Oskar Kokoschka - expresionista, světoběžník, angažovaný umělec

Začátkem 20. století se v malířství začínají prosazovat snahy oprostit se od věrného zobrazení reality i umění impresionistů, kteří ji zprostředkovávali pomocí dojmů, vyvolaných při poodstoupení od obrazu do větší vzdálenosti.

Jedním z nejvýraznějších směrů se stal expresionismus, jehož cílem bylo vyjádřit vlastní prožitky tvůrce a neřídit se konvencemi v zachycení tvarů, perspektivy a barev. Za hlavního představitele expresionismu je považován norský malíř Edvard Munch, nejvíce se však rozšířil v Německu, v dílech malířů sdružených v uměleckých skupinách Die Brücke (patřil tam např. Emil Nolde) a Der Blaue Reiter (Paul Klee, August Macke, Vasilij Kandinskij).

Expresionismus svého vrcholu dosáhl v 2. dekádě 20. století, kdy se do něj vlivem 1. světové války s miliony mrtvých silně promítala beznaděj, úzkost a strach ze smrti.

Po nástupu fašismu snad i vlivem vkusu amatérského malíře líbivých realistických scenérií a sběratele obrazů Adolfa Hitlera byla díla expresionistů zařazena mezi zvrhlé umění, které nepatří do muzeí, a jejich tvůrci byli označeni za zdegenerovaná psychopatická individua.

Rakouský malíř Oskar Kokoschka (1886-1980) s českými kořeny z otcovy strany byl za svého dlouhého života svědkem většiny dějinných zvratů 20. století a mnohé ho osobně poznamenaly. V 1. světové válce utrpěl těžké zranění hlavy a dlouho se léčil z ochrnutí ruky. Narukoval tam dobrovolně, aby se vytrhl z osudového vztahu k promiskuitní, o 7 let starší vdově po skladateli Gustavu Mahlerovi Almě. Stejně se ale závislosti na ní nezbavil, napsal jí asi 400 dopisů a pořídil si loutku s hlavou, která se jí podobala. S tou pak cestoval v kočáře a dokonce si ji brával i do lože v divadle.

A společně s ní se namaloval v alegorickém dvojportrétu Nevěsta větru (nebo také Bouře) z r. 1913, který je k vidění v Kunstmuseu v Basileji. 

Kokoschka byl v umění solitérem, nezačlenil se do žádné z uměleckých skupin, tomu ale také přispěla jeho povaha světoběžníka a časté stěhování. Žil v Berlíně, Drážďanech, Vídni, procestoval Afriku a Asii. Po zavraždění rakouského kancléře E. Dollfusse v r. 1934 a vystupňování snah o připojení Rakouska k Německé říši se přestěhoval z Vídně do Prahy. Proti zvěrstvům fašismu se podobně jako Picasso obrazem Guernica umělecky angažoval, v r. 1937 namaloval plakát Pomozte baskickým dětem! Tehdy se o něj začali zajímat agenti gestapa a při domovní prohlídce jeden z jeho obrazů rozřezali. Po Mnichovské dohodě v r. 1938, kterou se pohraniční území Československa postoupila Německu, umělec emigroval do Londýna. Rozčarování ze zrady čtyř mocností promítl do alegorického obrazu Červené vejce s karikaturami Hitlera a Mussoliniho, kteří společně s Chamberlainem a Daladierem, symbolizovanými zvířaty, si nachystali k rozporcování velké vejce.

Během čtyř let v Praze namaloval celkem 16 obrazů panoramat města. Několik z nich (stejně jako zmíněné Červené vejce) je v majetku pražské Národní galerie. V centru prvních dvou je Karlův most (a na prvním jsou i Hradčany), na třetím je Praha od Kramářovy vily.

Praha zasáhla i do jeho osobního života, v bezmála 60 letech se zde seznámil s 20letou studentkou práv Oldou Palkovskou, oženil se s ní a žil s ní až do smrti. 

Kokoschka nenechal bez povšimnutí ani obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy a na jeden z obrazů připsal: "Praha, srpen 1968 - soumrak Evropy."

Na obrazech panoramat měst je patrné Kokoschkovo krédo "Nedokážu myslet jinak než prostorově."

Obrazy Drážďany, Augustův most s parníkem (1923) a Londýn, Temže navečer vlastní Albertina ve Vídni.

Neméně důležitou částí Kokoschkovy tvorby jsou jeho psychoanalytické portréty. Svůj přístup vysvětluje takto: "Snažím se udržet své modely v pohybu a konverzaci, aby zapomněly, že jsou malovány. To nemá nic společného se získáváním důvěrných informací či zpovědí, ale spíše s vytvářením obrazu toho, co je v jejich paměti nebo se objevuje ve snech."

I když se může zdát, že se autor portrétovaným osobám vysmívá a zdůrazňuje jejich ošklivost, opak je pravdou: "Jakkoliv ošklivá tvář může být, lze v ní objevit jistou krásu, a pak jí také porozumíme."

A ne zrovna lichotivě namaloval i sám sebe v Autoportrétu z r. 1923 a Gitty Wallersteinovou (1921), oba vystavuje Albertinum, Galerie Neue Meister v Drážďanech.

Podobně vypadá Dítě s květinami a kočkou (1920, Pinakothek der Moderne, Mnichov).

Dvojice ženských portrétů zobrazuje Dívku s panenkou (Kunsthalle, Hamburg) a Dívku s náhrdelníkem (Albertina, Vídeň).

Tři obrazy s muži představují Portrét malíře Maxe Schmidta (Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Portrét básníka Alberta Ehrenstzeina (Národní galerie, Praha) a Portrét malíře Carla Molla (1913, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň).

Jak si umělec představoval sladké nicnedělání, vyjadřuje obraz Léto (1922, Albertinum, Galerie Neue Meister, Drážďany).

Následující díla z vídeňské Albertiny nepatří k předchozím typům a dokreslují žánrovou pestrost malíře. Jsou jimi obrazy V zahradě (1934), Pohled na Vernet-les-Bains (1925), Zátiší s ovocem a ptákem (1964) a kresba Sedící dívka se zdviženými pažemi.

Kristus je pro své obětování života na kříži nazýván Beránkem Božím. Na obraze Zátiší se skopovým masem a hyacintem (1910, Österreichische Galerie Belvedere, Vídeň) skopové, hyacint a džbán s olejem symbolizují smrt a křesťanskou víru ve vzkříšení.

Přes více než 100 let od namalování obrazu jsou dnes aktuální jeho Emigranti (1916-1917, Pinakothek der Moderne, Mnichov).

Pro úplnost je třeba doplnit, že Kokoschka byl (podobně jako náš Josef Váchal) i literárně činný. Psal básně a divadelní hry, které však nikdy nedosáhly významu obrazů. Jeho první divadelní hra Vrazi, naděje žen způsobila skandál a malíř pak dostal zákaz působit jako pedagog na uměleckoprůmyslové škole.

Umělec ani ve vyšším věku nevydržel na jednom místě, i když získal britské občanství, nějaký čas žil v USA, kde namaloval obraz Krajina v Montaně (1947), dnes ve sbírkách Kunsthausu v Curychu.  

Pak přesídlil znovu do Evropy a nakonec se s manželkou usadil ve Švýcarsku. Zemřel v Montreux, v inspirujícím místě umělců na břehu Ženevského jezera.

Přes někdejší znevážení Kokoschkova díla dnes jeho obrazy na aukcích patří k nejdražším, loni se jeden z obrazů Prahy prodal za 52 milionů.