5. května 2013

Bukurešť (1) - vzhlížení k Paříži

Rumunsko bylo zemí, která mě nikdy nelákala, poprvé jsem ji navštívil až v r. 2008. Shodou náhod jsem ji pak měl možnost na dalších cestách poznat trochu více a celkové dojmy mám smíšené. Krásná jsou města na úpatí hor, např. Sinaia s nádherným zámkem Peles, o jehož navrácení usiluje více než 90-letý rumunský král Michal, a turistický přitažlivý je i pár desítek kilometrů od něj se nacházející "Drákulův hrad" Bran, i když na něm není téměř nic k vidění. Přímořské středisko Mamaia je velmi chudým příbuzným bulharského Slunečného pobřeží a převažují tam hotely panelákového typu a metropole Bukurešť také nepůsobí nijak oslnivě.



Přestože Rumunsko bylo součástí socialistického bloku a jeho prezident a tajemník komunistické strany Nicolae Ceauşescu vládl od r. 1967 až do r. 1989 (tj. dlouhých 22 let), kdy se blok rozpadl jak domek z karet, Ceauşescu jen slepě neodezíral ze rtů ruských představitelů, co si má myslet a dělat, a několikrát se projevil "samostatně", např. odmítl účast Rumunska na "bratrské pomoci" Československu v r. 1968, stejně odsoudil invazi SSSR do Afgánistánu a v r. 1984, kdy pod tlakem SSSR byly země východního bloku donuceny odvolat svou účast na letních olympijských hrách v Los Angeles (je třeba ale říci, že to byla odveta za obdobný bojkot olympiády v Moskvě západními zeměmi o 4 roky předtím), Rumunsko tomuto tlaku nepodlehlo (a jistě byl i ekonomický přes dodávky ropy) a rumunští sportovci v Los Angeles soutěžili. V hospodářské oblasti se Ceauşescu zasadil o to, aby země neměla žádné dluhy, v důsledku to však přineslo velké zaostávání a chudobu. Nespokojený lid mu to pak spočítal, po převratu s ním vojenský (!?) soud učinil krátký proces, kde i jeho obhájce ho obviňoval z těžkých zločinů, a hned druhý den byl i s manželkou popraven. Jako jeho památník v metropoli po něm zůstala obrovská budova bývalého sídla strany, které se říká "Ceauşescův palác" (je na 1. snímku), a dnes se tam chodí na turistické prohlídky jako na hrady a zámky. Podle průvodce "palácem" je plochou půdorysu druhou největší administrativní budovou na světě po Pentagonu.

Rumuni mají značnou slabost pro Francii, dokonce tvrdí, že jejich jazyk je podobný francouzštině (upřímně řečeno nevím, jak na to přišli), jejich automobilka Dacia byla prodána Renaultu a ve svém hlavním městě se v mnoha ohledech snaží napodobovat Paříž.

Tak třeba zde mají Vítězný oblouk, o slavných vítězstvích Rumunů mně však není nic známo, kdysi dávno byli v područí Říma, který Rumunsko využíval jako kolonii, kam se posílali trestanci, v obou světových válkách byli na straně Německa, i když v té první přeběhli i na druhou stranu. Bukurešťský Vítězný oblouk má ale hodně daleko k pařížskému, nezdobí jej žádné sochy, Rumuni o něj však pečují, jeden rok byl celý v lešení a další zazářil novotou, byť dost nevýraznou.




Z Ceauşescova stranického hradu je přímá vyhlídka na široký bulvár, před převratem se jmenoval Vítězství socialismu, možná to také oslavuje Vítězný oblouk, a tento bulvár je údajně ještě širší než Champs-Élysées v Paříži, nemá však ty pařížské téměř 2 km délky. Končí rozlehlým rušným náměstím Unirii s fontánami a velkými obchodními domy.




A kdopak si tady vykračuje v nadživotní velikosti? Ta vojenská uniforma, že by to byl on? No ano, je to on - Charles de Gaulle, účastník bojů v obou světových válkách a pozdější francouzský prezident. V Paříži mají po něm pojmenováno náměstí (právě to s Vítězným obloukem) a velké letiště, byl jsem tam dosud 3-krát, pokaždé téměř na týden, a nikde jsem na jeho sochu nenarazil, Rumuni jsou prostě lepší.



Městem protéká řeka Dâmboviţa, která se se Seinou moc srovnávat nedá, je zde však velké jezero, kde to vypadá skoro jak u moře.



P.S. 26. května 2013. V textu jsem tvrdil, že v Paříži sochu de Gaulla nemají, ale moje oblíbená blogerka Andie mě ve svém komentáři [21] vyvedla z omylu, najdete tam od ní i odkaz na obrázek sochy.
Andie, díky za opravu.

