7. prosince 2021

Boka Kotorská - krásná příroda i místo, kudy kráčela historie

Boka Kotorská, česky také Kotorský záliv (v srbštině Бока Которска, v angličtině Bay of Kotor), je záliv Jaderského moře na území Černé Hory, pojmenovaný podle starobylého města Kotor. Záliv obklopují vysoké hory a tvoří tak přírodní bránu do nitra země se strategickým významem. Od středověku byl centrem obchodu, na pobřeží i v terasách skalnatých kopců vyrostla města s pozoruhodnou architekturou – paláci, kláštery a také vojenským opevněním v Kotoru. Díky harmonii přírody a citlivě začleněné zástavby byla celá lokalita již v r. 1979 jako první z Černé Hory zapsána na seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO.  



Město Kotor nechám na jiný článek, zde se omezím na zátoku. Poprvé jsme ji viděli shora při cestě z Budvy do Cetinje, někdejšího hlavního města Černé Hory, a obce Njeguši s lidovou architekturou a gastronomickými specialitami (např. sušenou šunkou pršut, sýry a včelími produkty), odkud jsme posléze z výšky téměř 1000 m nad mořem s tajícím se dechem úzkými serpentinami nad prudkými srázy sjížděli dolů do Kotoru. Několikrát se stalo, že jiný autobus jel v protisměru a při vyhýbání (často i za cenu couvání) jsme se loučili se životem. Ani s autem bych se tam neodvážil.  



Boka Kotorská je 28 km dlouhá a v zátokách u měst Herceg Novi, Tivat, Risan a Kotor má místní názvy.



Protože však Kotor je z nich největší a současně je významným přístavem, dal jméno i celému zálivu. Jej také shora vidíme jako první.



V Kotoru jsme při druhé návštěvě Černé Hory byli ještě jednou, tentokrát bez přejezdu hor, ale zato s projížďkou výletní lodí po Boce Kotorské. Nejrůznějších konstrukcí, včetně se stěžni s plachtami, je zde nepočítaně.





Vedle procházek městy, plavby lodí a koupání si na své přijdou i horolezci. 



Pestrá je také přehlídka kostelů. 







V zálivu leží 9 ostrovů. Nejzajímavější jsou dva ostrůvky s kostely. 




Ostrov sv. Jiří (Sveti Dordje/Island of St. George) s cypřišovým hájem je pojmenován podle benediktýnského kláštera sv. Jiřího z 9. století. Ten však byl dobyvateli ostrova poničen a zkázu dokonalo zemětřesení v 17. století. Nový kostel byl postaven během nadvlády Benátské republiky. Ostrov je pohřebištěm významných důstojníků z námořní akademie v blízkém Perastu, proto je uváděn i jako Ostrov mrtvých (Island of the Dead) a je zakázáno na něj vstupovat. Cypřišový háj a hřbitov inspiroval Arnolda Böcklina k namalování jeho nejslavnějšího obrazu Ostrov mrtvých. Scenérie obrazu se však až na cypřiše liší, protože podle jiné informace, zmíněné v článku o Böcklinovi, malíř na obraze zachytil skály u ostrova Capri.  



Ostrov Panny Marie ve skalách (Gospa od Škrpjela/Our Lady of the Rocks) s dvěma věžemi s modrými kupolemi je na rozdíl od předchozího uměle vytvořený v mělké části zálivu.   




U něj jsme zakotvili a kostel si prohlédli i zevnitř. Byl dokončen r. 1630 pro věřící katolického vyznání a nahradil dřívější pravoslavný kostel z 15. století.  



Interiér překvapuje bohatou výzdobou, připadáme si zde jak v galerii. Barokní mistr Tripo Kokolja (1661-1713) kostel vyzdobil 68 obrazy i s celým stropem. 





V následující koláži vlevo nahoře znázornil Seslání Ducha svatého.



Ikona Panny Marie ve skalách na mramorovém oltáři je z r. 1452 a jejím autorem je Lovro Marinov Dobričević (1420-1478). (Pro srovnání se můžeme podívat, jak Madonu ve skalách ve dvou verzích namaloval Leonardo da Vinci.)   



Vedle náboženských výjevů nechybí ani obrazy s námořní tematikou, zbraně, keramika, sochařské a řezbářské práce a kovové tabulky s reliéfy.






