Emil Nolde - expresionismus inspirovaný primitivním uměním

Po děsivém masakru šíleného střelce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, které předcházela vražda jeho otce a podle balistické analýzy zbraní i vraždy muže s dítětem v kočárku v Klánovickém lese, se nehodí přijít s „bezstarostným“ textem, proto jsem nakonec vybral dílo malíře, jehož některé obrazy působí až strašidelně. 

Emil Nolde (1867-1956) byl německým malířem, narodil se však v Dánsku jako Hans Emil Hansen, ale vyrůstal v německé obci Nolde, podle níž po životnímu rozhodnutí věnovat se malířské kariéře a sňatku v 35 letech s dánskou operní pěvkyní Adou Vilstrupovou nabyl pocit znovuzrození a převzal její jméno. 

Vyučil se řezbářem a pracoval v nábytkářské dílně. Koníčkem mu bylo ale i kreslení, maloval pohlednice s groteskními hlavami uprostřed hřebenů horských velikánů a dosáhl takové zručnosti, že na průmyslové škole ve švýcarském St. Gallenu se stal učitelem kreslení. Sám se pak vzdělával v Mnichově, Paříži a Kodani, než se plně přeorientoval na dráhu malíře.  

Postoj k jeho dílu se proměňoval, byl milován i vysmíván, přestože obdivoval Hitlera a stal se členem NSDAP, nijak mu to nepomohlo, Hitler a Göring, kteří byli náruživými sběrateli obrazů (většinou uloupených na dobytých územích), inklinovali ke klasickému umění a obrazy Noldeho a dalších malířů 20. století (včetně surrealistů) označili za „zvrhlé umění“ (entartete Kunst) a jejich obrazy byly konfiskovány a z galerií odstraňovány.   

Malíř to s nadhledem komentoval slovy: „Není vůbec těžké okouzlovat se starým uměním a mít k němu důvěrný vztah, daleko obtížnější je mít požitek z nového a stát se někým, kdo dokáže ocenit a mít rád umění, které se právě teď objevuje a jehož čas přijde tak za 10 let.“

Zpočátku maloval květiny a zahrady v pozdně impresionistickém stylu (např. Gauguina), ke kterým se ale vracel i ve zralejším věku. Příkladem jsou obrazy Letní odpoledne (1903, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Ženy v zahradě (1915, National Gallery of Ireland, Dublin), Zahrada s podzimními květy (1934, Albertina, Vídeň) a Les (1909, Albertina, Vídeň).  

Vliv na Noldeho dílo mělo i dvouleté působení (1906-1908) v malířské skupině Die Brücke (Most), jejíž členové v prostorovém ztvárnění opustili perspektivu a místo toho se zaměřili na zachycení pocitů úzkosti, nenávisti, krutosti, ironie, a které dnes označujeme jako expresionisty. Později vystavoval i se skupinou Der blaue Reiter (Modrý jezdec).

Depresivní stavy navozují i Noldeho obrazy krajin a mořských či říčních scenérií Noc za měsíčního svitu (1914, Albertina, Vídeň) a tři z Kunsthalle v Hamburku: Moře VI (1915), Plachetnice ve větru (1910) a Vlečný člun na Labi (1910).

Malíř se zúčastnil expedice do Ruska, Číny, Japonska a Polynésie, a právě primitivní umění domorodých národů na Papui Nové Guinei jej silně ovlivnilo, jak je patrné z obrazů Exotické postavy, muž a žena, Dřevěná figurína (oba 1912, Albertinum, Galerie Neue Meister, Drážďany) a Zvíře a postavy (1912, Pinakothek der Moderne, Mnichov). 

V podobném stylu je i Tanec kolem zlatého telete (1910, Pinakothek der Moderne, Mnichov), biblické modly.

A obrazy s náboženskou tematikou text uzavřu. Triptych z Kunsthalle v Hamburku pochází z r. 1912 a znázorňuje Svatou Marii Egyptskou ve třech různých situacích. V levé části triptychu je Maria egyptská v alexandrijském přístavu v nevěstinci s rozjařenými námořníky, centrální část zachycuje Mariino pokání a pravá část Smrt v poušti, kam se kající hříšnice uchýlila a po dlouhém strádání umírá. Našel ji tam mnich Zosimus a lev ji tlapami hloubí hrob.    

Nolde se znal s Jamesem Ensorem (představeným v dřívějším článku) a jeho obrazy s maskami ho také částečně ovlivnily. Vlastní fotografie s nimi  ale nemám, proto jen odkážu na Google, kde je jich celá řada. Alespoň náznakem těchto obrazů je Gentleman a dáma (nebo také Dáma s kožešinou, 1918, Kunstmuseum, Basilej).