22. prosince 2023

Emil Nolde - expresionismus inspirovaný primitivním uměním

Po děsivém masakru šíleného střelce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, které předcházela vražda jeho otce a podle balistické analýzy zbraní i vraždy muže s dítětem v kočárku v Klánovickém lese, se nehodí přijít s „bezstarostným“ textem, proto jsem nakonec vybral dílo malíře, jehož některé obrazy působí až strašidelně. 

Emil Nolde (1867-1956) byl německým malířem, narodil se však v Dánsku jako Hans Emil Hansen, ale vyrůstal v německé obci Nolde, podle níž po životnímu rozhodnutí věnovat se malířské kariéře a sňatku v 35 letech s dánskou operní pěvkyní Adou Vilstrupovou nabyl pocit znovuzrození a převzal její jméno. 

Vyučil se řezbářem a pracoval v nábytkářské dílně. Koníčkem mu bylo ale i kreslení, maloval pohlednice s groteskními hlavami uprostřed hřebenů horských velikánů a dosáhl takové zručnosti, že na průmyslové škole ve švýcarském St. Gallenu se stal učitelem kreslení. Sám se pak vzdělával v Mnichově, Paříži a Kodani, než se plně přeorientoval na dráhu malíře.  

Postoj k jeho dílu se proměňoval, byl milován i vysmíván, přestože obdivoval Hitlera a stal se členem NSDAP, nijak mu to nepomohlo, Hitler a Göring, kteří byli náruživými sběrateli obrazů (většinou uloupených na dobytých územích), inklinovali ke klasickému umění a obrazy Noldeho a dalších malířů 20. století (včetně surrealistů) označili za „zvrhlé umění“ (entartete Kunst) a jejich obrazy byly konfiskovány a z galerií odstraňovány.   

Malíř to s nadhledem komentoval slovy: „Není vůbec těžké okouzlovat se starým uměním a mít k němu důvěrný vztah, daleko obtížnější je mít požitek z nového a stát se někým, kdo dokáže ocenit a mít rád umění, které se právě teď objevuje a jehož čas přijde tak za 10 let.

Zpočátku maloval květiny a zahrady v pozdně impresionistickém stylu (např. Gauguina), ke kterým se ale vracel i ve zralejším věku. Příkladem jsou obrazy Letní odpoledne (1903, Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid), Ženy v zahradě (1915, National Gallery of Ireland, Dublin), Zahrada s podzimními květy (1934, Albertina, Vídeň) a Les (1909, Albertina, Vídeň).  







Vliv na Noldeho dílo mělo i dvouleté působení (1906-1908) v malířské skupině Die Brücke (Most), jejíž členové v prostorovém ztvárnění opustili perspektivu a místo toho se zaměřili na zachycení pocitů úzkosti, nenávisti, krutosti, ironie, a které dnes označujeme jako expresionisty. Později vystavoval i se skupinou Der blaue Reiter (Modrý jezdec).

Depresivní stavy navozují i Noldeho obrazy krajin a mořských či říčních scenérií Noc za měsíčního svitu (1914, Albertina, Vídeň) a tři z Kunsthalle v Hamburku: Moře VI (1915), Plachetnice ve větru (1910) a Vlečný člun na Labi (1910).







Malíř se zúčastnil expedice do Ruska, Číny, Japonska a Polynésie, a právě primitivní umění domorodých národů na Papui Nové Guinei jej silně ovlivnilo, jak je patrné z obrazů Exotické postavy, muž a žena, Dřevěná figurína (oba 1912, Albertinum, Galerie Neue Meister, Drážďany) a Zvíře a postavy (1912, Pinakothek der Moderne, Mnichov). 






V podobném stylu je i Tanec kolem zlatého telete (1910, Pinakothek der Moderne, Mnichov), biblické modly.



A obrazy s náboženskou tematikou text uzavřu. Triptych z Kunsthalle v Hamburku pochází z r. 1912 a znázorňuje Svatou Marii Egyptskou ve třech různých situacích. V levé části triptychu je Maria egyptská v alexandrijském přístavu v nevěstinci s rozjařenými námořníky, centrální část zachycuje Mariino pokání a pravá část Smrt v poušti, kam se kající hříšnice uchýlila a po dlouhém strádání umírá. Našel ji tam mnich Zosimus a lev ji tlapami hloubí hrob.    






Nolde se znal s Jamesem Ensorem (představeným v dřívějším článku) a jeho obrazy s maskami ho také částečně ovlivnily. Vlastní fotografie s nimi  ale nemám, proto jen odkážu na Google, kde je jich celá řada. Alespoň náznakem těchto obrazů je Gentleman a dáma (nebo také Dáma s kožešinou, 1918, Kunstmuseum, Basilej).





11 komentářů:

  1. Nejak zvlast desive mi to nepripada, byt mektere obrazy jsou ponekud bizarni...Naciste ztejme povazovali za zvrhle cokoli mimo tupy "klasicismis a reallismus"...Kdovi co se za tim muze skryvat?bylo asi v podzextu takoveho postoje,

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Exotické postavy muže se ženou vypadají jako lidožrouti, potkat bych je nechtěl :).
      S odsouzením moderního umění to bylo úplně stejné v Rusku a mnozí malíři (spisovatelé a skladatelé) raději emigrovali do západní Evropy (a USA), i když to mohlo být i z politických důvodů nesouhlasu s nástupem bolševického režimu.

      Vymazat
  2. Některé obrazy opravdu působí trochu strašidelně, ale tak zvláštně, jako by je malovalo dítě...

    Miloši, přeji ti krásné a pohodové svátky vánoční a klidný nový rok :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Jano, přeji také vše nejlepší a ať se v novém roce vše daří, děti dělají radost a manžel také :).

      Vymazat
  3. Tak ty jsou hodně prapodivné.... jediné co se mi tak trochu líbí jsou ty jiřiny .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se asi nejvíc líbí obraz z nevěstince :) a pak ty první dva inspirované uměním domorodců na Papui Nové Guinei. Všechny jsou neotřelé a mají originální výraz.

      Vymazat
  4. Poslední tři jsou syrově symbolické. Líbí se mi velice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně také, přes náboženský motiv nic neidealizují.

      Vymazat
  5. Ano, tohle se asi národním socialistům nemohlo úplně líbit. On to byl takový dost podivný kulturní spolek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejhorší bylo, když se autoritáři pletli do hodnocení kultury, zkušenosti s tím měli v Německu, Rusku a u nás také, kulturní tajemník byl obávaná postava.

      Vymazat
  6. Výtvarné umění výrazně převyšuje ostatní. A taky proč ne, je toho spousta... a díky za krásnou přehlídku obrazů a výjevů a vlastně i svým způsobem příběhů. K výročí blogu gratuluji a doufám, že bude ještě dlouho pokračování. - Příznivě na mě působí obraz Noc za měsíčního svitu, i když je zdánlivě jednoduchý. A zajímavý je ten předposlední triptych.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)