Boka Kotorská má pohnutou historii. V průběhu staletí mnohokrát změnila „majitele“. Byla kolonií Římanů, Řeků, součástí Byzantské říše, Benátské republiky, v Napoleonově éře ji okupovala Francie, přibližně 100 let do r. 1918 byla pod nadvládou Rakousko-uherské monarchie, poté spadala pod několikrát se měnící uspořádání království a republik národů Jugoslávie a konečně od r. 2006, kdy Černá Hora vyhlásila nezávislost, patří jen jí. 

Historickou událostí byla také vzpoura námořníků v Boce Kotorské v únoru 1918. Původně byla namířena proti nesnesitelným podmínkám na lodích, po snížení přídělů potravin prostí námořníci trpěli hlady (ne však důstojníci), živelně pak přerostla v protirakouské povstání s politickými a národnostními požadavky za nezávislost a ukončení války. Po nasazení tří bitevních lodí Rakouska a německých ponorek byla vzpoura potlačena, z 3000-4000 vzbouřenců bylo 800 uvězněno, další souzeni a 4 vůdci (mezi nimi František Rasch, narozený v Přerově v manželství Němce a Češky) byli popraveni. V Kotoru mají pamětní desku. 



27 komentářů:

  1. Moc pěkné romantické prostredi, moře a skály...Skoda námořníků, mimochodrm ucastnici i obdobně byť pozemni rumburske vzpouryvto nemeli jednoduche ani za republiky, neboť v srmade slouzila stale spousta dustojniku zvrakouske armady, kteří tu vzporu přímo potlačovali..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vojíni měli těžký život všude, i v našich socialistických podmínkách základní vojenské služby :).

      Vymazat
  2. Ono se tomu zalivu take rika s nadsazkou jadransky fjord ale podle těch obrázků fjord zasctak moc nepřipomíná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Např. na Wikipedii píší, že Kotorský záliv "často bývá mylně považovaný za nejjižnější evropský fjord. V těchto místech však ledovec nikdy nebyl, jedná se pouze o zatopené ústí řeky."
      Já bych však věřil, že jde o fjord, protože jsem si myslel, že každému většímu "zářezu" moře do pevniny se říká fjord.

      Vymazat
  3. Měli jsme souseda, byl to nějaký pan Říman, ten byl námořník a zůčastnil se vzpoury v Boce Kotorské.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavé, můj děda (otec otce) snad byl v legiích, ale z jeho vyprávění to neznám, protože zemřel dřív, než jsem se narodil. Vím jen, že po něm zůstaly tlusté knihy, kde bylo i několik barevných stránek, které byly odděleny průsvitnou fólií. Bohužel se nedochovaly, asi je rodiče jako starou veteš vyhodili, je to velká škoda, protože určitě měly archivní hodnotu.

      Vymazat
  4. Ostrůvky s kostelíky jsou malebné.
    Líbí se mi světlo na tvých fotografiích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ostrůvky jsou vždy takovou třešničkou na dortu, Sveti Štefan nedaleko Budvy je černohorskou perlou, proslulý je také ostrůvek ve slovinském jezeře Bled.
      Fotky jsou mobilem, ale už jsem si na to zvykl a fotoaparátem se nezatěžuji, stejně mám jen kompakt.

      Vymazat
  5. Díky za historií i nádherné fotky. Maminka tam kdysi dávno dostala pobyt jako odměnu v práci a jelikož nikdy nefotila, tuhle krásu jsem si nemohla ani představit, zvláště, když tenkrát nebyl ani internet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také lituji, že k některým místům, např. v Maďarsku nemám vůbec žádnou fotografii, dnes je všechno jednodušší, stačí mobil.

      Vymazat
  6. To je nádherné místo, moc krásné fotografie z míst, kam se já určitě nepodívám a tak Děkuji za nádhernou a zajímavou reportáž s krásnými fotografiemi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že Černá Hora je dobře dostupná a také poměrně levná.

