11. září 2016

Berlín (3), Kodaň (3), Ulcinj - sochy z písku

Muzea a galerie uchovávají obrazy a sochy staré mnohdy stovky let, existují však i umělci okamžiku, kteří tvoří díla s velmi omezenou životností, aniž by jim to bralo chuť činnosti s tak pomíjivým výsledkem se věnovat.

Zuzana v článku Eat your art out zmiňovala umělecké zkrášlování jídla - umění zde prochází žaludkem, děti staví sněhuláky a ty nejmenší se na pískovištích s kbelíky a lopatkami snaží uplácat hrad.

V zimních střediscích jsou občas k vidění impozantní stavby ze sněhu a ledu, modelování soch z písku se vyvinulo ve svébytné umění a dokonce se pořádají festivaly zakončené vernisáží vytvořených soch. U nás příznačně mají tradici v Písku (už 10-letou) a na internetu lze najít řadu dalších odkazů na podobné akce, např. v Lednici, Olomouci a v Obchodním centru Letňany.

Několikrát jsem na ně narazil v zahraničí, poprvé to bylo v Berlíně u vlakového nádraží směrem k Reichstagu.



V Kodani jedním naším cílem byla bronzová socha malé mořské víly a její sourozence z písku jsme viděli jen z větší vzdálenosti před moderní budovou Opery.




Při pohledu na obdivuhodně přesné detaily staveb a lidí nás přirozeně napadne, jak je možné, že písek drží tvar. Pro větší stavby je nutné mít "ostrý" písek, jehož zrnka nejsou obroušena do oválného tvaru, a proto do sebe po namočení a stlačení mohou zapadnout.

Letovisko Ulcinj v Černé Hoře se může pochlubit 12 km dlouhou písečnou pláží (proto se také jmenuje Velika Plaža) a tam jsme měli možnost "písečného sochaře" vidět při práci. Začátek jeho počínání nám vůbec nebyl jasný. Muž lopatou vyhrabal širokou jámu a do ní vylil několik věder vody. Mokrý písek pak navršil do tvaru připomínajícího oblý kopec. Na tom stále ještě nebylo nic zvláštního a ani mě nenapadlo ho přitom fotografovat, i když se vše odehrávalo ne víc než 5 m od nás.
Pak ale začal z tohoto kopce pomocí nože odškrabovat a začal se rýsovat tvar delfína. Pomáhal mu syn, který dílo kropil, upravoval hlavu, vyhloubil dýchací otvor na její horní straně a hlavně pak vymodeloval ocasní ploutev.



Na prvních obrázcích byly vidět mnohem větší sochy, pro ty je třeba písek připravit do bloků v dřevěném bednění a udusat jej (nejlépe strojně), z bloků vystavět pyramidu a pak bednění odshora postupně odstraňovat a modelovat tvar sochy. Ta se tedy tvoří shora dolů. Dosud nejvyšší hrad z písku, který je zapsán v Guinnessově knize rekordů, má bezmála 14 m.

Nezastřešené sochy, vyztužené lepidlem, vydrží až 4 měsíce. Ulcinjský sochař se však vyjádřil, že jeho sochy "přežijí" jen do dalšího dne, kdy zase vytvoří jinou.


24 komentářů:

  1. První větší vlny zafungují jako velký zmizík.

    OdpovědětVymazat
  2. Taková krása, škoda, že nevydrží dlouho. Ale chápu to nadšení z tvorby, připomíná mi to mé vánoční piplání perníků - nedávno jsem jich dost vyhodila a co práce za tím bylo. Mimochodem, co je se Zuzanou? Vím, že měla nějaké problémy s připojením (alespoň nějak matně si to vybavuji), její články byly zajímavé a je škoda, že už nepřispívá ( i když tvé články jsou neméně přínosné).

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektní. Tady se hodí slovo vypiplat :)

    OdpovědětVymazat
  4. Koukám že písek v Černé Hoře je v souladu s názvem státu .Mám velmi praštěného ale i velmi šikovného švagra Černohorce, který už tedy zakotvil napevno tady v Cechách. Sochy jsou krásná díla, obdivuju je stejně jako ty ze sněhu....

    OdpovědětVymazat
  5. Ty sochy jsou úžasné! Letos jsme v Karlových Varech na kolonádě obdivovali pískovou sochu Karla IV, byla vážně dokonalá .

    OdpovědětVymazat
  6. Velice zajímavý článek. Vnímám sochy a Cipískoviště v Písku, ale vůbec nevím, že něco podobného bylo v Olomouci. To je ostuda. Ty sochy z písku, které musí přetrvat až půl roku jsou zpevňovány jakousi hmotou, jinak obrázek z pláže je velmi pomíjivý.

    OdpovědětVymazat
  7. Mé umělecké snahy bohužel skončily u kyblíčku s lopatičkou.       

    OdpovědětVymazat
  8. Parádní. To by bylo nad mé síly. Já zkoušela obrázky z oblázků a za prvé to nebylo jednoduché a za druhé to nebylo ani hezké.

    OdpovědětVymazat
  9. To je taková krása, jako když se dělá krásně zdobené cukroví, přepychový dort, lidi se s tím piplají a pak ho druzí sežerou. Tady je to jen o pokochání a jíst se to nedá, takže vlastně to cukroví a dorty jsou na tom lépe. Jak se to vezme. Zase je vidí méně lidí atd....   

    OdpovědětVymazat
  10. Sochy z písku jsem viděla na nábřeží v Písku, byly krásné, ale tyto na tvých fotkách, jsou snad ještě dokonalejší. Je to nádhera a škoda, že je pomíjivá. Ovšem sochař z mořské pláže, to bere s nadhledem. Je vidět, že sochá pro zábavu a potěšení své i diváků.