26 komentářů:

  1. V Bukurešti jsem nikdy nebyl a přiznávám, že mi to nechybí, jen jsem párkrát na různých projektech spolupracoval s rumunskými kolegy. Příbuznost s francouzštinou se líp projeví v psané než v mluvené formě.

    OdpovědětVymazat
  2. Z cesty vlakom cez Rumunsko si pamätám akurát to, že ráno bolo napravo pole so slnečnicou a naľavo s kukuricou a bolo tomu tak až do večera... a množstvo ufúľaných žobrajúcich cigánčat pozdĺž trate. Bolo to deprimujúce. Niečo také sme u nás nepoznali. Ale ma Mamaii bolo nádherne, nech sú tam hotely akékoľvek, my sme spali v stanoch. Svet bol gombička a mne bolo 18 ... Rumuni ale majú aj bohatú históriu, majú svoju šľachtu, nemá tam náhodou nejaké vidiecke sídlo aj princ Charles? Bolo by treba sa prelúskať dávnymi časmi ...ani s Drakulom to nemuselo byť tak ako ho poznáme , viď aj naša Alžbeta Báthory ...

    OdpovědětVymazat
  3. "Oni jí slibovali, že když se uklidní, pojede na Mamai, a víte co je to pro krávu Mamai?"....a Transylvanské Alpy a vévoda Vlad Tepes a Bram Stoker.....to jsou mé Vzúmínky na Rumunsko. Nikdy sem tam nebyla takže nemohu posuzovat co bylo a co nebylo. Jen vím že známej byl nadšenej když jezdili po horách a stavovali se tam kde žije velká komunita Čechů, nepamatuji se jak se to městečko jmenuje. Jinak švgrová když jezdila s jejím mužem k němu do Černé hory zase pro změnu vyprávěla jak zamykali při průjezdem Rumunska všchny dveře v autě, dusili se za zavřenými okny protože otevřít je jen na malou škvírku bylo hodně nebezpečné, o zastávkách ani nemluvě....zřejmě krásná i když doteď rozporuplná země...

    OdpovědětVymazat
  4. Příjemné nedělní ráno Miloši!
    Tak na Bukurešť nemám ty nejlepší vzpomínky, protože nám na parkovišti vykradli autobus, když jsme se vraceli z dovolené. Ale na Paříž, kterou jsem navštívila poprvé v roce 1991, stále ty nejlepší. Pěknou neděli přeji!

    OdpovědětVymazat
  5. V Rumunsku jsem nikdy nebyla. Děkuji za přiblížení fotek i historie. Když tak koukám na ty fotky, spíše mi to připomíná Sovětský svaz.

    OdpovědětVymazat
  6. Nejezdím mimo naše kraje,takže jsem rád za takovéhle prohlídky   
    Hodně věcí z článku jsem znal, jen mě překvapuje ta posedlost Francií

    OdpovědětVymazat
  7. O Rumunsku za komunistů jsem před časem viděla pěkný dokument, doporučuji: https://www.youtube.com/watch?v=cXakHaoZ2Q0
    Jinak, v Rumunsku by mě lákala příroda i hory. A díky za krásné fotky, o okouzlení Francií jsem taky nevěděla.

    OdpovědětVymazat
  8. [1]: V Bukurešti je přece jen několik míst a budov, které stojí za vidění, myslím, že město je i hezčí než třeba bulharská metropole Sofia.[2]: V 18 pod stanem to musela být romantika. ;)
    Ano, Vlad Tepes prý nebyl žádný upír, jen rád lidi napichoval na kůl.[3]: Také jsem slyšel o loupeživých hordách" rumunských cikánů, ale já jsem naštěstí žádné nepotkal. Zřejmě se to ale muselo změnit, když jsou dnes členy EU.[4]: Já mám na pobyt v Bukurešti také nepříjemnou vzpomínku. Bydlel jsem na univerzitních kolejích, kde byl neskutečný nepořádek, tam snad ani nebyl zajišťovaný úklid, hned se mně na kůži vyrazily puchýře a jak jsem dodatečně doma zjistil, přivezl jsem v zavadle štěnice, které se rychle rozmnožily a pak sužovaly celou naši rodinu, v zoufalsství jsme museli požádat o pomoc specializovanou firmu, která nám na dvakrát chemicky vystříkala celý byt. Stálo nás to asi 7000 Kč.