      Vymazat
  7. Moc pěkné místo s příběhem a pamětí. Mimochodem, zrovna nedávno jsem četl velmi zajívavou knihu vzpomínek Zdeňka Štěpánka na jeho pět let dlouhou ruskou legionářskou anabázi. Velmi, velmi poučné a pro mne v mnoha ohledech překvapivé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš herce Zdeňka Štěpánka, to je zajímavé, nepamatuji si, že bych někdy o tom slyšel. Opravdu je ale překvapivé, kam všude některé osobnosti osud zavál, třeba herec Josef Větrovec byl 2 roky zavřený v koncentračním táboře a sociolog Fedor Gál se tam dokonce narodil.

      Vymazat
  8. Zajímavá reportáž, krasné fotky, o Boce Kotorské jsem věděla, ze tu byla jen vzpoura Cechů za 1. sv.válce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někde jsem četl, že právě takto se vzpoura u nás interpretovala a Františka Rasche tam líčili jako "zapáleného komunistu" :). V Přerově má dokonce bustu a u ní informační tabuli.

      Vymazat
  9. Zrovna nedávno jsem četla, že je Černá Hora opomíjené, leč krásné místo pro dovolenou. Díky za virtuální výlet! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu je to krásná krajina, jsou tam vysoké hory přes 2500 m n. m. a kaňony, myslím, že je i příjemná na pobyt, není tam tak rozšířená snaha turisty oškubat jako v Chorvatsku, platí se eurem, i když nejsou v EU, a není nutné vyměňovat jinde nepoužitelné peníze.

      Vymazat
  10. Krásné a vzpomínky vyvolávající: byli jsme v Boce Kotorské a v Kotoru a v Perastu cestou do Černé Hory na dovolenou v r.2003 a nikdy na tu vůni a krásu nezapomenu.
    Máš tu pěkné fotky, radost pohledět. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme tam byli v roce 2016, našli jsme neskutečnou nabídku na týden letecky s polopenzí za 8 tisíc, ubytování i jídlo bylo sice skromné, ale v létě to vše bereme spíše jen jako místo na přespání. Velmi se nám tam líbilo a za dva roky jsme si cestu zopakovali na jiné místo a s dalšími výlety, např. do Albánie.

      Vymazat
    2. Do Albánie a do Makedonie jsem chtěla loni, ale nevyšlo to kvůli covidu, nicméně snad to jednou vyjde.V Černé Hoře se nám moc líbilo. Jiřina z N.

      Vymazat
  11. Moc pěkné fotky. Také jsme se tam dvakrát podívali./Autobusem z Černé Hory/.
    Píšeš o Černé Hoře - je nádherná, také jsme tam byli asi pětkrát - jeli jsme vlakem, sice to dlouho trvá, ale trať je kouzelná. Albánie také stojí za podívání. Poprvé jsme jeli jen na jednodenní výlet z Č.Hory autobusem. Za nějaký rok pak na týdenní pobyt k moří - s výletem po zajímavých místech. Cesta tam - vlakem do Baru v Č.Hoře, pak dál autobusem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme byli v Albánii jen na jednodenním výletu z Černé Hory, v něm jsme měli zastávku v Drači (v místním jazyku Durres) a Tiraně. A příjemně nás překvapil právě Drač, o kterém jsem předtím ani neslyšeli. Bar také trochu známe, protože kousek od něj jsme byli poprvé ubytováni, podruhé v Sutomore. A z Baru jsme také jeli lodí do Budvy.

      Vymazat
  12. Ještě chci dodat, že z Bělehradu do Baru je na trati 252 tunelů a spousty mostů přes údolí ap.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Závidím ti Bělehrad, už jsem o něm něco na internetu našel a lákal by mě, ale zatím jsme nejen tam, ale ani jinde v Srbsku nebyli.

      Vymazat
  13. Malebné místo, které jsi krásně přiblížil. :)

    OdpovědětVymazat
  14. Miloši, tvůj blog považuji za velmi zajímavý různorodý, poučný, však máš výstižný název. 10 let je zdánlivě dlouhá doba a nechce se mi věřit, jak rychle ten čas utíká. Doufám, že budu moci sledovat zápisky a fotky z tvých cest, poznatky z malířství i hudby. Díky za příjemné zážitky při čtení tvéjho blogu.♥

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Letně (8)

Léto o sobě dává vědět tropickými vedry a už dávno se nedivím pověstné arabské lenosti, protože žít v takovém podnebí trvale, bere síly k sm...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)