    OdpovědětVymazat
  11. To muselo dát práce! Otázka, kolik deště stavby vydrží

    OdpovědětVymazat
  12. [1]: Má tam sice jakési opevnění, ale proti tsunami to nepomůže. Jak jsem ale pochopil, chtěl každý den dělat něco nového, my jsme tam však byli se podívat jen jednou.[2]: Robko, perníky jsi mohla umístit jako ozdoby, někam mezi keramiku, ne?
    Co je se Zuzanou, by mě také zajímalo, kdysi jsme si dost psali, dokonce jsme měsíčně vkládali až 9 článků. Kromě problému s připojením měla i zdravotní trable. Po pádu na kole utrpěla komplikovanou zlomeninu nohy, která ji hodně znepříjemňovala život a pak už ani neměla žádnou náladu na blog a úplně se odmlčela. Moc mě to mrzí.[3]: Vypiplat - to je přesné. Proti sochám z kamene je zde ale trochu výhoda, že sochy z písku se dají opravovat, kdyby tak ještě vydržely.[4]: Myslím, že to trochu klame tím, že písek je namočený. Opravdu černé pláže (ze štěrku sopečného původu) jsem viděl jen na Tenerife a na Krétě pod soutěskou Samaria.
    Myslím, že Černohorci jsou pohodoví lidé, i když by se spíš čekal temperament jižanů. Kouzlo mají tamější ženy, rád je maloval Jaroslav Čermák https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_%C4%8Cerm%C3%A1k_(mal%C3%AD%C5%99) a asi nejznámější jeho obraz je Únos Černohorky.[5]: Kamzík, Gagarin a Karel IV :) Díky za informaci, zkusím si ho najít.

    OdpovědětVymazat
  13. [6]: V jednom článku psali, že sochy roztokem s příměsí lepidla nastříkají, vytvoří to jakousi neviditelnou glazuru. Zajímalo by mě ale, jak dlouho by sochy vydržely, kdyby nebyly vystaveny povětrnostním vlivům. Je škoda, že se taková díla neuchovají.[7]: A kolik kolem toho bylo křiku, když nějaký capart jinému rozšlápl bábovičku [8]: Oblázky jsou pěkné v chodníku, ale tam jsou "vyspárovány" cementem, samy k sobě myslím moc "nepasují".[9]: Sníst krásně nazdobený dort je dvojitá rozkoš [10]: Sochy z písku v Písku - geniální nápad. Městem jsme jen jednou projížděli při cestě na Šumavu, někdy bych to chtěl napravit a spojit to s akcí Cipískoviště by bylo ideální.[11]: Zaleží asi na síle deště a jak dlouho prší. Pro tvůrce to musí být hodně smutné, když jejich dílo, kterému se věnují mnoho hodin (a možná i dní), nepřízeň počasí zničí.

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: To byl hned oheň na střeše. Těch dětských válek, co kvůli nim bylo rozpoutáno.       

    OdpovědětVymazat
  15. ty jo, to je hezké, vytvořit takové "stavby" chce jistě velkou dávku trpělivosti

    OdpovědětVymazat
  16. Nádhera, co dokáží vytvořit ruce, fantazie autora a písek. Podobného delfína vytvářel jeden Ital vedle nás letos na pláži. Neměla jsem sebou bohužel fot'ák, vzala jsem si ho až druhý den. Delfín nevydržel, příliv si z něj kus ukrojil.

    OdpovědětVymazat
  17. Sochy jsou nádherné, já jsem viděla zatím jen ty v Písku a moc se mi líbily :). Vzpomínám si, že to tehdy byly postavy z pohádek :).
    Delfín je krásný :), a muselo být určitě hodně zajímavé sledovat, jak vzniká - to by mě bavilo ;). Očumování - to mi jde dobře ;).

    OdpovědětVymazat
  18. Pomíjivá krása!
    Jako v životě...

    OdpovědětVymazat
  19. To je nádhera, je velká škoda, že ty výtvory nejdou uchovat, jedině na fotce... velmi obdivuji ty umělce, že si dají takovou práci a věnuji tomu tolik času a pozornosti až je socha dokonalá a jsou srozuměni s tím, že jejich dílo je v čase tak pomíjivé...

    OdpovědětVymazat
  20. Mně vždycky bylo líto cokoliv vytvářet z ledu nebo písku, byť to vypadá nádherně ... protože to nevydrží.

    OdpovědětVymazat
  21. Sochy z písku nebo z ledu, to je opravdu nádhera, bohužel diváky moc dlouho nepotěší. Je to škoda, a proto autory obdivuju, že tomu dají svůj čas i na krátký okamžik   

    OdpovědětVymazat
  22. [12]: Dva jsem zachránila Zuzany je mi tedy líto, to jsem nevěděla.

    OdpovědětVymazat
  23. Je to krásné a taky to musí být ohromně pracné, ani nevím jestli bych chtěla vkládat energii do něčeho tak pomíjivého ( i když někdo může namítnout: co pomíjivé není? ), ale jisté je, že se na sochy ať z písku nebo sněhu vždycky ráda podívám.

    OdpovědětVymazat
  24. Nádhera, Miloši, lidé dokážou vytvořit úžasné věci, co na tom, že se jedná o pomíjivou krásu.
    Vlastně, od čeho jsou foťáky? Ty tahle umělecká díla okamžiku zvěční.
    Sochy z písku, ze sněhu nebo z ledu moc obdivuji, ale naživo jsem ještě žádné neviděla.

    OdpovědětVymazat

Aktuální článek

Henri Matisse - fauvismus

Henri Matisse (1869-1954) se k malířství dostal úplnou náhodou, pocházel z rodiny obchodníků a dostalo se mu vzdělání, vystudoval práva a p...

10 nejčtenějších článků (od 23. 4. 2020)