    OdpovědětVymazat
  9. [6]: Ta gigantománie je typickým projevem kultu osobnosti, jako tomu bylo v SSSR.[6]: Ceausescu zřejmě dost pošilhával po západě a asi se chtěl od SSSR emancipovat a odtrhnout podobně jako jugoslávský Tito nebo čínští komunisté.[7]: Robko, díky moc za poučný dokument, zhlédl jsem ho celý. I když těžko lze o Ceausescových říci něco dobrého, už jen to, že Elena s nedokončenou základní školou byla významnou osobou v Akademii věd a myslím, že měla i titul univerzitní profesorky, hovoří za všechno. Ale jejich rychlé odsouzení a poprava měly rysy barbarství. Musí se jim uznat, že rozsudek přijali bez hysterie, nechovali se zbaběle, nežádali o milost a ona dokonce prohlásila, že je uráží tím, když je chtějí na popraviště odvést svázané. To asi není běžné.

    OdpovědětVymazat
  10. Poprava, ak sa to da tak vobec nazvat, manzelov Ceausescuovych bezala na televizii "live", co bola "ohromna podivana", hlavne pre moje dospievajuce dcery. To bol asi vrcholna ukazaka, co "revolucie" dokazu.Inac maju toho ako romanske jazyky s francuztinou dost spolocneho.Organizovane vypravy profesionalnych zlodejov podporuju aktualne sucasny rozvoj turistiky vo Svajciarsku. Uz su reci o zruseni schengenskej dohody!

    OdpovědětVymazat
  11. V Bukurešti jsem byla dvakrát, jednou v roce 1968, což si moc nepamatuji a podruhé o několik let později. Připadala mi strašně špinavá, ostatně jako celé Rumunsko. Vzpomínám si na hodně  žebrajících cikáňat a také tam jezdili povozy s oslíkama.
    Rumunština skutečně vzdáleně připomíná francouzštinu.

    OdpovědětVymazat
  12. Vzhledem k tomu, že se pohybuju výhradně po vlastech českých, prohlédnu si ráda obrázky z cizích zemí. Ten poslední je opravdu jak od moře.
    Rumuni svůj jazyk celkem oprávněně přirovnávají k francouzštině, protože oba jazyky jsou románské, vyvinuly se z latiny, stejně jako třeba portugalština, španělština, ... a spousta dalších, ale každý jinak.
    Fotky jsou moc pěkné a povídání zajímavé.
    Ty máš možnost srovnání, Miloši, protože hodně cestuješ a taky si hodně všímáš.

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Napsala jsi to za mne. Chtěla jsem zrovna napsat, že rumunština patří mezi jazyky románské a  v jednu dobu Bukurešti říkali malá Paříž. Nemohu srovnat, nebyla jsem ani tam ani v Paříži, znám je jen z filmů a obrázků. Jen zírám, jak se s režimy mění popisy různých dějinných událostí- tedy jejich hodnocení, posuzování. Beru vše s rezervou. Co jsem poznala osobně, mám na to svůj názor, každý člověk posuzuje dobu podle toho, jak se v ní měl, co zažil. Tak už se ani ničemu nedivím.

    OdpovědětVymazat
  14. V Rumunsku jsem byla dvakrát.Bukurešt mě dost zaujala. No a moře bylo super.

    OdpovědětVymazat
  15. Rumunsko znám jen jako zemi, kterou jsme projížděli při cestě do Bulharska. To bylo ještě za komančů a cesta vnitrozemím byla hrůza-děs. Silnice samá díra, koňské povozy a hordy dětí na kraji vesnic, které po nás házely kamení, když my jsme jim včas z okna nehodili hrst bonbonů. Bukurešť, ale na tvých fotkách vůbec nevypadá špatně. Buď jsi výborný fotograf, nebo už je i v Rumunsku lépe.

    OdpovědětVymazat
  16. Ani ja som ešte nikdy v Rumunsku nepobudla dlhšie, cez túto krajinu som iba tranzitovala. Vlakom, to bolo ešte za čias socializmu a mám na to tiež zvláštne spomienky. Vlak prechádzal množstvom tunelov a pred každým z nich stál ozbrojený muž. Na poliach pracovali ľudia v oblečeniach, aké som u nás poznala už len z obrazov Martina Benku - biele konopné gate a široké košele. No najviac ma šokovalo to, keď som na jednej zo staníc videla pracovať ženy so zbíjačkou. Muži držali zbrane a ženy ťažké nástroje. Lenže to bol naozaj len pohľad z vlaku, neviem, ako to tam fungovalo naozaj. Mám na facebooku v priateľoch dve Rumunky. Vlastne je to mama s dcérou a mama je potomkom Slovákov, ktorí sa vysťahovali do Rumunska. Obe sú na svoju vlasť hrdé a píšu, že krajina je krásna. Chcela by som Rumunsko navštíviť.

