janinku děsí :).

    OdpovědětVymazat
  15. [17]: Nechci "plevelit", ale já jsem pochopila z komentáře Janinky, že ji děsí CELÝ obraz Dívka s panenkou.
    Potom by tvoje odpověď 14/8 byla jaksi nepatřičná... Mimochodem - i když všichni víme, že je to nadsázka - souhlasím. Ohavné. Panenka nevypadá jako panenka, ale spíš jako něco mrtvého či zdechnutého. A ta tvář nemá dětský výraz.
    Připadá v tomhle případě důležité, kdo je autorem názvu obrazu. Sám O.K.?

    OdpovědětVymazat
  16. [18]: Asi máš pravdu, já jsem to vztáhl jen na panenku, protože ta opravdu vypadá děsivě.
    U obrazů starých 400-500 a více let nebývá vždy ani jisté, kdo je autorem a názvy jsou často přisouzeny odhadem podle toho, co zachycují, u malířů z posledního století si ale myslím takové pochybnosti v názvech nebudou, už se vydávají noviny, časopisy, existuje fotografie a film, obrazy se vystavují na veřejnosti a možnosti zaznamenání důležitých údajů jsou nesrovnatelně větší.

    OdpovědětVymazat
  17. Miloši, už několik dní se mi nedaří ti vložit článek, prý jsi to zakázal, tak pokud je embargo na bloncky, napiš.

    OdpovědětVymazat
  18. Hlavně ten Karluv most je zajímavě vyvedrn a zaujmou i ty portréty....

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)