    OdpovědětVymazat
  17. [10]:-[16]: Je pravda, že rumunština je románským jazykem a něco společného s francouzštinou tak bude mít, mně jen na poslech připadlo zdůrazňování podobnosti hodně nadnesené.Protože neznám Rumunsko z dřívější doby, nesetkal jsem se s žádnými extrémními projevy bídy ani neviděl žádné cikány, ti zřejmě spíš migrují do evropských měst. I z pohledu z vlaku krajina nevypadá zdevastovaná či nuzná, nijak zvlášť se neliší třeba od Maďarska.
    Na Bukurešti je patrný propletenec bombastických staveb socialismu a také západního střihu (World Trade Center, hotely Hilton a Intercontinental).
    A co se týká moře, myslím, že voda byla čistší než na Slunečném pobřeží v Bulharsku, kde hodně "kvete" a je tam také dost medúz.
    Rumuni, které jsem měl možnost (i pracovně) potkat, byli vždy příjemní a navíc velice fundovaní odborníci.Jeden můj známý nedá dopustit na rumunské hory, jsou dost vysoké, téměř 3000 m a turisticky téměř nedotčené.
    Další zase propaguje Albánii.
    Je těžké se zbavit zakořeněných představ, ale určitě se už není třeba ničeho bát.

    OdpovědětVymazat
  18. Tam jsem nikdy nebyla a ani nebudu. Děkuji za článeček. Ráda se dívám na zajímavá místa.

    OdpovědětVymazat
  19. [16]:Nevím-žen při práci v Rumunsku jsem si nevšimla./jela jsem vlake/.Tvůj komentík mně připomenul dobu "reálného socialismu", kdy na východě Slovenska při údržbě kolejí pracovaly ženy s krumpáči a byly oblečeny v těch širokých sukních./to nešlo přehlédnout/-v Čechách v tu dobu u"traťovky" takto ženy nepracovaly.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Prý je to také obvyklé v Rusku. někdo mně říkal, že viděl vojáka v uniformě, který měl prázdné ruce a s ním jdoucí žena táhla nákupní tašky.

    OdpovědětVymazat
  21. Je až podivuhodné, jak lidé mají rozporuplné názory na Bukurešť, já se tam teprve chystám a mé očekávání bylo až do přečtení tvého článku opravdu veliké. Nejeden profláklý cestovatel mi ji líčil jako jedno z nejhezčích evropských měst. Tak jsem vážně zvědavá, jaká bude v mých očích!Možná tě zklamu, že zhatím tvůj postřeh, ale tuším, že sochu Charles de Gaulle jsem v Paříži viděla. Abych jen neplácala, tady je důkaz jak si vykračuje kousek od Champs Elysées: http://en.tracesofwar.com/article/21712/Statue-Charles-de-Gaulle-Paris.htm

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Andie, díky moc za vyvedení z omylu. Je zvláštní, že jsem sochu nevnímal, protože impozantní budova za ní je Grand Palais a tu jsem fotil, stejně tak mám fotku sochy Churchilla s hůlkou, zřejmě z Avenue W. Curchill, tj. ulice, která se na náměstí Clemenceau potkává s Av. Gen. Eisenhower, kde de Gaulle podle tvého odkazu stojí.

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: Jsem zvědavý, co pak budeš říkat. Myslím, že třeba Paříž, Řím, Berlín, Londýn, ..., ale třeba i Varšava a Krakov jsou mnohem hezčí, v Bukurešti je ale jedna dlouhá třída, kde je řada zajímavých budov, někdy se k ní ještě vrátím v dílu Bukurešť (2)

    OdpovědětVymazat
  24. [23]: V tom případě se těším na pokračování:).. Každé město má něco do sebe, z těch tvých jmenovaných určitě, jen teda nevím co ta Varšava, tam toho moc s přidanou kulturní hodnotou nezůstalo, co tak vím :)

    OdpovědětVymazat
  25. [24]: Varšava byla válkou těžce poničená, ale třeba Královský zámek byl postaven znovu a i díky němu je Varšava na seznamu UNESCO. Na okraji města je zase další krásný zámek Wilanow, zajímavé jsou cihlové hradby starého města, nádherný je park Lazienki s řadou zajímavých budov, je tam také seskupení moderních výškových budov, kterému říkají Varšavský Manhattan, a to ještě není všechno.  
    Zatím jsem z Varšavy použil jen Chopinův památník - je v logu uprostřed vpravo, ale na město také někdy dojde.

    OdpovědětVymazat
  26. To ani nevím, že Vítězný oblouk v Paříži měl někdy hliníkové lešení http://www.lehman.cz/hlinikove-leseni.php?str=prodej

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Anton Pavlovič Čechov - <i>Racek</i> v Mahenově divadle

Z nejznámějších dokončených divadelních her A. P. Čechova (1860-1904) po Višňovém sadu (1904), Strýčku Váňovi (1899) a Třech sestrách (19...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)